Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Chlumeckého, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního je schválena souhlas je odepřen.
Dalším předmětem je
2. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Košicích za souhlas k trestnímu stíhání sen. inž. Klimko pro zločin podle §u 15, č. 3, zákona na ochranu republiky (č. 3946/27 předs.). Tisk 790.
Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Podle trestních spisů konána byla dne 23. ledna 1927 v Košicích veřejná schůze >Sdruženia slovenských odborových organisácií<, na které sen. inž. Klimko pronesl mezi jinými výroky tohoto smyslu:
>Z dejepisu je zjavné, že každý národ musí sa sám brániť. Vzor Irové, ktorí první razili heslo bojkot i za cenu vlastného strádania a predsa po storočích si slobodu vydobyli a viedlo sa ím horšie ako Slovákom. Druhým vzorom môže byť Amerika. Rečník vypráva o odbojov anglických kolonistov v Amerike usedlých proti materskej zemi, keď táto si osobovala nad nimi vládu a zdaňovala ich, aniž by ím dala za to práva. Vypráva potom historku a indiánov a farmárov, kde žena farmárova, súc unesena od 12 indiánov, vyčíhala priehodný okamžik 10 ích zabila a ostatní dvaja pred ňou utiekli. Slováci majú dľa týchto príkladov pracovať. Nepovedaj nikomu čo robiš, ale rob. Nemci nemajú povolenú armádu, ale dnes môžu postaviť okamžite 6ti milionovú. Práve tak aj Maďari. Majú zakázané vojsko, ale v tajných organizáciach cvičia svoje občany tak, žo môžu okamžite postaviť potajomky 600.000-ovú armádu. Toto je i vašou povinnosťou.<
Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti sedrie v Košicích ze dne 9. června 1927 a nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. inž. Klimko pro zločin podle §u 15, č. 3, zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., z těchto důvodů:
Sen. inž. Klimko, slyšen před imunitním výborem, popřel, že výroků: >Slováci majú dľa týchto príkladov pracovať< a >Nepovedaj nikomu čo robíš, ale rob< užil v souvislosti s vyličováním poměrů v Irsku a Americe. Rovněž výroku: >Toto je i vašou povinnosťou<, na kterýžto výrok vůbec se nepamatuje, neužil v souvislosti s tvrzenými vojenskými přípravami v Maďarsku a Německu.
Imunitní výbor neměl příčiny nevěřiti jmenovanému senátoru, zvláště když policejní zpráva podává vylíčení příběhu toliko obsahově, a proto neuznal za důvodné, aby sen. inž. Klimko byl vydán k trestnímu stíhání.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati, poněvadž není nikdo ke slovu přihlášen. Račte se posaditi. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlasu k trestnímu stíhání sen. inž. Klimko, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. inž. Klimko se neuděluje.
Dalším předmětem je:
3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika a Činčaly pro přestupek podle §u 4 zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. (č. 6728/28 předs.). Tisk 791.
Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Okresním úřadem v Žilině byla povolena veřejná schůze přípravnému výboru strany slovenských autonomistů v Bratislavě na den 9. dubna 1928 na 14. hodinu ve dvoraně hotelu Slavia v Žilině.
Do této schůze vnikli sen. dr Kovalika, sen. Čimčala ještě s jinými přívrženci ludové strany a překazili schůzi tím, že do účastníků schůze počal někdo házeti vejce, a tak byli přívrženci slovenské strany autonomistické přinuceni opustiti místnost.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu v Žilině ze dne 25. července 1928, č. j. T VI 20/28/4, a odepřel souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika a sen. Činčaly pro přestupek podle §u 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., z těchto důvodů:
Podle trestních spisů byla schůze veřejná, tedy každému přístupná, a toliko neoprávněným vniknutím možno spáchati jmenovaný přestupek.
