Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

113 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy dr Šrámek; ministři: dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman, dr Spina, Udržal; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že jsem dal dovolenou na dnešní schůzi sen. Teschnerovi.

Přistoupíme k projednání dnešního pořadu jednání, a to odst. 1., jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Odvolávaje se na tištěnou a rozdanou zprávu rozpočtového výboru, dovoluji si jménem téhož výboru činiti návrh, aby slavný senát schválil osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 780. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Heller.

Než mu udělím slovo, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20 minut.

Není námitek? (Nebyly.)

Je tedy lhůta řečnická stanovena na 20 minut.

Dávám slovo panu sen. Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Máme dnes před sebou osnovu zákona, o kterém právem můžeme říci, že se bojí světla veřejnosti. Neboť kdo se podívá na odůvodnění vlády, která také dnes zase je nepřítomna, k této předloze, kdo se podívá na výborovou zprávu poslanecké sněmovny, kdo se podívá na výborovou zprávu senátu, nebude vůbec věděti, co se touto předlohou vlastně míní, co tím vlastně chtějí. V předloze praví se jen zcela jednoduše, že vývoznímu průmyslu, který ve své existenci jest ohrožen, může býti daň z obratu a přepravní daň zcela nebo částečně vrácena, a že o tom, komu a jakou měrou má býti daň vrácena, rozhodovati má ministerstvo financí v dohodě s některými jinými ministerstvy. Více v tomto návrhu obsaženo není, více se nedozvídáme, ani z důvodové zprávy vlády, ani z odůvodnění zpravodajů ve výborech obou komor. A přece má tato předloha svou historii, je tato předloha příležitostným zákonem v nejhorším slova smyslu. Nepraví se nic jiného nežli: >Daně tyto zatěžují průmysl a obzvláště vývoz; úplné zrušení je v přítomné době z rozpočtových důvodů nemožné, může tudíž dojíti jen k refundaci daní, pokud se týkají vývozu<. Při tom se poukazuje k zákonu ze dne 1. července 1926 č. 116 o dani z uhlí, kde se také již nalézá prejudic pro takovéto věci, a že účelem zákona je, zabrániti hospodářským krisím a samozřejmě nezaměstnanosti a škodám, které s tím spojeny jsou pro dělníky na jedné a pro stát na druhé straně. Ve skutečnosti je tato osnova, která nám zde byla dnes předložena, zákonem pro cukerní průmysl, zákonem pro cukerní kartel, který ve svých důsledcích vedl dokonce k demisi ministra financí. O tom, že se tohoto zákona, jakmile nabude účinnosti, má ihned použíti ve prospěch exportního průmyslu cukrovarnického, o tom pánové mlčí, o tom se nedozvídáme ani slova ani od vlády, ani od zpravodajů.

Pánové! To není žádný způsob zpravodajství, to znamená klamati veškerou veřejnost. Odůvodňuje-li se osnova nějakého zákona všeobecnými frázemi, zamlčuje-li se však skutečná tendence, je to jednání, které znamená pokus klamati veřejnost a senátory i poslance, když se jim pravda zamlčuje a když se dělá tak, jakoby osnova měla své odůvodnění z nějakého hospodářského důvodu, když její skutečné příčiny sotva lze vypátrati, kteréž hledati dlužno jen v moudrosti pána, který tuto osnovu podepsal a který již různé takové zákony podepsal, pana ministra obchodu a zástupce ministra financí.

