Nyní dál. Domáháme se kartelového zákona již léta. Víme, že to měla býti možnost trochu informací. Nezdá se vám, pánové, že v okamžiku, když cukrovarnický kartel chtěl vrácení daní, byl psychologický moment, kdy by se bylo dalo dosáhnouti kartelového zákona, a že sami byste měli před svými voliči a národem snad jakési mravní oprávnění udělati tento zákon, kdybyste byli současně předložili kartelový zákon a ukázali národu, že budete míti možnost se do toho podívat a že také nějaký svědomitý ministr financí bude míti podklad, aby mohl jen v nejnutnější míře, jak § 1 praví, dát tyto refundace. Pustili jste tento moment - jen honem, honem, aby se věc zase vyřídila.

Je správné, že odbourávání obratové daně mělo sloužiti výslovně k snížení drahoty. A nyní se podívejte, jak se tomu vyhnuli pánové při tomto případu s cukrem? Nejdříve se zdražil o 60 hal., pak se refundují daně a nyní se sníží to zdražení. Tedy, při morálce této koalice, docela se udělalo zadost této podmínce. Totiž sníží se cena cukru, ale ovšem jen z toho zdražení. Pánové, budeme-li takto postupovati, tak tato věc, že odbourávání obratové daně má sloužiti k snížení hladiny drahoty, bude docela lidem pro smích, neboť se nejdříve zvýší násilně ta drahota, a pak se sníží tím, že se sleví obratová daň.

Bylo zde řečeno několikráte a je nutno znovu zdůrazniti, že jsme udělali všechno, aby nás mohl velký průmysl využitkovávati, že jsme nedělali nic, aby zde byla obrana národa, konsumentů proti tomuto využitkovávání. Vidíme to zase při tomto rozpočtu.

Zásobovací ministerstvo: Měla jsem příležitost v září mluviti o tom, co zásobovací ministerstvo dovedlo udělati proti zdražovacím choutkám cukrovarníků v dřívějších letech do 1925, a prosím, co dělá dnes? Nic! Ano, pánové, tak to vypadá, a měli bychom to plakatovati po celé republice Československé. Ti pánové, kteří jsou pro soukromý majetek, pro jeho zachování a nevím, pro co všechno, při soukromém majetku socialisují své ztráty, anebo socialisují nedostatečné zisky, abychom jim přidali. Nejen socialisují, dokonce zestátňují úbytky svých zisků! Ale při ostatním o socialisaci ani slova!

A tak končím tím, že tento zákon i tím, jak byl dán na pořad jednání v rozpočtovém výboru, jak byl v senátním rozpočtovém výboru odhlasován, jak byl dán na pořad jednání zde v plenu, ukazuje, že skutečně tato koalice je bez svědomí k lidu a bez úcty k zákonodárné práci! (Potlesk senátorů čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Modráček.

Sen. Modráček: Ctěný senáte! Budu velmi stručným, poněvadž řečníci přede mnou jistě tu věc dosti podrobně objasnili, že není potřebí dlouho mluviti.

Měl jsem příležitost již několikráte v této sněmovně mluviti o obratové dani. Ukázal jsem vždy na to, že živnostníci resp. strana středostavovská chybně pojala svůj úkol pokud se týče snížení berního zatížení živnostnictva. Při referátu o přímých daních jsem již uvedl, že sleva nějakých 150-200 Kč na výdělkové dani a přirážkách k ní příslušejících znamená pro živnostníka velmi málo, poněvadž berní správa mu zvýší obratovou daň, jelikož teď není žádné určité pravidlo, najednou o 300-400 Kč, a živnostník má slevu na výdělkové dani a přirážkách k ní náležejících pryč. To se konečně dnes již ukázalo prakticky. Jsem toho mínění, že na naší straně, jako odpůrců obratové daně, měla by především státi strana živnostenská. Je pravda, že se obratová daň převaluje také na konsumenty. Převaluje se, řekněme, s 50%, ale z 50% zůstává v režii zejména malých, méně konkurence schopných výrobců, kterým tímto omezuje rentabilitu jejich živnosti.

