Co se týče občanských a středních škol, zejména však odborných škol, je situace maďarského školství ještě horší. V celé republice jest jen jedna jediná hospodářská škola s maďarským jazykem vyučovacím v Komárně, kde lze celkem přijmouti 50 jinochů. (Sen. dr Kovalik: Ako je to v Maďarsku? Tam je 300.000 Slovákem, to je ten verglík!)

Otázku vysokého školství domníval se pan ministr školství nejlépe vyříditi tím, že diplomy nabyté na maďarských vysokých školách a semestry ztrávené na maďarských vysokých školách škrtnutím pera prohlásil za neplatné, k největší slávě duševní spolupráce národů a ke chvále československé kulturní demokracie. Maďarské menšině je znemožněno dáti svým dětem vyšší vzdělání v mateřském jazyce, poněvadž se diplom nabytý v Maďarsku prohlašuje za neplatný. To neznamená nic jiného, nežli že maďarská menšina je vyloučena z jakékoli vyšší kultury a že se maďarští intelektuálové, bydlící v republice, úplně odnárodňují. Československá ústava sama zakazuje jakýkoli způsob odnárodňování. Školská politika vlády však poskytuje, kde se jedná o maďarské menšiny, pravý školský příklad násilného odnárodňování.

A co ještě podnikají podřízené školní úřady na vlastní pěst! Mám zde tajný výnos školského referátu v Bratislavě, podle něhož vyloučiti je z knihoven pro mládež tato díla: Pestalozziho sebrané spisy, Schubert: Domovina, Grillparzer, Göthe, Schiller, Lenauovy sebrané spisy, Carlyle: Francouzská revoluce, Emerich Frivalsky: Fauna, ptactvo a motýli Maďarska, 30 svazků Jókaie, 12 svazků barona Josefa Eötvöse, ba dokonce dobrý starý Sofokles byl se svými tradicemi vymýtěn z knihovny pro mládež, dějiny Anglie od Carthy-ho, o mnohých maďarských básnících vůbec nemluvě, kteří skoro vesměs byli dáni na index. Celý výkaz obnáší 21 stránek a dává 630 maďarských, německých, Francouzských a anglických spisů světové literatury na index.

Ze svrchu uvedených důvodů nejsou tato jistá objasnění mírových smluv nyní ještě aktuální, mohou se však během kratší nebo delší lhůty státi aktuálními. Neboť jedno jest jisto, že všeobecné ovzduší zahraniční politiky Evropy a Ameriky je přeplněno myšlenkami o revisi. Vezměte si přece k srdci slova vašeho zasloužilého presidenta! V rozpočtovém výboru poukázal kdosi ke vzrůstající vojenské moci Německa a pan ministr Udržal poukázal k domněle povážlivému velikému zbrojení Maďarska. Pan Beneš nemá těchto obav, obrací však svou pozornost k morálnímu zbrojení Maďarska, poněvadž prý 800.000 mladých mužů jest organisováno v tělocvičných spolcích, sice beze zbraně, ale vojensky vycvičeno. Tedy, pánové, ani tělocvik nesmí pěstovati maďarská mládež? Jak se můžeme vměšovati do vnitřních záležitostí některého národa? Kdo na celém božím světě může Československé republice zakázati, aby nevydržovala svou krásnou armádu Sokolů a Orlů? Ministr Beneš chce zakazovati, že v Maďarsku nesmí mládež pěstovati tělocvik? Pane ministře, není to snad známkou strachu a slabosti, vznikající ze zlého svědomí? Vzpomeňte si přece, dámy a pánové, na mapu pana Hanuše Kuffnera, kterou jsem vám s tohoto místa ukazoval přede dvěma lety, na které nynější republiku kreslil jako něco nepodařeného a kde zakresleným nástupem cizích vojsk chce dokázati, jak by byla republika jedním dnem od nepřátel obsazena a učiněna neschopnou boje. Pan Hanuš Kuffner, důvěrník dr Beneše! Je-li skutečně pravda, co s kompetentního místa bylo prohlášeno v rozpočtovém výboru, pak může skutečně nastati neblahá chvíle, kdy republika bude od severu, západu, jihu a východu napadena, rychle učiněna neschopnou boje. Nechcete-li pánové, aby jednou celý váš národ, který za tak velkých obětí došel svobody a samostatnosti, oplakával jejich ztrátu, pak vynasnažte se všemožně, abyste zde vytvořili ovzduší, které, kdyby jednou udeřila hodina jistých "objasnění", bylo by s to tato objasnění provésti podle slov páně presidentových loyálně, poctivě a odkrytě, abychom se pak rozloučiti mohli se srdečným a vděčným stiskem ruky, a kdyby naše svoboda a naše samostatnost byla ohrožena, abychom si mohli navzájem pomáhati a své nejvyšší statky s úspěchem hájiti.

