Dále činnost našeho ministra veřejných prací. Jak dlouho je tomu již od velikého neštěstí na stavbě v Praze. Mnohem později nežli v Praze došlo k neštěstí na stavbě v Paříži, to jest již dávno likvidováno. Neslyšeli jsme však ničeho o tom - to nespadá do oboru veřejných prací, prosím, aby se to vzalo na vědomí - že stíhání vinníků na neštěstí při stavbě mělo nějaký výsledek, a zdá se, jakoby mělo nad tím uplynouti hodně mnoho času, aby se věc mohla ututlati a aby zaběhla v písku. Ale tehdy prohlásil pan ministr veřejných prací na tomto místě, že co nejdříve předložen bude nový stavební zákon. Od té doby staví se dále, používá se pověstného betonu, o kterém se vypravuje tato pověst: Někdo si objedná v hostinci betonový beefsteak; co je to? Je to takový, který se hned rozpadne, jakmile se ho dotkne. Všechny tyto poměry trvají, a kde je tento slíbený stavební zákon? Nyní začíná nová stavební sezóna, a zase se bude stavěti tak nedbale a překotně. Nedostaneme zase žádného trvalého zákona na podporu stavebního ruchu, zase jen provisorium, zase mají nadále trvati nedostatky a příčiny, které tehdy byly uváděny pro to, že takovéto nehody jsou možny. Pan ministr veřejných prací se nehne, je právě zaměstnán tím, že sepisuje volební programy.
Pan ministr vnitra vyčerpává svoji činnost v porušování zákona o organisaci politické správy, v zatlačování německého a maďarského živlu při jmenování, a je to již mnoho, když křesťansko-sociální strana protestuje proti odstrkování Němců při jmenování, když její ministr právě tak jako ministr německé strany agrární souhlasili s tímto jmenováním. Je to již notný kus nikoli kejklířství, nikoli demagogie, Bože chraň, ale notný kus spekulace na zapomětlivost voličů. Pan ministr vnitra ukřivdil netoliko v národním ohledu při jmenování, poškodil netoliko Němce při jmenování v Čechách a na Moravě, nýbrž dopustil se také sociální křivdy; přesto, že zákon výslovně praví, že při jmenování postupovati dlužno podle hospodářských, kulturních a sociálních poměrů, eskamotoval jednoduše celou řadu mandátů, které podle výsledku voleb měly připadnouti dělnickým stranám, a podělil jimi měšťácké strany, a tímto způsobem na příklad v Čechách udělal ze socialistické většiny socialistickou menšinu, z oposiční většiny oposiční menšinu. Na Moravě touto eskamotáží - nechci se vyjádřiti neparlamentárně, poněvadž se obávám důtky, mohlo by se totiž nazvati ještě zcela jinak - na Moravě tedy podstatně posílil stávající měšťáckou většinu, mandáty, které patří dělnickým stranám, těmto jednoduše vzal a přidělil je českým a německým měšťáckým stranám. Promluvíme s ním ještě o tom velice obšírně, a je na omylu, domnívá-li se, že si to dáme tak klidně líbiti.
Pan ministr věcí zahraničních mezitím, jak jsem se již dříve zmínil, bojuje svůj boj s českými agrárníky. Mimo to jsme v poslední době četli, že v Praze ratifikován byl Kelloggův pakt, aniž by byl předložen parlamentu. Ve všech parlamentárně a ústavně ovládaných státech byl Kelloggův pakt předložen parlamentu ke schválení. Četli jste o bojích, které vedeny byly v americkém senátě o Kelloggův pakt; bude předložen německé říšské radě, byl v Rakousku předložen parlamentu, jenom ne v Italii; v Jugoslavii byl ratifikován, jak dnes čteme. Tam, kde není parlamentu, ratifikovala ho vláda, a kde je parlament, byl předložen parlamentu. Jedinou nechvalnou výjimku činí Československo. Zde máme parlament. Kelloggův pakt byl by býval patrně přijat jednomyslně. Přes to se parlamentu nepředkládá. A proč? Poněvadž zde stojí na pověstném stanovisku, že smlouvy, které neznamenají žádného materielního zatížení státu, nemají se podle ústavy předkládati parlamentu, stanovisko, které po mém názoru v ústavě není odůvodněno, poněvadž každá smlouva může státu uložiti také materielní břemena, také Kelloggův pakt se svými ustanoveními. A jen aby dána byla možnost, aby se budoucně nemusily předkládati také jiné smlouvy, které snad nemají tak zabezpečeno schválení parlamentu, jako Kelloggův pakt, nebyl tento pakt předložen.