Že by pak senátoři dr Kovalik a Činčala zmařili, nebo rušili schůzi házením vajec, nebo přinutili přítomné přívržence slovenské strany autonomistické opustiti místnost, nebo je ze schůze zatlačili, to z předložených spisů trestních nikterak nevysvítá - a proto imunitní výbor neuznal za důvodné, aby sen. dr Kovalik a sen. Činčala byli vydáni k trestnímu stíhání.
Předseda (zvoní): Poněvadž není nikdo ke slovu přihlášen, budeme hlasovati.
Prosím dámy a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nevyhověl žádosti okresního soudu v Žilině a odepřel souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Kovalika a sen. Činčaly, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání uvedených pp. senátorů, se schvaluje.
Tím je tento předmět vyřízen.
Další předmět jednání je:
4. Návrh poslanecké sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. list. ku projednání usnesení senátu:
a) o osnově zákona o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. list., tisk 2016/I;
b) o osnově zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živnost. řádu a § 70 živnost. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, tisk 2245/I;
c) o osnově zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva, tisk 476;
d) o osnově zákona o veřejné stráži zemědělské, tisk 699;
e) o osnově zákona o ochraně polního majetku, tisk 702.
Jelikož nebylo možno poslanecké sněmovně, aby ve lhůtě stanovené §em 43 úst. list. projednala uvedená usnesení senátu, žádá, aby lhůty k projednání těchto věcí prodlouženy byly o další 3 měsíce.
Navrhuji, aby prodloužení lhůt bylo schváleno.
K tomuto předmětu pořadu přihlásil se ke slovu pan sen. dr Heller.
Nežli mu dám slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 45 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není, tedy lhůta řečnická je 45 minut.
Dávám slovo panu sen. dr Hellerovi.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Po dvouměsíční přestávce schází se senát dnes zase. Na jak dlouho, nevíme, ale denní pořad, který nám dnes byl předložen, mohl by u toho, kdo ničeho neví o událostech v naší zemi, vzbuditi domněnku, že se vůbec nic nestalo, že vůbec nepotřebujeme parlamentu. Po dvouměsíční přestávce, od konce listopadu, svolává se senát - a co stojí na den ním pořadu? Tři imunitky a myslím 5 prodloužení lhůt pro poslaneckou sněmovnu k vyřízení předloh zákonů, jež u nás byly přijaty a které v poslanecké sněmovně ještě nebyly projednány, (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) tedy denní pořad, který, jak se domnívám, v normálních dobách byl by vyřízen v několika minutách s ostatním denním pořadem, ke kterému se však přece korporace tak vážná jako je senát československého Národního shromáždění zvláště nesvolává, aby téhož večera byla zase poslána domů. Při tom nevíme, kdy se bude konati příští schůze, nemáme tušení, jak se věci dále vyvinou, víme jen, že nastaly události, které vůbec znemožňují řádné jednání v obou komorách Národního shromáždění. Zde musím především poukázati k jedné okolnosti: zdá se, jakoby bylo zvláštním vyznamenáním pro senát, že právě on byl svolán, kdežto poslanecká sněmovna naproti nebyla svolána, a nelze také předvídati, kdy bude svolána. To je zdánlivá výhoda, zdánlivé vyznamenání. Ve skutečnosti neznamená to po mém názoru nic jiného, nežli další posílení zkušenosti, které v posledních létech stoupající měrou stále znovu musíme nabývati, totiž zkušenosti, že se senát vylučuje z politického života republiky. Neboť proč nemůže býti svolána poslanecká sněmovna? Poněvadž žijeme v těžké politické krisi, kterou žádná strana nepopírá. Z tohoto důvodu nemůže býti poslanecká sněmovna svolána, poněvadž se nejeví vhodným, svolávati ji za krise většiny, za vládní krise v době nejistých poměrů většiny. Stejný důvod musil by také platiti pro senát, kdyby byl korporací stejné hodnoty. Ale zdá se, že zde jsou si páni zcela jisti většinou, zdá se, jakoby vládní strany, pokud zasedají v senátě, nebyly zúčastněny politické krise, že jejich účast na krisi je právě tak veliká jako jejich vliv na řešení krise, totiž žádná. Zdá se, že senát je povznesen nad těmito věcmi, že se ho politická krise jednoduše vůbec netýče a že se klidně svolá: >Ten to už udělá, ten poslechne, učiní, co chceme.< Nemyslím, že toto svolání pro dnešní den s tímto denním pořadem v této době krise poslouží vážnosti senátu. Domnívám se naopak, že všechny - tyto věci jsou nadále s to, aby ještě více zmenšily beztak velmi nepatrnou vážnost senátu. A měli jste si to velmi dobře rozmysleti, nežli jste svolali senát na dnešní den.