Pan president končí svoje poselství slovy: "Proto musí naše demokracie býti stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdce." A já končím svou řeč slovy Göthova "Fausta":

"Ach, když v té naší úzké síňce

svit lampy vlídně plápolá,

tu v naší hrudi rozjasní se

v tom srdci, které se zas zná.

Tu rozum se zas k slovu hlásí,

a naděje zas rozkvétá,

zas po života proudech prahnem,

ach, po pramenech života."

Budu hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Hrejsovi.

Sen. Hrejsa: Vážený senáte! V jubilejním roce předložený rozpočet na rok 1929 je dokladem, že jsme měli příležitost i také důvody a příčiny, abychom s radostí slavili jubileum desetiletého trvání našeho státu. Rozpočet podle definice ministra financí dr Engliše je plán o příjmech a vydáních nuceného svazku. Tento plán o příjmech a vydáních našeho státu je zároveň také do jisté míry obrazem hospodářských a finančních poměrů jak státu, tak také i obyvatelstva. A toto zrcadlo ukazuje nám příznivý obraz o konsolidaci našeho státu, jakož i o stabilisaci našich poměrů. Rozpočet stanoví výši příjmů na rok budoucí na 9.569,907.596 Kč a vydání na 9.534,373.114 Kč. A počítá se s přebytkem 35,534.052 Kč, proti r. 1928 jsou vydání zmenšena o 1,700.000 a příjmy zvýšeny o 7,700.000 Kč.

Porovnáme-li tento rozpočet se skutečně dosaženými výsledky za rok 1927 podle státního závěrečného účtu, vidíme, že preliminované příjmy jsou o 856 mil. Kč nižší a preliminovaná vydání o 829 mil. Kč nižší. Podle definice slavného francouzského básníka Victora Huga jest: Le budget, monstre énorme, admirable poisson, à qui, de toutes parts, on jette hamecon, t. j. rozpočet, hrozný tvor, obdivuhodná ryba, po které kde kdo hází udicí. Po této rybě hází se rok od roku udicí, avšak ona dovedla se u nás dosavad vždy šťastně vyhnouti nástrahám a dosáhnouti úkrytu ve třídě Husově, Voršilské a jinde, kde ministerstvo financí sídlí.

Zkusmež také hoditi udicí po této rybě, ne abychom ji chytili, nýbrž poněkud ji ohledali, zvláště po té stránce, jaká péče se věnuje našemu zemědělství.

Ministerstvo zemědělství vykazuje v rozpočtu vydání 245,032.928 Kč, příjmů 16,834.395 Kč. Z celkového státního vydání 9 a ¹/₂ miliardy připadá na zemědělství jen 2.56%. Toto nízké procento dokazuje, že neproniklo ještě poznání o významu zemědělství pro stát. Potřeba jeví se proti r. 1928 o 29¹/₂ mil. Kč větší, avšak ve skutečnosti je menší, neboť ze zvýšení připadá na zvýšené osobní náklady podle zák. č. 103/1926 17.2 mil. Kč, na úpravu toků, která byla přeřazena z ministerstva veř. prací do min. zemědělství, 19.5 mil. Kč, další pak obnosy na jiná nově zařaděná vydání. Následkem toho sníženy obnosy na přímé zvelebování zemědělství a jiné položky oproti rozpočtu na r. 1928, což bude míti velmi neblahé následky.

Vydání na zemědělské školství činí 22,474.700 Kč. Státních škol hospodářských je 24, lesnických 8, úhrnem 32. Z nich jsou pouze dvě lesnické školy na Moravě, a to v Hranicích a v Jemnici. Vydržování rolnických škol zimních, dvouletých, středních a odborných na Moravě je ponecháno zemi.

