"Vše pro dítě" bylo heslem na papíře starého monarchy Rakousko-Uherska, ale ve skutečností nic se pro dítě neudělalo, leda to, že ve světové válce byly desetitisíce otců povražděny. Humanita je heslem nynějšího presidenta republiky, ale zůstává zase pouze na papíře, protože i u nás v osvobozeném státě se v ohledu kulturním a sociálním nic nedělá, a to co dělá ministerstvo sociální péče a ministerstvo zdravotnictví, je malinká záplata na kulturní a sociální bídu dělnické mládeže.

Pánové, starejte se o to, aby i dělnická mládež měla přístup na školy střední i vysoké. Máte-li dosti prostředků pro studenty-ruské běžence, jste povinni, abyste v daleko větší míře poskytli těchto prostředků pro chudé nadané studenty naše. Ovšem, my víme, že stát třídní, kapitalistický má zájem na tom, aby kultura, věda i umění stály v jeho službách, a nepřeje si, aby se staly majetkem celku a pracovaly k jeho prospěchu. Proto ve třídním státě i ministerstvo školství a národní osvěty musí sloužiti zájmům vládnoucí třídy a býti oporou její nadvlády nad armádou pracujících tříd.

Dále: ministerstvo zemědělství a státní pozemkový úřad. Položka výdajů je 264 mil. Kč. V tomto oboru působnosti jistě by mohlo býti mnoho vykonáno pro povznesení hospodářského postavení zemědělského dělnictva a drobných zemědělců i středních rolníků. Žel, že ani zde nelze říci, že by ministerstvo zemědělství sledovalo tyto cíle a snažilo se o sociální a hospodářské povznesení těchto vrstev. U nás v republice stalo se ministerstvo zemědělství

državou agrární strany a podle toho se nese celá jeho činnost, takže by mělo míti správný název "ministerstvo pro péči o zbohatlé sedláky a velkostatkáře".

V přímé péči o zemědělce stojí v prvé řadě zemědělské školství. Nikdo z nás by jistě nezáviděl zemědělcům, aby se odborně vzdělávali. Ale u nás v republice nezřizuje se zemědělské školství podle potřeb tohoto stavu, ale podle potřeb některých agrárních politiků. A tu jsme svědky, že máme nádherné zemědělské školy vydržované značnými náklady se strany státu, ale tyto školy nemají dostatek žáků. Je zde zajímavé přiznání, že zřizování těchto škol bylo prý děláno podle zásady: Chceš-li míti krávu nebo prasata, musíš si předem na ně postaviti chlívek. Tedy zde také napřed se postavily školy a budou se snad i do nich kupovati žáci, aby nezůstaly tyto školy úplně prázdné. Zde se nejlépe ukazuje to selské procovství, které se na našem venkově hodně v životě objevuje, že pro syny velkých sedláků mohou se stavěti a vydržovati nádherné školy, aniž by jich bylo potřebí, protože tito synkové jdou raději studovati na školy střední a vyšší, aby se od té rodné hroudy dostali hodně daleko, a střední rolník a domkář nemá tolik prostředků, aby mohl své dítky do těchto škol posílati.

Zemědělské organisace, pokud o nich lze mluviti, neslouží zájmům drobného zemědělského lidu, nýbrž jsou budovány více proto, aby posílily hospodářskou posici agrární strany. Vezměme jenom Raifeisenky, jak ony dodávají finanční sílu Agrární bance a finančním podnikům této banky. Vidíme zde, že by Agrární banka použila této své finanční síly k podpoře zvelebení našich malozemědělců nebo ku podpoře zemědělských dělníků? Nevidíme nic podobného, ale jsme svědky toho, jak Agrární banka i porolničené cukrovary stojí ve společném kartelu cukrovarnickém, který na jedné straně utlačuje pěstitele řepy a na straně druhé nechává si od státu dáti stamilionové dary a při tom zdražuje ceny cukru a okrádá konsumenty. Tato Agrární banka by mohla sama dáti finanční základ pro připravovanou dobytčí a krupobitní pojišťovnu a nemuselo zde býti daru 4 milionů Kč se strany státu. Ovšem agrární strana po svém způsobu považuje stát za dojnou krávu, která má dávati pro ni užitek, ale aby uznala, že i ona je povinna přinésti oběti ve prospěch státu - tu práci přenechává pracujícím vrstvám, ať již průmyslovým nebo zemědělským.