Tak vidíme, že každý z těchto pánů jde po svém obvyklém zaměstnání. Obzvláštní notu, musím již říci, tvoří naše ministerské předsednictví. Od více než jednoho roku nemáme žádného ministerského předsedu. K velikému politování, a je nám srdečně líto, že ministerský předseda je déle než jeden rok těžce nemocen. Myslím však, že to není žádný důvod, aby místo ministerského předsedy takřka zůstalo neobsazeno, i litujeme toho dvojnásob proto, poněvadž k osobě jeho zástupce nemůžeme věru míti nejmenší důvěry, ježto okolnosti, že tento pán je déle než 1 rok zástupcem pana ministerského předsedy a správcem ministerstva, připisovati musíme mnohé zlo, jejž způsobeno bylo obyvatelstvu. Bylo by naléhavě potřebí, aby tyto poměry konečně jednou byly urovnány.
Zdánlivě neudálo se v posledních dvou měsících nic, co by stálo za projednávání v parlamentě, poněvadž by jinak nebylo lze parlament tak úplně vyřaditi, jak se to děje. Volby do zemských a okresních zastupitelstev, jmenování, která následovala, útoky byrokracie proti naší samosprávě, které v posledních dvou měsících nabyly nesmírně zostřené formy; to všechno není ničím, to všechno nezavdává příčiny ke svolání parlamentu. Okolnost, že se v tomto státě zostřenou měrou všechno upravuje se stanoviska nacionalismu, největšího to zla na světě, nepohne pány patrně k tomu, aby přiměli ministry, by se odpovídali před parlamentem. Vidíme, jak v tomto státě pod panstvím měšťáckého bloku přímo příšerným tempem je falšována demokracie, jak jdeme vstříc poměrům, které přímo připomínají poměry v oněch státech, které se již zbavily také vnějších forem demokracie.
Při tom neděje se ničeho pro strádající obyvatelstvo. Zase jde krajem krutá těžká zima s těžkými nemocemi, a nic se neděje pro ty, kdož pomoci tak nesmírně potřebují. Nic se neděje přes všechny sliby pro válečné poškozence, nic pro staropensisty, nic pro přestárlé. Kde je zákon pro přestárlé, který nesčetnětkráte byl slibován, který nám dnes ještě neby1 předložen, neboť to, co nám chtějí předložiti a co obsahuje žebráckou almužnu pro přestárlé, je nepřijatelno. Nic se neděje pro úředníky. Slyšíme nejen u soudců, ale také u ostatních úředníků odevšad výkřik bídy nad platovým zákonem z roku 1926, který své účinky projevuje stoupající drahotou a stoupajícím nájemným stále více v neprospěch úředníků všech kategorií. Obrovská nouze zasáhla naše soudce a úředníky. Naše vláda však pomíjí všechny tyto věci beze všeho zájmu, klidně, chladnokrevně, jako kdyby se nic nedálo. Pomíjí také to, že následkem zákona o obecních financích, následkem reformy správy, nesmírně musí býti zanedbávána péče o dítky a dospělé, o chromé, hluchoněmé a slepé, o všechny ty, jimž pomáhati je povinností státu. Nic se neděje. Páni se jen mezi sebou hádají o ministerská křesla a o to, kdo má míti nadále největší podíl na kořisti, kterou chtějí urvati státu. To jest jejich veliká starost.
Víme zcela dobře, nejsme o tom v nejmenších pochybách, že dělníkům a zaměstnancům v tomto společenském řádě pomoci nelze. Toho jsme si úplně jisti. Ale co chceme, je to, aby se stalo, pokud to společenský řád připouští, tolik, aby dělníkům a zaměstnancům umožněno bylo alespoň nahé živobytí a aby odstraněn byl režim, který vždy směřuje jen k tomu, aby dělníkům a zaměstnancům nahé živobytí již neumožňoval a aby na druhé straně bohaté učinil ještě bohatšími. Myslíme, že změna nastoupiti může jen tehdy, jestliže si tento přestárlý parlament konečně jednou sám zakroutí krk a se poděkuje, jestliže jednou konečně budou se konati nové volby, ve kterých obyvatelstvo může projeviti svou vůli.