Velmi potěšitelný je vzrůst lidových škol hospodářských, který vidíme v minulém i běžném roce. Ve školním roce 1918/1919 bylo takových škol 28, z nich 22 české, 6 německých, žáků 874; ve školním roce 1927/28 bylo jich už 871, a to 577 československých, 128 německých, 6 polských, 148 rusínských, jedna ruská a 11 maďarských, a žáků 40.338; z nich pak 18.152 jinochů a 22.186 dívek. Vidíme tedy daleko vyšší procento děvčat než jinochů. Do těchto lidových škol hospodářských dochází zemědělská mládež všech národností republiku obývajících. Tyto lidové hospodářské školy uvádějí mládež, děvčata i jinochy do životní prakse, připravují je pro praktický život a tím plní zdárně svůj úkol. Proto se těší také oblibě všech vrstev lidu zemědělského.

Na přímé zvelebování hospodářství polního a lesního je preliminováno Kč 45,292.876, o 3¹/₄ milionu méně než roku 1928. Z tohoto nevelkého obnosu připadá na zvelebování ovocnářství, zahradnictví a zelinářství 330.000 Kč, čili o 50.000 Kč méně než r. 1928 a na zakládání a zvelebování školek 60.000 Kč. Tedy celkem 390.000 Kč na zvelebování ovocnářství, zelinářství a zahradnictví. Preliminované obnosy na zvelebování ovocnářství neznamenají téměř nic, neboť takovým penízem nemožno naše ovocnářství nikterak povznésti.

Podle sčítání z r. 1920 je v naší republice 34 miliony ovocných stromů, z čehož připadá skoro polovina na švestky a slívy, 15 milionů, asi ¹/₄ na jabloně, 9.5 milionů, asi ¹/₇ na hrušky, 4.75 milionů, asi ¹/₈ na třešně a višně, 4 miliony, zbytek, činící asi ³/₄ milionů, na ořechy, ovšem vlašské. Za normálního dobrého roku sklidí se ovoce těchto druhů asi 82.000 vagónů. Z toho připadá 34.000 vagonů na švestky a slívy, 24.000 vagonů na jablka, 12.000 vagonů na hrušky, 9000 vagonů na třešně a višně a 3000 vagonů na ořechy. Tato sklizeň representuje podle hrubého odhadu asi 1 miliardu Kč průměrně ročně.

Z toho vysvítá, jak důležitou složkou zemědělskou je naše ovocnictví, a to zvláště v některých krajích, jako na př. na Lovosicku, Litoměřicku, na Moravě na Valašsku a Slovácku. (Sen. Klofáč: V Dobříkově!) V Dobříkově je to menší, tam je zima. Na Slovensku v Pováží a na severu, jakož i v Podkarpatské Rusi. Naše půda a podnebí skýtá tak příznivé podmínky pro ovocnictví, že mohla by se Československá republika státi ovocnou komorou celé střední a severní Evropy. Naše ovoce snese srovnání s každým cizokrajným co do chuti, velikosti a krásy a přece nemůžeme naše ovoce často odbýti, ba v letech velké úrody stupňuje se nemožnost odbytu na hotovou krisi. Příčinou toho je především vadná organisace obchodu ovocem.

Pražská plodinová bursa vyhověla sice přání kruhů ovocnářských a zavedla ovoce ve svém obchodování. Také vypracovala v dohodě s Československou ovocnickou společností zvyklosti, usance pro obchod ovocem. Avšak je potřebí také ještě zříditi velkotrhy ovocné v různých krajích ovocnářských.

S výjimkou hrušek snáší naše ovoce za hranicemi těžko soutěž cizího ovoce. K tomu ještě my, země vysloveně ovocnářská, dovážíme ovoce z ciziny a draze je platíme, jak nejlepší toho příklad je dovoz tyrolských, amerických a australských jablek, která ve velkých kvantech se k nám dovážejí. Příčina toho je hlavně ta, že dosud netřídíme a nebalíme ovoce a že vůbec odbornému zacházení ovocem nevěnujeme náležitou péči. Ministerstvo zemědělství otázku balení a třídění studovalo. Na zvláštní poradě jím svolané normalisovaly se obaly na ovoce, mimo to o třídění a balení ovoce připravuje se zvláštní publikace.

