Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Jokl.
Nežli mu dám slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut. Není žádné námitky? (Námitky nebyly.)
Tedy zůstává při tom. Řečnická lhůta je stanovena 20 minutami.
Pan sen. Jokl má slovo.
Sen.Jokl (německy): Dámy a pánové! uplynulo asi 10 roků od likvidace doby plebiscitu, ale stále ještě nejsou upraveny všechny mezistátní poměry. Přesto bychom se však konečně mohli přenésti. Větší měrou zahanbuje, že také ještě celá řada vnitrostátních otázek, které s plebiscitem souvisejí, nebyla upravena tak, jak by si bylo přáti. Pro naše obyvatelstvo je tu zajisté jednou z nejsmutnějších kapitol otázka úpravy státního občanství. Tato otázka, pokud se týče slovenských poměrů, zaměstnává již od dlouhé doby celou veřejnost. Musíme však konstatovati, že právě tytéž poměry, tytéž vady a nedostatky, jaké v této příčině shledáváme na Slovensku, existují také u nás v severomoravském a východoslezském průmyslovém území a jsou protějškem slovenské otázky státního občanství. Rozdělením východního Slezska staly se tisíce lidí, kteří nikdy nebyli v Polsku, jednak polskými státními občany, jednak pozbyly státního občanství vůbec. Vytvořily se pak zde nejneuvěřitelnější poměry. Mužové, kteří sloužili v československém vojsku a kteří náhle se stali polskými státními občany, stali se tak obránci vlasti, která vůbec jejich vlastí není. Máme případy, kde děd již obýval v jedné části tohoto státního území otec se stal československým státním občanem, kdežto syn stal se polským státním občanem, a nebo zůstal bez státního občanství. V městě Moravské Ostravě samé máme neméně než 7.000 cizích státních občanů, kteří většinou patří k polskému státu. Při tom dlužno konstatovati, že jen zcela nepatrná část z těchto mnoha tisíců je skutečně polské národnosti, většinou jde o příslušníky české neb německé národnosti. Vedle těchto 7.000 jsou mnohé tisíce v jiných krajinách ve východoslezském a severomoravském průmyslovém území, které nemají státního občanství, anebo rozdělením východního Slezska se staly polskými státními občany. Jsou to nesmírné šikany, kterým tito cizí státní příslušníci jsou vydáni. Pro dělníky přistupuje k tomu ještě těžké finanční poškození. Valná část, možno říci většina z nich, žádala sice o československé státní občanství, byli však většinou zamítnuti a od mnoha let leží dotyčné rekursy nevyřízeny v ministerstvu. Opětovně bylo v obou komorách v resolucích vysloveno přání zákonodárců, aby úřady při udělování státního občanství postupovaly co nejliberálněji. Ale dosud se tak nestalo.
Druhá věc, která se stala přímo veřejným skandálem, je vyplácení tzv. valutární diference učitelům, kteří působili v plebiscitním území. Po převratu došlo k provisornímu rozdělení východního Slezska dohodou mezi naším státem a Polskem. V lednu t 919 byla vytýčena nová hranice dále na západ a koncem 1920 byla pak stanovena konečná hranice. Státní zaměstnanci, kteří od 1. března 1929 do 31. srpna 1920 sloužili pod polským panstvím, měli menší požitky nežli státní zaměstnanci západně od tzv. demarkační čáry. Tito státní zaměstnanci žádali nyní zaplacení tohoto rozdílu. Byli se svými požadavky zamítnuti, podali pak žalobu u Nejvyššího soudu a tento rozhodl nálezem ze dne 22. září 1924 č. 16058 ve prospěch zaměstnanců. Po 4 letech, roku 1928, došlo pak k výplatě tzv. valutární diference. Ale jakým způsobem se to dálo? Úředníci politické správy obdrželi vyplacenou celou diferenci; berní a soudní úředníci obdrželi asi polovinu svých nároků, musili se však reversem vzdáti všech dalších nároků; učitelé vyšli na prázdno. Je to zcela neslýchané jednání, které si dovolila slezská zemská školní rada vůči učitelům. V lednu 1925 podali učitelé zde v úvahu přicházející žádost za výplatu valutární diference. Za rok později, v lednu 1926 rozhodla slezská zemská školní rada, že nemají nároku na tuto valutární diferenci. Bylo jim ponecháno právo rekursu k ministerstvu. Ihned po tomto zamítavém nálezu podali učitelé rekurs k ministerstvu školství. Nyní však, při zrušení slezské zemské školní rady, se ukázalo, že bývalá slezská zemská školní rada tento rekurs nepodala dále, nýbrž že ho jednoduše nechala ležeti. Musíme s veškerým důrazem žádati, aby to, co učitelům zde v úvahu přicházejícím náleží, bylo jim bez odkladu vyplaceno.