Ale budiž. Bylo zjevným účelem toho všeho, rozdati dnes zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců a zaříditi jeho projednávání ve výboru. Účel sám sebou velice chvalitebný. Ale co jsme se musili dnes dozvěděti? Že se nemůže konati ani porada o zákoně ve výboru, že také tento zákon postižen je těžkou politickou krisí, poněvadž tento zákon právě spadá do oboru věcí, o nichž u většinových stran dosud není jasno; a proto se zítra nebo pozítří sociálně-politický výbor nesejde, nebude projednávati zákon o pensijním pojištění, a my dnes vůbec nevíme, kdy se tyto porady budou konati. Termín nezávisí od předsednictva senátu, nezávisí od předsednictva výboru, nezávisí vůbec od senátu a jeho činitelů, nýbrž závisí od činitelů mimo tuto sněmovnu, závisí zase od slavné anebo lépe řečeno pověstné Osmičky. Proč by jinak Národní shromáždění nemohlo pracovati? Tento denní pořad, který leží před námi, je přece nejlepším důkazem toho, že by poslanecká sněmovna měla množství práce, jako na příklad zákon o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády. Myslím, že uplynula již celá léta, co jsme zde jednali o tomto zákoně. Poslanecká sněmovna nezasedá, ale nenalézá také času, aby o něm jednala. Jiné návrhy! Vzpomínám si dobře, jak nám páni agrárníci při jednání o zákoně o ochraně polního majetku říkali, že tato předloha musí se státi zákonem přede žněmi, tak naléhavé to bylo - ještě přede žněmi 1928 - jinak že celé zemědělství zahyne. Poslanecká sněmovna ovšem asi nebyla tohoto názoru. Sklizeň z roku 1928 bude již brzo snědena, budeme míti brzo osev a žně 1929, poslanecká sněmovna nechává si klidně prodlužovati své lhůty. A co jste učinili se zákonem o trestních koloniích? To bylo tehdy nejdůležitější prací, bez pracovních kolonií, tak se tehdy říkalo, stát musí zahynouti, proto rychle, rychle, rychle. Co jsme proti tomu namítali, bylo mluveno do větru, to jste zamítli, a vyřídili jste také tento zákon tempem, jež sotva bylo lze překonati. Dali jste ho vládě, jak ona to žádala. A co vidíme? Poslanecká sněmovna nemá tak naspěch. Zcela totéž platí o zákoně o veřejné zemědělské stráži. Také takový zákon, bez kterého agrárníci nemohli dále žiti. Nemůžete-li každého, kdo vkročí-li na kousek vaši půdy, popadnouti hned za límec, domníváte se, že musíte zahynouti. Rychle, rychle, rychle! Vidíte, že poslanecká sněmovna má čas a vy máte také čas. Ukazuje se, že všechny tyto osnovy zákona nebyly nutné, že byly nejvýš zbytečné, že to jsou špatné zákony. Poslanecká sněmovna odkládá je ovšem také proto, poněvadž právem činí meritorní námitky proti všem těmto zákonům. Překotná práce v senátě není ovšem s to, aby zvýšila vážnost senátu, nýbrž aby ji, pokud to vůbec jest ještě možno, ještě více snížila.