Při otázce třídění vynoří se vždy také otázka roztříštěnosti našeho ovocného sortimentu, která ztěžuje velice propagaci třídění a balení ovoce, neboť k vytřídění jedné odrůdy ve větších množstvích není začasté materiálu. Proto je potřebí, abychom vypracovali si tyto sortimenty a co možná počet odrůd, jež se pěstují v republice, redukovali, abychom mohli produkovati méně druhů rozličných, které by se daly tříditi a baliti v kvantech, jak cizina potřebuje to vysílati. K roztříštěnosti sortimentů přispívají velice naše školkářské závody. Bude věcí podrobného studia, zda zákonem nedaly by se rayonovati odrůdy tak, aby směly se do určitých krajů dodávati jen určité odrůdy, při čemž by se předepsalo závodům školkářským povinné ručení za pravost odrůdy a jakost stromků, v kterémžto ohledu jsou se stran producentů stále velké stesky.

Při dnešní roztříštěnosti odrůdové přicházelo by v úvahu jako nápravný prostředek zakládání okresních - krajských - ovocných komor, neboli skladišť družstevních, kdež soustřeďovala by se větší množství jednotlivých odrůd a tak usnadňovalo třídění a balení. Tyto ovocné komory družstevní pracovaly by pro začátek jednoduchými prostředky. Nepracovaly by snad hned pro vývoz. Prvním jejich cílem by mělo býti vytlačiti cizí ovoce z našich trhů a teprve po vyzkoušení svých sil a získání zkušeností, troufati si i na obtížný obchod zahraniční.

Také zužitkování ovoce je nutno míti stále v patrnosti a zejména věnovati pozornost vybudování praktických sušáren pro selské malé poměry. Budou zasluhovati podpory i okresní stanice na zužitkování ovoce, kde rolník zužitkuje své ovoce zpracováním na mošt, povidla neb sušením, a které by jinak přišlo nezužitkováno v niveč.

V akci o zvýšení odbytu ovoce bude příkazem domáhání se snížení dopravních sazeb železničních, anebo jich upravení. Je potřebí, aby ministerstvo železnic mělo pochopení pro naše ovocnářství, aby byly sníženy dopravní sazby na ovoce tříděné na výši sazby, na ovoce netříděné anebo při nejmenším, aby byly sníženy sazby pro ovoce tříděné, vyvážené za hranice, tedy stanoveny zvláštní sazby vývozní.

Je potřebí, aby bylo urychleno transportování ovoce a aby sazby byly také přiměřeně sníženy, aby také i ministerstvo železnic pochopilo konečně obchodní stránku svého poslání a zřídilo chladící vozy, chladící zařízení pro transport ovoce zvláště na Slovensku, Podkarpatské Rusi a Moravě.

Při otázce odbytu vyskytuje se otázka uvolnění vývozu, otázka směrných cen a otázka cel. Ovoce je artikl, který nejméně snáší opatření státní správy, jež obchod omezují. Neúspěchy státní správy v tomto směru ukázaly, že nejlepším regulátorem cen je správná distribuce a zachování tak správného poměru mezi nabídkou a poptávkou. Zákon nabídky a poptávky platí pro tvoření cen stejně v ovocnářství, jako v jiných odvětvích a zákazem vývozu poškozuje se nejen naše ovocnictví, ale i naše národohospodářství, neboť ovoce nevyvezené přichází ve zkázu, nemohouc býti zkonsumováno a mimo to uniká vzácná cizí valuta, která by se k nám dostala vyvezením ovoce. Co platno nám vymáhati pro naše ovoce od cizích států celní výhody, když při tom brání se z naší strany ovoce vyvézti. Bylo by již načase, aby konečně poslední přežitky vázaného hospodářství tento anachronismus, byly odstraněny i v ovocnictví, jako byly odstraněny v zemědělství u obilí.

Při všech akcích zvelebovacích mělo ministerstvo zemědělství pečovati také o dostatek zdravého stromkového materiálu v přiměřených cenách. V zemích historických pečují o to okresní školky, v Čechách a na Moravě tak zv. krajské školky ovocnářské. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi zřídilo ministerstvo zemědělství nové státní školky. Na Slovensku v Trenčíně, Děvínské Nové Vsi, Prievidzi a ve Slov. Novém Městě p. Šát. V Podkarpatské Rusi v Užhorodě, Mukačevě a Buštině. V historických zemích nachází se jen jediná ovocnářská školka, a to pro pěstování meruněk ve Velkých Pavlovicích na Moravě. Je potřebí, aby ministerstvo zemědělství pečovalo o zřizování těchto krajských školek ovocnářských, aby se v jednotlivých oblastech obvodů pěstovaly stromy, které se hodí pro ten který kraj, aby pěstování odpovídalo půdě a klimatu toho kterého kraje. Je potřebí také, aby ministerstvo i ustanovené k tomu korporace věnovaly pozornost osazování veřejných cest ovocnými stromy, neboť osazování alejí mohlo by se státi základem našeho ovocnářství. Zákonodárství v tomto směru není jednotné. Bude potřebí ve srozumění s ministerstvem veřejných prací zákonodárství toto sjednotiti a zmodernisovati. Nový zákon musí řešiti mimo jiné otázku, kde sázeti, zda na banketu či za příkopem, a kdo sází za příkopem, zda majetník přiléhajícího pozemku či veřejný činitel ve zvláštních pruzích jednometrových, které by náležely k tělesu silničnímu. Bude potřebí tuto otázku zákonem rozřešiti a napomáhati tak pěstování ovocných stromů v objektech silničních. Bylo by dále potřebí, aby se věnovala péče zakládání ovocných sadů obecních na pustých pozemcích obecních. Ne všude, nýbrž jenom tam, kde jsou pro to dány podmínky.

