Hůře je s §em 178, kde jistou lhůtou je vázáno právo zaměstnavatele sraziti zaměstnanci z platu to, co bude musiti za něho více platiti. On může žádati jen za 3 měsíce nazpět tyto náhrady, jestliže se výpočet nových pojistných prémií protáhne, zejména následkem pozdního vydání zákona stane se, že zaměstnavatel ohledně prvých měsíců po 1. lednu 1929 již tohoto nároku pozbude. Zde je jedna odpomoc v tom, aby Všeobecný pensijní ústav co nejrychleji vyřídil předpisy nových pojistných prémií, anebo aby si zaměstnavatelé vypočetli a zapravili příspěvky předem.
Konečně ještě o jedné sporné věci bych se zmínil, totiž o §u 185, který přiznává nárok na výbavné i pojištěnkám, které se již provdaly. Zde byl vlastní účel a úmysl původního ustanovení prvního odstavce §u 185, přiznati tento nárok v nejrozsáhlejší míře. Také to bylo pojato do kalkulace matematických výpočtů. Poslanecká sněmovna chtěla míti věc bezpečnější, připojila druhý odstavec, který to pokazil, poněvadž se zmiňuje jen o úzkém kruhu jistých pojištěnek, a z toho by se mohlo a contrario souditi, že ostatní podle nového zákona ten nárok ztrácejí. Náš výbor o věci jednal a má za to, že přesto vzhledem k tomu, že zase všeobecný pensijní ústav má volnou ruku v povolování výbavného, ve smyslu toho prvního odstavce §u 185 a jeho původní intence bude moci a bude vypláceti výbavné všem pojištěnkám, které se provdaly, nejvýše v posledních dvou letech před vydáním nového zákona.
Konečně jedna závada vznikla také z toho, že původně byl tento zákon jungován s připravovaným zákonem o zvláštním nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ale pak zase pro urychlení tohoto zákona bylo junktim zrušeno. Ale v zákoně zůstaly předpisy, které na tento zákon již dřívější o nemocenském pojištění navazují. Zejména je to závažné v otázce nemocenského zaopatření důchodců. Zákon ukládá pensijnímu ústavu povinnost, aby opatřil na svůj náklad nemocenské pojištění důchodců pomocí organisace, kterou příští zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách vytvoří. Zde je jistá mezera. Mohlo by se to pojímati tak, že, pokud ony příští orgány nebudou, odpadá i celá ona výhoda pro důchodce. Ale náš výbor navrhuje resolucí, aby, pokud nebude té příští organisace, pensijní ústav opatřil nemocenské pojištění důchodců součinností s nemocenskými pokladnami doposud příslušnými. Ovšem věc tato bude záviseti na výsledku jednání s nemocenskými pokladnami právě o přijetí těchto důchodců a bude záviseti asi na poskytnutí větších pojistných prémií vzhledem k tomu, že jsou to pojištěnci vyššího risika.
Konečně byli jsme v pravém křížovém ohni v otázce vdov po pojištěncích. Vládní návrh zavedl novotu, že přiznal za ji stých podmínek i rozloučené manželce nárok na vdovský důchod. Kardinální podmínkou je, že k rozluce došlo bez její viny. Kde je konkurence mezi rozloučenou manželkou a manželkou druhou, je ustanoveno, že se má vdovský důchod děliti podle počtu let, která ta a ona v manželství s pojištěncem ztrávila. Toto ustanovení nové vyvolalo různou kritiku, která byla diktována často přímo osobním zájmem posuzovatele. Nové manželky naříkaly, že se provdaly za rozloučeného muže v předpokladu, že dostanou pensi a zpětnou účinností zákona, jsou těžce postiženy. Ale nedá se zase upříti, že dosavadní právní stav zase v mnoha případech krutě postihoval manželky rozloučené, a že to byla mnohdy větší křivda, poněvadž ty rozloučené manželky bývají starší a nemohou se proto snadno znovu provdati a také tíže si vydělávají na živobytí. Mám za to a náš výbor byl jednomyslného názoru, že novota zákona je dobrá. My navrhujeme resoluci, kterou se požaduje, aby obdobně bylo vdovské právo upraveno také v příbuzných oborech, zejména v sociálním pojištění, a co do státních zaměstnanců a úpravy jejich zaopatřovacích požitků. Snad při další úvaze těchto věcí se ukáže, že úprava, kterou přináší tento zákon, je nedokonalá a že pak bude možno i úpravu tohoto zákona podle nového dokonalejšího vzoru pozměnit.