Spatřujeme nejdůležitější úlohu parlamentu, který má býti znovu zvolen, v tom, aby odstranil reakcionářské haraburdí, které jste ve dvou letech nahromadili. Především dlužno odstraniti zákon o organisaci politické správy, znovu zavésti samosprávu našich obcí, okresů a zemí, anebo žup na jejich místo nastupujících, dříve nebude klidu ve státě. Je to požadavek, který nezmlkne dnes nebo zítra, který naopak vždy znovu bude kladen a který vám ještě dá mnoho práce. Právě tak musí zmizeti zákon o obecních financích. Na příkladě jednoho dne chci vám vylíčiti následky tohoto zákona o obecních financích v několika obcích jednoho okresu. Jednoho dne došly pro okres teplický následující rozkazy od zemského výboru: v Trnovanech, městě se 70 až 80 % dělnického obyvatelstva a asi 16-17.000 obyvatel musí se ihned zvýšiti činžovní dávka z ročního nájemného 200 - 1.500 z dosavadních 4 % na 10 %, mezi 1.500 a 3.000 Kč na 18 % a přes 3.000 Kč musí se vybírati částkou 25 %. Rovněž nutno zavésti stočné, které při nájemném do 700 Kč bude činiti 3 %, do 1.500 Kč 4 % a přes 1.500 Kč 3 %. Úplně tatáž ustanovení přišla téhož dne pro Mstišov, Krupku, Rtyni a Žalany, tedy pro 5 obcí v jednom okrese. Víte co to znamená? Malý dělník anebo zaměstnanec platí dnes roční nájemné asi 1.000 Kč. Průměrné měsíční nájemné činilo by asi 80 Kč. Budoucně bude platiti na činžovní dávce 100 Kč, na stočném 30 Kč, dohromady ročně 130 Kč, anebo něco více nežli 11 Kč za, měsíc, při průměrném příjmu nejvýše 120 - 140 Kč týdně. To neznamená nic jiného, nežli že skoro 5 % jeho příjmů padne jen na tyto poplatky. Při tom platí od 1. července a nyní zase od 1. ledna zvýšené nájemné.
Právě tak křiklavé a zlé jsou následky zákona pro úředníky, kteří ještě od dřívějška mají větší byty, jež stojí pod ochranou nájemníků, kteří dnes již musí platiti dosti vysoké nájemné a u nichž dávka z nájemného stoupne alespoň na 18 %, tedy u bytů, které stojí 2.000 Kč. Budou musit platiti 360 Kč dávky z nájemného a vedle toho také stočné 150 Kč, dohromady více nežli 500 Kč ročně na těchto dvou obecních dávkách samotných, kdežto zavedena ještě býti musí zvýšená dávka za osvětlení a poplatek za úřední jednání a používání veřejného obecního pozemku. Pánové, víte co to znamená? To znamená pro široké kruhy obyvatelstva zvýšený hlad, větší nouzi, větší bídu. Tito lidé, kteří svůj řemen věru již dosti úzce utáhli, budou ho musit utáhnout ještě o několik dírek, následkem zákona o obecních financích, na kterém se usnesli křesťanští sociálové a agrárníci. Vy sami přece žádáte novelisaci zákona o obecních financích, poněvadž dnes sami nahlížíte, jak obrovské bezpráví jste způsobili tímto zákonem. Ale pánové, váš vliv ve vládě je takový, že na základě vašich požadavků nějaká novelisace věru nenastane.
Pánové, žádáme snížení vojenské doby služební, snížení vojenských břemen a musíme ve prospěch dělníků a maloživnostníků provésti změnu berních zákonů. Když se projednával berní zákon, považovali jste to za vymoženost maloživnostníků. Dnes tito vidí, jak byli oklamáni, jak byli napáleni, když dnes berní předpisy maloživnostníků . (Sen. Thoř: To není daňová reforma!) O ano, to byla berní reforma. (Sen. Thoř: To jste si to nepřečetl!) Pane kolego, není možno sta milionů na jedné straně darovati bohatým lidem, není možno rozpočet udržeti na stejné výši, aniž by se to od někoho bralo. A ti, od nichž se to béře, jsou přirozeně páni maloživnostníci, lidé hospodářsky slabší, na ty přece vždycky přijde. A vy svou politikou také nebudete moci maloživnostníkům trvale zalepiti oči a nebudete moci svaliti se sebe vinu, že jste jako zástupcové maloživnostníků hlasovali pro tento zákon, který živnostníky tak těžce poškozuje. (Sen. Thoř: To není špatný zákon!) Ale, pane kolego, vy nám přece nebudete říkati, že nečteme zákon. Jsme tím přece povinni a myslíme, že jsme podali důkaz, že se alespoň naše strana parlamentních prací zúčastní alespoň tak horlivě jako vaše strana. Právem něco takového nebudete moci nám vytýkati. Je to právě možnost, kterou tento zákon dává berním úřadům, že se scházející obnos odněkud vezme, a od systému měšťáckého bloku, netoliko od kapitalistického, nýbrž od přepjatého kapitalistického systému, který od dvou let panuje v našem státě, závisí, že se tento scházející obnos béře od malých, a nikoli od velkých. Tak se věci mají, pane kolego, a přes to se nepřenesete. (Sen. Thoř: Tak to daňová reforma nepředpisuje!) Ale ona ta umožňuje. Vždyť uvidíte. (Sen. Thoř: To je praxe jiná!) Není to zvlášť šlechetné, svalovati na úředníky odpovědnost za zákon, který jste sami spolu tvořili. To v parlamentním životě není zvykem. Administrativní cestou používá se zákona k tomu, aby slabí, chudí ještě více byli utiskováni a aby se bohatým dostalo dalších výhod. To můžete říkati, co chcete.