Žijeme v politické krisi, v krisi většinových stran, v krisi vládní. To nemůžete nijak popírati. Kdo odsouzen je k tomu, aby četl listy vládních stran, čte přece také, že tyto listy samy denně píší o existenci této politické krise. Celý náš politický život stojí od 2. prosince 1928, od voleb do okresních a zemských zastupitelstev, pod dojmem politické krise. Po těchto volbách se vláda usnesla - svrchovaně zvláštní usnesení: to byly nepolitické volby, které prý na složení vlády a na vládu vůbec nemohou míti žádný vliv. Nebylo potřebí, aby se vláda takovým způsobem blamovala. Neboť každý den, od této doby byl důkazem toho, jak málo vhodným - chci se vyjádřiti parlamentárně - bylo toto usnesení vlády. Neboť výsledek těchto voleb s těžkou porážkou pro některé měšťácké strany přivodil politickou krisi, krisi vládní, krisi většiny. Jaké následky měly tyto volby? Německé vládní strany svlékly dokonce v poslední době, stejně také jako české strany, svůj vládní frak, sváteční oděv, a oblékly všední oděv, vydaly totiž programy. Jasný důkaz toho, že se tyto strany domnívají, že obyvatelstvo bude mět brzo rozhodovati o tom, zdali je s činností těchto stran spokojeno či nic. Neboť pokaždé, jsou-li volby přede dveřmi, přichází se s programy. Po celý čas není tu žádných programů, anebo se odloží stranou, nedbá se jich. Ale přicházejí volby, pak přijdou programy, pak přijdou předsedové křesťansko-sociální strany a uveřejňují programy s velice obrněnými požadavky. Vzpomíná se dokonce na požadavky které před 2,5 lety byly předloženy vládě. Nechci býti tak hrubým jako list bratrské strany německé křesťanskosociální strany, list české národně-demokratické strany, nechci býti tak hrubým jako tento list a označiti tento článek kolegy dr Hilgenreinera jako kejklířský. To si může dovoliti - jak to mám říci - přítel, tedy český národně-demokratický list vůči německým křesťanským sociálům, ale nikoli odpůrce. Chci býti zdvořilejším. Ale myslím, že přece mohu říci, že tento program, ve kterém se měšťácká strana dnes náhle předstihuje v oblíbených národních a kulturních požadavcích, je výhradně následkem okolnosti, že se domnívá, že volby jsou přede dveřmi, kde dlužno u voličů vzbuditi zase příjemnou vzpomínku, poněvadž vzpomínky, které voličové mají jinak na skutky strany, nebudou příliš příjemny, poněvadž tyto vzpomínky voličů na činnost vládních stran naopak budou velice trpké.
Nuže, pánové, vidíme boj všech proti všem, to jest jedné vládní strany proti druhým, všechny jsou vespolek v rozepři. Agrárníci proti dr Benešovi; ostatně - nemohu si pomoci - grotesknější věc nežli tento boj agrárníků proti ministru Benešovi nemohu si představiti, již pokud jde o příčinu tohoto boje a o způsob, jakým se tento boj vede. Boj s jiné strany proti zástupci ministerského předsedy - nás se všechny tyto boje netýkají, nám je zcela lhostejno, zdali je pan dr Šrámek anebo pan ministr Udržal ministerským předsedou anebo jeho zástupcem. My Němci máme pro to přísloví, které praví: >Das ist gehupft wie gesprungen<. Nám to může býti lhostejno. Nám celý tento boj mezi vládními stranami slouží leda k obveselení. Při tom ministři sami přece ani do tohoto boje nesmí mluviti. Oni, kteří by měli býti vůdci, stali se předmětem politiky. Oni jsou v tomto boji vlastně posledním kolem u vozu. Rozhoduje přece jen Osmička.
Pánové, podíváme-li se tak na jednotlivé ministry v jejich činnosti, vidíme také, že celá jejich činnost leží vlastně mimo aktuelní politiku. Podívejte se na pana ministra vyučování. Ten se musí nyní brániti proti útokům svých vlastních straníků a má co činiti, aby odvrátil útoky, jež podniknuty byly proti němu v knize, která nyní vyšla, útoky, které pana ministra vyučování staví do prazvláštního světla. Podávají se tu zprávy o skutečnostech, které kdyby se snad týkaly některého oposičního poslance nebo senátora, byly by již dávno vedly k obžalobě pro přečin proti zákonu na ochranu republiky. Ale zde se tento boj vyřizuje in camera caritatis a veřejnost se patrně již mnoho o tom nedozví. Myslíme jen, že obětí nebude vinník, nýbrž ti, kdož ho obviňují.