Nemusím ani připomínati, že jsme pro odbourání této obratové daně, a nemusím připomínati, že pamatujeme slova ministra Engliše, který řekl, když nebyl ještě ministrem, když byl zpravodajem v rozpočtovém výboru, že obratová daň, která se tehdy zaváděla, jest nejtíživější daní, jaká může býti a že musí býti na ni pohlíženo jen jako na něco dočasného a přechodného, že musíme hleděti co nejdříve ji postupně odbourávati. Pohříchu tuto svou zásadu ministr dr Engliš, když byl ministrem - jak viděti - nedodržel. Teď však přicházíme k odbourání obratové daně a zase to dělá podle fasony této koalice. Zase to dělá podle této fasony, a zase strana středostavovská zapomněla, že je stranou živnostenskou. Najednou se odbourává daň obratová, ale pro koho? Pro veliké podniky, pro veliké podniky vývozní, zejména, pro cukerní průmysl, kterému se to především slibovalo. Avšak naprosto se nepřihlíží, že obratovou daní je právě nejvíce zatížen malý výrobce, že tedy vlastně toto částečné odbourání obratové daně bude sloužiti jenom k tomu, aby se usnadnila konkurence vývozcům za hranice. Pánové, my nemůžeme, býti proti podporování vývozu, vždyť my na vývozu vlastně jsme závislí, ale mluvím-li proti tomuto zákonu, činím tak proto, že se právě přihlíží jenom k této věci a ne také k tomu, aby se ulehčilo i těm druhým, tedy že je to odbourání jednostranné pro kruhy kapitalistické, které jsou silné, ale na ty slabší se při tom nehledí.

Ale oč běží nám hlavně při tomto zákonu, abych tak řekl, legislativně? Co musím nejvíce vytýkati této předloze, je, že se dává generální zmocnění vládě, resp. určitým ministrům, aby rozhodovali, komu a v jaké výši se má daň obratová sleviti, který vývozní podnik má míti výhody podle tohoto zákona a jaké výhody. To se ponechává uvážení ministra financí, ministra zemědělství, obchodu a železnic. Týká se to také daně přepravní, abych nezapomněl.

Toto zmocnění je tak široké, že může býti zdrojem i největších nespravedlností. Může se státi, že nějaký vlivný činitel vymůže pro jistý podnik slevu daně obratové, ale poněvadž druhý podnik takového vlivného přímluvčího míti nebude, této slevy nedostane. To je libovůle prvního řádu. Když se již tato věc dělá - je-li to spravedlivé či nespravedlivé, to ponechávám stranou - měl býti zákon podrobnější a měly se vyznačiti jisté zásady, podle kterých patřičná sleva se má povolovati. Když to už není v zákoně uvedeno, nemělo se aspoň zapomenouti, že zde musí býti určité nařízení, jak se to má dělati, které se předkládá potom rozpočtovému výboru nebo jiným příslušným výborům sněmovny. Ale ani na nařízení není pamatováno. Beze všeho, docela kulatými a všeobecnými slovy je dáno zmocnění několika ministrům, hlavně ministru financí, že může tomu či onomu daň obratovou slevovati, a tomu či onomu ji sleviti nemusí. Proti tomu, co udělá v dohodě se svými kolegy, není žádného odvolání. Zde jsou prostě vydáni jednotliví podnikatelé na pospas libovůli úředníků ministerstev.

Tedy tato chyba legislativní je tak důležitá a tak významná, že i kdybychom my s tímto návrhem zákona zásadně souhlasili, s jeho obsahem a meritem, nemohli bychom z této příčiny pro něj hlasovati, poněvadž je to, abych tak řekl, zavádění v jistém smyslu absolutismu do daňových záležitostí, do daňového oboru. (Souhlas.) To je prostě nemožné. Tento návrh zákona je legislativní nonsens a páni, kteří mají trochu smyslu pro význam parlamentarismu, neměli by takové široké zmocnění dávati ministrům, zvláště když zde není nařízení. Z důvodu toho, že zákonodárný sbor se nesmí takovýmto způsobem připravovati o svoji pravomoc a kontrolu, která mu náleží, budeme hlasovati proti tomuto návrhu zákona. (Potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan kol. Průša.

