Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec.

Zapisovatelé: dr Krouský, dr Procházka.

92 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Černý, dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že dal jsem dovolenou na dnešní a příští schůzi sen. Ďurčanskému, dr Krupkovi a Melíškovi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 14 dní sen. dr Macků a Pastyříkovi, na dobu dvou měsíců sen. Kianičkovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Budeme projednávati pořad jednání. Prvním předmětem je:

1. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního potištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 803) k vládnímu návrhu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Tisk 814.

Zpravodajem výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění je sen. dr Fáček, zpravodajem výboru rozpočtového sen. dr Procházka.

Dávám slovo zpravodaji výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, panu sen. dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Po velkém zákonodárném díle sociálního pojištění a jeho novelisace ocitl se na našich stolcích návrh zákona neméně závažný, kterým má býti zcela na nové základy postaveno pensijní pojištění soukromých úředníků, neboli jak tento zákon označuje tuto skupinu, soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Není potřebí šířiti se o tom, jak velký význam má tento zákon. Stačí poukázati na ty nesmírně důležité úkoly, které právě skupina soukromých zaměstnanců ve vyšších službách opatřuje v našem hospodářství, a stačí zde uvésti jenom několik čísel o posavadním vývoji instituce pensijního pojištění, aby vysvitla jeho důležitost. Počet pojištěnců podle dat z posledního roku, za který nám byla dána k disposici, činil u Všeobecného pensijního ústavu asi 202.000; vedle toho je u 39 náhradních ústavů pojištěno na 49.000 osob. Úhrn pojistných prémií vybraných pensijním ústavem všeobecným v posledním roce, za který byl podán výkaz, činil 214 mil. Kč; vedle toho 99 mil. Kč u náhradních ústavů. Úhrn výplat na dávkách u Všeobecného ústavu pensijního činil 65 mil. Kč, u náhradních ústavů 35 mil. Kč. Správní výlohy u Všeobecného pensijního ústavu dostupují číslice 15 mil Kč a nastřádané jmění ústavu je přibližně 1 miliarda. Náhradní ústavy vykazují jmění ještě větší. a to 1.120 mil. Kč.

Pensijní pojištění soukromých úředníků bylo zavedeno v bývalém Rakousku zákonem z r. 1906 a dlužno vzpomenouti vynikající účasti právě naší české delegace, kterou při této zákonodárné akci měla. Zákon vešel v účinnost v roce 1909. R. 1914 byl po učiněných zkušenostech poněkud pozměněn. V r. 1918 byla organisace přizpůsobena převratu tím, že místo vídeňského ústředí byl zřízen nový Všeobecný pensijní ústav v Praze. Ale tu již se začala projevovati krise v hospodaření tohoto ústavu. Pokles naší valuty způsobil zejména, že důchody starobní podle staré výměry byly až směšně nízké v poměru k jejich novým služebním požitkům, které přirozeně v důsledku poklesu valuty byly nominelně zvýšeny. Novelou z r. 1920 byla sice zvýšena míra důchodu a míra započítatelného příjmu k důchodu, byly povolovány drahotní přídavky, které se postupně zvyšovaly až na 300 %, ale to daleko nepostačovalo. A ovšem úhrada opatřována prostředkem zase mimořádným, totiž drahotním příplatkem, vybíraným jednostranně od zaměstnavatelů. Byly tedy poměry velmi neuspokojivé pro obě strany a zejména pro zaměstnance, kteří se ani nemohli odhodlati k odchodu do pense, poněvadž důchody, které jim byly poskytovány, byly naprosto nedostatečné v poměru k jejich platu.

Důkladná náprava těchto závad nebyla možná, pokud nebyla stabilisována měna. Jakmile tato podmínka byla dána, přikročila vláda k definitivní a důkladné nápravě. Příprava nového zákona byla velmi důkladná. Již r. 1923 byla zřízena odborná komise u ministerstva sociální péče z vynikajících odborníků, která v r. 1925 provedla rozsáhlé šetření dotazníkovou akcí, vypracovala matematicko-pojistné základy pro nový zákon a vypracovala dále celý návrh nového zákona. Ministerstvo sociální péče rovněž se zúčastnilo těchto prací a připravilo osnovu definitivní, která byla předložena poslanecké sněmovně a touto s malými změnami schválena.

Návrh zákona tak, jak vyšel z porad vládních a pak z poslanecké sněmovny, byl ovšem předmětem příkré kritiky se stran oposičních. Ale není nejmenší pochybnosti o tom, že kdyby tyto strany měly rozhodovati o osudu zákona, velmi by se rozmýšlely hlasovati pro odklad věci, poněvadž nemohou ani ony upříti, že zákon přináší velmi mnoho dobrého pro pojištěnce i pro zaměstnavatele a že odklad jeho byl by pro tyto interesované kruhy velikou pohromou.