Náš pan ministr železnic je na jedné straně nejveselejší, na druhé straně nejsmutnější a nejtragičtější postavou našeho kabinetu. Je patrně zaměstnán tím, že způsobuje železniční nehody. (Veselost na levici.) Neboť nemohu si vůbec pomysleti, že pod egidou železničního ministra bez jeho přičinění může docházeti k tolika železničním nehodám, jak tomu je u nás v poslední době. Zažil jsem tu zcela zajímavou příhodu: Na jisté české stanici jsem slyšel, jak pravil jakýsi muž k ženě: >Přece nepůjdeš do těch vozů. To jsou Najmanovy vozy<. To byly totiž přední vozy. Těm říká lid Najmanovy vozy. (Veselost.) Tam obecenstvo nenastupuje, poněvadž má strach před těmito vozy. Vidíme skutečně v celé republice, že přední vozy vlaků jsou prázdné, kdežto všichni cestující se tlačí do zadních vozů. (Sen. Hampl [německy]: Kde je hodně zima!) Zima je v předu i vzadu, zima je všude. Ale tuto věc netřeba naprosto bráti s veselé stránky. Proč k tomu zákonodárný sbor přihlíží nečinně? Veřejnosti již brzo něco schází, nehlásí-li se každého dne v novinách nějaká železniční nehoda. Odpovědným vůči nám je jedině a výhradně pan ministr železnic, a jeho pokusy, svaliti odpovědnost na železničáře, na zaměstnance, dlužno tudíž odmítnouti jako pochybené, nemohou míti platnosti, tyto pokusy dlužno odmítnouti. Není žádnou náhodou, že se tyto železniční nehody tak množí za činnosti nebo nečinnosti pana ministra železnic, nýbrž je to následek systému, kterého on nezavedl, ale který on dále rozvíjel. Je to následek okolnosti především - prominete, že k jeho odborné znalosti nemám pravé důvěry ale také následek té okolnosti, že se ustanovují nekvalifikované síly a že se dobré síly, které tu jsou, nesmírně přetěžují a špatně platí. (Sen. Kianička: Pane kolego, to by na celom svete boly neodborné síly, lebo nešťastia sa stávajú na celom svete! Je smutné od vás, tohoto nešťastia využívať a svalovať na osobu ministra! Neštastia sú v Rumunsku a v Nemecku, sú všude! Také argumenty nemôžem akceptovať! To je náhoda!) Zcela správně, železniční nehody jsou všude. (Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. dr Heller (pokračuje): To má pan kolega zcela pravdu a nikdy nebude lze úplně zabrániti železničním nehodám. Ale jinde se něco stane, dojde-li k železničním nehodám. Jinde se věc vyšetří a napraví. U nás však množí se železniční nehody následkem přepracovanosti personálu den ze dne, a v tak obrovském počtu jako u nás, jinde železničních nehod není. To není správné. A pan kolega zná špatně funkci ministra, domnívá-li se, že za takovéto věci nemáme činiti odpovědným ministra. Nemůžeme přece vůbec nikoho jiného za to činiti odpovědným. Za svůj resort je odpovědným ministr. Ale, pánové, to je právě následek systému, že úplně přehlížíte odpovědnost ministrů. To je právě následek systému v Československu, systému bývalé Pětky, nynější Osmičky, že naprosto zapomínáte, že máme ministry, kteří jsou odpovědni a že svalujete odpovědnost, pomýšlíte-li na to vůbec, na osoby, které jí po právu a zákonu vůbec nenesou.