Dámy a pánové! O přerušení dopravy bylo v této síni již promluveno. Katastrofálním stalo se toto přerušení pro severní Moravu a Slezsko. Celá řada místních drah musila tam po celé dny zastaviti úplně jakoukoli dopravu, když již před tím zastavena byla doprava autobusová, poněvadž okresy nemají peněz, aby odstranily sníh se silnic. Zažili jsme, že po celé dny celá údolí, resp. vesnice celých údolí, úplně odříznuta byla od dopravy. Tím ovšem také velice trpělo zásobovaní měst a průmyslových míst a musíme nyní zaznamenati přímo nesmírné zdražení všech důležitých potravin. Nastal dokonce případ, že na hlavní trati Bohumín-Praha byla předešlý týden doprava po dva dny skoro úplně zastavena. Právě v severní Moravě a ve Slezsku ukazují se následky úsporného systému strašlivým způsobem. Již za normálních dob dlužno v hornatém Slezsku a v severní Moravě počítati se sněhovými závějemi, v těchto krajinách viděli jsme před krátkou dobou na každém kopci větrné mlýny a již za normálních dob bylo nutno včas postaviti sněhové ploty. Dříve byly stavěny dvojí řadou, aby poskytly ochrany. Ale sněhové ploty byly ve válce jednak obyvatelstvem, jež potřebovalo topivo, spáleny, jednak shnily a nebyly obnoveny. Dnes je sněhových plotů málo a mohou jen stěží poskytnouti ochrany. Existuje sice dobrý ochranný prostředek, a to stěny z vlnitého plechu, ale u nás se nezaopatřují, poněvadž jsou příliš drahé. Nebylo učiněno vůbec ničeho na zařízení této ochrany na tratích. Máme sice sněhové pluhy, ale ty pocházejí z roku 1870, jsou tedy úctyhodného stáří. (Výkřiky sen. Jarolima.) V jiných státech, v Německu anebo ve Švýcarsku mají sněhové pluhy nejmodernějšího systému s turbinami. U nás se nepomýšlí na jejich opatření. Dříve byl v každé výtopně dostatečný počet lokomotiv, aby při poruchách bylo možno ihned mobilisovati zálohy. Dnes tu není žádné zálohy; skončí-li stroj jízdu, musí býti hned po třech hodinách připraven zase k jízdě. Dříve táhla lokomotiva 1500 - 1600 tun, dnes sotva 800 - 1000 tun. Staví se zajisté lokomotivy - Škodovka postavila lokomotivu, která představuje skutečně něco velkolepého, nazývá se "Mikado" - jenže nelze jí upotřebiti, poněvadž spodní stavba je u nás příliš š patná, a tak v praxi znamená kus starého železa. Jak to u nás vypadá se spodní stavbou na drahách, můžete seznati z toho, že na jednotlivých tratích místních drah bylo předepsáno, že se smí jezditi jen 20 km za hodinu. Úsporná opatření na materiálu mstí se nesmírně, ale také u personálu, obzvláště restrikce, která provedena byla z tzv. důvodů úsporných. Dříve měli jsme vycvičenou zálohu 25 - 30% stavu personálu, dnes nečiní ani 5%; to nestačí ani k udržení normální dopravy. Dříve mohla záloha tato, nastala-li nějaká porucha, odstraniti tuto poruchu do 24 hodin. Dnes je k tomu potřebí celých dnů. Také jinaké poměry nejsou naprosto takové, aby zvýšily radost z práce u železničářů. Máme případy, kde dlouholetá práce je stále ještě odměňována 700 Kč měsíčně, výhybkáři anebo posunovači s 35letou dobou služební mají 10.000 až 13.000 Kč ročního příjmu. Při tom zvýšená vícepráce následkem restrikce personálu. Jak odměňuje se železničářům jejich obětavá služba, kterou nyní konají? Navenek mnoho krásných slov, uvnitř však ukazuje se pravá tvářnost. Ředitelství státních drah v Olomouci zaslalo jednotlivým správám dílen následovní depeši: Zmeškaná pracovní doba, způsobená zpožděním vlaků, se neplatí, dlužno ji však nahraditi. Jinak však, u definitivních zaměstnanců, zapsána bude na účet dovolené, u pomocných a smluvních dělníků jako zmeškaná, neplacená doba pracovní. (Sen. Reyzl [německy]: V praxi má osmihodinová doba pracovní 20 hodin!) Ano, nejšpinavější podnikatel nejednal by při obrovských výkonech, jaké dnes vykazuje železniční personál, tak jako se to děje u ředitelství státních drah v Olomouci.