Neméně důležitou věcí jest, aby byla věnována pozornost hubení škůdců stromů ovocných, neboť v některých krajích ovocné stromoví je škůdci vyhubeno, jako na př. u Vlašimě, puklicí švestkovou. A tu je potřebí, aby z veřejných prostředků bylo těmto škůdcům čeleno. Máme zákon na hubení škůdců rostlinných, ale pokud vím, ještě nevstoupil v činnost. Je potřebí, aby tento zákon nezůstal jen na papíře, nýbrž aby byl ve skutečnosti prováděn, neboť pak je možno zachovati a zvelebiti ovocnářství. (Hlas: Švestky jsou zničeny!) Ano. Ohromné sady švestkové se musily vykáceti, poněvadž jsou zničeny.

Ještě bych měl mnoho mluviti o ovocnářství, ale nechci déle zneužívati trpělivost slavného senátu a pana předsedy. (Sen. Klofáč: Mě to zajímá!) Pak mohu ještě mluviti. Dále by bylo potřebí vychovávati štěpaře, kteří by přeštěpovali staré ovocné stromy, abychom dosáhli jednotlivých sortimentů. Bylo by potřebí, aby při každé politické správě byl pomolog, který by pečoval o sady a krajské školky, aby se soustavně tato péče prováděla. Také by musili býti cestmistři atd. O tom by se dalo velmi mnoho mluviti. Je to odvětví náramně důležité, které representuje asi ¹/₃ výroby řepy. Průměrně sklizené ovoce v naší republice má hodnotu asi 1 miliardy, tedy ¹/₃ sklizně řepy. Je to u nás věc úplně zanedbávaná. Na zvelebování a podporu tohoto odvětví bylo věnováno 330.560 Kč, v rozpočtu na rok 1929 je to 390.000 Kč. Toto, pánové, je směšný obnos, kterým se nedá ničeho dosíci. Mělo-li by se dosíci positivního a skutečného pokroku, bylo by potřebí do rozpočtu zařaditi nejméně 9,450.000 Kč na zvelebení ovocnářství, na př. na družstevní ovocné komory 1 mil. Kč, na zálohy na nákup ovoce pro ovocná družstva 1 mil. Kč, na veřejné školky ovocné 1 mil. Kč, na výzkumný ústav ovocnický 300.000 Kč, na okresní pomology a instruktory při okresních správách 5.600.000 Kč. Celkem 9.450.000 Kč. Toto odvětví by toho zasloužilo a také by se vyplatilo. Vydání učiněná by se s prospěchem a úrokem vrátila. Ale v rozpočtu máme 390,000 Kč. To je nepatrná částka, za kterou se ničeho nedosáhne. Je vlastně vyhozena, neboť se roztrhá na malé sumy, které nepřinesou užitku. Po té stránce v našem rozpočtu se věnuje nepatrná péče našemu ovocnářství.

Na přímé zvelebení výroby živočišné je preliminováno 16,332.000 Kč, z toho na chov hovězího dobytka 3,100.000 Kč, o 300.000 Kč méně než letos, na chov vepřů, ovcí a koz 2,070.000 Kč, to je stejně jako letos, a na zpeněžení dobytka 1,480.000 Kč, čili o 600.000 Kč méně než r. 1928. Počet hovězího dobytka, chovaného v republice, podle sčítání z prosince 1925 činí 4,691.000, vepřového 2,539.201. Veliký význam chovu dobytka pro výživu obyvatelstva není potřebí snad vyzdvihovati. Ministerstvo zemědělství napomáhá zvelebení chovu dobytka tak, že podporuje nákup dobrých plemeníků, ovšem v míře omezené, dává prémie a odměny za vzorné a dlouhodobé ošetřování plemeníků, poskytuje podpory na vzorné stáje a výběhy, stará se o správný chov býčků na pastvinách a pod. Dále zřizuje pro vepře plemenné stanice, podporuje stavby vepřinců a hnojišť. Dík péči ministerstva zemědělství a snaze zemědělců stoupl počet hovězího dobytka tak, že převyšuje počet předválečný.