Jak došlo k této osnově? Ježto zpravodaj, ježto vláda o tom mlčí, jsme ovšem nuceni to zde vypravovati. Víte, že letos v květnu snížila anglická vláda clo na surový cukr. Tím cítil se cukerní průmysl, pokud vyvážel do Anglie, ve svých možnostech výdělku ohroženým, poněvadž přirozeně následkem snížení cla na surový cukr v Anglii jde do Anglie více surového cukru, který se pak v anglických továrnách zpracuje, čímž ohrožen je vývoz rafinovaného cukru z exportních zemí, tedy v prvé řadě z Československa. Tehdy cukerní průmysl, jenž tomu přece znamenitě rozumí, ihned spustil nesmírný křik: jsme ve své existenci ohroženi, musíme zahynouti atd. atd. Známe přece text, známe tuto píseň, známe také pány skladatele, a ti šli ihned na vládu se známým memorandem, které pak našlo svůj hrob v zásuvce stolu pana zástupce ministerského předsedy; v tomto memorandu kladli celou řadu požadavků na vládu, Tehdy žádal tehdejší ministr financí dr Engliš, aby, nežli se přistoupí na tyto požadavky cukerního kartelu, provedena byla především revise, vyšetřování v cukrovarech v tom směru, jaké jsou výrobní náklady cukru, zdali je skutečně pravda, že ohroženým vývozem cukru do Anglie bude cukerní průmysl sám ohrožen či nic, zdali ceny, které cukerní průmysl dostává doma a v cizině za cukr, jsou takové, že z toho může existovati, či nic. Oproti této žádosti pan dr Engliš - my pro něho nepláčeme, učinil se u dělnictva nemožným obzvláště zákonem o obecních financích, ale v tomto případě měl pravdu - jako svědomitý ministr financí a jako svědomitý správce zájmů státních především žádal, aby přece nejdříve zjištěny byly předpoklady pro požadavky cukerního průmyslu, aby především bylo zjištěno, zdali tu skutečně je nějaká bída cukerního průmyslu či nic. A co učinil cukerní průmysl? Revisorům ministerstva financí bouchnul dveřmi před nosem, nepustil je do svých místností (Výkřiky sen. Starka a sen. Polacha.), nepřipustil jednoduše žádnou revisi. Proč se to stalo, může si každý vypočítati na prstech: poněvadž by takováto svědomitá a odborníky provedená revise výrobních nákladů u cukerního průmyslu byla ukázala, že cukerní průmysl, obzvláště v tuzemsku, béře zisky, které hraničí na lichvu, poněvadž by se bylo ukázalo, že nějaké nouzové výpomoci pro cukerní průmysl absolutně není potřebí. Že páni agrárníci stojí na straně cukerního průmyslu, víme a známe také důvody, které naprosto nejsou ideální povahy, nýbrž důvody výhradně materielní povahy. Také ještě o tom promluvím. (Výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)

Cukrovarníci revisi nepřipustili. Pan ministr financí dr Engliš stál nyní před otázkou, má-li přes odepřenou revisi výrobních nákladů požadavkům cukerního průmyslu vyhověti, může-li jim vyhověti v zájmu státu, čili nic. A nyní rozvinula se vám přece známá věc se zvýšením ceny cukru. Počátkem září provedl cukerní kartel aniž by se dále staral o vládu nebo někoho jiného, zvýšení ceny cukru o 60 haléřů za 1 kg a začalo pak vyjednávání mezi vládou a cukerním průmyslem. Ale cukerní průmysl zjednal si mezitím velmi vlivného spojence v agrární straně. Cukerní průmysl spojil své zájmy se zájmy řepařů tím, že část velkého zisku, kterého chtěl z této věci nabýti, přenechával řepařům. Rozdělil kořist a získal tím plný souhlas agrární strany. Nyní najednou stál proti vládě nejen cukerní průmysl, cukerní kartel, nýbrž proti vládě, jejíž ministerským předsedou jest agrárník, jejíž vynikající ministři jsou agrárníci na německé a na české straně, stály také agrární strany. Že nyní postavení vlády v tomto vyjednávání nebylo obzvláště příznivé, lze si vypočítati na pěti prstech. A konečně přišel známý kompromis v tom směru, že se cena cukru zvyšuje místo o 60 hal. jen o 25 hal. Těchto 25 hal. přišlo k dobru řepařům, řepaři tu dostali 80 mil. Kč v jednom roce. Takové bylo ujednání. Mělo se pak sehnati dalších 35 mil. Kč snížením paušalované daně z obratu z 25 na 10 hal., což jde jednoduchou cestou nařízení. 20 mil. Kč zastrčil cukerní kartel již vybíráním těchto 60 hal. v září a dalších 45 mil. Kč mělo se mu dostati ještě refundací přepravní a obratové daně.

