Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, panu sen. Pánkovi.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Nepožádal jsem o slovo, abych snad státní účetní závěrku podrobil kritice po stránce ciferní, poněvadž konec konců nezbývá nic jiného, než vzíti již ty cifry na vědomí. Já jsem se spíše přihlásil ke slovu proto, abych jaksi pochválil, i když patřím k oposiční straně, ten fakt, že za poměrně tak krátkou dobu dostává se nám již konečného výsledku finančního hospodaření za r. 1927, ačkoli píšeme teď rok 1929. Jsme snad jediným státem, kde zná se již výsledek hospodaření za tento rok. Tedy co zasluhuje pochvaly, ať se pochválí. To je po stránce účetní. Ale jinak, pokud se týče obsahové stránky, měl bych určité námitky. Samozřejmě to se netýká kontrolního úřadu. Naopak, jsem povinen vzdáti dik Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu za tuto jistě dochvilnou a pěknou práci, zejména uvážíme-li, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad není příliš dotován úřednictvem. Dokazuje, že s málem dá se mnoho vykonati. Ovšem sám kontrolní úřad by to nemohl vykonati, kdyby také ostatní administrativa nebyla na svém místě. Kdyby naše administrativa nepředkládala zavčas konečné účty, nemohl by také kontrolní úřad této své povinnosti dostáti. Tedy jisté, že je to také současně zásluhou naší vzorné státní administrativy, a naší povinností je také poděkovati naší administrativě.

My se můžeme opravdu pochlubiti, že máme administrativu vzornou, administrativu dobrou. Jsou ovšem některé stesky, to je ovšem samozřejmá věc, vždyť u nás není ještě všechno tak ustáleno, ale ty stesky neplynou snad z nějakého špatného úřednického materiálu, jako spíše z důvodů docela jiných. Těch příčin, proč naše administrativa někde pokulhává a není na svém místě, těch příčin je několik. Je to především nedostatek personálu. Mluvte s kým chcete, ze kteréhokoliv odvětví státní správy, a ne snad jen s těmi drobnými zaměstnanci, úředníky, ale i s vysokými úředníky a každý vám řekne: "Je nás málo na to, co se na nás žádá". A to je také pravda. Mluvte se soudci, mluvte s berními úředníky, mluvte s finančními úředníky, s profesory, mluvte s kým chcete, každý řekne: "Jsme přetěžováni". A je to také pravda! Uvážíme-li, mnoho-li za těch 10 let jsme uložili naší administrativě, mnoho-li je nových zákonů, různých nařízení - vy mi to prominete, užiji-li toho slova - my jsme je sypali přímo z rukávu a někdy zákony konfusní, nepropracované a naše exekutiva tomu musila dáti ducha a musila vše učiniti stravitelným. To byla práce veliká a na konec je tu ještě jedna příčina, je to špatná úplata za tu práci. Nemám to sice zde říkati, ale i to je na místě, zmíním-li se o tom, ať je to nižší zaměstnanec, ať je to střední, ať je to zaměstnanec vysoký, že za tu svoji velikou práci a námahu není tak placen, jak by zasluhoval.

A nyní několik slov o tom obsahu našeho státního konečného zúčtování, té účetní uzávěrky za r. 1927. Jak jsem již řekl, nedá se nic na věci změniti. My se pozastavujeme jen nad tím značným přebytkem. Já jsem o tom již hovořil a myslím, že to není dosti zdravý zjev jest, že vykazujeme přes půl miliardy přebytku. Ale já i to chápu, chápu tu úzkostlivost finanční správy, s jakou preliminovala výdaje a příjmy. Já to všecko chápu. Vždyť vlastně nemáme tak dlouho náš rozpočet konsolidovaný, nemáme vlastně tak dlouhou dobu stabilisované výdaje a my víme dobře, jak při sdělávání každého rozpočtu musila finanční správa v pravém slova smyslu zápasiti s mnohými ministerstvy, aby se snížily výdaje a aby se ty výdaje stabilisovaly. A ještě dnes je tomu tak. Znám jedno ministerstvo, kde prostě preliminovali výdaje a příjmy o 100% vyšší, než byla skutečná potřeba, a pak řekli: Pak můžeme snižovati! Takovým způsobem se to dělá, a kdyby tak mohli úředníci rozpočtového odboru ministerstva financí mluviti, ti by nám jistě řekli, jaké zápasy musejí sváděti často, aby ty výdaje udrželi na té výši, na které jsou. To všecko musíme uznati.