Končím svůj referát a navrhuji, aby slavný senát schválil osnovu zákona pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou. O resolucích se bude hlasovati až ve druhém čtení. (Potlesk.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! V tom velkém komplexu sociálně - pojišťovacích zákonů, jež Národní shromáždění již přijalo a které se ještě připravují a z nichž vyzvedám důležité kodifikace pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jakož i pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, přicházíme nyní k uzákonění důležité reformy pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Vyplňujeme přání statisíců soukromých zaměstnanců na úpravu a zlepšení starobního a invalidního pojištění svého, jakož i pojištění důchodů vdovských, vdoveckých, sirotčích a rodičů. Vyhovujeme také požadavkům četných resolucí při jatých senátem ve prospěch invalidního a starobního pojištění novinářů a můžeme vysloviti svou radost, že konečně uspokojena bude četná obec novinářská ve svých snahách po hmotném zajištění své budoucnosti při výkonu svého tak důležitého a významného působení ve prospěch blaha všeobecného. Každé pojištění vyžaduje ovšem svého nákladu, který opět má své reflexe v životě národohospodářském. Náklady tyto znamenají určité zatížení prvovýroby, průmyslu, obchodu, živností a důsledkem toho působí též na životní míru širokých vrstev konsumentských, na obchod vnitrozemský i obchod s cizinou, tímtéž na naši obchodní a platební bilanci.
Nutno s těmito důsledky pojištění počítati, ale nutno také vyzdvihnouti sociální výhody pojištění ve prospěch zaměstnanců sociálně slabých. (Předseda dr Hruban ujal se předsednictví.)
Dovoluji sobě tu odvolati se na jednu větu, ze včerejšího prohlášení vládního, předneseného panem: předsedou vlády Udržalem : >Všechny vlády československého státu vycházely, jmenovitě při řešení otázek sociálních, vždy z principu podporovati hospodářsky slabšího<. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.)
Tomuto principu odpovídá též tendence projednávané osnovy zákona. Ovšem ke provedení pojištění soukromých zaměstnanců je potřebí nejen příspěvků pojištěnců a zaměstnavatelů, nýbrž i příspěvku státu. A o tomto zatížení státu nutno mi hlavně podati zprávu za výbor rozpočtový. Prostředky k úhradě pojistných dávek, k úhradě správních nákladů a ke tvoření fondů, potřebné ke provádění zákona, opatřují se zásadně pojistným, jež zpravidla hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině. Jsou určité výjimky §u 62 a 63 osnovy zákona. Taková výjimka stanovena v §u 64, že zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na hotovosti. Taktéž, že pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění hradí ze svého úhrnné pojistné třídy služného, v níž pokračuje v pojištění.
Nám, totiž výboru rozpočtovému, jednalo se hlavně o to a jedná se, aby podal zprávu s hlediska úhrady. Pan kol. dr Fáček podal velmi obšírnou zprávu, ke které však dovoluji si podati malý doplněk, o němž jsme jednali také v rozpočtovém výboru, a který sice do referátu mého, jako referenta rozpočtového výboru nepatří, ale o kterém mám za to, že bude nutno také ho vyzvednouti v této mé zprávě. Pan kol. dr Fáček zmínil se o účincích osnovy zákona na důchod vdovský, uvedený zejména v §u 27, >Uzavřeli rozloučený pojištěnec, jehož manželství nebylo rozloučeno z viny manželčiny anebo z viny obou manželů, nový sňatek, má rozloučená manželka - ačli se rovněž znovu neprovdala - nárok na část vdovského důchodu (§ 25), který by jinak připadl celý oprávněné vdově. <
V rozpočtovém výboru uvedla kol. pí sen. Plamínková, že státi se může případ, že ten rozloučený pojištěnec neuzavře nový sňatek a že je tedy zde určitá mezera v zákoně, která by dovolila různý výklad. Musím uznati, že je správné, že zde mohou nastati nejistoty ve výkladu tohoto ustanovení zákona, když ten rozloučený pojištěnec neuzavře nový sňatek. Jednali jsme o tom v rozpočtovém výboru a bylo nám zástupcem ministerstva sociální péče řečeno, že ten případ je vlastně: vyluštěn ustanovením zákona podle §u 26 odst. 5, který praví, že nárok na vdovský důchod není v těch případech, >bylo-li manželství v době úmrtí manželova výlučně z viny manželčiny rozvedeno, nebo její viny nebo z viny obou manželů rozloučeno< - a že z důvodu ustanovení tohoto a contrario nutno usuzovati, že v případě tom, když rozloučený pojištěnec neuzavře nový sňatek, zůstane celá pense rozloučené manželce. (Předseda dr Hruban ujal se předsednictví.)
Pak také bylo mluveno o tom, že v případě, když rozloučená manželka žije určitou část let se svým manželem, dejme tomu 20 roků, pak po nějakou dobu, 5 nebo 10 let, to je lhostejné, ten rozloučený manžel zůstává neženat, neuzavře v té době sňatek a pak zase uzavře sňatek, který trvá zase několik let, byla by zde určitá pochybnost, jakým poměrem se má pak důchod vdovský rozděliti mezi ty dvě rozloučené manželky, z nichž jedna žila s manželem 10 až 20 let, druhá 5 let, kdežto ostatní doba nebyla ztrávena manželstvím, manžel nebyl ve stavu manželském. Jestli by pak nastal případ, že by dostala první i druhá manželka jen část vdovského důchodu, odpovídající době ztrávené v manželství, anebo zda by neměla dostati celý vdovský důchod 100%ní, rozdělený proporcionálně podle doby, jak žila se svým manželem. Kol. sen. Plamínková o tom hovořila, upozornila na tento případ, a tu nám také bylo dáno zástupci ministerstva sociální péče ujištění, že celý ten vdovský důchod 100%ní se rozdělí mezi ty dvě rozloučené manželky nebo snad i mezi více manželek tak, že doba, kdy manžel nebyl v manželství, vpadá do toho rozdělení vdovského důchodu.
Výbor rozpočtový, jak jsem podotkl, mimo tuto úchylku, kterou jsem uvedl, má povinnost jednati o tom, jak zatížena je, nebo bude státní pokladna provedením osnovy zákona. Zatížení státní pokladny nastává hlavně v těchto třech případech. Především pojistným za příspěvkovou dobu zákonné presenčí služby vojenské, které zaplatí stát. Jsou to ustanovení §u 13 odst. 4 zákona. Počet osob, které získají tuto příspěvkovou dobu, odhaduje se okrouhle na 4.000 ročně. Státní příspěvek roční bude tu činiti asi Kč 776.000.
Druhá skupina je pojištění novinářů podle § 124. Počítá se asi s 800 osobami. K účelu započtení doby novinářské služby, dokončené přede dnem vstupu tohoto zákona v účin, tedy před 1. lednem 1929, jako doby příspěvkové a jako nadlepšení již napadlých důchodů, slouží tu částka 20 mil. Kč, kterou poskytne stát jednou pro vždy. Toto ustanovení je velmi důležité a také jednali jsme o něm ve výboru rozpočtovém a bylo vzpomenuto, jakým způsobem asi rozdělí se tato suma mezi ty skupiny, které byly dány jednak účelem započtení doby novinářské služby, dokončené před 1. lednem 1929 jako doby příspěvkové a jednak jako nadlepšení již napadlých důchodů. A tu bylo vysloveno mínění, že bude to úkolem kuratoria novinářského pojištění. (Sen. Pichl: Tím je tato otázka vyluštěna!) Vítám tento výrok pana syndika kol. sen. Pichla a mám za to, že zde nebude žádných rozporů, že, jak pravil pan syndik, tato otázka je vyluštěna, že nenastane nějakých nespravedlivých rozdělení, že to je úplně vyloučeno a že úplně vyjdeme vstříc veškerým projeveným přáním v tomto směru a že kuratorium toto úplně učiní zadost své povinnosti.
Zajisté, že tato okolnost, že je zajištěna budoucnost novinářů, bude míti také svůj dobrý účinek k povznesení celého stavu, (Sen. Pichl: To je pro nás hlavní!) takže jak posud novináři v naší republice konali svou povinnost, tak i dále budou působiti jenom ve prospěch blaha celého státu a národa československého.
Je zde dále důležité zatížení státní pokladny z toho důvodu, že státní příspěvek k zvýšení důchodu pojištěnců, kteří ztratili část služební doby následkem výkonu vojenské služby za světové války, béře na sebe stát. Je to ustanovení §u 176. Přibližný počet pojištěnců, kteří vykazují vojenskou službu za světové války, je celkem asi 35.000 mužů. Zatížení státu příspěvkem odhaduje se v prvním roce na 700.000 Kč. Toto zatížení bude zvolna stoupati až do maxima okrouhle 9,500.000 Kč v 25. až 30. roce od počátku účinnosti tohoto zákona a bude pak rychle klesati. Dnešní kapitálová hodnota tohoto nákladu činí asi 120 mil. Kč.
Dovoluji si podotknouti, že není v zákoně výslovně řečeno, o kterou válku jde. Zákon praví: >Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války<, avšak v odst. 3. je uvedeno, že >nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatňovati u posledního nositele pojištění do 18 měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost; žádost je doložiti potřebnými průkazy<. Z toho jasně vychází, že se jedná o dobu vojenské služby v t. zv. světové válce. Zde se nepočítá však jenom ta služba přísně vojenská na frontě, nýbrž podle odst. 3. §u 176 cit. zákona počítá se za dobu vojenské služby za války též doba odbytá podle zákonů o válečných úkonech v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, doba, po kterou nebyl pojištěnec jako válečný poškozenec schopen výkonu povolání. Tím se podstatně rozšiřuje působnost toho zákona na členy, kteří byli činnými ve vojenské službě za světové války. Náklady spojené se zvýšením důchodů vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.
K dalšímu zatížení státu dojde též v důsledku nové úpravy pojišťovacího soudnictví, jak uvádí § 134 a další a § 151 a další, hlavně potřebným rozmnožením soudců a kancelářských úředníků. Já tu jako soudce opět musím klásti váhu na to, že soudcům a kancelářím soudním se neustále přidává práce, a že proto bude potřebí, aby místa soudcovská byla rozmnožena a také platy soudcovské byly v tom směru patřičně upraveny.
Též přichází v úvahu zatížení ze změněných předpisů o dozoru státním a o řízení, kde nutno vzíti zřetel na náklady spojené se zvláštními orgány dozorčími, pokud nositelé pojištění nejsou povinni nésti je sami, a se schvalovacími úkony ministerstva sociální péče.
Co se týká řízení, přichází v úvahu zejména § 133, jednající o opravném řízení u úřadů správních. Ovšem částky, o které tu jde, budou celkem poměrně nepatrné.
Dále lze uvésti, že zákon dotýká se též státu jako zaměstnavatele. Tu projevuje se zatížení státu dvojím směrem, a to jednak vydáním úhradových podílů při přestupech státních zaměstnanců - vyňatých z pojistné povinnosti podle č. 4 - do jiné služby - § 114 - jednak placením pojistného vůbec resp. zvýšeného pojistného za státní zaměstnance, kterých se ustanovení § 2. č. 4 netýká a kteří budou resp. jsou proto pojištěni u všeobecného pensijního ústavu. Toto druhé zatížení je pro jednotlivé zaměstnance dáno výší pojistného podle § 63 a připadne resp. připadá do provozovacích výdajů státních podniků zaměstnávajících dotyčné pojištěnce.
Pokud jde o převody podle § 114, lze míti za to, že převodní částky státem vydané i převodní částky, jež nutno převésti na stát při přestupech z jiné služby do státní, se vzájemně vyrovnají, jak tomu bylo při vzájemném převádění prémiových reserv podle dosavadního zákona.
Avšak i tyto případné náklady patří do provozovacích výdajů státních podniků, zaměstnávajících dotyčné pojištěnce. Úlevy finanční podle § 169 dotýkají se jen příjmů státního rozpočtu, obsahují osvobození od kolků, poplatků, ekvivalentu poplatkového, daní výdělkové, rentové, z obratu a přepychové a jsou odůvodněny sociální povahou pojištění, jakož i příslušnými ustanoveními dřívějších zákonů uvedených v § 169. Pokuty uložené na přestupky stanovené zákonem § - 172 - připadají podle všeobecných ustanovení státu.
Rozpočtem státním pro r. 1929 povolen v kapitole 17 - ministerstvo sociální péče - tit. 1 pod pol. 9 jako >Příspěvek na pensijní pojištění nejstarších žurnalistů< výdaj 1,500.000 Kč. Ostatní dosud nepreliminované výdaje pro r. 1929, pokud vzhledem k účinnosti zákona od 1. ledna 1929 budou letos splatný, bude nutno hraditi z úspor na jiných položkách výdajových.
Rozpočtový výbor doporučuje senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou- sněmovnou a obsaženém v sen. tisku č. 803, jakož i obě resoluce, na nichž usnesl se výbor pro otázky sociálního a starobního pojištění. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: pan sen. Dundr, Včelička, Ecksteinová, Jaroš, Zimák, HartlaJarolim.
Řečnickou lhůtu navrhuji v trvání půl hodiny. Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek žádných není, řečnická lhůta je stanovena na půlhodiny.
Byl mně podán resoluční návrh všech klubů senátu tohoto znění:
Resoluční návrh sen. dr Brabce, dr Šrobára, Habrmana, dr Reyla, dr Kloudy, dr Hellera, Thoře, Toužila, dr Hilgenreinera, Kahlera, Prause, inž. Klimko a ostatních předsedů parlamentních klubů senátu.
Navrhujeme, aby slavný senát se usnesl na následovním projevu k vládě republiky Československé:
Vzhledem k nynějším mimořádným živelním pohromám, způsobeným trvalými mrazy a sněhovými vánicemi a vzniklým z toho obtížím komunikačním a krisi zásobovací, vyzývá se vláda republiky Československé, aby bezodkladně učinila opatření příslušnými orgány státní správy, zejména okresními politickými správami, za účelem zmírnění nouze výše zmíněnými mimořádnými poměry způsobené a aby k tomu účelu poskytla potřebné peněžní prostředky.
Resoluce tato je předmětem jednání. (Námitek nebylo.) Není žádných námitek.
Přerušuji jednání a sděluji, že jsem dal dovolenou na dnešní schůzi sen. Klečákovi.
Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 20. února 1929 o 11. hodině s tímto
pořadem jednání:
1. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 803) k vládnímu návrhu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Tisk 814.
2. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu byla projednána osnova zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Tisk 814.
3. Pokračování v rozpravě o prohlášení pana ministerského předsedy.
Jsou nějaké námitky proti tomuto navrženému pořadu? (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 12 hodin.