Je přirozeno, že zákon nemůže uspokojiti všechny požadavky a splniti všechno, co od něho bylo očekáváno, jako žádné dílo kompromisu, nemůže plně vyhovovati každému, nýbrž přinese nanejvýš každému uspokojení částečné. Stalo se zejména heslem nepříznivé kritiky oposiční, vytýkati vládě, že se odchýlila od původního vládního návrhu zákona vypracovaného odbornou komisí. Tato výtka není spravedlivá. V té nejdůležitější části, totiž co do dávek, jsou odchylky vládní osnovy od návrhu odborné komise vlastně nepatrné a nemám klasičtějšího svědka nežli právě čelného, ano nejčelnějšího člena odborné komise, který mně sám potvrdil, že největší část těchto úchylek se stala k dobru věci. (Sen. Dundr: O tom svědčí protest komise!) Závažnější odchylka od původního návrhu komise je ovšem v organisaci. To se vysvětluje tím, že bylo nutno přiblížiti organisaci pensijního pojištění organisaci sociálního pojištění, která byla nedávno uzákoněna. Z toho důvodu bylo tam vpraveno nové ustanovení, že vláda jmenuje část orgánů, totiž 6 členů ze 34 výboru Všeobecného pensijního ústavu, ale zase nelze v tom viděti porušení parity mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, z nichž volí každá strana polovinou ze zbytku 28 členů, poněvadž i ony odborníky je vláda povinna vybrati polovinou ze zaměstnanců a polovinou ze zaměstnavatelů. Tytéž důvody, přizpůsobiti obě tyto veliké instituce starobního pojištění, vedly k tomu, že dozorčí a rozhodovací, schvalovací pravomoc ministerstva sociální péče a vlády byla rozšířena. Konečně také závažná změna je to, že odpadá dřívější valná hromada delegátů, ale podle posavadních zkušeností jistě tato změna nebude na škodu věci.

Jak jsem již řekl, tyto novoty jsou vlastně převzaty z nové úpravy sociálního pojištění, a to nejen z toho, co bylo k němu přidáno novou nedávnou novelisací, nýbrž i z původního zákona o sociálním pojištění, který se stal zákonem za součinnosti a souhlasu i stran oposičních.

K organisaci pensijního pojištění bych se ještě zmínil o tom, že zemské úřadovny, které jsou přičleněny k pensijnímu všeobecnému ústavu - jsou dvě v Čechách, dvě na Moravě, jedna v Opavě a jedna na Slovensku - zůstávají nadále zachovány mimo opavskou, která se ruší, a její obvod se přidělí české a německé úřadovně v Brně.

Také v otázce náhradních ústavů zákon zachovává zlatou střední cestu. Nevylučuje jich, ale nemohou se vymknouti z omezujících předpisů zákona a kontrole, které je zákon podřizuje.

Výhody, které nový zákon přináší pojištěncům, uvedl jsem co nejúplněji v tištěné zprávě výboru našeho a nemusím se snad o tom obšírněji rozhovořovati. Jistě nejpodstatnější výhoda je ta, že započítatelné služební požitky jsou nyní o mnoho vyšší, než byly dosud. Podle poslední úpravy novelou z r. 1920 byla míra započitatelných požitků 9.000, dnes se započítává byť i jen částečně až do 42.000.

Také minimum důchodu je stanoveno vyšší, na 3.600 Kč u důchodu invalidního i starobního, u důchodu vdovského 3.000 Kč, u sirotčího důchodu minimálně 1.500 Kč, u oboustranných sirotků 3.000 Kč. Pak byly nově zavedeny důchody pro rodiče pojištěnce, není-li zde dětí. Dále byl snížen o 5 let věk potřebný k získání důchodu starobního, takže činí nyní u muže místa dosavadních 70 jen 65 a 60 let u ženy. Byly-li zaplaceny příspěvky za plných 480 měsíců, tedy za 40 let, stačí věk 60 let u muže a 55 let u ženy. Ovšem v tom případě je podmínkou, že pojištěnec nesmí dále setrvati činně ve svém povolání. (Předsednictví se ujal místopředseda dr Brabec.)