Sen. Průša: Vážení pánové! Je příznačné, že před málo dny slyšeli jsme zde z úst pana gen. zpravodaje pro státní rozpočet, že rozpočet je v rovnováze, že dosažena byla stabilisace státního hospodářství. A je příznačné pro celý sytém vládnutí u nás, že ještě není dojednán a odhlasován tento rozpočet, o kterém bylo tvrzeno, že se jím stabilisuje státní hospodářství a dociluje rovnováhy, ale již je v průběhu projednávání zákona, o kterém přec je jisto, že bude silně působiti na tuto rovnováhu, že vlastně ta rovnováha bude u čerta, stane-li se tento zákon skutkem - jako že se stane při dnešní síle a vůli koalice. Tedy to je příznačné pro naše poměry. Ovšem pro ty, kdož všímají si trochu našeho politického života, není potřebí hledati žádných důvodů. Vzpomínám si, že bývalý pan ministr financí dr Engliš při projednávání vládní předlohy o reformě daňové a zejména při projednávání předlohy o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy řekl otevřeně - on nijak nezakrýval své plány, a to jej ovšem činilo v očích jeho odpůrců silnějším -: >Pánové, tento zákon předkládám a žádám o jeho schválení proto, aby chráněn byl podnikatelský zisk.< (Předsednictví se ujal předseda dr Hruban.)

Pan ministr dr Engliš byl tehdy velmi upřímný a zákon, který právě projednáváme, je součástí této prakse politické, že alfou i omegou všeho počínání zákonodárných sborů je chrániti podnikatelské zisky, chrániti kapitalistickou třídu a její zájmy. Ale tento zákon, dostává se k projednávání ještě z jiných důvodů. Je všeobecně známo, co tomu předcházelo. Již dávno přicházeli cukrovarníci s tvrzením, že jejich výrobní odvětví je v krisi, že nebudou moci nadále snésti zejména kubánskou konkurenci. A jako na zavolanou přišel jim počin anglické vlády, která snížila cla na dovoz surového cukru. Cukrovarníci spojili se proto v té chvíli s republikánskou stranou, resp. s její silnou organizací, Řepařskou jednotou, a ihned po celém venkovu v této republice dělali agitaci, aby stát resp. ministerstvo financí dalo především nejméně 50% cukerní dávky cukrovarníkům, kromě daně obratové. Tehdy - nevím, pro jaký odpor, snad pro odpor Englišův - nedošlo k tomu, ale pánové přece jen pracovali a naposled to prosadili. Udělali prostě útok, zdražili cukr, jednu z důležitých živin našeho lidu. A teď se jednalo s vládou. Ovšem vláda byla v prekérní situaci, vzpomeneme-li si, že nedávno před tím napsaly >Lidové listy<, že cukrovarníky nesmí ani napadnouti, aby zdražen byl cukr, a najednou došlo k takovému enormnímu zdražení. Vláda byla v prekérní situaci také proto, že byla před volbami do zemských a okresních zastupitelstev. Musila tedy jednati a jednala s cukrovarníky, poněvadž konečně to bylo v jejích intencích. Ale byl zde i druhý silný činitel politický, byla to strana republikánská, která vykonala plně svůj tlak, aby se dostalo cukrovarníkům toho, po čem volali. Oni to také dostali, ale ovšem na účet všeho obyvatelstva.

A nyní, vážení pánové, chci při této příležitosti vzpomenouti ještě jedné věci. Hlavním činitelem byl kartel cukrovarníků vedle Řepařské jednoty, lépe řečeno vedle republikánské partaje. Kol. Plamínková zde upozorňovala koalované strany, že při této příležitosti mohly dobře prosaditi kartelový zákon. Snad myslela zákon protikartelový, nebo zákon, který by vázal tu svévoli kartelovou. Nevím, platí-li tento recept pro koalované strany, poněvadž tyto strany, nebo alespoň její vlivní politikové, jsou velmi silně angažováni v různých průmyslových kartelech.