Je však nebezpečí, že tento počet, dobytka vepřového, zase klesne, a to následkem nerentability chovu. Tato nerentabilita je zaviněna nedostatkem řádné celní ochrany. Přes celní zákon č. 109/1926 dováží se k nám množství dobytka hovězího, zvláště však vepřového a živočišných produktů. Tak bylo k nám dovezeno z ciziny vepřů r. 1924 214.191 kusů v hodnotě 292,600.000 Kč, r. 1925 403.425 kusů v hodnotě 340 mil. Kč, roku 1926 432.597 kusů v hodnotě 376,800.000 Kč, r. 1927 677.364 kusů v hodnotě 617 mil. 900.000 Kč. Z tohoto množství dovezeného vepřového dobytka bylo z Polska r. 1924 91.767 kusů v hodnotě 68 mil., r. 1925 297.766 kusů v hodnotě 203 mil. 600.000 Kč, r. 1926 253.996 kusů v hodnotě 173,700.000 Kč, r. 1927 400.000 kusů v hodnotě 282,000.000 Kč. Jak vidíme, tendence vzestupná. Letošního roku v době od 1. ledna do posledního září 1.928 dovezeno bylo k nám dobytka hovězího 12.698 kusů v ceně 33,286.000 Kč, vepřového dobytka 582.622 kusů v hodnotě 432,217.000 Kč, výrobků zvířecích 25.899 tun v ceně 545.351.000 Kč, tuků jedlých 27.542 tun v ceně 289.258.000 Kč, čerstvého masa 892 tun v ceně 8,454.000 Kč. Dohromady hodnota dovezeného dobytka a výrobků zvířecích činí v době 1. ledna do konce září 1928 1.308.566.000 Kč.

Mimo to dovezeno v téže době koží 17.920 tun v ceně 406,266.000 Kč. V téže době vyvezeno od nás hovězího dobytka 12.883 kusů v ceně 35,895.000 Kč. Zvířecích výrobků vyvezeno 10.299 tun v ceně 39.482.000 Kč. Tuků jedlých vyvezeno 1.267 tun v ceně 18,099.000 Kč. Upraveného masa a šunek vyvezeno 1.285 tun v ceně 25,332.000 Kč. Hodnota našeho exportu činí za 9 měsíců t. r. Kč 118.808.000 Kč. Pro zajímavost uvádím, že surových koží bylo vyvezeno v téže době 2874 tun v ceně 104,154.000 Kč, a peří 1.523 tun v ceně 84,168.000 Kč. Je tedy, velectění pánové, naše bilance za 9 měsíců t. r., pokud se týká dovozu a vývozu dobytka a výrobků živočišných, nehledě ke kožím a peří pasivní obnosem 1.189,758.000 Kč.