Lituji, že nemohu pro nedostatek času podrobiti činnost ministerstva podrobnější kritice, kterému by zde bylo nutno provésti, abychom dokázali ještě těm drobným zemědělcům a hlavně těm zajatcům domovinářům, že celá politika ministerstva zemědělství, a tím i strany agrární, nesměřuje k hospodářskému zlepšení těchto zemědělců, ale že jejich pomocí pomáhá silným jedincům a bohatým sedlákům a velkostatkářům. Dala by se zde rozvinouti otázka celní ochrany pro zemědělství ať již v produkci obilní nebo živočišné. Slyšeli jsme tu jednoho člena z vládní strany, jak si naříkal, jak prý přibývá malozemědělcům dluhů, a když jsem mu položil otázku, zda zemědělská cla nepřinesla jim žádný užitek, řekl pravdu, že jim nepřinesla žádný užitek. Kde zůstaly ty sliby, které tvrdily těmto drobným zemědělcům, že celní ochrana přinese jim hospodářské povznesení, když dnes sama statistika, kterou nám předkládá ministerstvo zemědělství, dokazuje stálý vzestup hypotekárních dluhů? Snad se mohou pánové odvolávati na to, že statistika je uvedena pouze do roku 1926, kdy účinnost celní ochrany nebyla ještě taková, jako dnes. Ale já jsem přesvědčen, až nám bude předložena statistika za rok 1927 a 1928, že bude zde zase přírůstek knihovních dluhů, ať již skutečný nebo jen statistický, aby byl proveden důkaz, že je nutno položku ministerstva zemědělství opětně zvýšiti, aby bylo zachráněno odvětví velice důležité pro výživu občanů tohoto státu.

Ano, pánové, ani já nepopírám, že není krise v zemědělství. Ano, je tu, ale hledejte ji mezi zemědělským dělnictvem, hledejte ji mezi malými domkáři i středními rolníky, zejména tam, kde je početnější rodina. Všude tam najdete nedostatek a velikou starost, aby ti lidé sehnali potřebné obnosy na daně pro berní úřad. Daňovou reformou nepřinesli jste ulehčení těmto vrstvám, nýbrž přinášíte jim větší daňové zatížení, protože zde musí platiti daně ze zemědělské výroby i ti zemědělci, kteří nekryjí z výnosu svého hospodářství ani vlastní spotřebu. Je potřebí vyřešiti otázku malopachtýřů, aby se nestávali objektem vykořisťování majitelů půdy. Nám nestačí sliby, že otázka tato stává se předmětem studia ministerstva zemědělství, ale žádáme bezodkladné vyřešení této sociální otázky malozemědělců. Pánové, slibovali jste malým zemědělcům, že pozemková reforma přinese národohospodářské a sociální řešení jejich poměrů a tím i zlepšení jejich dosavadního hospodářského stavu. A co jste z pozemkové reformy učinili? Obohatili jste celou řadu zbytkových statkářů, o čemž podává nejlepší důkaz vydaný seznam zbytkových statků, jejich nabývací cena a jméno nabyvatele. Tento seznam by měli studovati všichni ti uchazeči z řad těch malých uchazečů a z řad domovinářů, aby seznali, jak agrární strana zhanobila to veliké dílo, které mělo míti ohromný význam národohospodářský a sociální pro drobné zemědělce. Seznali byste, vy domkáři, že zbytkoví statkáři dostávali oproti vám lány nejlepší půdy na zbytkových statcích a za cenu ani ne poloviční oproti vám, čítaje v to ceny budov.

Postavení zemědělských dělníků na těchto zbytkových statcích je dnes horší nežli za vlády cizácké šlechty, a nedali jste jim dosud ani pojištění úrazového a vzali jste jim i to nepatrné pojištění sociální, které jim zákon o sociálním pojištění dává. Ano, pánové, ministerstvo zemědělství je dnes ve své činnosti ministerstvem pro péči o bohaté sedláky a velkostatkáře, ale velmi málo se stará o hospodářské povznesení zemědělského dělnictva a malých i středních rolníků, tedy i ono slouží třídě silných jedinců v zemědělství a zajišťuje jí její državu oproti požadavkům sociálně slabších vrstev zemědělských.