Ještě několik slov o poměrech, které se vytvářily ve Slezsku následkem zrušení zemské správy, resp. následkem sloučení s Moravou. Z města Opavy odvoláno bylo více úřadů, nežli se původně vůbec zamýšlelo. Naproti tomu bylo by si stále ještě mnohé přáti, pokud jde o přeložení jiných státních úřadů do Opavy. Dodnes není zřízena tzv. slezská komise, poněvadž páni byrokrati, kteří spravují zemi Moravskoslezskou, nemohou se k tomu odhodlati a souhlasiti s tím, aby pro tuto slezskou komisi vytvořeno bylo skutečné pole práce. Je sice úmyslem komisi tuto dosaditi, nedáti jí však žádné právo rozhodovati. Co se následkem těchto poměrů vyvine, toho uvádím jen jeden příklad: dne 1. prosince 1928 přestala následkem sloučení Slezska s Moravou úřadovati také dozorčí rada velice četných slezských zemských drah. Od té doby není nad slezskými zemskými drahami nižádné kontroly, ačkoli se jedná o veliký podnik, jehož příjmy činí mnoho milionů. Ředitelství je tam všemohoucí. Zcela zvláštní československou specialitou je vývoj, jakým se bral pan ministr Černý. Úřaduje ve dvou směrech. Je v zemi Moravskoslezské zemským presidentem, zároveň však také svým vlastním představeným, ministrem vnitra. Bylo by již nejvýš na čase, aby učiněn byl konec tomuto stavu, jenž je na výsměch nejprimitivnějším demokratickým názorům. Pan ministr Černý nechť se rozhodne, zdali půjde do země Moravskoslezské, anebo zdali zůstane v Praze. Ale tato dvojí úloha je nedůstojná, i nemůžeme si ji naprosto dát líbiti. (Potlesk senátorů strany něm. soc. dem.)
Předseda (zvoní): Nikdo není dále ke slovu přihlášen. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Pokud se některých otázek týče, o kterých se kol. sen. Jokl zmínil, pokládám za svou povinnost několika slovy na ně reagovati. Všichni jsme pro to, aby otázka státní příslušnosti ve Slezsku, která se stala akutní dělením Těšínska, byla co nejrychleji vyřešena. Vyřešení toto nezávisí jedině od státu našeho, nýbrž je zde potřebí též spoluřešení se strany polské, neboť pro takové případy je potřebí počítati též s reciprocitou. Nebylo by v zájmu našeho státu, abychom všechny žádosti u nás vyřídili kladně těm, kteří žádají o státní příslušnost našeho státu, a naopak aby ve státě polském žádosti tyto byly vyřízeny ne negativně, a kdyby příslušníci našeho státu pod různými záminkami byli ze státu polského nuceni se vystěhovati.
Pokud se týká vyplácení diferencí valutových, není vinou našeho státu, ani že se ta věc, která je obtížná, neřešila hned nebo tak, jak by si toho byli žadatelé přáli, nýbrž zdržení v řešení této otázky bylo zaviněno rapidním poklesem dřívější polské marky; s polské strany se našim lidem vyplácely hodnoty v této znehodnocené měně, kdežto u nás se žádalo, abychom je vypláceli v hodnotě plné. I tu je tedy potřebí, abychom tuto otázku spravedlivé vyřešili ve vzájemné dohodě mezi státem naším a polským.
Pokud se týká stížnosti pana kol. Jokla do zásobování, zejména proto, že nejedou vlaky a že není dosti ochranných stěn proti sněhu, na to bych mu odpověděl, že stát může býti připraven jenom na povětrnostní nepohody, které aspoň občas se opakují, ale nikoli na takové mrazy a spousty sněhu, jakých jsme svědky tohoto roku, jakých už přes sto let není pamětníka. Myslím, že na něco tak nepředvídaného nemůže býti žádný stát připraven, a vidíme, že ve všech státech je následkem velikých mrazů a spoust sněhu provoz na drahách rušen.
Pokud se týká vyřešení otázky náhradních úřadů do Opavy za úřady a podniky, které byly ze Slezska, zejména z Opavy, přeloženy do Brna, přimlouvám se též, aby i tato otázka pro Slezsko a zejména pro Opavu byla příznivě vyřešena. Ze Slezska a z Opavy bylo již podniknuto mnoho kroků a různých akcí, avšak dosud ještě nebyla věc vyřešena tak, aby se Slezsku a zejména. Opavě dostalo náhrady.
Abych se vrátil ke smlouvě, kterou má slavný senát schváliti, opakuji, že smlouva tato je v zájmu našeho státu, že je potřebí ji vítati, a že bychom si měli přáti, aby podobné smlouvy byly uzavřeny též s jinými státy, kde reky tvoří hranice dvou států. Týká se to zejména řeky Tisy, která též na hranici našeho státu s Maďarskem a Rumunskem dělá obyvatelstvu veliké škody. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.) Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, jak vyznačeno je ve zprávě výborové tisk 812, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové tisk 812 ve čtení prvém.
Dalším předmětem je:
5. Zpráva zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 768), jímž předkládá se Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a Německou říší o hraniční Odře, podepsaná v Praze dne 22. března 1928, se závěrečným protokolem. Tisk 813.
Zpravodajem je pan sen. dr. Karas.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Řeka Odra, opustivši území našeho státu, ještě v délce 7.54 km tvoří hranici mezi naší republikou a říší Německou. Území tohoto poříčí jest jedním z nejprůmyslovějších území našeho státu.
Řece Odře pro její splavnost od nás až do moře Baltického přiznán již mírem Versailleským mezinárodní význam.
Proto odůvodněna je snaha obou sousedních států, aby splavnost této řeky nebyla nijak rušena, ale naopak aby byla podporována a zabezpečena. S tím souvisí všechny otázky vodoprávní a vodohospodářské, které tudíž musí býti řešeny v obapolné dohodě podle určeného předem plánu a měřítka. (Předsednictví se ujal místopředseda dr. Brabec.)
Účelu tomu slouží právě tato smlouva, uzavřená mezi naší republikou a říší Německou 22. března 1928 i se závěrečným protokolem, která v 15. článcích jednak upravuje soukromoprávní užívání tohoto řečiště zejména braním štěrku a písku, ale hlavně zabezpečuje regulaci toku a ochraňuje jej před přírodními škodami. Aby byly usnadněny práce, umožňuje smlouva tato kooperující činnost úřadů našich s úřady říšskými, německými, ulehčujíc bezprostřední jejich styk a ulehčujíc zároveň přechod hraniční jak personálu, pracujícího na úpravě řečiště, tak i přechod materiálu stavebního.
Poněvadž předmět úpravy je smlouvou touto účelně řešen, navrhuje zahraniční výbor, aby slavný senát učinil usnesení, schvalující tuto mezinárodní smlouvu.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo při hlášen. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výboru, tisk 813, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu bodu programu, jímž je:
6. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 757), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatečná dohoda, sjednaná mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z. a n. z roku 1923 a č. 242 Sb. z a n. z roku 1924). Tisk 816.
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš a za výbor národohospodářský sen. Stržil.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu sen. Lukešovi.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Obchodní styky republiky Československé s Norskem jsou vzhledem k větší vzdálenosti obou států a jejich menší rozloze poměrně malé. Tak tvoří náš export pouze 225tý díl celého exportu a náš dovoz z Norska k nám toliko 730tý díl našeho dovozu. Vyvezli jsme na př. r. 1927 zboží za 95.197.000 Kč a dovezli v témže roku zboží za 26,043.000 Kč. Obchodní styky mezi naším státem a Norskem byly upraveny obchodní dohodou ze dne 2. října 1923. V Norsku tvoří důležitou složku rybolov a jedním z hlavních exportních artiklů jsou právě ryby. Proto má Norsko zájem na tom, aby co nejvíce ryb do světa vyvezlo a žádá pro tento artikl příznivé podmínky. Tak se obrátilo na nás se žádostí, aby pro norské sardinky platilo totéž clo jako pro sardinky z latinských zemí a dále, aby bylo sníženo naše clo na uzené sledě, pokud jsou oba tyto artikly vyváženy v neprodyšně uzavřených krabičkách, a to tak, že by platila sazba č. 131 čsl. celního sazebníku, tj. 360 Kč za 100 kg.