Co nás tedy smiřuje s tím vysokým přebytkem? Jednak ta okolnost, že se ho používá k zahrazování našeho státního dluhu a pak že se ho užívá mnohdy také k tomu novému konsolidačnímu fondu. Je to jistě daleko správnější, jestliže jsou zde určité reservy, jestliže ministerstvo financí, tedy finanční správa těmito reservními fondy může disponovati pro všechny případy, když jsou neshody platové v příjmech a vydáních, jestliže se nemusí utíkati k bankám pro zálohy. Nejedná se snad o ten úrok, jako tu vázanost, že zde má volné ruce vůči finančním ústavům a bankám. Za to musíme naši finanční správu také pochváliti, že je dnes skoro nezávislá v každém ohledu od finančních ústavů, od bank atd.

Já se smiřuji konečně s tím přebytkem za r. 1927 také proto, poněvadž mám za to, že v té výši jest již poslední, že už asi sotva se setkáme s takovým vysokým přebytkem, jako je tento. To mne jedině smiřuje, poněvadž mám za to, budeme-li živi a zdrávi, až budeme projednávati státní účetní závěrku a budeme-li zde na tomto místě za r. 1928, že již ten přebytek nebude takový, kde se již projeví účinky finanční reformy a kde se také projeví různá jiná opatření výdajová, opatření učiněná Národním shromážděním na př. úlevy cukernímu průmyslu. No, a až budeme projednávati státní účetní závěrku za r. 1929, pak bych se takřka obával, abychom nekončili deficitem vzhledem ke katastrofě, která postihla naší zemi a která se projeví zcela určitě v rozpočtu, když již vezmu jen železnice, o mnoho-li přišly, o mnoho-li byly poškozeny - a až to saldo budeme přenášeti do nového hlavního rozpočtu, sotva bude vykazovati nějaký přebytek.

Aby snad přebytky byly příliš značné, s tím nemůžeme souhlasiti. Je to nezdravý zjev, ukládají-li se občanstvu vyšší daně a dávky, jichž není potřebí, ale aby nebylo žádného přebytku, toho bychom si nepřáli z důvodů, které jsem byl uvedl.

Ještě jednu bolest bych měl, o níž bych měl pohovořiti a o které se také pan zpravodaj zmínil. To je depurační akce. Nechci také o těch věcech mluviti, poněvadž, k čemu rekriminovati, to by již nemělo smyslu. Co jsme prohráli a ztratili, to sotva získáme, bohužel. Ale nemůžeme přece ušetřiti výtky naší finanční správu, že již nečiní konečného pořádku v těch výdajích, které tak jako tak musí platiti. Na př. učitelské platy. I to bylo již řečeno panem zpravodajem. Ty přece nikdo nebude platiti za stát. To jsou veřejné výdaje a je jistě velmi smutným zjevem, jestliže část učitelských platů platí se z této depurační akce. A i jiné věci se platí a já se vždy táži, z čeho je pak budeme platiti, až depurační akce bude ukončena. Jednou do toho kyselého jablka musíme kousnouti, a bylo by nejvýš žádoucí, abychom konečně jednou upravili finanční poměry samosprávných svazků. My jsme sice udělali jisté náběhy. Sám ministr dr. Engliš řekl, že to bylo provisorium, a jistě že se uznává dnes, že tak, jak jsme to upravili, se v okresech, obcích a zemích dále hospodařiti nedá.

Také bychom při této příležitosti vyslovili přání, abychom znali různé nedoplatky daňové. Nemám na mysli snad nedoplatky menšího rázu. Řekněme nad 100.000, aby se nám dostalo takového seznamu těchto nedoplatků a také těch, jimž byly daně a nedoplatky to o částkou odepsány. Mám za to, jestliže finanční správě povolujeme možnost vybírati daně, že máme také právo věděti, jak se s nimi hospodařilo, komu se co odepsalo a za jak dlouho. Mám za to, že toto se dohoní a na příště takového seznamu že se nám dostane.