Není mi možno dopodrobna poukázati také na činnost státního pozemkového úřadu pro nedostatek času, ač je zde celá řada případů, které by zasluhovaly veřejné kritiky. Přejdu ke krátké kritice kap. 13, 14, 15 a 16, t. j. ministerstvo obchodu, veřejných prací, pošt a telegrafů a ministerstvo železnic. Vykazují dohromady výdajovou potřebu přes 800 mil. Kč. Pravda, ministerstvo pošt a telegrafů i ministerstvo železnic jsou považovány za podniky výdělečné, ony tedy jsou vlastně ministerstvy produktivními a jako taková nemají zatěžovati státní pokladnu. Ale i když vezmeme tuto jejich obchodní stránku, musí nás zajímati sociální postavení celé armády úřednictva, zřízenců i dělníků, kteří jsou zde ve službách státu. Jistě ani zde nedopouštím se žádné křivdy, když prohlásím, že postavení zaměstnanců těchto služebních tříd a dělníků je hodně nedostatečné a že aktivita těchto dvou ministerstev je prováděna na účet těchto pracovníků. Při tom nelze pomlčeti, že i zde ne z důvodů služebních, ale politických, provádí se vládou Československé republiky politický teror propouštěním komunistů ze státních služeb. Mají-li pánové z vlády obavu, že by jim komunisté ve státních službách nekonali otrocké služby snad ve válečném konfliktu se Sovětským Ruskem, tím více jsou jim nebezpečni komunisté v armádě, a proto nechť pánové vydají zákon o zproštění vojenské služby příslušníků komunistické strany. (Tak jest!) Upírá-li jim stát právo na práci a na život, nemá práva od nich žádati, aby oni za tento stát šli bojovati a dali se vražditi pro zájmy tohoto státu. I v těchto resortech ministerstva projevují se silné třídní zájmy oproti pracující třídě a dokazuje se tím třídní politika tohoto státu.

Nemohu zde podrobiti rozboru ministerstvo obchodu, ale i tu převládá péče o veliký průmysl a malá péče věnuje se malým drobným živnostníkům a snaze po jejich hospodářském povznesení, ač přiznávám, že průmyslová racionalisace stále více dokazuje, že v oběť jí padají nejen armády nezaměstnaných dělníků, nýbrž i existence drobných živnostníků, které vývoj kapitalistické racionalizace tím předurčuje k zániku, k čemuž přispívá i daňová politika tohoto státu, která zbavuje státních břemen velkovýrobu a přesunuje na pracující vrstvy a i maloživnosti.

K ministerstvu veřejných prací, které má pod dozorem produkci uhlí a tím veškeré hornické podniky, musím zde podotknouti, že i zde projevuje se třídní snaha chrániti průmyslový kapitál těžařů, postaviti se většinou proti oprávněným požadavkům horníků. Poslední stávky v hornictví, ať již severní Čechy, Kladno, Moravská Ostrava neb Oslavany, nám dokazují, že ministerstvo veřejných prací nemá silné ruky oproti zpupnosti uhlobaronů, ale má více vůle hájiti jejich zájmy. I připravovaná sanace bratrských pokladen, která má býti provedena více na účet pojištěnců a provisionistů, zase dosvědčuje, že i ministerstvo veřejných prací stojí ve službách třídy majetných uhlobaronů.

Přikročím k dalším kapitolám státního rozpočtu: 17, 18, 19 a 20. Jsou to ministerstva sociální péče, pro zásobování lidu, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a odpočivné a zaopatřovací platy. Tyto resorty dohromady vykazují položku výdajů 1.721,459.130 Kč. Jsou to číslice jistě značné a naši měšťáci z koalice chtějí tím dokázati, že u nás v Československu je sociální péče skutečně výborná, když stát takové finanční náklady na tyto resorty vynakládá. Jest však nutno podívati se zevrubněji, na co jsou tak veliké sumy vydávány. Především v oboru ministerstva sociální péče jsou to důsledky světové války, kde péče o válečné poškozence a pozůstalé vyžaduje nákladu na 500 mil. Kč, odpočivné a zaopatřovací platy 732 mil. Kč, několik milionů vyžaduje péče bytová, která však neodstranila bytovou krisi, o čemž svědčí bytové a vagonové kolonie nejen v Praze, ale i ve venkovských místech. Nelze tedy nazvati sociální péči v otázce bytové se strany ministerstva za dostatečnou a není zde vůbec pamatováno, aby bylo přikročeno k nějakému řešení, o čemž podává doklad provisorní zákon o stavebním ruchu. Ani péče o válečné poškozence není taková, aby nahradila rodinám aspoň z části škody, které jim ztrátou živitele vznikly. Republika tedy neodměnila dostatečně pozůstalých po těch, na jejichž hrobech vykvetla samostatnost tohoto státu. Péče o mládež a péče o nezaměstnané vykazují tolik nedostatků, že nelze vůbec mluviti vážně o tom, že budou vykonány nejnutnější potřeby v oboru sociální péče o mládež. Péče o nezaměstnané potřebuje určité reformy zrušením gentského systému a postavením na takový základ, aby zaručovala podporu dělníkům v tomto státě, kteří zejména teď provedenou racionalisací v průmyslu mohou očekávati větší nezaměstnanost.