To je těch 45 mil. Kč, o kterých dnes jednáme. O tom všem nám pan zpravodaj ničeho neřekl, o tom patrně ničeho neví. Pak se buď dobře neinformoval ale jako přívrženec strany agrární bude o tom velmi dobře věděti - anebo nám to zamlčel. Nemohu jinak nežli označiti referát alespoň za příliš nedostatečný a neúplný. O tuto refundaci, o těchto 45 mil. Kč, které se nyní tímto zákonem mají vrátiti cukernímu kartelu, ztroskotal pan dr Engliš. Pan dr Engliš se zpěčoval podepsati takovouto osnovu zákona. Víte přece, že osnovu, která byla podána již 28. června, nepodepsal on, nýbrž ministr obchodu inž. Novák, který, pokud jde o celní a daňové výhody pro určitá odvětví průmyslu, má za sebou již jakousi minulost. Poukazuji zde jen na cla na automobily, která svého času byla jeho dílem. Pan ministr dr Engliš vyčkal jen státního jubilea, aby pak ihned odstoupil, dříve než předloha bude v obou komorách projednána a provedena. Nalézá se dnes ještě ve stavu demise a lze sotva míti za to, že se vrátí. Pan dr Engliš prokázal v posledních 2 letech velmi dobré služby měšťácké většině, vládní většině, a dokud jim, obzvláště při reformě obecních financí a při berní reformě, tyto služby prokazoval, byl jim dobrý. Nyní vyslovil jednou odpor proti vykořisťovacím choutkám cukerního průmyslu, a od té doby začla proti němu štvanice, vedená obzvláště Živnostenskou bankou, která byla zvyklá míti po celá léta v ministerstvu financí svého mladého muže a která nyní viděla, že tam sedí muž, který nevyhovuje ve všech směrech požadavkům banky. Vykonal svoji povinnost, mohl jíti, a padl nyní přes tento zákon o refundaci. Poněvadž vláda opomenula se informovati, zdali takové refundace daní cukernímu průmyslu je potřebí, poněvadž pan zpravodaj opomenul nám o tom podati vysvětlení je naší povinností otázku tuto zkoumati. A k tomu poskytují nám výkazy statistického státního úřadu znamenitou pomůcku. Ukazují-li výsledky statistického úřadu, že vývoz rafinovaného cukru a surového cukru - ale prosím, třeba jen rafinovaného cukru - od května 1928, od doby snížení daně na surový cukr v Anglii, podstatně klesl, anebo také, že jen vůbec klesl, pak dalo by se o této věci mluviti. Co ukazují nyní data, která nám dává statistický úřad, tedy úřední data? Vývoz rafinovaného cukru činil od května do září 1927 484,600.000 Kč. V době od května do září 1928 vyvezl cukerní kartel za 640 mil. 400.000 Kč rafinovaného cukru (Výkřiky [německy]: Slyšte! Slyšte!), tedy v době od května do září 1928 o 155 mil. 800.000 Kč více nežli v době od května do září 1927. (Sen. Prošek [německy]: Ale ceny?) Ceny jsou přesně tytéž. Pane kolego, počkejte jen chvíli, promluvím také o tom. (Hluk a různé výkřiky na levici.) Také v tunách vysloveno vyvezlo Československo r. 1928 více nežli předešlého roku. V květnu nebo v červnu 1928 obnášela cena za rafinovaný cukr 2 Kč a asi 50 h za 1 kg a v červnu 1927 zcela totéž. Není pravda, že cukerní kartel dostal nižší ceny. Nedejte si to přece namluviti. Vezměte výkazy statistického úřadu, kde jednoduché dělení mezi korunami a tunami dá cenu, a kde shledáte, že cena byla úplně táž. Nepokoušejte se přece namlouvati nám nebo veřejnosti něco, co není pravda.

