Soudím, že není třeba, abych k této ostře přiléhavé a plně zasloužené kritice připomínal a přičiňoval nějaké poznámky, abych tu ještě zvláštními slovy potíral snahy, jichž nositelem bylo ministerstvo sociální péče a vláda a které tu bez jakéhokoliv odporu provádějí a uplatňují vládní strany.

Slavný senáte, je třeba, aby k jednotlivým paragrafům zákona učiněny byly připomínky, které jsou v naprosté souvislosti s našimi pozměňovacími návrhy. My nemůžeme souhlasiti s obsahem §u 1, který jedná o rozsahu pojistné povinnosti a zejména stanoví, kdo podléhá pojistné povinnosti. Již v titulu zákona se říká, že jde o pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Jak lze správně a přesně definovati vyšší služby? Jak lze pod tento pojem shrnouti zaměstnance, kteří podle povahy a důležitosti své práce anebo své služby spadali by pod ustanovení § 1.? Jaké jsou to vyšší služby, že je tu zákon již ve svém pojmenování vyznačuje a zdůrazňuje? Kdo koná vyšší služby? Jest to úředník nebo zřízenec vykonávající mechanickou kancelářskou práci, anebo jest to zaměstnanec, vykonávající vysoce kvalifikovanou práci, třeba dělnickou? Z pojistné povinnosti jsou vyřazeni zaměstnanci vysoké kvalifikace, nesmírné odpovědnosti, o nichž lze plným právem říci, že jejich služby jsou vyšší služby. Podle zákona nespadá pod pojem tohoto pojištění rysovač, kontrolor, vrchní montér, elektromontér, strojmistr, tedy nespadají do tohoto zákona zaměstnanci, jichž činnost možno označiti za vyšší službu, která není jen činností než převážně duševní, která je jistě daleko vyšší službou, než obyčejná mechanická práce kancelářská.

My jsme žádali, aby v tomto směru zákon byl doplněn, aby tu zjednáno bylo jasno a aby odčiněny byly křivdy, které dosavadním zákonem byly páchány a které ministerstvo sociální péče v předcházejících letech chtělo aspoň poněkud odčiniti. Žádali jsme, aby aspoň výnosy ministerstva sociální péče, podle kterých některé kategorie zaměstnanecké podléhaly pensijnímu pojištění, byly vzaty za podklad a na jejich základě doplněn byl zákon. Ale i tyto návrhy byly šmahem zamítnuty a ustanovení §u 1 zůstává beze změny.

Připomínám jen, že již před několika lety ministerstvo sociální péče rozhodlo, že modeláři, vzorkaři ve strojnických továrnách podléhají pensijnímu pojištění. Proti tomuto správnému rozhodnutí po dali někteří zaměstnavatelé žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl, že modeláři nekonají převážně duševní práci a proto nepodléhají pensijnímu pojištění.

Ve výboru pro sociální pojištění bylo na naše argumenty odpověděno, že vláda - a pochopitelně také vládní strany řídí se v tomto případě judikaturou Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu. V tomto případě, pravda. Ale v §u 27, který jedná o důchodu vdov anebo rozloučených manželek, tam již pánové i vláda judikaturu Nejvyššího správního soudu naprosto opustili. Zde, poněvadž pánům jde o to, aby zaměstnanci, konající vysoce kvalifikované a převážně duševní práce, jako jsou vrchní montéři, elektromontéři, kontroloři, rýsovači atd., nespadali do pojištění, odvolávají se na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kdežto v případě jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro ně neexistuje. Nechci zde ukazovati, jak odpovědná a důležitá je práce montéra, elektromontéra, rysovače, kontrolora, a soudím, že nebude nikoho, kdo by se odvážil prohlásiti, že tato práce je méně cennější než kancelářská práce zřízence neb uředníka.

Zdůrazňuji zde, že vláda a vládní strany neakceptovaly návrh komise odborníků a bylo by záhodno, aby nám referenti anebo zástupce ministerstva soc. péče případně sám ministr sociální péče, který o sobě říká, že je to také jeho dílo - vysvětlili, proč nebylo přijato znění, navržené novelisační komisí.

Návrh tento zní (čte): >!Pro otázku, zda zaměstnanec podléhá pojistné povinnosti ve smyslu tohoto zákona, není směrodatným, zda je uveden v seznamu dělnickém, či jinde, k jaké kategorii zřízenců se počítá, zdali požívá služné nebo mzdu a jaké je jeho služební pojmenování nebo označení. Pro pojistnou povinnost rozhodnou je pouze povaha prací nebo služeb zaměstnancem skutečně konaných.<

To byl návrh i zaměstnavatelů, tedy činitelů, kteří jistě nejsou nakloněni dělnictvu nebo zaměstnancům, kteří tu označováni jsou běžným termínem >dělníci<, a přesto tento návrh nebyl přijat. Ustanovení §u 1 je příkré, je nespravedlivé a proto také v tomto směru naprosto nedostatečné. V odst. 6 a) téhož paragrafu mluví se o odborném dozoru. Tedy jenom ti, kdož konají odborný dozor nad ostatními zaměstnanci, podléhají pojistné povinnosti. Podle odst. b) jenom ten, kdo provádí samostatné skladování, podléhá pojistné povinnosti, ač je tu řada dozorců a skladníků, u nichž nelze mluviti o samostatném skladování, kteří dosud pojistné povinnosti podléhají, ale podle výkladu tohoto zákona nebudou napříště podléhati pojistné povinnosti.