Ministerstvo zdravotnictví je se strany státní finanční správy vybaveno velice nedostatečně, takže sociální úkoly, které by mělo ve svém oboru plniti, nemohou býti ani z části splněny. Nelze vůbec zahájiti žádný boj proti tuberkulose, která stále vzrůstá, zásluhou mizerného postavení dělnické třídy; nízké mzdy a drahota potravin mají na stoupání tuberkulosy veliký vliv. Nemáme náležitě vybudované nemocnice pro různé specielní nemoce a léčení v nemocnicích stává se při vysoké sazbě ošetřovného pro pracující vrstvy nedostupné. Neposkytuje tedy ministerstvo veřejného zdravotnictví pro pracující třídy tolik péče a ochrany o zdraví dělníka, jak by toho vyžadovala dnešní doba.

Poslední z kapitol našeho státního rozpočtu je ministerstvo financí, které je základním pilířem státu. Ono je vlastně regulátorem celého finančního života státu a jeho činnost pociťují všichni občané tohoto státu, ať jsou poplatníky přímými nebo nepřímými. S našeho hlediska nemůžeme říci o našem ministerstvu financí nic pochvalného, poněvadž celá jeho finanční politika je vedena v tom směru, aby daňové zatížení bylo přesunuto na bedra pracujících vrstev ať již daněmi přímými anebo nepřímými, zatím co vrstvy majetné jsou chráněny, což se nám nejvíce odůvodňuje ohledy národohospodářskými a nemožností soutěže na světových trzích. Daňová reforma, kterou bylo slibováno zejména malým poplatníkům ulehčení daňových břemen, nepřinesla této úlevy, naopak prakse berních správ při vyměřování daní znamená větší daňové zatížení těchto malých a středních poplatníků. Možno tedy bezesporně prohlásiti, že celý náš daňový systém a finanční politika ministerstva financí vedeny jsou duchem třídním, tedy proti pracujícím vrstvám, drobných zemědělců a živnostníků. Nemohu zde uváděti řadu křiklavých případů z berní prakse našich berních správ a úřadů, ale mohu prohlásiti, že i časopisy vládních stran, tedy koalice, samy přinášejí řadu případů, které volají po nápravě. Já jsem zde již jednou prohlásil, že naše berní úřady se dosud neodrakouštily, naopak ve svém postupu oproti občanům vlastního státu postupují daleko hůře nežli dříve úřady rakouské. Mohu i dnes opětně konstatovati, že se v tomto směru nic nezměnilo a naši menší poplatníci mají na berní praksi stálé a oprávněné stížnosti a není také divu, protože daňová reforma nebyla dělána proto, aby chránila poplatníky malé, nýbrž aby ulevila poplatníkům velkým, bankovnímu a průmyslovému kapitálu i velkostatkářům. Pan zpravodaj kol. Stodola, aby nám náš daňový systém odůvodnil, poukázal na rozpočet SSSR, a dokazoval nám, že i tam daně nepřímé vynášejí státní pokladně daleko vyšší příjem, nežli daně přímé. To by ovšem nebyl žádný důkaz, že musí býti náš daňový systém dobrý. Nutno uvážiti, že v S. S. S. R. je velký průmyslový a zemědělský majetek ve vlastnictví státu, tedy daně přímé by předavším zdaňovaly státní majetek, a tak musí pro nás býti více důležito, k jakým účelům se těchto peněz, vybraných na daních, používá. U nás v Československé republice vidíme, že většina státních výdajů vynakládá se na účely, sloužící k podpoře třídní kapitalistické nadvlády v tomto státě, kdežto v Rusku jest jich použito nejen k udržení státní moci, nýbrž ve větším měřítku teď v posledních letech na obnovu národního hospodářství. R. 1926 až 1927 od 1. října do 30. září bylo poskytnuto na podporu národního hospodářství přes 10 miliard Kč a roku následujícího již přes 15 miliard Kč, a to jsou peníze, věnované podnikům státu, a ne soukromým, jako se to dělá u nás. Velice by nás zajímalo, kdyby nám naše ministerstvo