Vážení pánové! Bylo zde zejména kol. dr Hellerem ukazováno na číslice vývozní. Vývoz u nás neklesá, naopak i do Anglie stoupl vývoz v poměru k hodnotě. Nebudu to znovu citovati, ale je zde ještě něco jiného. Tvrzení, že cukrovarní průmysl je v krisi, je příliš naivní. Kdo se jen podívá na kursovní lístek jednotlivých cukrovarních podniků, jednotlivých koncernů, vidí soustavný vzestup, a nikdo nebude chtíti tvrditi, že bursovní machři by byli tak naivní, že by platili stále větší sumy za akcie jednotlivých cukrovarnických podniků, kdyby podniky tyto byly před zánikem, anebo alespoň před velmi citelnou a nebezpečnou krisí. To je nejlepší měřítko, nejlepší barometr pro to, je-li v tom nebo onom odvětví opravdu nějaká krise. Nejde o krisi, nýbrž šlo o to, aby pánové dostali na účet druhého obyvatelstva co nejlehčeji a nejpohodlněji několik set milionů.

Nesmí se zapomínati také, že již přichází zase nové odvětví výroby - bavlnáři. (Sen. dr Havelka: Krise?) Jistě, také bavlnáři přijdou v krátké době s požadavkem, aby tytéž výhody, které se dávají tomuto odvětví průmyslové výroby, daly se také jim. Nebude dlouho trvati a přijdou i druzí, poněvadž, jak je všeobecně známo, s jídlem roste apetit.

Pánové se budou jistě starati, aby rozpočtová rovnováha, ta Englišovská rovnováha se dostala ve všem čertům. Bylo to stavěno jako velký státnický čin, a teď se dělá něco jiného.

Bylo zde již řečeno, že je v tom zde velká nespravedlnost. Ano. Pro ty mamuty - vždyť jsou to kapitalističtí mamuti - máte desítky, ano sta milionů, pro malý lid na sociální pojištění, pro invalidy nemáte ani haléře, s těmi se stále soustavně handrkujete. Koalice dělá zákon, podle kterého se dává cukrovarníkům a - já to řeknu přímo - také agrárníkům. Ovšem ti budou participovati méně než páni cukrobaroni. (Sen. Šturc: Ale jako akcionáři budou to brát!) Jistě velkostatkáři. Dávají se jim ty veliké sumy, poněvadž určitý obor výroby prohlásil, že je před krisí, že nemůže konkurovati. Když však malý poplatník, takový chalupník na venkově, prokazuje pád dobytka...(Sen. Hubka: Nebo řemeslník!) - vůbec každý hospodářsky slabší - dlouhou chorobu člena rodiny, je před zkázou své existence, žádá daňové úlevy nebo alespoň spravedlivý předpis, ani toho nemůže dosáhnouti. Ale přijde velký kapitál a ten řekne: moje existence je ohrožena a pánové dělají hned zákon, podle kterého docela klidně dávají těmto milionářským podnikům desítky milionů k dobru. Nezdá se vám, že je to příliš třídní a nezdá se zejména pánům z republikánské strany, že by toto nemělo se dělati, že tuhle ty špendáže cukrovarnickému kartelu jsou proti staré tradici agrární partaje? A nehausírovali jste vy právě v řepařských krajích a nezískávali jste mezi drobnými zemědělci jen proto, že jste říkali, že celou svou politiku orientujete proti kartelům cukrovarnickým? A teď najednou ty kartely posilujete, stavíte se za ně politicky a zjednáváte jim na účet občanstva druhého, aby mohly dostávati hezké řádky milionů.