Pánové, nechci vás přece příliš obtěžovati ciframi. Ale slyšíme, že vývoz rafinovaného cukru od května 1928 byl vyšší o 155,800.000 Kč nežli od května do září 1927. Mimo to zaznamenáváme v těchto měsících oproti stejným měsícům loňského roku větší vývoz surového cukru o 55,700.000 Kč, dohromady plus, obnášející 211,500.000 Kč od května do září 1928 proti stejné době předcházejícího roku. A nyní ať nám ještě někdo přijde a vypravuje nám o strádajícím cukerním průmyslu, o tom, že cukerní průmysl k tomuto většímu výdělku potřebuje od státu 80-100 milionů. Ale pánové, podíval jsem se také na vývoz cukru do Anglie samotné. Do Anglie prodali jsme od května do září loňského roku za 71,7 mil. Kč rafinovaného cukru a od května do září letošního roku za 73,7 mil. Kč, tedy o 2 mil. Kč více než loňského roku, a větší vývoz surového cukru byl z valné části následkem snížení anglického cla na surový cukr do Anglie. Vyvážíme tedy letos do Anglie více nežli loňského roku. To jsou podklady, které jsme si pro posouzení této otázky mohli vzíti z publikací statistického úřadu. - Není nám ovšem možno přezkoumati výrobní náklady. Takováto přezkoumání znemožnil cukerní kartel přece ministerstvu, tím méně můžeme zde něco učiniti my. (Výkřiky na levici.)

Ale dámy a pánové, řekl jsem vám, že plus od května do září na surovém cukru a rafinovaném cukru činí 211 mil. 500.000 Kč. Data za říjen ještě nemáme. Plus od ledna do září t. r. oproti loňskému roku činí jen 201,400.000 Kč. Stoupl tedy vývoz cukru právě v kritických měsících od snížení cla na surový cukr v Anglii mnohem více, nežli v předchozích měsících., od ledna až do dubna t. r. Znamenají tedy všechny příspěvky cukernímu kartelu ze státních prostředků pouhý dar cukernímu průmyslu, zvýšení zisku cukerního průmyslu, který přece beztoho věru nelze označiti jako strádající. Kdo se podívá na bilanci třeba Schoellera nebo České rafinerie cukru, uvidí, že tyto továrny, měly v posledních letech velmi dobré zisky, a patrně bude tento zákon - bursa to očekávala již pro včerejšek - také dnes přijat v senátě. Vzhledem k tomu stouply akcie cukrovarů včera na burse velmi značně. (Různé výkřiky sen. Palacha, Starka a Jarolima.) Tak tedy jeví se zákonodárný sbor, senát, jako motor spekulace v tomto státě. A tu potom přicházejí tito pánové jako velicí vlastenci a slaví jubileum republiky. Mají také všechnu příčinu k oslavám, tito pánové z cukerního průmyslu a agrárníci, kteří tento stát obzvláště v posledních dvou, třech letech nepovažují za nic jiného, nežli za velkou dojnou krávu, která je zde k tomu, aby jim plnila jejich kapsy. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Ostatní část obyvatelstva má málo příčiny k oslavám. Neboť vy jste tomu strádajícímu cukernímu průmyslu hodili 100 milionů do chřtánu, a rovněž řepařům, kteří dostanou letos jen 17 Kč za 1 q, což přece znamená plně valorisovaný obnos oproti mírové ceně řípy. Znám náhodou tuto věc z domova a vím, jak těžko bylo sedlákům za války dostati 2 Kč za 1 q řípy. Je tedy cena 17 Kč osm a půlkrát větší než mírová cena, plně valorisovaná předválečná cena, i nemají ani řepaři příčiny k stížnostem. Byli ovšem zvyklí dostávati v dřívějších letech za 1 q 20-30 Kč. Tedy řepařům 80 milionů, cukerním průmyslníkům 100 milionů na darech, za to však ani haléře přestárlým osobám přes 60 roků starým, ani haléře staropensistům, ani haléře válečným poškozencům, ani haléře na zlepšení péče o nezaměstnané, ani haléře pro sociální účely vůbec. (Různé výkřiky na levici.) Komedie, kterou tato vládní většina nyní zase naproti provádí s pensijním zákonem pro soukromé zaměstnance, je příliš průhledná. Před volbami jste vypravovali, že tento zákon až od 1. ledna vstoupí v platnost. Byla to lež, neupřímnost, klamání voličů, jež vládní většina podvedla. Dnes víme zcela dobře, že nemůže býti řeči o tom, aby pensijní zákon až do 1. ledna vstoupil v platnost. Ten, kdo brání všemu sociálnímu pokroku v tomto státě, jenž má hlavní vinu na tom, že v tomto státě v oboru sociálním jdeme nazpět místo kupředu, to je ten muž, který již podle svého povolání by měl míti srdce pro všechny chudé... (Sen Stark: [německy]: Kněžour Šrámek!)