Dobytek importuje se k nám, jak známo, ze států, ve kterých výrobní náklady hledíc k daňovému zatížení, způsobu hospodaření, sociálnímu zatížení a extensivnímu způsobu výroby jsou daleko menší než u nás. Proto z ciziny importovaný dobytek a živočišné výrobky snižují a srážejí ceny našeho dobytka na ceny podvýrobní, takže náš zemědělec musí se ztrátou prodávati. Podle šetření krajské odbočky Zemědělské jednoty pro horské okresy severočeské v Nové Pace je zpeněžení dobytka podle přesného šetření, provedeného v 7 okresech zúčastněných, takovéto: Jeden kus hovězího dobytka ve váze 450 kg koupený v dubnu 1928 1 kg živé váhy po 5.50 Kč stál 2475 Kč. Nebudu uváděti všechna vydání dopodrobna, která podle přesných šetření zde jsou, ale uvádím vydání v celku. Nákupní cena je 2475 Kč, režijní vydání na kus za 365 dní činí 1.080.12 Kč, za 4 měsíce, po který ten kus byl chován, 360 Kč, to činí 2.835 Kč. Krmení denně stálo: 2 kg sena lučního à 80 hal. 1 kg, to je 1.60 - 5 kg sena jetelového à 80 hal., to je 4 Kè, 6 kg ovesné slámy à 40 hal. 1 kg, to je 2.40, 5 kg bramborù à 50 hal. 1 kg, to je 2.50, jeden kg pokrutin araš. à 2.10, to je 2.10 a pùl kg otrub à 1.50 Kè 1 kg, to je 0.75 Kè, to je celkem 13.35 Kè. Pícniny tedy èiní za 4 měsíce, to je 120 dní, náklad 1.602 Kč. Obsluha, světlo a jiné výlohy 715 Kč za rok, to je za 4 měsíce 238 Kč, celkem 1,840 Kč. Tedy nákupní cena s režijním vydáním, se 4%ními úroky z kapitálu chléva, z ceny zvířete atd., činila celkem 4.675 Kč. Přírůstek na tomto kuse na váze činil denně 9.72 kg, za 120 dní - 4 měsíce - 110.40 kg. Tento kus prodává se v Praze à 6 Kè 1 kg živé váhy. V celku činí příjem za tento kus o váze 450 kg plus přírůstek 110.40, t. j. 560 kg živé váhy, 3.360 Kč, vydání činilo 4.675, takže ztráta činí 1.315 Kč, při nákupní ceně za 1 kg 5.50 Kč a prodejní ceně za 1 kg živé váhy 6 Kč.

Podobné poměry jsou také při chovu vepřů. Nebudu to zde podrobně uváděti, jenom konstatuji, že podle přesného šetření přijde cena 1 kg u dobytka vepřového na 13.24 Kč. Prodejní cena byla v září na severu Čech v Krkonoších 9.50 Kč, ztráta činí při jednom kg živé váhy 3.74 Kč.

Takové jsou, prosím, dnes poměry v našem dobytkářství, a to proto, že se k nám dováží dobytek vepřový ze zemí, krajů a států, kde se vyrábí každý kilogram laciněji, než u nás. Při těchto poměrech cenových nastává veliká odbytová a výrobní krise chovu dobytka, a nenastane-li brzy náprava, budou následky nedozírné nejen pro zemědělce, nýbrž i pro konsumenty. Počet dobytka bude stále klesati, jak již také klesá počet vepřového dobytka, a zemědělci, zvláště horší, jejichž jediný zdroj příjmů plyne z chovu dobytka, budou ožebračeni a zproletarisováni, domácí trhy nebudou zásobovány masem z domácího chovu a pak přijde doba, kdy spekulace zvýší ceny cizozemského masa, takže bude postižen i konsument.

Proto musí býti vyslyšeno volání zemědělců, hlavně horských, drobných a středních, kteří chovají 90% vepřového dobytka u nás, po zvýšení celní ochrany v tom směru, aby cla kusová byla zaměněna na cla podle váhy, která by odpovídala clům v ostatních státech střední Evropy, zvláště pak v Německu, aby zvýšen byl paušál daně obratové, aby odpovídal paušálu daně obratové, která se vybírá z masa domácího původu, aby zvláště kontingent dovozu, vepřů z Polska byl přesně dodržován, aby sníženy byly železniční sazby pro dopravu dobytka a masa domácího původu, aby zavedeno bylo známkování masa domácího původu. Nestane-li se tak, pak všecky akce pro zvelebení chovu zvířectva jsou marné a peníz na ně vynaložený je vyhozeným kapitálem.

Se zvelebením chovu dobytka souvisí také pastvinářství a salašnictví. Pro toto odvětví je preliminováno 3,530.000 Kč, o 870.000 Kč méně než r. 1928. V republice Československé je celkem 1,198.811 ha pastvin, které z největší části potřebují přeměny na pastviny žírné. V tomto roce byla založena celá řada obecních a družstevních pastvin, které přispívají k odchovu zdravého, otužilého a ušlechtilého dobytka. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla doplněna nynější pastevní družstva a upraveny pastviny na Šumavě a na Valašsku. Na Slovensku upraveno r. 1928 jako obvykle na 3.000 katastrálních jiter pastvin obecních, zřizována napajedla a stáje, upravené pastviny oploceny a rozděleny v oplůtky. Na Podkarpatské Rusi upravovány t. zv. poloniny, t. j. vysokohorské pastviny, zřízeny na nich cesty, stáje, obydlí pro pastýře, poloniny čištěny od jalovce a křoví a zachycovány exkrementy zvířat pro hnojení.