To je politicky nezdravé a to svědčí o zaujatosti třídní o tom, že vlastně republikánská partaj není partají drobného lidu, nýbrž že dělá politiku těžkého kapitálu zemědělského i průmyslového. A tak také vypadá tento zákon a celá prakse zákonodárná této strany, pokud ona na práci zákonodárnou působí. Z těch důvodů je to přímo projev třídnosti, třídního zaujetí proti pracující třídě, poněvadž vy dokazujete, že máte dostatek citu pro bohaté lidi, pro milionáře, ale nikoli pro chudáky, pro ty, kteří bez vlastní viny mnohdy žijí v bídě. Tím prokazujete svou třídnost a my tento váš třídní charakter také vyzvedujeme a říkáme, že proti tomuto zákonu a proti celé této praksi, která je zde dnes zaváděna, budeme bojovati všemi možnými prostředky. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Nikdo není již ke slovu přihlášen.

Byly mně podány resoluční návrhy, a to pp. sen. dr Hellera, Modráčka a soudr.

Žádám, aby byly tyto resoluce přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. dr Hellera, Modráčka a soudr.:

Vláda se vybízí, aby výhod tohoto zákona cukernímu průmyslu neudělovala, dokud vývoz cukru by značně neklesl.

Resoluční návrh sen. dr Hellera, Modráčka a soudr.:

Vládě se ukládá, aby ve všech případech, ve kterých použije zmocnění podle tohoto zákona, podala bezprodleně zprávu oběma sborům Národního shromáždění.

Předseda (zvoní): K doslovu dávám slovo panu zpravodaji sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pan dr Heller řekl, že tento zákon je příležitostný. Nevím, měla-li to býti výtka tomuto zákonu či nic. Pan dr Heller je právník a ví, jak zákony povstávají. Hospodářské nebo jiné poměry si je vynutí; když odpovědní činitelé uznají, že některá materie má býti upravena zákonem, tedy vyjde zákon. Jsou to někdy také smutné věci. Připomínám jen požár v Ringtheatru ve Vídni, připomínám válku, kdy byl vydán příležitostný zákon stran prohlášení za mrtvého; a také hospodářské poměry si vymáhají někdy příležitostné zákony.

Slavný senáte! Tak je to i s tímto zákonem a je nesprávné, že by šlo jen o cukr. Nějaký podnět k tomu zákonu musí býti zde. Přiznávám, že tu jde také o cukr. (Výkřiky.) Slavný senáte, my bohužel máme také jiná průmyslová odvětví v takovém stavu, jako je průmysl cukrovarský. Máme tu sladařský průmysl, porcelánový průmysl, máme tu sklářský průmysl. (Výkřik sen. dr Hellera.) A jak p. kol. Průša řekl, brzy k tomu přijde také bavlnářský průmysl. Právě ta okolnost, že tolik průmyslových odvětví jest u nás v nebezpečí, mluví pro tento zákon.

Slavný senáte! Mluví se, jako kdyby už se to mělo vyplatiti. To je veliký omyl. I ta cukerní otázka i co se má vrátiti, musí se teprve vyšetřovati. Tímto zákonem není řečeno, že to nebo ono odvětví to musí dostati. (Sen. dr Heller [německy]: To už je ujednáno! Proč odešel Engliš?) To je věc vyšetřování, jeden rok to dostane ten obor, druhý rok jiný obor a základem pro posouzení bude revise. Bez revise nedostane nikdo nic.

Pan dr Heller provedl zde tanec číslic. Věřím, že on je považuje za správné; bohužel, jako zpravodaj nemohu správnost jich sledovati. (Sen. dr Heller [německy]: To je vaší povinností o tom napřed se informovati!) Ale předhodil nám, a to mne právě zamrzelo, sarkasticky výtku patriotů a řekl, že senát se stává motorem pro bursu. Pane kolego, bursa je skutečně nejcitlivějším aparátem pro náš hospodářský život. Pan dr Heller ví, jako my ostatní, kdo vládne na bursách. A tu bych prosil, aby tu sarkastickou výtku patriotů nebo nepatriotů řídil tam a ne sem v tomto vysokém domě. (Sen. dr Heller: Vládne? Kdo tam vládne? Vy tam vládnete!) Páni mně rozuměli, pan dr Heller rozuměl také.