financí předložilo výkaz částek, věnovaných také národnímu hospodářství, ale soukromokapitalistickému, které byly věnovány ve formě odpisů dávky z majetku, odpisů dlužných daní a různých jiných darů, jako např. teď kartelu cukrovarnickému. U nás se věnují peníze na obnovu národního hospodářství také ve formě subvencí z různých ministerstev, které většinou připadají ve prospěch soukromníků majetných, v některých případech i agrárním družstvům na porolničené lihovary a cukrovary, které však pro celkové hospodářství nemají naprosto významu, poněvadž jsou stejně členy kapitalistických kartelů a nemají tedy žádného vlivu na regulaci cen výrobků tohoto oboru. Je tedy veliký rozdíl mezi rozpočtem republiky Československé a Svazem SSSR. My komunisté nemáme jistě příčiny, abychom se za rozpočet sovětského Ruska styděli, naopak, my jsme hrdi na tento produkt bolševické práce v sovětském Rusku. Ale s díky odmítáme to, co nám chce připsati k dobru soc. demokratický poslanec, ex-ministr Hampl, když označuje nynější koalici s její vládou za produkt bolševické práce. Pánové z tábora soc. demokratického nechtí se dnes hlásiti k tomu, co vlastně oni sami pomáhali budovati. Kdo seděl s většinou nynější koalice po 7 roků ve vládě, kdo jí pomáhal budovati její mocenské posice ve státě, kdo jí odhlasoval zákon, o teroru, zákon na ochranu republiky a náhubkový zákon proti tisku? Kdo pomáhal při provádění pozemkové reformy agrárníkům, aby jejich příznivci a straníci dostali velice lacino zbytkové statky? Kdo pomáhal odbourávati dělnické mzdy dělníkům a platy státním zaměstnancům? Byli jste to vy, soc. demokraté, kteří jste toto společně s českou buržoasií dělali, a dnes se za své dílo stydíte a chcete je hoditi na krk nám komunistům. Posl. Hampl mluvil také o tom, že dělnická třída nemůže si dovoliti luxus a nechati na vedlejší koleji státi 800 tisíc až milion dělnických hlasů. Pánové z tábora soc. demokratického měli by věděti, že oni jsou to, kteří tuto situaci zavinili. Kdyby opravdu dělali a chtěli dělati třídní socialistickou politiku, mohli míti masy dělnických voličů ve svých řadách. Ale jim bylo a je milejší, dělati společnou politiku s českou buržoasií, nežli s masami poctivých komunistických dělníků. Já mám poděkovati též i českým socialistům, kteří nám perem svého redaktora v úvodníku "Českého Slova", myslím, že ze dne 14. t. m., dávají nové továryše bolševiky, za které označují nynější koalici a její vládu, nazývajíce je "bolševiky shora" a nás "bolševiky zdola". My můžeme klidně vám ty továryše vrátiti, protože jsme si vědomi, že vy, čeští socialisté a s vámi i soc. demokraté, sejdete se s nimi na jednotné linii a v jednotné frontě, totiž v hájení třídního státu a jeho přechodné vlády, proti nám, bolševikům zdola. Když mohl příslušník strany českých socialistů, ministr zahraničí dr Beneš, přes všechna hesla "Pryč od Říma" a "Řím má býti souzen a odsouzen" a přes všechna ta mluvení o odvěkém nepříteli českého národa, jímž označována církev římská, najíti cestu do Říma a uzavříti s Vatikánem konkordát, ač přes velké slavianofilství nenašel dosud za 10 let cestu k největšímu osvobozenému národu, sovětskému Rusku, proč vy byste nenašli v dohledné době cestičku k továryši Šrámkovi, když už ta cestička se pomalu prošlapává, nebude to teda cesta příliš obtížná, ale půjde to cestičkou ušlapanou, a vy nejen s továryšem Šrámkem, nýbrž i s jeho ostatními továryši, bolševiky shora, sejdete se na ministerských křeslech a budete společně pracovati na roli národa dědičné, třebaže ještě dnes jsou vaše cesty rozličné...