Nyní promluvím několik slov o věci, která snad nesouvisí přímo s tímto předmětem, ale nepřímo jistě. Měl jsem již čest prohlásiti, že máme vzornou administrativu, že se s ní můžeme všude pochlubiti. Srovnáme-li naši administrativu s administrativou jiných států, můžeme říci, že snad máme nejlepší. Ale to by nebylo všechno. Tu administrativu vedou úředníci. Musíme se tedy ptáti, jak se s těmi, kteří nám administrativu spravují, jimž svěřujeme druhou moc ve státě, moc výkonnou, zachází. A tu musím říci, že s nimi příliš přátelsky nezacházíme. Já jsem se již zmínil, že je neplatíme dobře. Ale nejenom to, že je neplatíme dobře, ale prosím, my jim příliš mnoho slibujeme, a co jim slibujeme, to jim neplníme. A myslím, že to více bolí, nežli kdybychom řekli plnou pravdu: Nemůžeme, nemáme, nežli když jim stále a stále slibujeme, a pak ty své sliby neplníme. A já nemám na mysli sliby, které snad dává oposice, poněvadž ta má k tomu právo. Ale já mám na mysli sliby, které státním zaměstnancům dávají strany většiny. Prosím, otevřete denní tisk většinových stran z minulého roku a čtěte tam, co jste všecko státním zaměstnancům slíbili a co jste jim dali? Nic jiného, prosím, si nepřeji, než abyste ty denní listy otevřeli a abyste v nich četli. Co se jim všecko slibovalo právě od rozhodujících činitelů: jubilejní dar, jubilejní povýšení, zvýšení platů, revise systemisace, revise platového zákona, revise služebních řádů. Prosím, já mám čisté svědomí, já jsem to nesliboval, ačkoli patřím ke straně oposiční. A teď si představte to zklamání a zeptejte se jich, kdo jim to všechno sliboval a co se z toho splnilo. Nic, velká nula. Ani to se jim nesplnilo, co se jim slíbilo, že se ani loňského roku ta systemisační komise neustavila, ačkoli byla ohlášena 3. října panem zástupcem ministerského předsedy dr. Šrámkem. To jistě bolí. Teprve nyní dochází na tuto komisi. Teprve nyní! A o té komisi musím pohovořiti několik slov, proto jsem se vlastně přihlásil o slovo, poněvadž v sobotu byla vyhlášena. Ta komise měla býti zřízena již v důsledku zákona restrikčního v r. 1924. My jsme tehdy v prosinci restrikčním zákonem vyslovili zásadu, že naše administrativa má býti co možná nejjednodušší a také co možná nejlevnější. A kromě toho jsme uložili vládě, aby jmenovala komisi, která by se zabývala stanovením potřebného počtu zaměstnanců ve státní správě, a aby také pracovala na unifikaci předpisů, tedy na zjednodušení správy. A konečně aby také pracovala, anebo spolupracovala, na vybudování nového platového zákona. Tato komise nebyla tehdy ustavena, nebyla vládou jmenována, a teprve dochází na ni nyní. Před tím ovšem byla platová komise. To byla komise, která byla jmenována ministerskou radou, aby vypracovala platový zákon, a která provedla také systemisaci. A teprve nyní dochází ke zřízení této komise, o níž jsme četli v novinách v sobotu, že má spolupůsobiti při zjištění potřebného počtu zaměstnanců a že má spolupůsobiti při definitivní systemisaci na příští 3 léta. Já nejsem z těch, jenž by snad chtěl již napřed něco kritisovati, jsem velmi loyální, že řeknu, že nechci spatřovati ve složení této komise snad nějaký zlý úmysl vlády (Sen. Klofáč: To také ne!) Myslím, že byla vedena dobrou snahou prospěti věci. Ale způsob, jakým se to stalo, způsob naprosto nedemokratický, přímo absolutistický, ten ovšem schvalovati nemůžeme. Máme mnoho stížností proti tomu, jakým způsobem tato komise byla sestavena.

Bylo nám z rozhodujících míst několikráte řečeno, že v komisi budou zasedat tři elementy: Předně element úřednický, pak parlament a třetí element odborový, tedy personelní. Vždyť o všechny tři jde, a zatím je tam zastoupen jen jeden element, element úřednický. (Hlas: Skandál!) Poněvadž vláda si prostě jmenovala, vybrala zástupce do té komise a nikoho se neptala, alespoň my můžeme s nejklidnějším svědomím říci, že se nás nikdo neptal, ani politické strany, ani našich odborových organisací, nikdo se nás neptal, proto také za složení nepřejímáme odpovědnost, ani nepřejímáme odpovědnost za členy této komise. (Hlas: A za výsledek!) Ani vládních stran se neptali! O výsledku budu teprve mluviti. To je jejich věcí, aby si tu věc vyřídili s vládou, jestliže vláda se neptala většiny a jestliže postupovala úplně libovolně a samovolně ve věci, ve které řekla, že bude postupovati demokraticky. A jistě že je velice smutný zjev, jestliže je vyloučen z tak důležitého jednání, z tak důležité instituce, jako je a má býti systemisační komise, parlament. To politování, prosím, musím zde vysloviti. Řeklo se mi, že je vyloučen parlament proto, poněvadž by byla do této tak důležité úřednické otázky zatahována politika. Prosím, jestliže je parlament škodlivým v úřednické otázce a jestliže zatahování politiky do úřednické otázky je škodlivé, pak je škodlivým přirozeně i v každé otázce, pak je škodlivou politika a škodlivým parlament v otázce dělnické, v otázce zemědělské, krátce ve všech otázkách, a pak jsme úplně zbyteční. Vždyť to dělají jedni a titíž lidé, pak stačí na to vláda, nejvýše ještě osmička a my při tom nemusíme býti. Jestliže nemusíme býti při úřednické otázce, nemusíme býti při žádné otázce. (Sen. Klofáč: Pětka nestála za nic a Osmička, to si člověk opravdu odplivne!) To dlužno velice litovati, jestli parlament zde nebyl dotázán a jestli nebyl přibrán k tak důležité práci, jako je revise systemisace ve státní správě, a že odborové organisace také nebyly dotázány, jak jsem zjistil, to je jistě velmi smutný zjev, jestliže se zapomíná na to, co organisace jsou a mají být. Já jsem několikráte slyšel mluviti velice pochvalně ministerského předsedu Švehlu o organisaci. Vždyť on konečně celou svou kariéru děkuje vlastně organisacím, jak on se vždy o nich vyslovoval, jak je potřebí velkých celků, vždyť je na nich založena celá republika, celá společnost je založena na organisacích, jak je dobré, když se jedná se zástupci velké masy, velkého shluku lidí, kteří mají jeden zájem, než když by se mělo mluviti s každým jednotlivcem. Takový měl názor Švehla o organisacích. Bohužel, musím říci, a promiňte mi to slovo, že v poslední době se do odborových organisací v pravém slova smyslu kope, že se ignorují a neuznávají. Já vždy říkám, a také jsem to již řekl, abychom je nehledali, až jich bude potřebí, ale aby již pak nebylo pozdě! (Sen. Šťastný: Organisace nejsou jen síla a moc, ale také pořádek!) Tedy tato komise byla jmenována, aniž by tak důležití činitelé, jako jest odborová organisace a parlament, byli vůbec dotázáni. Tedy tento způsob přirozeně nemůžeme schváliti. Kdyby se aspoň bylo zachovalo nějaké zdání demokracie, aby se to aspoň udělalo tak trochu přijatelně. Ale ani to zdání demokracie se nezachovalo. Kdyby to byla udělala vláda, jak to udělala při těch členech, jmenovaných do zastupitelstev, do zemského zastupitelstva nebo do... (Sen. Hubka: Tam je to jen veliké zdání!) Ale přece jen aspoň to zdání té demokracie bylo zachováno. Anebo jako to činila, když jmenovala nyní do těch správních komisí sociálních ústavů. Přece se aspoň dotázala někoho, žádala nějaké terno: Jmenujte nám ty lidi! Jmenovala je pak, nebo nejmenovala, ale aspoň zachovala zdání demokracie. Ale zde se to nestalo, ačkoli jsme si toho přáli a o to žádali. (Sen. Klofáč: Bylo prohlášeno: My to bez oposice dělat nebudeme, tak hloupí nejsme! Tak to bylo prohlášeno s povolaných míst!)

Tedy my protestujeme proti tomuto složení. Ne snad proti jednotlivým osobám, my je z velké části ani neznáme, ale proti tomu nedemokratickému postupu, jak tato komise byla jmenována.

A nyní se podívejme na to složení trochu zblízka, to jsou velmi interesantní cifry a data, které vám nyní podám. Opatřil jsem si je soukromou cestou a musím je říci. Tato komise je 20 členná, pana ministra, jako 21. člena, nepočítám, ačkoli tam bude nejhlavnější osobou a na něm bude všechno spočívati, jaký bude zdárný výsledek této komise.

Tedy při jejím složení bylo postupováno takto: Bylo tam jmenováno 9 vysokých úředníků jako zástupců jednotlivých ministerstev. Jsou tam zastoupena: ministerstvo financí, národní obrany, ministerstvo vnitra, veřejných prací, zemědělství, pošt, železnic a spravedlnosti, 6 ministerstev zastoupeno není. Jsou to ministerstva: ministerstvo zahraničí, spravedlnosti, sociální péče, zásobování, unifikací a obchodu. Nenahlížím, proč všechny ústředny nebyly zastoupeny, vždyť přece všechny jsou na věci tangovány. Nemám na mysli snad některé ministerstvo, které je v likvidaci, na př. ministerstvo zásobování, ale jistě že ministerstvo zahraničních věcí, které má velmi mnoho personálu, mělo by býti zastoupeno. Z těchto 20 členů je 20 úředníků zástupců ministerstva, 2 vysocí úředníci jsou na víc. Je to pan dr. Horák a pan dr. Fischer, patrně jako pozůstatek té bývalé systemisační nebo platové komise, která zde byla v našem senátě suspendována. To jest 11., pak je tam 9 úředníků zástupců mimo centrály, mimo ministerstva. Výslovně říkám, že jsou to úřední zástupci, poněvadž si je vláda vybrala a jmenovala, ačkoli mají jaksi representovati jednak politické strany, mají však také representovati odborové organisace a také personál. Ale jinak jsou to exponenti vlády, poněvadž ta si je prostě jmenovala a vybrala. Z těch 9 zástupců zastupují - prosím, jestliže jsem se snad někde zmýlil, ať se mi to nevytýká -

pan František Čech, vrchní poštovní tajemník, provozní úředníky a je lidovcem.

Adolf Fáber, vrchní kancelářský oficiál z ministerstva zemědělství, zastupuje kancelářské úředníky IV. služební třídy a má patřiti - nepatří-li, prosím za prominutí - straně agrární. - Tam (ukazuje do lavic agrárních) už se kývá, že ano.

Inž. Hauer, ministerský rada v ministerstvu železnic, zastupuje tedy železniční technické úředníky, byl vzat na štít živnostníků. Prosím, není-li živnostníkem, ať mi promine. (Veselost.)

František Jarolímek, berní tajemník finanční správy v Čechách. Berní úředník, zastupuje berní úředníky. Národní demokrat.

Je tam dále Emil Pečta, poštmistr v Hulíně a starosta obce. Zastupuje dopravní poštovní úředníky a je to příslušník naší strany, ačkoli znovu říkám, nás se nikdo neptal.

Je tam dr. Vavřinec Puffer, státní profesor německé národnosti, který zastupuje profesory a má býti křesťanským sociálem. (Sen. Hubka: Ukazovali legitimace?) Nevím, ale myslím, že se jich nikdo neptal. Myslím, že byli tak překvapeni jako my.

Pak je zde dr. Ribarik, tabulární soudce u sedrie v Nitře, lidovec, zástupce Slovenska. Náš Pečta má zastupovati Moravu. Na všechno se zde pamatovalo.

Pak inž. Skraup, potomek onoho Škroupa, který napsal naši státní hymnu "Kde domov můj", technický rada politické správy v Čechách, Němec. Zastupuje tedy technické úředníky, vysokoškoláky a patrně tam byl pozván německou stranou agrární.

A konečně František Šotek, dílenský československých státních drah, který zastupuje nižší technický personál. Je to podúředník, sociální demokrat.

Již z toho je zjevno, které kategorie jsou zastoupeny a které nejsou. Představte si, jaké celé armády zaměstnanců nejsou v této komisi zastoupeny. Některé jsou dokonce dvojnásobně, některé vůbec ne. Jen namátkou uvádím na př., že nejsou zastoupeni kancelářští úředníci soudní, početná kategorie služební třídy III. Nejsou zastoupeni vůbec účetní úředníci - jistě že důležitá kategorie. (Sen Hubka: Nemáme tolik politických stran!) Mohli dát každé dva. Není zastoupena důchodková kontrola. Nejsou zastoupeni celní úředníci - těch je maličko - není však zastoupena finanční pohraniční stráž, není zastoupeno četnictvo, není zastoupena bezpečno ní stráž, která nedávno slavila 10leté jubileum, velmi pěkné. Skutečně člověk žasnul, jak se hezky přihlásili k té republice a jak jí chtějí věrně a upřímně sloužiti. Mnoho se jim slibovalo, ale do té komise se nedostali. Dopravní úřednictvo železničního provozu není tam vůbec zastoupeno, a těch je celá armáda Ani jeden dopravník tam není. Představte si, kdo tyto kategorie zastupuje. Ten dílenský. (Hlas: Ten Šotek!) Ano, ten Šotek. Není tam armáda železničních zřízenců a podúředníků, není tam armáda poštovních podúředníků a zřízenců, přednostové stanic atd. A když si to spočítáme, vidíme, že je zastoupena jedna třetina a dvě třetiny zastoupeny nejsou. (Hlasy: Slyšte! Slyšte! - Sen. Klofáš: Národní obrana!) Národní obrana je tam zastoupena alespoň tím plukovníkem. (Sen. Klofáč: Ale jsou tam nevojáci!) To jsou kancelářští úředníci. O těch jsem mluvil, že nejsou zastoupeni. Ale to všecko bych prominul, aspoň je tam ta národní obrana někým zastoupena, ale ti všichni, které jsem vypočetl, nejsou zastoupeni nikým.

O těch drobnějších, nižších kategoriích nechci hovořiti; o těch vykonavatelích, exekutorech soudních, o úřednících báňského provozu, cestářích atd., o tom všem nechci mluviti. A nyní podle služebních tříd, jaké je zastoupení? To je velmi charakteristické. Z těchto 20 členů má služební třída první, tj. vysokoškoláci, 14 členů. (Slyšte!) Prosím, aby se mi snad eventuelně nevytýkalo, že bych byl proti vysokoškolákům, naopak já jim přeji a právě proto, že jim přeji, aby se zlepšily jejich poměry, aby skutečně těch míst bylo více systemisováno v těch vyšších platových stupnicích, než dnes je, myslím, že to nebylo dosti taktické a diplomatické, když z 20 členů je tam 14 vysokoškoláků. Jestliže se pro ně něco bude chtíti udělati, řekne se, že se to dělá přirozeně proto, že jich je tam 14. To nebylo dosti taktické a řekl bych diplomatické, jestliže jsou tam vysokoškoláci tak značně zastoupeni. Služební třída druhá má tam dva členy, třetí jednoho člena, čtvrtá jednoho. Je tam jeden gážista a jeden vysoký důstojník, tedy dohromady 20. Na podúředníky a zřízence, jak jsem řekl, se nedostalo vůbec, až na toho jednoho dílenského, který zastupuje technický personál.

Konceptní personál, tedy úřednictvo, má mezi 20 členy 9 členů, jestliže počítáme i pana dra Fischera, ačkoli je u Nejvyššího správního soudu, také ke konceptu, poněvadž on de facto soudcem není. Technický personál má zastoupení ve třech inženýrech-vysokoškolácích a v jednom nižším zaměstnanci - to je ten Šotek - dále je tam jeden soudce, jeden profesor, je tam jeden poštovní úředník provozní a jeden dopravní, jeden berní úředník, jeden důstojník a kancelářské úřednictvo je zastoupeno také jedním členem. Železniční personál, jak jsem již řekl, nemá tam ani jednoho. (Hlas: To to pěkně dopadne s tou systemisací!) Prosím, nechci mluviti napřed, ale se složením této komise nechceme a nemůžeme býti spokojeni. Byl to jistě velmi tvrdý oříšek, jestliže se mělo vyhověti všem a jestliže všechny ty elementy měly býti zastoupeny. Já to chápu, zejména když nebylo sjednocenosti státního personálu. Já jsem se namáhal - bylo to loňského roku na podzim - aby se pro systemisaci utvořila taková jednotná fronta všech státních zaměstnanců, všech organisací, všech kategorií, jakýsi výkonný výbor, který by jedině v této věci směl mluviti s vládou.

Já se nedivím tomu ministerskému předsedovi, jestliže tam každý den přicházel někdo jiný a každý chtěl tam něco jiného a každý navrhoval někoho jiného. Po té stránce to omlouvám, ale nemohu neučiniti výtky, proč se nezachovalo aspoň zdání té demokracie, proč se alespoň neobrátili na ty odborové organisace, aby své důvěrníky do té komise jmenovaly. Nemusím ani připomínati, že nepřejímáme odpovědnost... (Výborně! - Tak jest!) ani za členy, kteří by snad nám byli připisováni. (Sen. Hubka: Ani za výsledek!) Samozřejmě, že když nepřejímáme odpovědnost, nepřejímáme ji za nic. Ale jestliže snad se na všechny kategorie nedostalo, bylo by žádoucno, aby ony kategorie, které nebyly přizvány, byly aspoň nyní přizvány svými experty. Konečné stanovisko řekneme až později. Musíme zaujmouti přirozeně vyčkávací stanovisko, poněvadž nemůžeme kritisovati napřed, dokud nevidíme činy. Teprve podle toho,.jaké budou činy, jak bude systemisace zlepšena, bude také náš konečný úsudek. Bylo by jen žádoucno, aby komise pracovala co nejrychleji, aby byla hotova v několika měsících tak, aby definitivní systemisace mohla býti 1. červencem vyhlášena a aby zaměstnanci, kteří v důsledku té zlepšené systemisace přijdou na řadu, aby již 1. červencem také měli v ruce vyšší plat. To je naše přání. (Výborně!)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Pan sen. dr. Karas má slovo.

Sen. dr. Karas: Slavný senáte! Rovněž i já bezvýhradně se připojuji k uznání Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu za včasné předložení účtů. Včasné předložení a projednání účtů má zejména tu přednost, že v úřadě je ta vláda, která rozpočtem povoleným hospodařila, jak již pan referent upozorňoval, a tedy uznání nebo výtky, činěné účtům, mohou jíti na správnou adresu. Myslím, že obojí si vláda zaslouží.

Pokud se týče projednávání účtů, trapně na mne působí, jak již také pan kolega Reyzl podotkl, nedostatek zájmu nejen se strany vlády, nýbrž i parlamentu. Vláda nezúčastnila se vůbec projednávání závěrečného účtu ve výboru rozpočtovém ani jediným ministrem - ani ministr financí neuznal za vhodno podati členům výboru rozpočtového žádané vy světlení k hospodaření - ale ani žádný ministerský úředník nebyl přítomen. President Nejvyššího účetního kontrolního úřadu nemůže podávati vysvětlení o činnosti vlády, nýbrž pouze o dokladech k položkám, které on od vlády dostal. Ale ani parlament nevěnuje projednávání účtů valné pozornosti. Vedle zákonodárné činnosti Národního shromáždění je to vlastně jediná příležitost vykonávati druhou svoji funkci, kontrolu administrativy. Kontrola taková koná se jednak Nejvyšším účetním kontrolním úřadem, tedy více méně úředně, kdežto parlament má vykonávati svou kontrolu politickou zkoušením a schvalováním účtů. Náš parlament bohužel omezuje se pouze na schvalování účtů, ale zkoušení jich nevěnuje příslušnou pozornost. Již jednou jsem přednášel námět, aby účty byly podrobeny stejnému zkoumání, jako rozpočet, ale námět ten zapadl. Již forma účtu státního neláká příliš k zahloubání se do něho. Jeho stručnost je více než přílišná. Omezuje se na citování jednotlivých číslic, titulů a kapitol s poznámkou, zda rozpočtová čísla byla překročena, nebo nedosažena, ale to vidíme již z těch číslic. Z takových poznámek člen parlamentu mnoho nezví. Proto vítám prohlášení pana presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, že účet příští bude již podrobnější.