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Starka k pořádku!

Sen. dr Heller (pokračuje):... správce ministerstva sociální péče, pan páter Šrámek, který bohužel je také zástupcem ministerského předsedy.

Ale pánové, tento zákon, který dnes projednáváme, má také ještě jinou stránku. Pan ministr dr Engliš označil již roku 1919 anebo 1920, když zavedena byla daň z obratu, tuto daň za nemorální a po celou dobu svého úřadování jako ministr prohlašoval nám opětovně, že bude jednou z jeho hlavních starostí, snížiti a odstraniti daň z obratu, poněvadž je to daň, která těžce poškozuje hospodářství a obyvatelstvo. Prohlásil jen, že to zatím nemůže učiniti z rozpočtových důvodů, které ovšem berní reformou přivodil sám. Snížení a odstranění daně z obratu mělo tedy sloužiti k tomu, aby sníženy byly výrobní náklady průmyslu, aby sníženy byly ceny životních potřeb v tuzemsku a konečně aby se také v tuzemsku jednou dospělo k cenám alespoň poněkud snesitelným. Co se nyní děje? Chci připustiti, že refundace daně z obratu pro exportní zboží nemá vlivu na tvoření cen v tuzemsku, ale úmluva, kterou vláda uzavřela cukerním kartelem, vztahuje se přece nejen na refundaci přepravní daně a daně z obratu, o nichž zákon jedná, nýbrž má býti také snížena paušalovaná daň z obratu z 25 h na 15 h; toto snížení paušalované daně z obratu, které, jsem-li dobře zpraven, činí así 35 mil. Kč, nemá přijíti k dobru obyvatelstvu, nemá sloužiti zlevnění cukru, nýbrž těchto 35 milionů Kč má dostati cukerní průmysl darem. Tím se do celé daňové politiky tohoto státu dostala obrovská díra, do toho, co každý finanční politik, co obzvláště pan dr Engliš po celá léta nám sliboval, že totiž snížení daně z obratu má sloužiti k zlevnění živobytí obyvatelstva. Zde se naopak začíná se snižováním daně z obratu snížením paušalované daně z obratu, její refundací pro vývoz, aniž by dosaženo bylo účelu, totiž zlevnění živobytí, nýbrž jako pouhý dar cukernímu průmyslu. Dámy a pánové! Na této cestě se bude pokračovati; a nyní se na to podívejte dále. Tento zákon přece poskytuje vládě možnost, aby netoliko cukernímu průmyslu refundovala daň z obratu a přepravní, nýbrž také každému odvětví průmyslu bez rozdílu. Při dovednosti našeho svazu průmyslníků, který přece nyní je bohudíky národnostně očištěn za účelem společného mezinárodního vykořisťování lidu, při dovednosti našich průmyslníků, využitkovati takovéto výhody, a při ochotě naší vlády k požadavkům průmyslníků nevíme, kde to začíná a kde to skončí. Všechna odvětví vývozního průmyslu bez rozdílu budou při sebe menší krisi plakati a naříkati a dosáhnou při ochotě naší vlády refundace daně z obratu bez mnohých nesnází, a ježto nyní je také dán špatný příklad stran daně z obratu, provedou také snížení daně z obratu pro tuzemskou výrobu, k čemuž není přece potřebí žádného zákona, nýbrž to vláda provede jednoduše nařízením. Dovoluji si jen ve vší oddanosti upamatovati pány zástupce německé strany křesťansko-sociální na to, jak její ústřední orgán v srpnu a září tohoto roku neustále volal: >Ani o haléř zdražení cukru, ani haléř nesmějí dostati cukrovarníci!< Dnes budete klidně hlasovati pro to, aby se cukrovarníkům refundovala daň z obratu a přepravní daň, a neřeknete ani slova proti tomu, že se řepařům ve formě zvýšení ceny cukru, cukrovarníkům ve formě snížení paušalované daně z obratu házejí další nesčetné miliony. Jste u moci, když vy něco řeknete, pak je tomu tak, anebo tomu také tak není, ale vy pro tento celý podíl na moci to všechno spolknete. Známe souvislost zcela dobře. Páni agrárníci s tím vším souhlasí, poněvadž také jejich řepaři dostanou 80 milionů. A na souvislost, která tu je mezi těmito věcmi a stranou národně-demokratickou, ukázalo přece >Právo lidu< před několika dny v přípisu, ve kterém jistý cukrovar na žádost národních demokratů za příspěvek odpověděl poukazem k tomu, že již není samostatný, národní demokracie nechť se obrátí na ústředí v Praze. Také zde jsou nitky a jemná spojení, která nedoporučují, aby se nárokům cukrovarníků kladl velký odpor. Před chvílí - použiji ještě přestávky, po kterou pan ministr nemá pro mne času, k něčemu jinému, (Předseda zvoní.) abych mu pak položil několik otázek. Před chvílí jsem mluvil o tom, že vládní většina neměla žádných peněz pro přestárlé, pro staropensisty a pro válečné poškozence. Musím se zmíniti ještě o jednom stavu, jehož bída volá do nebes, to jsou naši soudcové. Měl jsem k tomu již příležitost při projednávání zákona o soudcovských titulech a tehdy byla následkem kritiky oposičních stran zde v senátě dosazena komise, která se má zabývati bědným postavením stavu soudcovského. Dodnes však z ní nevyšlo to nejmenší; nyní se tato komise usnesla, že do své kompetence pojme také otázku úpravy poměrů zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním vůbec, a tím jest úprava otázky soudců vůbec zabita. Tyto dvě otázky nelze sloučiti, ty lze jen řešiti jednu po druhé, nikoli však současně, je potřebí řešiti především otázku zvýšení soudcovských platů a otázku služební pragmatiky soudcovské, nežli lze přistoupiti k otázce druhé. Vznáším s tohoto místa požadavek, aby tu konečně jednou byly peníze také pro tento nejdůležitější stav ve státě, jenž má pečovat o nejdražší statek, spravedlnost. Ale vy máte peníze pro řepaře, pro cukerní průmysl, ale nemáte peněz pro soudce. Nyní chtěl bych si dovoliti, ježto se řečnická lhůta chýlí ke konci, obrátiti se s několika otázkami na pana zástupce pana ministra financí. Zdá se však, že mezitím zase zmizel. (Předseda zvoní.) Především otázku, zdali paušalovaná daň z obratu byla již z 25 h snížena na 15 h či nic (Předseda zvoní.), otázka to, na kterou lze odpověděti velmi jednoduše. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje): Dále dovolil bych si vzhledem k nedostatečné důvodové zprávě a k přímo neuvěřitelnému způsobu zpravodajství jak v poslanecké sněmovně, tak zde v senátě o celém zákoně k panu ministrovi dotaz, zdali, až tento zákon vstoupí v platnost, chce cukernímu průmyslu daň z obratu a přepravní daň z vyvezeného zboží vrátiti, či nic. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje): Předložili jsme vám dvě resoluce. V jedné se vláda vyzývá, aby v každém případě, ve kterém tohoto zákona použije, Národnímu shromáždění ihned podala zprávu. Doufám, že pánové z vládních stran nebudou chtíti opatření, na základě tohoto zákona učiněná, zahalovati do takového temna, aby se ani zákonodárné korporace o tom ničeho nedověděly, a doufám, že tuto resoluci přijmete. Předložili jsme vám pak ještě druhou resoluci, ve které vyzýváme vládu, aby tohoto zákona vůči cukernímu průmyslu používala teprve tehdy, když vývoz cukru podstatně klesl. Poněvadž máme za to, že vládní většina staví národohospodářský zájem nad zájem jednotlivého stavu, v tomto případě cukerních průmyslníků, považujeme za samozřejmé, že vládní většina k této resoluci přisvědčí. (Sen. Stark [německy]: Bude tomu obráceně!) Uvidíme, jak to bude. Ale, dámy a pánové, spěchám, abych skončil. Varuji vás, abyste pokračovali na této cestě. Mluvíte a nadáváte rádi na bolševiky. To, co vy zde tropíte, je bolševismus, je používání násilí čistého zrna. Vám nejsou zájmy státu ničím, vám nejsou ničím zájmy strádajícího obyvatelstva. Vám je vším jen zájem těch stavů, které zde zastupujete. Že při tom jsou také strany, jako křesťanskosociální, která snad na věci nemá přímého zájmu, jest jen dalším důkazem malé odolnosti - chci se vyjádřiti velmi parlamentárně - těchto stran proti tomu, že právě pro vybájené účastenství na moci obětují všechno, čeho se jinak zastávají. Tím se dnes nechci zabývati.