A náš ministr spravedlnosti! (Sen. Niessner [německy]: Kde existuje ještě nějaký parlament s tak prázdnou ministerskou lavicí jako zde? Dva měsíce senát nezasedal a ani jediný ministr se sem nedostavil!) Pan ministr spravedlnosti, pánové, věnuje se úpadku naší justice, který se nyní stal již pověstným. Pan ministr spravedlnosti patrně nemá jiných starostí, než aby naši justici pokud možno co nejrychleji přivedl k naprostému úpadku. (Sen. Hampl: On se jen stará o zákon na ochranu republiky!) To ještě přijde! Pánové! Což nevidíte, co se děje u našich soudů? Nemá také zde ministr žádné odpovědnosti? Nemá ministr přece za povinnost, aby zakročil? A jestliže ministr deputacím, které k němu přicházejí a žádají za odpomoc, s pokrčením ramen odpovídá: Já bych už chtěl, ale zlý ministr financí nechce, pak pravím: Takový ministr spravedlnosti má buď prosaditi, aby se naše justice octla zase na evropské úrovni, anebo má sebrati své věci a jíti, má podati demisi. Ale že ministr může býti dva roky ve svém úřadě a že se poměry u našich soudů v těchto dvou letech den ze dne zhoršují, že justice den ze dne zjevněji selhává, za to je nám odpovědným jen ministr spravedlnosti, a nikdo jiný. Což nestaráte se o to, že jsou soudy, u kterých po celé měsíce se nemohlo konati žádné líčení, nevíte, že knihovní žádosti se nevyřizují 8, 9 a 10 měsíců a že se líčení stanoví 4-6 měsíců? Neznáte poměry u trestního soudu v Praze, u okresního soudu v Nymburku, kde od května 1928 nebylo již žádného trestního přelíčení? Čtěte přece, co dnes stojí ve večerníku >Práva Lidu<, jak se vězňů používá ke všem možným soudcovským a kancelářským pracem. Víme již dávno, že vyřízení posílají do trestnic, kde je trestanci píší. Nyní slyšíme, že se trestanci dokonce aktivně účastní při justici. Což pak lze to ještě trpěti? A při tom všem fysický a materielní úpadek našeho stavu soudcovského. Což máte ponětí, jak je zadlužen soudcovský stav, jak jeden po druhém klesá pod břemenem práce? (Sen. Zuleger (německy): Pak má býti zachována neodvislost soudců!) Ano, pane kolego, ale odpovědnost má ministr spravedlnosti, a nikdo jiný; kdo snese dívati se na to 2,5 roku, k tomu patří silné nervy, které panu ministru spravedlnosti nezávidím. Právě tak a snad ještě hůře nežli soudcovským úředníkům vede se kancelářskému pomocnému personálu u soudů. Podívejte se přece na tyto vyhladovělé ubohé lidi! Také oni pracují nikoli 7-8 hodin, nikoli 9-10 hodin a musí si svoji práci nositi domů právě tak jako soudcové, aby večer pracovali dále. Jsou to poměry, které vůbec lze ještě déle strpěti? Což vyčerpává se činnost ministra spravedlnosti skutečně v tak neslýchaných obžalobách podle zákona na ochranu republiky, jaké byly dnes předmětem prvých tří bodů denního pořadu, kde se proti někomu vznáší žaloba, poněvadž řekl: Ať žije komunismus a příští komunistická vláda! Anebo kde se lidé žalují proto, poněvadž se ve schůzích, kde byli, házelo vejci, bez jakékoli stopy důkazu, že to byli oni. Vyčerpává se činnost ministra spravedlnosti skutečně v obžalobách podle zákona na ochranu republiky, podle zákona o útisku a v konfiskacích tisku? To konečně dovede trochu obratný státní zástupce také, k tomu nepotřebujeme žádného ministra spravedlnosti, a bylo by nejrozumnější, když se tyto věci nezmění, při nejbližší rozpočtové debatě škrtnouti služné pana ministra spravedlnosti a zbaviti se tím tohoto muže a výloh, ke kterým zavdává příčinu.