V §u 2 schváleného zákona objevuje se v odst. 1 a) ustanovení, že zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. rok svého věku, jsou z pojistné povinnosti vyňati. To je totéž, jako v dělnickém sociálním pojištění, že mladí zaměstnanci nemohou býti účastni výhod, které zákon poskytuje.

V §u 13 zákona stanoví se, že u zaměstnance, nastoupivšího zákonnou presenční službu, je potřebí provésti pojištění v první třídě služného, ačkoli komise novelisační navrhovala, aby tito zaměstnanci zařazeni byli do čtvrté třídy služného. Na naše návrhy bylo odpověděno námitkami, že by to stálo vyšší náklady a že z důvodů úsporných je nutno trvati na znění, s jakým tu přišla vláda.

Je potřebí se zeptati, co dává se vlastně vojínům, povolaným k vojenské presenční službě? Což by zařazení těchto vojínů vyžadovalo tak ohromného nákladu, nebo znamenalo by to zatížení státu, když přece na druhé straně u nás přímo se plýtvá státními penězi, když poskytují se tučné presenty z prostředků státních těm, kteří jistě nevykonají ani desátou část práce v zájmu státu, jako soukromí zaměstnanci? Upozorňuji tu na způsob, jakým se vyšlo vstříc cukrovarnickému kartelu. Pro cukrovarnický karte1 zde byly státní peníze! Nejenom že se připustilo zdražení cukru, což zaplatí konsument, ale provádí se refundace exportních daní obchodových, přinášející cukrovarníkům 45 milionů Kč ročně a konečně poskytuje se cukrovarníkům snížení obratové daně, což zase znamená present 35 mil. Kč ročně. (Výkřiky.) Jsou zde tudíž prostředky. Zde nešlo u soukromých zaměstnanců, konajících presenční službu, o milionové obnosy, zde snad šlo o několik set tisíc ročně a pro tuto výhodu není prý ve státní pokladně peněz. Já bych mohl citovati při této příležitosti slova bývalého ministra financí dr Engliše, který se postavil proti snížení obratové daně, a přesto vláda i vládní strany poskytli tento present našim cukrovarníkům. Hleďte, co říká bývalý ministr financí: >Sleva vnitřní obratové daně z domácí spotřeby cukru, jež činí z 1 kg 25 hal. na 15 hal. s výnosem 35 mil, Kč pro průmysl cukrovarnický, je pro mne neprijatelna, poněvadž je národohospodářsky i finančně i politicky zásadně vadna.< Zde přesto, že lze označiti postup vlády za nesprávný a hospodářsky vad ný, přece jen se tento postup realisoval tím, že se tu cukrovarnickému průmyslu dává 35 mil. Kč, kdežto na straně druhé soukromým zaměstnancům neposkytuje se a nechce se poskytnouti několik set tisíc korun, aby mohli býti zařazeni a aby za ně mohly býti zaplaceny pojistné příspěvky ve vyšší třídě. My jsme se rovněž stavěli proti znění §u 17, uvádějíce, ze nárok na invalidní důchod má míti pojištěnec, nemůže-li vykonávati po- slední své zaměstnání. Stavěli jsme se proti znění, ve kterém se říká: >Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým by1 v něm zaměstnáván<. Žádali jsme, aby místo slova >povolání< vsunuto bylo slova >zaměstnání<, poněvadž jsme si vědomi toho, v jak obtížné situaci nachází se soukromý zaměstnanec, úředník, inženýr, zejména v tom procesu výroby, jehož jsme nyní svědky, který nestačí svými silami na zdolání nových úkolů v důsledku stáří nebo jiných příčin, před které je stavěn. My jsme se dožadovali změny v §u 18 žádajíce, aby nárok na důchod invalidní měli příslušníci rodiny toho zaměstnance, který si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání úmyslně nebo při spáchání zločinu zjištěného trestním soudem. Žádali jsme, aby nositel pojištění nejen mohl, nýbrž byl i povinen příslušníkům rodiny vypláceti invalidní důchod proto, že na totéž stanovisko se postavila novelisační komise a že výdaj v tomto směru učiněný neznamená žádného zatížení nositele pojištění. V §u 56 jsme se rovněž domáhali, aby precisováno bylo ustanovení o poskytování podpor v nezaměstnanosti, a zase jsme se odvolávali na návrh ministerské komise, ve kterém se stanoví, že Všeobecný pensijní ústav jest oprávněn poskytovati podpory v nezaměstnanosti nezaměstnaným osobám. Kde však získati prostředky k úhradě podpor v nezaměstnanosti? Ale i tento náš návrh, kryjící se úplně s návrhem ministerské komise, byl zamítnut.