Pánové, žádám vás, abyste zamítli tento zákon, který poškozuje stát a národní hospodářství, tak jako my jej zamítneme. Pak prokážete službu obyvatelstvu a státu. Přijmete-li jej však, pak ukážete, že vám zájmy cukerního kartelu a bank, které mají na cukerním kartelu tolik zájmu, jsou bližšími, nežli zájmy státu a obyvatelstva. Mluvíte tak rádi o tom, že jste státotvornými stranami. Ničím nejste méně než to. Kdybychom my byli iredentisty, kdybychom stáli na stanovisku, že bychom si přáli všeho, co může tento stát podkopati, pak musili bychom prohlásiti naprostý souhlas s vaší politikou. Vy to jste, kteří podkopáváte základy tohoto státu vyslovenou třídní politikou, vy jste těmi, kdož nutně tento stát musíte vésti do propasti. Prosím, chcete-li to, je to vaší věcí. My budeme tomu v zájmu pracujícího obyvatelstva klásti nejhouževnatější odpor. (Souhlas a potlesk něm. a českých soc. demokratických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo paní sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Tato předloha přišla doprostřed jednání o rozpočtu. Nezdá se mi, že je správné, že takovýmto způsobem dostáváme na stůl parlamentu tak závažné věci. (Tak jest!) Ovšem my víme, že takovým způsobem - a také jsem se při poslední své řeči toho dotkla - dostávají se tyto věci také na stůl těch výborů, které by měly o nich velmi vážně pojednati.

Pan. dr Heller se zde pozastavoval nad referátem pana referenta a prohlašoval, že není instruktivní - nechci říkati ty ostatní vlastnosti, které připojil. Nedivte se, pánové, jestliže za necelých 10 minut tento zákon, tato předloha, o které jsem mluvila při předešlé řeči, byla projednána v rozpočtovém výboru, nedivte se, že tam žádných výkladů není, že nikdo žádných informací nedostane, že se nemusí namáhati ani nikdo z ministerstev, aby tam došel a informoval ty členy atd. Ví se předem, že to bude za 5 minut hotovo, proč se obtěžovati, jíti do výboru senátu, snad abychom dostali nějaké informace?