Je to správné a připojuji se k tomu, co... (Sen. dr Heller: [německy]: V Podkarpatské Rusi vládnou ti s volebním provoláním, které jsme včera četli!) Co se týče Ruska, račte se zase obrátiti na kol. Kučeru, ten to zná jako doma.

Zapomíná se na něco, o čem páni neustále mluví. Zde vystupují jako zástupci širokých dělnických vrstev, a na ně zapomínají. V důvodové zprávě, pro kterou jsem dostal tolik výtek - a jsem vděčen milostivé paní Plamínkové, že se aspoň trochu toho zpravodaje ujala - jest uvedeno jako důvod, že tato krise má za následek nezaměstnanost dělnictva a vyplácení.. (Sen. dr Heller [německy]: To je výmluva!) To je pak těžká polemika. Když se něco řekne, je to výmluva, a když vy něco řeknete, je to pravda. To bychom tu mohli býti do rána a neshodneme se nikdy. Tedy o dělnictvo také jde. Nebude-li výdělek, kdo bude dělnictvu platiti? Nejde vám o dělnictvo, ale jde vám v tomto případě o volby.

Pan dr Heller skončil tím, že kdyby byli iredentisty, že byl by nejlepší prostředek, aby s námi hlasovali pro takové zákony; prosím ho - měli jsme už teoretické anarchisty - nechť páni zůstanou třeba teoretickými iredentisty, ale nechť zúčastní se i na správě tohoto státu a pomáhají nám dělati dobré zákony. (Hlas: Ale vždyť vy je neděláte!) Abychom je právě dělali. Možná, že by byly horší. (Sen. Plamínková: To už není možné! - Hluk. - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Havelka (pokračuje): Milostivá paní stěžovala si ještě na to, že jednání výboru není, jak má býti, a že tam nejsou zástupci vlády. Pokud mám čest zasedati v některých výborech, přicházejí tam vždy zástupci vlády, a kdyby tam nebyli, pak je právem každého člena, ať z vládních stran nebo z oposice, aby si vyžádal vládního zástupce, aby týž přednesl vysvětlení, i pokud se týče číslic. (Sen. dr Witt: Má-li přijíti odpovědný ministr, hlasujete proti tomu!) V tom směru, když tam nejsou vládní zástupci a že tam nejsou... (Sen. dr Heller [německy]: Proč nemluví pan ministr zde? - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Havelka (pokračuje): Pokud se týče přítomnosti vládních zástupců ve výboru, stíhá stejná odpovědnost oposici, jako vládní strany.

Milostivá paní říkala, že náš rozpočet jest jako harmonika. Rozpočet nesmí býti kostnatý, neříkám také, že má býti jako harmonika, ale musí býti pružný. Milostivá paní se rovněž tázala, jak to ministr provede, jaké bude míti doklady. Slavný senáte, to jest jeho věc, proto jest odpovědným parlamentu, aby to provedl a dobře provedl.

Rovněž se nadhazuje otázka poměru legislativy a správy. Bylo by nebezpečím a neštěstím pro stát, kdyby správa tak zesílila, že by vyřazovala zákonodárné sbory, ale právě takové neštěstí je, kdyby parlament dělal kurátora, kdyby každého ministra vzal za ruku a řekl, jak to má dělati. Kde je ministerská odpovědnost? (Sen. Havlena: Vždyť není žádná!) Právě to je důležité, abychom dobře rozlišovali hranici moci zákonodárné a moci správních úřadů ve prospěch státu.

Pan sen. Modráček ještě řekl, že se mu zdá, že je to příliš generální zmocnění pro ministra, jak to má dělati. To je věc názoru, někomu je to mnoho, pro někoho by to mohlo býti málo, ale nikdo neřekne, jakým způsobem by se to tedy mělo zaříditi.