Další novota výhodná je v tom, že pojištěnkám, které se provdají, místo dosavadního odbytného, které vyčerpávalo celý jejich nárok, dává se výbavné ve výši ročního důchodu, ale při tom zachovává se jim dále nárok na důchod v případě stáří nebo invalidity. Poněvadž dosud důchodci pensijního pojištění byli v nepříjemném postavení tím, že nepodléhali povinnému nemocenskému pojištění a dobrovolně neradi byli přijímáni do pojištění nemocenského, jako lidé staří představující horší risiko, ukládá přítomný zákon Všeobecnému pensijnímu ústavu, aby sám na svůj náklad se postaral o nemocenské zaopatření důchodců.

Pokud jde o zaměstnavatele, získávají výhody tím, že budou platit vesměs jen polovinu pojistné prémie ze svého, kdežto druhou polovinu mohou přesunouti na zaměstnance. Podle dosavadního stavu v prvních čtyřech třídách - tuším do 1,900 Kč příjmu - platili dvě třetiny. Rokem 1928 odpadne také již drahotní přirážka k pojistné prémii, která byla zavedena v r. 1920 v nízké výměře jednoho procenta, ale tlakem nutnosti stoupala stále, až v posledním roce dostoupila výše 19,25 procenta.

Podstatnému zvýšení a zlepšení dávek a zmírnění podmínek pro jejich získání musí odpovídati paralelní zvýšení pojistné prémie, které však nejde tak daleko, aby byl hrazen celý nový vyšší náklad. Dosud činila prémie 12 % služebních požitků započítatelných, podle nového zákona činí jenom 10 %. Je to výhoda ve prospěch obou stran, zaměstnavatele i zaměstnance, každý participuje na ní polovinou. Bylo to umožněno tím, že nám naši páni pojistní matematikové vykouzlili částečnou úhradu odjinud. Ať pánové odpustí, že říkám >vykouzlili<, ale nám laikům jejich formulky a výpočty připadají vždy jako něco kouzelnického, černokněžnického. Podařilo se získati částečnou úhradu jinde, jednak úsporami tím, že některé celkem zbytečné dávky byly zase zrušeny, ale hlavně tím, že byl výpočet úhrady postaven na jiný základ podle toho principu, kterého bylo použito v pojištění sociálním. Poněvadž instituce pensijního pojištění je trvalá a je obligatorní, bylo možno část břemene, které mělo postihnouti přítomnou generaci, přesunouti na generace mladší. Je to částečný odklon od dřívějšího principu kapitálové úhrady, který sice v zásadě platí dále, ale oním přesunem byl modifikován.

Druhá věc, která umožnila výhodnější kalkulování, byla, že se vzalo vyšší kapitalisační procento pro výpočet úhrady než dosud. Místo posavadních 4 % vzaly se 4,5 %, tedy zase postup obdobný tomu, který byl zvolen při novelisaci pojištění sociálního.

Byly tu i jiné okolnosti, které padají na váhu, že na př. dnes jmění ústavu je uloženo většinou ve státních papírech, které nesou 5 až 6 %. S tímto vyšším zúročením může se počítati aspoň na 10 let.

To vše umožnilo, že nebylo potřebí příspěvky zvyšovati na plnou úroveň toho, co činí zlepšení dávek.

To, co zákon stanoví obligatorně pro všechny zaměstnance, je jaksi minimum pojištění. Zákon připouští nejenom u náhradních ústavů, ale i u Všeobecného pensijního ústavu, aby mohlo býti uzavíráno pojištění za podmínek výhodnějších, na vyšší dávky, kratší dobu služební a za odchylných, pro pojištěnce výhodnějších podmínek. Takové případy se vyskytovaly již dnes, že jednotlivé závody nebo celé skupiny těchto závodů své pojištěnce pojišťovaly za podmínek pro ně příznivějších, a lze doufati, že bude na této cestě pokračováno, a že čím dále, tím častěji bude na prospěch pojištěnců těchto možností použito. Obligatorně takové zvláštní výhodnější pojištění zavádí zákon jenom pro jednu skupinu zaměstnanců, totiž pro novináře.

U novinářů nejenom se zkracuje doba potřebná k získání starobního důchodu na 35 let, ale mohou získati absolvováním těchto let plný důchod 42.000 Kč, které jsou krajní hranicí započítatelného důchodu, kdežto u ostatních pojištěnců podle toho všeobecného předpisu i při započítávání 42.000 Kč důchodu může v nejlepších případech dosažený starobní důchod činiti 27.500 Kč.