A přece rozpočtový výbor na prvním místě je odpovědný za takové věci. V plenu je velmi těžko, abychom se dohadovali, jaký podklad celý zákon má. Mne při celé té věci překvapuje asi toto: Rozpočet byl již hotov, když tento zákon byl navržen. My nevíme, jaká má býti úhrada za daně, které zde budou odpuštěny. Je pravda, že ústava nám říká v §u 41, že ke každému návrhu zákona, který je podán členy některé sněmovny, má býti přiložen rozpočet o finančním dosahu osnovy a návrh na úhradu potřebného nákladu. To je asi pro členy parlamentu, ti mají míti odpovědnost k parlamentu a mají najíti úhradu příslušného výdaje. Je otázka, jestli se to také vztahuje na to, když nejde o nějaký výdaj, nýbrž o snížení příjmu. Jak jsme zde zvyklí všelijaké chytristice, možná, že mi někdo řekne, že nejde o výdaj, nýbrž o snížení příjmů a o tom že ústava vůbec nemluví. Patrně tehdy v r. 1920 jsme si nedovedli představit, že by bylo potřebí každé slovíčko tam dávat, přece jen se cítilo, že snad zákonodárci budou míti sami v sobě pocit odpovědnosti a že se vyhnou všemu, co by mohlo nějak ohroziti zájmy státu. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Je fakt, že v tomto znění není řečeno, že také vláda je povinna parlamentu předložiti se zákonem, který znamená buď zvýšení nákladů nebo snížení státních příjmů, také zároveň návrh, jak bude uhrazeno toto minus, jestliže se na to nepamatovalo v rozpočtu. Opakuji znovu, že otázka cukru přišla v době, kdy rozpočet byl hotov, a tedy v rozpočtu nemohlo býti na tu věc pamatováno. Co z toho plyne? Jaký máme vůbec rozpočet, dá-li se roztahovat výdaj nebo odbourávání příjmů tak lehkou rukou v takových sumách, o jaké v tomto zákoně půjde? Tu ztrácíme potom důvěru, že ten rozpočet je dělán tak, jak se nám předkládá, zcela jasný, představujeme si, že se tam nechávají už mezery, které se potom vyplňují, a ovšem podíváme-li se na závěrečné účty, vidíme skutečně, že překročování příjmů je ohromné. Nebyla jsem připravena, že ten zákon přijde do pléna, a nemám ani jednu cifru, ale vzpomínám na ohromné překročení výdajů v roku 1927, jaké vykázal závěrečný účet, ovšem rozpočtem na r. 1927 dosáhlo se takových úspor, že se to ohromné překročení mohlo krýt. Dovolte, abych v tomto slavném sboru řekla, že ten rozpočet je jako harmonika, že se může roztahovat, jak to kdo potřebuje. Že takový rozpočet máme před sebou, je vidět také z toho, že tento zákon vůbec nelimituje, do jaké výše může býti poskytnuta tato refundace. Představte si, když šlo o stavební ruch, kde to stát nic nestálo, kde to bylo jen pouhé zaručení, byl vykonáván tlak na dlužníka, limitovala se státní záruka až do výše, myslím, 125 mil. Kč. Zde, kde jde o skutečné výdaje či o zmenšení příjmů státu, není žádná hranice, do které se mohou slevy poskytovati. Tu je jen hranice, že se má dokázat, že by byla ohrožena soutěživost některého výrobního odvětví při vývozu. Myslím, že takto stanovená hranice výdajů nebo snížení příjmů je pro nás, lidi, kteří dovedou počítati, něco nemožného a nepřijatelného, Ale teď dále, pánové!

Máme zde v §u 2 uvedeno >komu, v jaké výši, jakým způsobem a za jakých podmínek se paušál vrátí, stanoví v každém jednotlivém případě ministr financí v dohodě s ministrem zemědělství, obchodu a železnic.< Jak čtete to >zemědělství,< víte, kdo všechno se bude účastniti na těchto refundacích; a ještě zajímavější je, že v původním návrhu nebyl vůbec ministr železnic, ačkoli šlo o daň dopravní; ale na ministra zemědělství se nezapomnělo. Až teprve sněmovna dodala, že také ministr železnic musí k tomu mluviti, když se slevuje daň dopravní. Pánové, podívejte se na ten paragraf. Představte si svědomitého ministra. Kdepak má ministr podklad, aby věděl, komu, v jaké výši, jakým způsobem, za jakých podmínek má vrátiti daň? Velmi správně zde řekl pan dr Heller, že cukrovarníci odmítli, aby se mohla vláda přesvědčiti, jde-li tu skutečně o ohrožení průmyslu, nebo jde-li tu jen o ohrožení zisku. Vláda v tomto případě byla zvlášť povinna donutiti kartel cukrovarnický, aby se podrobil této proceduře, a to proto, že se všichni pamatujeme, že >osma< koalice prohlásila předem před zdražením cukru, že nedovolí zdražení cukru, cukrovarníci to udělali, nyní se sníží o něco zdražení, ale zde se dávají miliony. Kdyby vláda, měla k sobě samé úctu, nemohla by dovoliti, aby aniž kartel dovolil prozkoumati kalkulace, podívati se do věci, udělal se zákon, který dává možnost tyto refundace platiti.