Tolik k vlastní předloze zákona, pokud jsem mohl zodpověděti jednotlivé otázky. Pokud se týká resolucí navrhuji, aby byly zamítnuty. (Sen. Plamínková: Aspoň kolik milionů to dělá, nám řekněte!) Zamítnutí prvé resoluce navrhuji z toho důvodu, že vrácení daně z obratu a přepravní může býti povoleno jen tehdy, ohrožují-li soutěživost příslušného odvětví při vývozu. Nemůže tedy rozhodovati cena výrobků v tuzemsku, nýbrž cena, za jakou je možno tento výrobek odbýti v cizině.

Pokud se týče druhé resoluce, navrhuji rovněž, aby byla zamítnuta, a to z těchto důvodů: V zákoně jsou dostatečné kautely, aby se postupovalo při povolování vrácení daní správně v tom, že musí souhlasiti 4 ministři hospodářští. Neodpovídalo by zásadním zásadám o rozdělení příslušnosti mezi legislativou a administrativou, aby rozhodnutí administrativy na základě zákona byla předkládána Národnímu shromáždění. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Račte se posaditi. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 780 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 780 ve čtení prvém.

Druhým předmětem dnešního jednání je:

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. dr Havelka, za výbor rozpočtový pan sen. dr Procházka.

Dávám slovo zpravodaji výboru sociálně-politického, panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Zpráva rozpočtového výboru byla vytištěna, rozdána, a já nemám k tomu co přičiniti. Proto se omezuji na návrh, aby slavný senát schválil osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 780.

Předseda (zvoní): Dále má slovo zpravodaj za výbor rozpočtový, pan sen. dr Procházka.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Bytová nouze a otázka zaměstnanosti vynutily sobě rozsáhlou státní akci ku povznesení stavebního ruchu, a to jak povahy podpůrné, tak i rázu daňových úlev.

Četné zákony o stavebním ruchu stanoví jednak různé druhy finanční podpory staveb, jednak osvobození od daně domovní s přirážkami, a to až na dobu 50 let, jakož i úlevy poplatkové.

Poslední zákony o stavebním ruchu omezují se však již jen na pouhou státní záruku za zápůjčky na stavby, jakož i na daňové a poplatkové úlevy.

Kromě toho máme zde též zákon o přímých daních, který obsahuje generelní ustanovení o daňových výhodách na dobu 12 let - pro novostavby a úplné přestavby domů s malými byty a malými provozovnami - a na dobu 6 let pro stavby - novostavby, přístavby, nástavby, úplné resp. i částečné přestavby - jiných stavení.

Avšak nouze bytová není ještě tak odstraněna, aby se mohlo vystačiti s tímto generelním ustanovením zákona o přímých daních, velmi významným ovšem pro příští doby normální stavební činnosti. Je nutno pro dobu přechodnou ještě specielních ustanovení zákonných, příznivějších, než je obsahuje zákon o přímých daních.

Též péče o zaměstnanost obyvatelstva, souvisící se stavebním ruchem, vyžaduje ještě mimořádných opatření zákonných.

Bude nutno, aby specielní zákon rozřešil pro dobu přechodnou, než nastane normální činnost stavební, otázku stavebního ruchu a s ním souvisící ochranu nájemníků.

Než však nový zákon o stavebním ruchu bude uzavřen Národním shromážděním, je nutno, aby prodlouženy byly některé lhůty dřívějších zákonů o stavebním ruchu, čímž umožněno bude převedení započatých staveb do r. 1929 bez škodlivého chvatu a se zřetelem na zaměstnanost stavebního průmyslu, živnostnictva a dělnictva i v příštím roce.

Tento účel sleduje osnova zákona.