Tato dodatečná dohoda má vstoupiti v platnost, až bude oběma státy schválena. Touto dohodou posílí se naše mezinárodní styky, a proto navrhuje zahraniční výbor slavnému senátu, aby dodatečnou dohodou, sjednanou mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923, schválil. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Stržilovi, jakožto zpravodaji výboru národohospodářského.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Dávným přáním Norska bylo získati u nás větší odbyt některých rybích konserv. Jsou to hlavně norské sardinky v oleji z druhu "Clupea spratus" a "Clupea harengus" a uzené sledě tzv. "Kippered herrings", jež přicházejí vesměs do obchodu v neprodyšně uzavřených krabicích.
Přesto, že cena těchto norských specialit je velmi nízká, byl jich dovoz k nám malý. Příčinu tohoto nepatrného odbytu spatřovala norská vláda v dosavadních celních sazbách, jež stanoveny byly v obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Norskem ze dne 2. října 1923. Požádala proto vláda norská vládu naší, aby upravila tyto celní sazby tak, jako se to děje při dovozu sardinek k nám z latinských zemí.
Vláda československá vyhověla tomuto norskému požadavku, a to v zájmu upevnění a prohloubení dosavadních přátelských obchodních styků a sjednala tak ve Varšavě 26. června 1928 tuto dodatečnou dohodu československo-norskou.
Naše obchodní styky s Norskem rok od roku stoupají, takže r. 1928 činil náš vývoz do Norska 102,877.000 a dovoz k nám 44,000.000 Kč. Obchodní bilance naše je po všechna léta vždy aktivní.
Obchodní tento náš přebytek činil:
|
v roce 1925 |
45,622.000 Kč, |
|
v roce 1926 |
65,416.000 Kč, |
|
v roce 1927 |
69,163.000 Kč. |
Do Norska vyvezli jsme roku 1927:
|
cukru za |
14,885.000 Kč, |
|
sladu za |
3,709.000 Kč, |
|
chmele za |
1,590.000 Kč. |
|
Textilního zboží bavlněného, lněného, vlněného a hedvábného za |
26,932.000 Kč, |
|
konfekčního zboží za |
11,068.000 Kč, |
|
obuvi za |
15,620.000 Kč, |
|
železného zboží za |
5,816.000 Kč, |
|
a skla za |
3,041.000 Kč. |
Z Norska dováží se k nám hlavně různé mořské ryby - sledě - tuky a chemické výrobky. V roce 1927 dovezlo se k nám z Norska za 4,759.000 Kč různě připravovaných a konservovaných sledí a jiných ryb, a za 8,749.000 Kč tuků, z nichž hlavní položku vykazoval rybí tuk, a to za 6,110.000 Kč.
Národohospodářský výbor pojednal ve své schůzi dne 15. února 1929 o této dodatečné dohodě československo-norské, sjednané ve Varšavě dne 26. června 1928, a usnesl se doporučiti ji plenu senátu ke schválení tak, jak uvedeno je ve vládním návrhu tisk č. 757. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní):
V řečnické listině není nikdo zaznamenán, přikročíme tedy ke hlasování.
Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 816, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Přikročujeme k dalšímu bodu programu, jímž je:
7. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 31. července 1928, č. j. Nt XIV. 9/28, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro zločin podle §u 15, č. 3 zák. č. 50/23 Sb. z. a n. (čís. 6737/28 předs.). Tisk 807.
Zpravodajem je pan sen. Wagner, uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Wagner: Vážený senáte! Imunitnímu výboru přikázána byla žádost krajského soudu v Mor. Ostravě, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky. Případ je tento:
Podle oznámení policejního ředitelství v Moravské Ostravě konány byly veřejné schůze čsl. strany komunistické, a to dne 4. března 1928 ve Sl. Ostravě, dne 6. března 1928 v Hrabůvce a dne 10. března 1928 v Prostřední Suché. Na těchto schůzích mluvila sen. Sehnalová a mimo jiné vyjádřila se takto:
1. Dne 4. března 1928 ve Sl. Ostravě: "Až přijde ta revoluce, budou dva tábory, na jedné straně proletariát a na druhé straně buržoasie. Zvítězí-li buržoasie, pak dělnictvu se povede zle. Bude je střílet a věšet. Bylo by nutno starati se o to, abychom šli ve šlépějích ruských, aby v oné době zvítězil proletariát."
2. Dne 6. března 1928 v Hrabůvce: "Komunisté chtějí žíti po vzoru Ruska, aby kdo nepracuje, nejedl a nebudou pracovati k rozbití republiky, nýbrž k rozbití maďarsko-slovensko-česko-německé vlády a utvoření vlády po vzoru ruském."
3. Dne 10. března 1928 v Prostřední Suché: "Vzplane však jednou zloba dělnictva, nevyvoláme to ani my komunisté, aby splatila buržoasii dluh za bezpráví na nás páchané, nedáme se více balamutiti reformisty a uděláme si pořádek, jak se měl udělati v roce 1918. Pánové sami šikanováním dělnictva tuto revoluci uspíší. My se musíme připraviti, abychom v tomto boji zvítězili a nastolili vládu dělníků a rolníků."
Státní zastupitelství v Moravské Ostravě shledává v těchto výrocích skutkovou povahu zločinu podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky - výzva k trestním činům - a krajský soud v Moravské Ostravě žádá, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro tento zločin.
Imunitní výbor pojednal o této záležitosti a usnesl se navrhnouti senátu, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové, neboť v tomto případě mohlo by se jednati toliko o podněcování k zločinu podle §u 1 zák. na ochranu republiky, ke skutkové povaze toho zločinu nezbytně však se vyhledává, aby pachatel pokusil se násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, z kontextu řeči sen. Sehnalové ve všech třech případech však vysvítá, že táž k nějakému násilí vůbec, a tím méně k násilí, směřujícímu proti ústavě republiky, vůbec nevybízela a nepodněcovala, není tudíž v tomto případě skutkové povahy zločinu podle §u 15 č. 3 na ochranu republiky a navrhuje se tudíž, aby senát k trestnímu stíhání sen. Sehnalové pro tento zločin a v tomto případě svého souhlasu nedal.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Na řečnické listině není nikdo zaznamenán. Přikročíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Sehnalové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.
Přikročíme k dalšímu bodu programu. Tím je:
8. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu ze dne 28. února 1928, č. j. Nt 265/28, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin utrhání na cti podle §u 1, 3/II., čl. 2 zák. čl. XLI./1914, pro přečin urážky na cti podle §u 2, 4/II., zák. čl. XLI./1914, pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 3 zák. č. 50/1923, a pro přestupek výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 4 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 5771/1928 předs.) Tisk 808.
Zpravodajem za omluveného p. sen. Dundra je předseda imunitního výboru, pan sen. inž. Klimko. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. inž. Klimko: Slávny senát! O žiadosti súdnej stolice v Huste zo dňa 28. februára 1928, č. j. Nt 265/1928, aby bol daný súhlas k trestnému stíhaniu sen. B o d n a r a pre prečin utŕhania na cti podľa §u 1, 3/II., č. t. 2 zák. čl. XLI./1914, pre prečin urážky na cti podľa §u 2, 4/II., zák. čl. XLI./1914, pre prečin rušenia obecného mieru podľa §u 14, č. 3 zák. č. 50/1923 a pre priestupok výzvy k trestným činom podľa §u 15, č. 4 zák. č50/1923 Sb. z. a n. - č. 5771/1928 preds. - mám česť podať nasledovnú zprávu.
Skutkový stav je tento:
Podľa relácie hlavnoslúžnovského úradu v Terešve zo dňa 25./XI. 1927, č. j. 1263/27, a výrokov u tohože úradu slyšaných svedkov dostavil sa sen. Bodnar dňa 10. novembra 1927 na obecný úrad v Hrušove, kde aktuársky adjunkt František Vašíček ako policajný trestný sudca konal prelíčenie o správnych priestupkoch, a v prítomnosti asi 20 osôb volal na policajného sudcu Františka Vašíčka, že za 1. nemá práva ľudí kárať, že porušuje zákon, ďalej 2. aby išiel do Čiech pásť kravy, ďalej 3. Češi sú banda, ktorá prišla na Podkarpatskú Rus olúpiť ľud a konečne 4. popudzoval vraj osoby, predvolané ako obvinené zo správnych priestupkoch, ku hromadnému páchaniu priestupkov.
Súdna stolica v Huste shľadáva, vo výroku sen. Bodnara ad 1, uvedenom prečin utŕhania na cti podľa §u 1, 3/II., čl. 2 zák. čl. XLI./1914, poneváč mal verejne tvrdiť o menovanom policajnom sudcovi takú skutočnosť, vzťahujúcu sa na výkon jeho povolania ako verejného úradníka, ktorá, ak by bola pravdivou, mohla by dôvodom, aby proti nemu bolo zahájené disciplinárne pokračovanie, v čine od 2, uvedenom prečin urážky na cti podľa §u 2, 4/II., zák. čl. XLI./1914, stihateľným na súkromnú žalobu, ktorú za zosnulého Františka Vašíčka podala jeho manželka Vlasta Vašíčková, poneváč sen. Bodnár týmto výrokom, ktorého verejne použil, hrubo dotknúl sa cti tohoto úradníka, vo výroku ad 3, prečin rušenia obecného mieru podľa §u 14, č. 3 zák. č. 50/1923, poneváč výrokom týmto popudzoval verejne k zášti proti jednotlivým skupinám obyvateľov pre ich národnosť a v jednaní ad 4, uvedenom priestupok výzvy k trestným činom podľa §u 15, č. 4 zák. čís. 50/1923.
Súdna stolica v Huste žiada, aby bol daný súhlas k trestnému stíhaniu sen. Bodnara pre trestné činy vyššie uvedené.
Imunitný výbor navrhuje, aby senát nedal súhlas k trestnému stíhaniu sen. B o d n a r a pre trestné činy vyššie uvedené, lebo senátor Ivan Bodnar, byvši slyšaný vo schôdzi imunitného výboru dňa 30. januára 1929 o inkriminovaných výrokoch, prehlásil, že dňa 10. novembra 1927 na obecnom úrade v Hrušove, kam sa dostavil, keď prejednávané boly správne priestupky aktuárskym adjunktom Františkom Vašíčkom, vytýkal jemu, že nezachováva zákon, avšak iných výrokov neurobil. K jednaniu tomuto to dostavil sa ako člen senátu Národného shromaždenia, vidiac krajnú rozčúlenosť zúčastnených osôb, a jeho úmyslom bolo prispieť k ukludneniu rozčúlených zúčastnených osôb. Výslovne uviedol, že výrokov ad 2, až 4, uvedených v trestnom oznámení, nepoužil. Imunitný výbor nemá dôvodu neveriť prehláseniu sen. Bodnara a preto navrhuje, aby senát nedal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Bodnara.
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Přistoupíme k hlasování. Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara se neuděluje.
Oznamuji, že do výboru inkompatibilitního zvoleni byli opět: předsedou sen. dr. Veselý, I. místopředsedou sen. Lukeš, II. místopředsedou sen. dr. Reyl, III. místopředsedou sen. Zimák, zapisovatelem sen. dr. Procházka.
Dále oznamuji, že do výboru rozpočtového na místo sen. Olejníka nastupuje opět sen. Kroiher, za sen. Tschapka nastupuje sen. Prause.
Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 12. března 1929 o 15. hodině s tímto
pořadem jednání:
1. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1927 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 732). Tisk 815.
2. Druhé čtení zprávy zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 763), jímž se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou o republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928 se závěrečným protokolem. Tisk 812.
3. Druhé čtení zprávy zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 768), jímž předkládá se Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a Německou říší o hraniční Odře, podepsaná v Praze dne 22. března 1928, se závěrečným protokolem. Tisk 813.
4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 757), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatečná dohoda, sjednaná mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z. a n. z roku 1923 a č. 242 Sb. z. a n. z roku 1924). Tisk 816.
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 18. ledna 1928, č. j. Td 19/28/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze pro zločin podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky a §§ 159 a násl. vojenského trestního zákona (čís. 5415/1928 předs.). Tisk 809.
6. Návrh poslanecké sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. lit. k projednání usnesení senátu o vládním návrhu zákona o pomocných školách (třídách). Tisk 760.
Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)
Námitky nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin 5 minut.