Musil jsem poněkud odbočiti do této polemiky stranické, protože obě socialistické strany využívají toho, že náš denní tisk je zastaven a chtějí mezi dělnictvo vnésti zmatek tím, že svoji vinu za dnešní výboj kapitalistické reakce svalují na stranu naší, a proto jsem považoval za svoji stranickou povinnost s této tribuny na tyto útoky odpověděti.

Ke konci své řeči musím se ještě krátce zmíniti o krisi naší samosprávy. Kdo není činným v samosprávě, musil by se domnívati že naše samospráva dostává pro své potřeby tolik finančních prostředků, že by obce nemusily vůbec žádné přirážky vybírati. Rozpočet totiž vykazuje podíl samosprávných svazků na státních daních, dávkách a poplatcích, a to v částce skoro 2 miliard. Z toho však připadá 100 milionů Kč na učitelské platy, které stát nechce nésti v rozpočtu státu. Podíl obcí samých činí něco přes 100 milionů Kč, ostatní položky připadají okresům a zemím. Tento nepatrný příděl nemůže obcím nikterak nahraditi škody, které utrpěly zákonem čís. 77 z roku 1927, a důsledky tohoto zákona objevují se již letošního roku v obcích i okresích, ve všech oborech, ať již sociálních, kulturních a hospodářských. Právě při projednávání státního rozpočtu nejlépe bylo vidět, že důsledky tohoto zákona zasahují i do různých oborů ministerstev a přivodí nám veliké národohospodářské škody nejen v samosprávě, nýbrž i v celém státním zřízení. V 10. jubilejním roce česká buržoasie nejen že zničila řady samosprávných okresů, ale ona přivedla velkou řadu měst i obcí na pokraj finančního bankrotu, a dnes tato koalice i se svou vládou prohlašuje se za zastánce samosprávy, která prý musila býti dána pod kuratelu, protože v ní socialisté a komunisté nedovedli hospodařiti. Ve skutečnosti šlo pouze o to, aby vrstvy průmyslové a velkostatkářské byly ochráněny před vyššími obecními přirážkami, aby nemusily přidávati na úlohy obcí, jež tyto jsou povinny plniti. Buržoasie česká zradila zájmy samosprávy, která i dnes ve vlastním státě konala veliké kulturní, sociální a hospodářské úkoly, které byly povinností státu, ale které ani osvobozený stát nekonal. Bude naší povinností, abychom v nynějším volebním zápase do okresů i zemí odhalovali pravou podstatu té nynější koalice a alarmovali všechny pracující vrstvy do volebního zápasu s nynější koaliční vládou a učinili konec její protidělnické politiky a připravili proletariát tohoto státu k dalším zápasům proti každé takové vládě, která má v úmyslu zaprodati československou armádu a proletariát Československé republiky do služeb cizích kapitalistických skupin, které organisují a připravují válečné tažení proti sovětskému Rusku, aby zničily prvý a největší socialistický stát světa.

My komunisté budeme hlasovati proti předloženému rozpočtu, protože týž je zdělán podle potřeb vládnoucí buržoasie, aby posílil její mocenské posice proti pracujícím vrstvám. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena. Přerušuji jednání.

Sděluji, že dal jsem dodatečně dovolenou na minulé schůze v tomto týdnu sen. Šimonkovi, na včerejší schůzi sen. Křepkovi, na dnešní schůzi sen. Reščukovi, Toužilovi a Včeličkovi, na tři dny sen. dr Franciscymu a dr Grosschmidovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 22. listopadu 1928 o 9. hodině s tímto

1. Zpráva rozpočtového výboru a usnesení poslanecké sněmovny (tisk 780) k vládnímu návrhu zákona, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým. Tisk 788.

2. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 779) k vládnímu návrhu zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928. č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. Tisk 787.

3. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 769) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929. Tisk 770.

4. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednány byly:

a) osnova zákona, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým, tisk 788;

b) osnova zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, tisk 787;

c) státní rozpočet republiky Československé a finanční zákon pro rok 1929, tisk 770.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.