Proto osnovou zákona na doplnění zákona č. 43/1928 Sb. z. a n. stanoví se, že finanční úřad II. stolice může na žádost strany podanou před koncem r. 1928 prodloužiti lhůtu ku dokončení stavby, započaté před 1. zářím 1928, do konce r. 1929 - dříve podle zákona č. 43/1928 nejdéle do 30. června 1929 - nemohla-li stavba býti do konce r. 1928 ze závažných příčin dokončena, ač bylo s ní včas začato a v ní řádně pokračováno, takže stavby ty stanou se zúčastněnými daňových a poplatkových úlev podle zákona č. 44/1927 Sb. z. a n., zejména úplného osvobození od domovní daně činžovní a třídní, a to stavby s malými byty a malými provozovnami na dobu 35 let a ostatní stavby na dobu 25 let.

Dále prodlužuje se podle osnovy do konce roku 1929 lhůta k dokončení stavby - stanovená zákonem č. 44/1927 Sb. z. a n. do konce r. 1928 - pro nabytí výhody osvobození od poplatku převodního ze stavby. Jde tu podle § 53, odst, 2. a 3. zákona č. 44/1927 Sb. z. a n. o osvobození od poplatku převodního ze stavby pro oprávněného podnikatele staveb při prvním úplatném převodu v době 5 let od dokončení stavby o pro jiného stavebníka v době 3 let - § 53, odst. 2. zákona č. 43/1928 Sb. z. a n. stanoví osvobození to jen pro dobu 3 let.

Uvedené daňové výhody a poplatkové úlevy mají sice značný finanční dosah pro státní pokladnu. Ale nutno, aby v zájmu odstranění bytové nouze a udržení zaměstnanosti poskytnuty byly tyto výhody a úlevy.

Pokud těmito výhodami a úlevami snižuje se příjem na státních daních a poplatcích, vyvažuje se tento úbytek na příjmech státních hojnou měrou úsporami na ostatních výdajích, nutných k podpoře nezaměstnaných.

Zásadou státní politiky hospodářské a finanční musí vždy zůstati, aby obyvatelstvu státu poskytnuta byla práce, zaměstnanost a výdělek, takže nebude pak nutno sahati k podpoře v nezaměstnanosti.

Rozpočtový výbor navrhuje proto shodně s výborem sociálně-politickým, aby senát osnovu zákona přijal ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: pp. sen. dr Macků, Löw a Modráček.

Než dám slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut.

Není námitka? (Námitka nebyla.) Zůstává při tom, že řečnická lhůta je stanovena dobou 20 minut.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. dr Macků.

Sen. dr Macků: Slavný senáte! Neujímám se rád slova k tomuto zákonu, a to prostě proto, že zákony, týkající se stavebního ruchu, v naší sněmovně mají velmi špatný zvuk a tento poslední zákon dnes podaný formálně dává výraz tomu, že řešení této otázky děje se od týdne k týdni, že to ve skutečnosti není řešení, nýbrž smutné příštipkářství. Objevilo se to formálně zde právě tím, že tato předloha, která najednou nám sem byla dána, obsahuje několik řádek a my ji máme zase beze všeho akceptovati. Kdyby člověk nevěřil, že přece i majoritě a odborovým ministerstvům jde o to, aby po této stránce přišla s něčím dobrým, a kdyby člověk nechtěl věřiti v tyto dobré úmysly, mohl by skutečně tvrditi, že úmyslně řeší se tato otázka tím způsobem, aby zde byla příležitost pro abnormální výdělky určitých, řekl bych, přímo spekulantů.

Slavný senáte! Prosím, každý máte jisté zkušenosti ze stavebního ruchu, ať již jste byli nuceni sami stavěti nebo mnozí z nejbližšího vašeho okolí, nebo že jste v družstvu, obecním zastupitelstvu a pod. A myslím, že jste pozorovali, že úlevy, které dává stát de facto nejdou ve prospěch těch, kteří staví, nýbrž především ve prospěch výrobců materiálu, parcelantů pozemků a konečně podnikatelů staveb. Když si tak člověk srovná, za jaké ceny bylo stavěno před rokem a za jaké dnes, vidí, že asi to, co se poskytuje, je kompensováno zvýšením cen pozemků, materiálií a konečně také ziskem podnikatelským.