Příslušníkům této skupiny novinářské přináší stát také výjimečnou výhodu, že věnuje 20 mil. Kč za tím účelem, aby jim byla zakoupena služební léta z doby před vstupem do pojištění. Počítá se, že tento peníz stačí na zakoupení asi těchto let. Je litovati, že podobné výhody nebylo možno z ohledu na státní finance dosíci také pro pojištěnce ostatní. My máme vlastně tři skupiny pojištěnců. Ti, kteří vstoupí za platnosti nového zákona do pojištění; vyčerpávají plně jeho výhod, kdežto ti, kteří již platili na pojištění za platnosti zákona z r. 1906 anebo z r. 1920, kdy zase přišly nové skupiny, které do té doby nebyly pojaty do pojištění, již nevytěží z toho zákona tolik.

A pak je tu třetí skupina pojištěnců, kteří měli již značnou část služebních let za sebou, když první zákon resp. novela z r. 1920 byly vydány, a když vstoupili do pojištění. Pro ty se vlastně ztrácí účel zákona, ulehčiti odchod do pense, ztrácí se větší nebo menší měrou, namnoze i skoro úplně, poněvadž jejich pense, zůstane nízká. Uvažovalo se o odpomoci v této příčině, ale upustilo se od toho s ohledem na státní finance, ačkoliv příspěvek státní, kterého by bylo k tomu potřebí, byl by vlastně jenom přechodný, sloužil by jenom jedné generaci, do- stoupily by postupně výše 27 milionů a pak by postupně zmizel. Toto břemeno by bylo nepoměrně menší, než ukládá starý zákon o sociálním pojištění, podle kterého stát ke každé rentě připlácí svojí částku, a z toho vzniklé břemeno dostoupí nejméně 500-800 mil. Kč a zůstane potom v této výši břemenem trvalým. Snad by bylo bývalo také možno získati pro tato zakoupení let starším pojištěncům úhradu s jejich strany i se strany zaměstnavatelů. Prozatím nedošlo k žádné takové úpravě, ale nevzdávám se naděje, že se to dodatečně podaří.

Co stát činí pro pojištěnce ze svého, je dále to, že platí za ně pojistné po dobu presenční vojenské služby i po dobu 12nedělního cvičení náhradníků a že zakoupí všem, kteří byli v pojištění již před válkou alespoň měsíc, léta válečná.

Pro tu střední kategorii pojištěnců, o které jsem se zmínil, která částečně platila podle starého zákona a částečně podle nového, zavádí se jisté nadlepšení, které poskytne pensijní ústav v rámci své celkové kalkulace ze svých prostředků, bez státního příspěvku. Ovšem toto nadlepšení neuspokojí také plně tuto třídu pojištěnců, poněvadž se pohybuje jen asi na výši dosavadních drahotních přídavků.

Ještě bych se zmínil, poněvadž do všech detailů se nemohu pouštěti, jenom o některých otázkách, které byly hlavním předmětem diskuse ve veřejnosti i v poslanecké sněmovně a také v našem výboru.

Je to především § 1, který vymezuje okruh osob pojištění podrobených. Bylo s různých stran projeveno přání, aby ještě ta a ta skupina zaměstnanců a ten a onen byli pojati do tohoto okruhu. Náš zákon pojímá okruh osob podrobených pojištění, přesto, že označení zákona je dnes jiné - říkalo se dříve soukromí zaměstnanci, dnes se říká soukromí zaměstnanci ve vyšších službách - v celku v tom rozsahu, jak to bylo dosud ustáleno starým předpisem zákonným a judikaturou správního soudu, ale poněvadž žádný kasuistický výpočet nestačí na všechny možné a proměnlivé případy byla připojena ještě všeobecná doložka, že mimo ty druhy služby, které jsou v zákoně zvláště vypočteny, ještě podléhá zákonu každý, kdo vykonává práci převážně duševní. To je ovšem zase formule pružná a bude zase záležeti na výkladu. Přirozeně žádná práce, ani nádenická práce, ani obsluha automatických strojů nedá se vykonávati bez přemýšlení a pozornosti mysli, ale přece jen je rozdíl mezi takovou prací a mezi prací soukromého úředníka, u něhož právě ta duševní stránka práce převažuje. Zde nezbývá než spoléhati na příští judikaturu, kterou budou zase vykonávati správní úřady a v poslední řadě nejvyšší správní soud, že bude ten pojem postupně vyjasňovati. Ta zásada vysvítá z nového zákona, že nemá zde rozhodovati, co by podle úsudku mnohých se zdálo býti rozhodujícím, zdali práce příslušného zaměstnance vyžadují zvláštní dovednosti, nebo jsou spojeny se zvláštní odpovědností a námahou, to všecko podle zákona nemůže padati na váhu, ta jsou věci vedlejší, to jsou zřetele, které se jistě vyjádří v odměně příslušného zaměstnance, ale jsou bez vlivu na posouzení, je-li zaměstnancem ve vyšších službách, spadajícím pod tento zákon.