Pánové, v oboru sociální politiky neděje se nic, naprosto nic. Myslíte skutečně, že se dělníkům a zaměstnancům vede tak znamenitě? Celé řady změn je potřebí. Poukazuji jen k jednomu detailu, k zákonu o pracovních soudech, o kterém se subkomitét dávno usnesl, a který vy, páni živnostnici a páni agrárníci, sabotujete, jehož projednání se nepřipouští, poněvadž také učedníci a zemědělští dělníci mají dostati trochu více práv, nežli mají. Z tohoto vašeho jednání lze seznati vaši lásku k dělnictvu, lze seznati, jak vynakládáte vše k tomu, aby se dělníkovi jeho práva upírala. (Sen. Jarolim (německy): 4.000 dělníků u bagrů nemá vůbec žádného práva!) V dnešní konferenci klubovních předsedů mluvilo se o nevyřízených návrzích. Podali jsme před mnoha měsíci návrh, který má dělníkům u bagrů poskytnouti možnost příslušného soudu. Dělníci u bagrů jsou řádnými soudy zamítáni proto, poněvadž se říká, že patří před rozhodčí soud hornický, a rozhodčí soudy hornické je zamítají, tvrdíce, že tito dělníci patří před řádný soud. Nemáme senátu, který by rozhodoval o takovýchto kompetenčních konfliktech, a tak nemohou dělníci u bagrů vůbec ničeho si vymoci před československými soudy. Myslím, ze je to 8 měsíců, co jsme podali návrh, který věru nemá naprosto nic společného s politikou, národností, socialismem, který má jen vyplniti mezeru zákona, ale není nám možno prosaditi projednávání tohoto zákona, byť jen v ústavním výboru, na takovýchto věcech nemáte zájmu a stejně jako pan předseda ústavního výboru, kterého by se věc především týkala, patrně nemá žádného zájmu, stejně také ho nemají jiní. Co vám záleží na tom, zdali 4.000 dělníků může vůbec nalézti své právo či nic? Když takovému podnikateli napadne nevypláceti mzdu některému dělníkovi, nemůže tento dělník ničeho podniknouti proti podnikateli, poněvadž nenalezne soudu, jenž vůbec o té věci rozhoduje. Je to přímé selhání justice, ale co záleží pánům na tom, vždyť to jsou přece jen dělníci, že ano, a tu věc zůstane, jak to bylo, pánové mají důležitější věci na práci nežli pečovati o zájmy dělníků.
Tak se mají věci za měšťáckého bloku, za vládní většiny, ke které patří také strana, která se nazývá sociální, křesťansko-sociální, za měšťáckého bloku, který pro chudé nemá toho nejmenšího. A proto, pánové, musíte to pochopiti, činíme-li vše, aby tento měšťácký blok pokud možno nejrychleji zmizel. Přinesl dosti neštěstí a zla do země, přinesl neštěstí a zlo ubohému obyvatelstvu této země, a proto žádáme nové volby, které, o tom jsme přesvědčeni, budou míti za následek, že tento měšťácký blok zmizí ze života tohoto státu. Pánové, přidržujete se této t. zv. moci a následek vašeho počínání je, že se stále víc a více vzda1ujeme od pravé demokracie, že stále hlouběji se přibližujeme poměrům, které stále více se stávají podobnými poměrům ryzích diktatur a fašistických států. Víme, že jedinými ve státě, kteří jsou schopni a ochotni vystoupiti proti těmto diktátorským a fašistickým choutkám, jsou dělníci, a proto spočívá také budoucnost Československa výhradně na dělnictvu Československa a proto budeme toto dělnictvo mobilisovati k boji proti utlačovatelům, proti těm, kteří ničí společnost a stát. (Souhlas a potlesk senátorů něm. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem na povolení žádaných lhůt, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh se přijímá.
Tím je pořad jednání vyřízen.
Sděluji, že do výboru imunitního na místo sen. dr Housera nastupuje sen. Toužil,
do výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění nastupuje za sen. Roháčka sen. dr Havelka, za p. sen. Koutného sen. Průša, za sen. Prauseho p. sen. Tschapek;
do výboru rozpočtového nastupuje za sen. Prauseho sen. Tschapek.
Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.
Jsou námitky? (Nebyly.)
Námitky nejsou. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin.