Tedy je tu přiznáno, že tímto zákonem omezuje se samospráva nositelů pojištění. A říká to také naše důvodová zpráva: >Do výboru Všeobecného pensijního ústavu voliti budou zaměstnanci a zaměstnavatelé po 14 členech a vláda jmenovati bude paritně 6 odborníků, a to polovinu ze zaměstnavatelů a polovinu ze zaměstnanců. <
Ale prosím, vláda tím, že bude jmenovati polovinu odborníků z řad zaměstnanců, bude tu korigovati a měniti složení Všeobecného pensijního ústavu, které bude třeba ve své většině socialistické. Bude dělati totéž, co učinila vláda při jmenování odborníků ve většině okresů, kde si utvořila většinu, které v této době potřebuje, ale která jí může býti velmi nepříjemná při změně politických poměrů v tomto státě.
Říká se dále v důvodové zprávě: >Předsedu výboru a jeho tři náměstky jmenovati bude president republiky k návrhu vlády. Valná hromada delegátů odpadá. Dozorčí a schvalovací pravomoc ministerstva soc. péče rozmnožena.<
Z jakých důvodů? Proč dochází k tomu, že se rozmnožuje schvalovací a dozorčí pravomoc ministerstva soc. péče? Kde je podklad, aby zvýšena byla moc ministerstva soc. péče, když dosud tomu nebylo? Soudíme, že je ku prospěchu věci a prospěchu pojištěnců, že tu nezasáhlo ministerstvo soc. péče rušivě do vnitřních záležitostí nositelů pensijního pojištění.
Jako důvod - a to je jediné, co jsme slyšeli zde i v posl. sněmovně - této omezené samosprávy nositelů pensijního pojištění se uvádí, že se tak stalo v dělnickém soc. pojištění. Proč se tak stalo v dělnickém soc. pojištění, je nám známo, ale soudím, že pánové měli přece jenom býti trochu otevřenější, že se neměli odvolávati na zákon o soc. pojištění dělnickém, nýbrž že měli říci: Jde nám o to, aby nový systém, který se projevil v celém našem životě veřejném a politickém, uplatnil se také v sociálních institucích, aby samospráva byla omezována a rušena, aby posílena byla velmi značně moc byrokracie, moc těch, kteří sice nebudou musiti věci rozuměti, kteří však budou tu jazýčkem na váze a budou v četných případech znemožňovati správné jednání a správná usnášení majority nositelů soc. pojištění.
Ministerská komise, jejíhož elaborátu jsem se tu již dotkl, navrhla paritu. Odmítla zasahování státní správy, vznesla protest, a ta také učinil opět Svaz pensijních ústavů, který se připojil ku protestu bývalé ministerské komise a prohlásil tato pozoruhodná slova, že ani za Rakouska, kde stát přispíval k úhradě nákladů Všeobecného pensijního ústavu podle zákona částkou 100.000 K, nebylo členů správních orgánů ústavu vládou jmenovaných právě tak, jako se nevyžadovalo schválení ministerstva soc. péče ke všem možným usnesením výboru a představenstva. Svaz pensijních ústavů zdůrazňuje dále, že uzákonění těchto obmezení samosprávy Všeobecného pensijního ústavu, jdoucích namnoze do nemožných podrobností, by podlomilo celou pojišťovací agendu ústavu a ohrozilo tak jeho řádné fungování.
Tento protest vznesl Svaz pensijních ústavů včas a pánové v soc. politickém výboru poslanecké sněmovny nedbali tohoto protestu, nedbala ho vláda, nedbala ho vládní většina, jako ho nedbají pánové u nás. Odhlasují obmezení samosprávy, budou šlapati víc a více po tom, co jest jedině správné, co umožňuje zdravý vývoj a rozvoj a co prospívá nejenom ústavům, nýbrž i pojištěncům.
Pánové jdou dále, jim nejde jenom o to, aby korigovali složení výboru a představenstva, jim nejde jenom o to, aby mařili nebo znemožňovali správné usnesení, jim jde přímo o poručníkování, o dozor, o kuratelu, kterou nositelé pojištění mají platiti.
Je přímo úžasné, co stanoví § 168, jednající o státním dozoru: >K výkonu státního dozoru může ministr soc. péče zříditi zvláštní orgány (dozorčí komisaře a podobně).< A dále: >Odměny dozorčích orgánů a náklady případné revise nese příslušný nositel pojištění. Výši náhrady a její způsob určí ministr soc. péče. <
Tedy nejenom, že tu jde o ostrý zásah do samosprávy, ale jde tu o více, jde tu o zbytečné výdaje, jde tu o zdražování pensijního pojišťování, poněvadž ministr soc. péče může najmenovati řadu komisařů, řadu dozorčích orgánů, nebude je platiti ministr soc. péče, ani ministerstvo soc. péče, které použije možná prostředků, které má, na účely stranické, nýbrž musí je zaplatiti zaměstnavatelé i zaměstnanci, musí je zaplatiti nositel pensijního pojištění. Takhle daleko se jde v té organisační části zákona o pensijním pojištění! A nám nemůže proto nikdo vytýkati, poukazujeme-li na tyto nehoráznosti zákona a prohlašujeme-li již nyní, že vady a nedostatky, které jsou v zákoně, budou odstraňovány, ať již pánové dnes chtějí nebo nechtějí. Totéž, co učinili se zákonem o dělnickém soc. pojištění, totéž, co učinili přes naše varování a naše protesty, činí i v tomto případě. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)
Jisto je, že nám záleží a záleželo na tom, aby soukromým zaměstnancům ve vyšších službách dostalo se zlepšeného zaopatření v případě stáří a invalidity, že mám záleželo a záleží na tom, aby byli zabezpečeni, a proto vítáme, že přijata byla, ne u nás - u nás ten luxus si senát nebo vládní strany v senátě dovolit nemohou - ale v poslanecké sněmovně ve výboru i v plenu, řada návrhů předložených socialisty, které znamenají určité zlepšení. Vítali bychom, kdyby většina tohoto sboru byla bývala aspoň na tolik přístupna našim návrhům, jako byla přístupna většina poslanecké sněmovny návrhům socialistických stran. Zde se tak nestalo. Pánové předem prohlásili, že se na zákoně nic nebude měniti, my však přesto upozorňujeme na nedostatky, vytýkáme určité mezery, vytýkáme vady, prohlašujíce, že předkládáme k řadě paragrafů pozměňovací návrhy, pro které také budeme hlasovati. Prohlašujeme zároveň, že neopomeneme žádné příležitosti, abychom; neukázali těm, o něž tu jde, že zákon mohl býti lepší, že mohl býti dříve projednán, kdyby v kruzích vládních stran bylo opravdové pochopení a porozumění nejen pro potřeby soukromých zaměstnanců, nýbrž i pro veliké úkoly, o nichž mluvil pan zpravodaj sen. dr Fáček ve svém referátě. Mohu tudíž prohlásiti, že pro jednotlivá ustanovení tohoto zákona, ve kterých se vyšlo vstříc našim návrhům a které podle našeho přesvědčení jsou výhodné pro zaměstnance, hlasovati budeme a že k ostatním ustanovením, se kterými nesouhlasíme, předkládáme návrhy pozměňovací. (Přáli bychom si, aby tyto návrhy byly akceptovány. (Potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má dále pan sen. Pánek. (Sen. Havlena: Taková důležitá předloha a pan ministr soc. péče není přítomen! -Výkřiky.)
Sen. Pánek: Slavný senáte! Právě jsem chtěl říci, že zájem o soukromé zaměstnance je skutečně v senátě >ohromný< a je to přece po prvé, kdy parlament Československé republiky zabývá se otázkou soukromých zaměstnanců. Konečně po prvé přichází na řadu otázka soukromých zaměstnanců. Je to první splátka na ohromný dluh, který jsme povinni této jistě nenáročné třídě pracujícího lidu, když již jsme si předtím vzpomněli na všechny vrstvy nejen pracujícího lidu, nýbrž i na vrstvy výrobní; ovšem na jednu vrstvu jsme zapomněli, zapomněli jsme totiž na sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných.
Dnes splácíme na dluh první splátku. Ale byl bych nespravedlivý, abych neřekl, že jsme přece jen jednou na tyto zaměstnance si vzpomenuli. Ovšem ne my, ale ministerská rada. Bylo to, tuším, v roce 1919, kdy použila vláda zákona o mimořádných opatřeních a kdy prodloužila lhůty výpovědní pro soukromé zaměstnance, poněvadž tehdy hrozila výrobní krise a chtělo se tím čeliti předčasnému a neoprávněnému vypovídání těchto zaměstnanců ze služeb. To bylo tehdy po prvé, a od té doby, ač uplynulo 10 roků, pro zaměstnance soukromé se nestalo nic. Ale i to prospěšné a dobré usnesení ministerské rady bylo později zrušeno s poukazem, že jsme v normální době a že není potřebí, abychom používali mimořádných opatření, abychom se utíkali k zákonu, který má na mysli mimořádné případy a že tak jako tak právní poměry soukromých zaměstnanců budou upraveny zvláštním zákonem, to jest novelou k t. zv. zákonu o obchodních pomocnících. Řeklo se tehdy; že se to stane v době dohledné. Nejlepším dokladem toho, co vláda a ostatní rozumějí dohlednou dobou, je, že od té doby, co jsme zde v senátě dali slib soukromým zaměstnancům - a to je pomalu pět roků posud ještě tato předloha, jíž mají býti upraveny právní poměry soukromých zaměstnanců, nevyšla ze stadia příprav. Tedy tou >dohlednou dobou< se u nás myslil, nevím, jaký počet let.
Samozřejmě, že tento zákon, o němž se zmiňuji, poněvadž jde také o soukromé zaměstnance, je choulostivým zákonem, a že má se zde vlastně vyřešiti otázka, kde se srážejí dva světy, svět zaměstnavatelů a zaměstnanců. Ale myslím, že přece pět roků je dlouhá doba a že za tu dobu již ta předloha mohla se octnouti na stole slavného senátu. Říkám výslovně >slavného senátu< proto, poněvadž odsud vyšla vlastně iniciativa. My jsme dali podnět k té věci, my jsme soukromým zaměstnancům slíbili tehdy, že v dohledné době věc bude vyřešena, a bylo by jistě také na místě, abychom jednou v senátě zabývali se zaměstnaneckou otázkou, abychom v té věci také měli právo býti prvními, a ne aby podobné otázky řešily se pouze v poslanecké sněmovně.
Senát je vůbec odstrkován. Není přece potřebí, abych to zde zdůrazňoval. To zdůrazňuji vždy a uvádím na přetřes při každé své řeči, že odstrkování a bagatelisování senátu je vlastně již tak okaté, že se i voličstvo dotazuje nás, k čemu vlastně jsme. K čemu vlastně jste vy senátoři? Politicky nesmíte jednat, nesmíte mluvit, to za vás vykonává poslanecká sněmovna - a tam už to dělá jen osmička, poslanecká sněmovna ve svém celku je také již vyřazena z politické činnosti - hospodářské otázky také nesmíte řešiti, iniciativu také žádnou nemáte, členové vaši nemohou se státi ministry, tak k čemu vlastně senát je? Zde by myslím opravdu bylo na místě, co pronesl - nevím jestli skutečně - pan dr Bouček, když řekl, že by bylo potřebí pozvati si černochy, aby se podívali na československý stát. Bylo by žádoucí, abychom je pozvali, aby se podívali na význam druhé komory u nás.
Je-li potřebí dokladů pro nemohoucnost senátu, pak o tom máme zase doklad v této předloze. My se vlastně nezabýváme ničím jiným u nás v senátě, než >přežvykováním< - to je výraz pana dr Fáčka - toho, co v poslanecké sněmovně se usnese. Mnohdy to ani nepřežvýkáme, ani to pořádně nepřečteme. A pak zabýváme se imunitkami těch nehodných senátorů. Ale buďme rádi, že máme takové senátory, kteří přicházejí do konfliktu se zákonem, poněvadž kdyby nebylo jich, tak bychom neměli mnohdy vůbec co dělati, nemohli bychom ani svolati schůze.
Je-li potřebí dokladů, že skutečně jsme bezmocni, o tom zase podává předloha nejlepší doklad. Zase bylo nadiktováno, nakomandováno, že musíme předlohu schváliti tak, jak ji přijala poslanecká sněmovna, ačkoliv fakticky jsme zde zjistili vady, mezery a nedostatky takového rázu, které jistě budou předlohu činiti velmi nejasnou v některých ustanoveních a povedou tak k různým sporům. My jsme zde vytvořili prapodivnou tradici; jestliže ani tu kontrolu nemůžeme vykonávati, nemůžeme-li opraviti ani ty věci, které jsou zjištěny jako nedostatky a vady, pak ovšem je to prapodivná tradice, která se tu vytvořuje, a myslím, že na tom neseme velmi mnoho viny, poněvadž podléháme tomu komandu poslanecké sněmovny, která prostě řekne: >musíte to odhlasovat tak, jako my jsme to přijali, a nesmíte na tom nic pozměniti!< Já nemíním změny materielního rázu, poněvadž to dovede každý, přidávati, nemám na mysli snad změny v těch třídách, nebo že bych přidával na těch důchodech, nýbrž mám na mysli jen chyby a nedostatky takové, které jsou vlastně formálního rázu, ale které budou, jak jsem již naznačil, skutečně v mnoha případech činiti předlohu nejasnou. Já o těchto věcech musím pohovořiti. Přirozeně, že nebudu mluviti o tom, co již bylo předneseno v poslanecké sněmovně, poněvadž je zbytečno, abych o tom hovořil, to by bylo zase takové přemílání a přežvykování, a když se nepodařilo v poslanecké sněmovně opraviti některá ustanovení materielního rázu, tedy tím méně se to může státi zde v senátě, poněvadž ten jeho význam, jak jsem ho již uvedl, je přeci tak praskrovný, že sotva bychom se mohli pokusiti o to, abychom snad opravili po stránce materielní nedostatky skutečně vážného rázu, na příklad otázku staropensistů, zákup jejich let a pod. Já to nemám tedy na mysli, chci mluviti jenom o tom, co bylo poslaneckou sněmovnou přehlédnuto, abych dokázal, jak často povrchně vyřizuje poslanecká sněmovna předlohy. Nechci říci, že ledabyle. řeknu povrchně, a to stačí. My jsme ani neopravili a nechtěli opraviti některé věci, poněvadž bylo řečeno, že prý je nejistá politická situace, že snad, kdybychom opravili předlohu my, a šla by zpátky do poslanecké sněmovny, že snad by bylo nebezpečí, že by se již nevyřídila. Ale zatím přeci každá strana hraje na šalmaje míru, říká, že je všechno v nejlepším pořádku, že tato koalice bude trvati snad do skonání světa. (Výkřiky sen. Dundra.) Mluvilo se o tom, že volby nebudou, vždyť jsme to slyšeli z úst mimisterského předsedy, tedy myslím, že snad tak nejistá situace není. Snad 14 dní, 3 neděle by to trvalo, co by tato předloha ještě vyžadovala opětného projednání v poslanecké sněmovně, a aby do té doby se to všechno rozsypalo, to já pochybuji. Ale jistě je to velmi příznačné, když se podobným způsobem mluví. (Sen. Dundr: Z vládních stran!) Ano, se stran vládních. Jestliže se situace líčí jako nejistá a že by tedy eventuelně tento zákon byl ohrožen - my bychom jej také nechtěli ohroziti. Poslanecká sněmovna - a já to mám zjištěno, opravila post festum některé nedostatky a chyby, aspoň tiskové chyby, ale ještě ponechala řadu vad a nedostatků, o nichž chci mluviti.
Tak hned v §u 1, kol. Dundr zde již vysvětlil, schází řada kategorií, na něž se zákon vztahovati nemá. Ale ohledně těch rýsovačů přeci nikdo nebude chtíti namluviti světu, že rýsovači by nepodléhali tomuto zákonu. Poslanecká sněmovna to jaksi chtěla napraviti tím, že její důvodová správa výborová mluví o rýsovačích, ale zapomněla na kategorii kontrolorů rýsovačů, což jest ještě vyšší kategorie, než rýsovači sami. Žádal jsem, aby tito kontroloři byli pojati alespoň do naší důvodové zprávy, bohužel se mi nevyhovělo, ačkoli je samozřejmá věc, že kontroluje-li někdo práci rýsovače, koná práci stejně významnou a důležitou jako rýsovač. Prosil bych tedy, kdyby se to aspoň nějakým způsobem mohlo napraviti, co opominula poslanecká sněmovna, aby se mluvilo zde o těch kontrolorech rýsovačů.
Byl jsem poukázán na § 1., odst. 1, čís. 6. lit a), kde se mluví o odborném dozoru. Odborný dozor je pojem příliš široký. A snad se budou touto dikcí odborného dozoru rozuměti také kontroloři rýsovačů. Ale bude-li to řečeno ústy pana referenta, pak to bude jistě daleko správnější, a bude to míti daleko větší význam, než ponechávati to snad libovůli výkladu, až by se jednalo, zda kontroloři tam patří, nebo ne.
Je přece známo, že tento zákon nepůsobí ipso jure. To znamená, že zaměstnanec, soukromý úředník, není bezpodmínečně pojištěn podle tohoto zákona, nýbrž že je potřebí přihlášky. Bude se proto jistě rozhodovati také o tom, co nutno tím rozuměti, zda ten rýsovač nebo kontrolor skutečně podléhá tomu pojištění, nebo ne.
A teď jsem přišel již k §u 12. ve kterém je řečeno, že příspěvková doba započítává se od prvého dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhající povinné povinnosti, stala-li se přihláška alespoň jednou stranou. V sociálním pojištění dělnickém mluví se ještě o třetí straně, kterou se míní organisace. Je jisté, že by bylo bývalo žádoucí, aby také v tomto zákoně bylo pamatováno na tu třetí osobu. Co nutno rozuměti těmi stranami? Co když zaměstnavatel i zaměstnanec opomene učiniti přihlášku? Jeden spoléhá na druhého, zaměstnanec si netroufá optati se zaměstnavatele, zda ho přihlásil a opačně. Tedy i zde vytýkám tento nedostatek. Když v sociálním pojištění dělnickém se pamatovalo na tuto věc, mělo se na ni pamatovati také v pensijním pojištění soukromých úředníků.
Důležitým, ba řekl bych velmi odiosním ustanovením, je ustanovení §u 17, kde se jedná o důchod invalidní a starobní. Zde se totiž mluví: >Nárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání je, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinnosti svého povolání, ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván, jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému i theoretickému vzdělání.<
To je velmi nebezpečné ustanovení. Vím, čemu se tím chtělo čeliti. Zameziti simulaci. Jsem však pevně přesvědčen, že v důsledku tohoto ustanovení celá řada nevinných lidí bude velmi těžce poškozena. Nebyl jsem proto uspokojen vysvětlením, jakého se mně dostalo v sociálně-politickém výboru, a nebylo mně dosti jasně odpověděno. Já jsem pevně přesvědčen, že podle tohoto ustanovení celá řada lidí, kteří nebudou moci nalézti přiměřené povolání, bude těžce poškozena. V druhém odstavci téhož §u nalézáme věc, která by se měla opraviti a měla se opraviti: >Nárok na invalidní důchod má dále pojištěnec, který není trvale nezpůsobilým podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách.< Prosím, ten zákon ještě neexistuje. Ten zákon přece zde ještě není. Tedy jest jisto, že pojištěnec s těmi nároky visí ve vzduchu do té doby, dokud (sen. dr Fáček: Máme tu resoluci!) To je správné, ale resoluce není pro mne zákonem. Jsem velice rád, že pan referent na to upozornil, sám musil uznati nedostatek tohoto zákona, nedostatek této dikce, jestliže musíme resolucí opravovati tento nedostatek. Může a nemusí. Tedy je jasně řečeno. Mluví se o právních předpisech. Právními předpisy rozumím zákonné předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách. Fakt je, že neexistuje dosud zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců v soukromých službách. Nejlépe je viděti, že to junktim, o kterém se mluvilo svého času, že totiž existuje junktim mezi pojištěním pensijním a nemocenským pojištěním, je zcela správné a že současně oba zákony měly býti uzákoněny a že přichází na řadu pensijní pojištění. Nemocenské pojištění teprve přijde, nevíme, kdy přijde na řadu, to ještě nemůžeme věděti, zejména při té nejisté politické situaci, a do té doby, dokud nebude ten zákon uzákoněn, schválen, že zaměstnanci budou závislí se svými nároky od pouhé resoluce a ne od zákonného nároku. Rentu nebude samozřejmě možno poukázati, o tom nemůže býti sporu, poněvadž dosavadní zákonodárství toho pojmu ještě nezná.
A nyní přicházím k těm §§ 26 a 27, kde se jedná o důchodu vdovském při rozluce manželství. O té věci nechci mluviti, poněvadž se toho dotkl kol. Dundr a ostatní řečníci učiní tak také. Ale jest jisto, že jsme zde přišli s něčím zcela novým, co ještě neexistuje nikde, ani v soc. pojištění dělnickém, ani při pensích státních zaměstnanců a zavádíme zde něco nového, novum, které hodně hluboko zasahuje do dosavadního rodinného práva. Toto ustanovení nemá analogie v dosavadním zákonodárství, a mám za to, že přicházíme trochu předčasně s věcí, že jsme měli přece jen vyčkati reformy manželského, rodinného práva, než jsme sáhli k tomuto opatření. Já nechci o té věci mluviti snad blíže, poněvadž náhledy na věc se různí podle toho, o koho se jedná, jedná-li se o manželku zákonnou nebo rozloučenou. To je věc náhledu. Já o té věci nechci mluviti, ale jest jisto, že tento zákon nedbá současného právního stavu, že přehlíží zásady práva rodinného a občanského práva vůbec. Já jsem měl v sociálně-politickém výboru celou řadu dotazů a také jsem nebyl dosti spokojen s těmi odpověďmi. Pro mne není na příklad dosti jasným, což když dojde k rozvodu smírem nebo k dobrovolnému rozvodu?
Dále v §u 27 není jasně řečeno, komu připadne vdovský důchod, když jedna nebo druhá manželka zemře. (Sen. Dundr: Nositeli pensijního pojištění!) Což když připadne nositeli pensijního pojištění? Tedy ne jedné nebo druhé manželce, což jest nesprávné, poněvadž je zde jedna osoba zkrácena. A což rozešel-li se manžel s manželkou dobrovolně, dal jí všecko jmění, platí jí alimenty a pro tu druhou nemá nic jiného než vdovský důchod. A teď když zemře, ta druhá manželka přichází také o ten vdovský důchod. Ona na něm participuje totiž jen jistou částkou podle let, která s ním strávila v manželství.
To všecko jsou otázky, které povedou ke sporům. Mám za to, že jsme měli vyčkati s touto věcí, měli jsme ji více prohloubiti, přezkoumati, a ne to tak hoditi na papír a chtíti vytvořiti novou praksi, která bude eventuelně hodně prejudikovati příští reformě manželského práva.
V §u 36 mluví se o odbytném jednou pro vždy, ale zapomíná se na vnuky. Vnuci mají podle §u 31 odst. 2 nárok na sirotčí důchod, ale na odbytné již nárok nemají. To je, myslím, nelogické, přiznáváme-li jim - a to je jistě vyšší pojem - sirotčí důchod a odpíráme-li jim odbytné. (Sen. dr Fáček: To je pro mladé pojištěnce před čekací dobou!) Já však chci, aby byl zákon logický.
§ 44 odvolává se také na zákon resp. na právní předpisy o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, kde se jedná o konkurenci s jinými požitky. Tedy i zde bude důchodce se svými požitky viset ve vzduchu, dokud nebude zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců v soukromé službě uzákoněn.
Co se týče §u 45, bylo by bývalo logičtější a správnější, kdyby odst. 3 byl odst. 4 a odst. 4 odst. 3. Ruší to smysl, ačkoliv to není žádná tragická chyba, ale jen poukazuji, jak se takovou povrchností ruší smysl, když si pročtete celý ten paragraf.
V §u 48 je to na cement řečeno. Podle tohoto zákona mají důchodci pro případ onemocnění nárok proti příslušné nemocenské pojišťovně na nemocenské ošetření a pomoc při porodu podle zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Řekněte mně, jak to můžete opraviti resolucí, když se zde výslovně praví, že mají nárok podle zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách?
Stejně je tomu i v odst. 2, kde se rovněž praví: >podle zákona<. Nevím, proč je jednou dikce >podle právních předpisů< o nemocenském pojištění zaměstnanců v soukromých službách a proč se podruhé mluví o zákoně zaměstnanců v soukromých službách. To je přece - mírně řečeno - opravdu povrchností a mělo se to opraviti za každou cenu.
V §u 72 se dočítáme toto: >Dlužné pojistné je zúročiti 5% úrokem. Pojistné i s úroky, vyjímaje pojistné, vytčené v §u 64, odst. 2 může býti vymáháno soudní exekucí. Doložku o vykonatelnosti připojí příslušná úřadovna.< A což náhradní ústavy? Ty nebudou moci následkem toho vymáhati exekucí příspěvky, a když je nebudou platiti, musí žalovati. To je zase mezera, která se měla odstraniti. Zde mělo byti řečeno: Příslušný nositel pojištění - a tím se myslila úřadovna i ústav. Já nevím a nenahlížím, proč takové věci se nesměly opraviti. Ty povedou k rozporům. Zde je to nevyjasněno, co je zde řečeno.
Pokud se administrativy týče, to už velmi výstižně zde řekl kol. Dundr, že zde vlastně pensijní ústav je dán pod kuratelu ministerstva sociální péče. Ale kuratelu neoprávněnou, a ta kuratela je zase užší, těsnější a přísnější, nežli ji vidíme v sociálním pojištění dělnickém. Proč to? Když tedy zde byly určité stížnosti, snad proti hospodaření v té či oné nemocenské pokladně, jak se to všecko tradovalo, tedy dobře, ale proti Všeobecnému pensijnímu ústavu nebylo ani jediné stížnosti. Proč tedy, prosím, tato kuratela, ještě užší, ještě těsnější, nežli je v sociálním pojištění dělnickém? I o těch věcech nechci obšírně mluviti, poněvadž se o tom hovořilo v poslanecké sněmovně a není potřebí, aby se to zde opakovalo.
Ale i zde se stal lapsus. Je viděti, že konečně snad ta předloha z té ministerské dílny vyšla dost slušná, ale zde při pro jednávání politickém každá strana z toho svého jednostranného hlediska vždy chtěla něco přidati. Opravovala to, ale zapomněla, když napravila jednu věc, opraviti také tu druhou věc.
Tak na př. v §u 79, odst. 4.: >Výbor je schopen usnášeti se, je-li mimo předsedajícího přítomno aspoň po šesti členech - náhradnících - ze skupiny zaměstnavatelské a zaměstnanecké a tři členové skupiny odborníků.< U těch odborníků musí býti přítomna polovina, tam už nebude jen 6, ačkoli mělo jich býti 7, to je viděti, že se dodatečně rozšiřoval ten výbor. Já rozumím, proč. Ale zase zapomněla se v následujícím paragrafu ta polovina opraviti a nechala se ta polovička z 12, i když se přidali ti dva. To je podle §u 77.
To je také velmi kuriosní ustanovení v §u 77, které jistě není žádnou okrasou tohoto zákona, kde se povídá: >Výbor všeobecného pensijního ústavu skládá se z předsedy a ze 34 členů, z nichž 14 volí členové zaměstnanci - ty přidali, já vím proč - 14 volí členové zaměstnavatelé a 6 jmenuje vláda z odborníků v otázkách sociálního pojištění atd. Ve skupině zaměstnavatelů musí se dostati zaměstnavatelům z oboru živností netovárních aspoň tří členů, zaměstnavatelům z oboru zemědělství aspoň jednoho člena.< To se tam přidávalo, ale zapomnělo se pak na tu polovinu. Proč je to tak kuriosní? Když se jedná o volného člena, jak se může nařizovati voličům, kolik tam má býti z té či oné skupiny? A jak je to možné, aby se voličům nařizovalo, že se musejí voliti aspoň tři členové z oboru živností netovárních a aspoň jeden člen z oboru zemědělství? Jak se to může nařizovati? (Sen. dr Krouský: Všecko jde!) No, všecko jde. Kdyby to byl jmenovaný člen, to bych rozuměl tomu, ale když jsou to volení členové, to nechápu, to se musí voličům nechat volnost, a ne diktovati, jak mají voliti.
V §u 83 vidíme také jistý nedostatek, kde se mluví o tom, že výkonným orgánem všeobecného pensijního ústavu je tříčlenné ředitelství, jehož členy přijímá a propouští výbor<. Proč tříčlenné? Což když budou dva ředitelé a což když budou čtyři? Mělo úplně stačiti: Výkonným orgánem je ředitelství. To nebylo potřebí takovým způsobem omeziti.