Porozumění pro zakládání žírných pastvin se potěšitelně šíří a zájem o ně velmi vzrůstá. Jelikož jde o povznesení chudých horských krajů na Šumavě a v jižních Čechách, na Českomoravské vysočině, na severovýchodní Moravě, na Moravském Valašsku a Slovácku, pak v hornatých krajinách Slovenska a Podkarpatské Rusi, je hluboce litovati, velectění pánové, že položka k tomuto účelu nebyla zvýšena, naopak podstatně velmi snížena.

Stejnému osudu propadlo mlékařství a užitková kontrola chlévní, pro něž jest určeno 3,950.000 Kč, t. j. proti r. 1928 o 1,300.000 Kč méně. Je to znamením, že význam tohoto odvětví zemědělské produkce a zemědělského průmyslu není stále ještě tak oceněn, jak si zaslouží, přesto, že sama produkce mléka u nás, velmi nízko odhadnuta, representuje hodnotu ročních 5 miliard Kč, tedy jen hodnota mléka vyrobeného u nás činí ročně 5 miliard Kč.

Je sice pravda, že od převratu jsme pokročili v budování našeho mlékařství dosti příznivě, že jsme se z valné části isolovali od produktů zahraničních, hlavně másla a některých druhů sýrů, ale přesto není ještě ani zdaleka organisace našeho mlékařství vybudována. A to právě brání většímu rozšíření propagace konsumu mléka a mléčných výrobků.

Podaří-li se nám zvýšiti domácí konsum mléka a mléčných výrobků, sníží se současně tíživý dovoz masa a jatečného dobytka z ciziny. Totéž platí o dovozu jedlých tuků, kterých bylo dovezeno v minulém roce skoro za půl miliardy Kč, jatečných vepřů dovezeno bylo v minulém roce za 617 milionů Kč. Proto zhodnocení a racionalisace naší mléčné produkce musí příznivě působiti na naši obchodní bilanci.

Užitková kontrola chlévní, jejíž podpora spadá do téže položky, může, bude-li rozšířena v takové míře, jak bylo by si přáti, zvýšiti průměrnou dojivost našich krav nejméně o půl litru denně; to by znamenalo u našich 2,300.000 dojnic roční zvýšení dojnosti asi o 400 milionů litrů, čili vyšší národohospodářský hrubý příjem za mléko o 500.000.000 Kč ročně.

Jaký dosah by mělo potom ještě zvýšení konsumu mléka, másla a sýrů a naproti tomu snížení konsumu masa a alkoholických nápojů na celkové zdraví národa, o tom není třeba dlouho se šířiti. Než péče o užitkovou kontrolu chlévní je velmi nedostatečná, zvláště na Moravě. Na Moravě je 30 kontrolních spolků. Členové těchto spolků platí dosud z jedné krávy 40 Kč v horských krajích a 80 Kč v rovinných krajích. Na kontrolu užitkovosti je potřebí ročně 650.000 Kč. Asi 200.000 Kč činí příspěvky chovatelů, zbytek 450.000 Kč je potřebí uhraditi z veřejných prostředků, avšak stát přispívá pouze 200.000 Kč, takže je zde schodek 250.000 Kč ročně. Následkem této nedostatečné dotace má býti 9 kontrolních obvodů v horských krajích zrušeno, a to v Želetavě, Hošticích-Herolticích, Novém Městě, Bystřici n. P., Nezdenicích, Starém Jičíně, Drásově, Rožnově p. R. a Vizovicích. Je to smutný zjev, že právě horské obvody mají býti zrušeny. Právě horské kraje potřebují největší podpory, aby byla výroba a její rentabilita zvýšena. "Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní", praví Písmo svaté. Bylo by přímo skvrnou, kdyby mělo ke zrušení dojíti. Apeluji proto na ministerstvo zemědělství, aby k tomu nenechalo dojíti.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je mlékařství i užitková kontrola chlévní ještě v pouhých začátcích, a tam právě bylo by potřebí věnovati zvýšenou pozornost všem akcím v tomto směru a finančně i morálně je podporovati. Hlavně lázeňská místa na Slovensku a letoviště potřebují, aby jim byla věnována mimořádná pozornost, poněvadž zde zásobování mlékem a mléčnými výrobky velmi silně pokulhává.