Myslím, že jsme poplatníkům-voličům povinni, přesvědčiti se podrobně, jak a k čemu jejich dávek bylo použito. Účet by měl býti rozčleněn při nejmenším rok, jako rozpočet, i na paragrafy, neboť jen tak mohli bychom spíše seznati, pokud bylo hospodařeno podle rozpočtu a mohlo by se posouditi hospodaření s přesuny. Stále jich ubývá, ale přece i tak počet jejich, 435, a v mnohém to jsou náklady, které vůbec nebyly parlamentem povoleny, je přílišný. Je patrno, že v rozpočtu bylo stále ještě mnoho, jak se odbornicky říká, vaty.

Myslím, že rovněž není dobře, když kritiku obsahu účtů necháváme výlučně oposici. Snaha zlepšiti hospodářství státní musí býti i na straně vládní většiny. Od ní právě je ta snaha míněna upřímněji, nežli se strany oposice. S tohoto hlediska, prosím, aby moje kritika byla posuzována...

Je to skutečnost, za kterou nemůžeme býti dosti uznalými vládě; je to epochální zastavení na cestě vzrůstu zadlužení státního. Pokud se obsahu týká, začnu s chválou. Potěšujícím je zjev, jak řekl pan referent a jak i řečníci oposiční uvedli, že náš státní dluh za r. 1927 nevzrostl, ale naopak že se snížil, i když ne o velikou částku, asi o 8¹/₄ milionu Kč. Povážíme-li, že ještě v r. 1926 v důsledku hospodaření dřívější majority vzrostl dluh o 1,198 milionů a v r. 1925 o 1.958¹/₂ milionu, tedy skoro o 2 miliardy, a když vidíme, že hned v r. 1927 nejen vzrůst dluhů byl zastaven, ale že jsme uplatili 81/4 milionu a já ukáži, že jsme uplatili ještě více o 400 milionů Národní bance - je to zjev, který skutečně zasluhuje se strany naší úplného uznání. Je to počátek slibný a vím, že účet za r. 1928 půjde v tomto směru ještě dále. Potěšujícím zjevem je ještě to, že přesto, ačkoli splacen byl dluh, vykazuje rozpočet náš skutečný přebytek nikoli jenom rozpočtový - ten jsme v dřívějších letech viděli také, účet to však nepotvrdil - ale dnes skutečně máme účetní přebytek 576¹/₂ mil. Kč a nadto pak ještě pokladní hotovost státní vzrůstá. Ta byla v r. 1926 kolem 800 milionů Kč a na konci r. 1927 máme 1.344 mil. Kč.

Vzpomeneme-li na ty nedávné doby, kdy ke konci každého měsíce ministr financí musil po bankách sháněti výpůjčky v podobě bonů - a řečník oposiční správně podotýká, že ministr financí měl oproti bankám svázané ruce, když věděly, že za tři neděle tam přijde zase o půjčku žádati - kdežto dnes má státní pokladnu plnou, nemusí sháněti, aby prvního každého měsíce mohl státním zaměstnancům vyplatiti služné, vidíme, jaký to krásný obraz našeho spořádaného hospodářství. Při plných pokladnách ještě pan ministr financí se současně chlubí, jaké ohromné reservy daňové má v nevybraných a nepředepsaných daních, skoro 6 miliard. Až se sejdou, snad se ani do státní pokladny nevejdou. Ale já tyto reservy neberu příliš vážně, a myslím, že ani pan ministr financí; neboť nápadně rostou odpisy daňové. Zákona o možnosti daňových odpisů pro hospodářsky poškozené poplatníky nápadně hojně se užívá, a jak referent rozpočtový ve své zprávě uvádí, u většiny přímých daní odečety obsahují větší částky než platby, takže většina přímých daní se odpisuje. Zákon tento má zdravou a spravedlivou intenci, ale prospívá, bohužel, hlavně velikým poplatníkům, kdežto na malých zemědělcích a živnostnících vybírají se daně do nejmenšího haléře. Zejména u zaměstnanců veřejných se odpisy naprosto neznají. Proto drobný poplatník plnými pokladnami státními není nadšen, poněvadž úpí pod přílišným tlakem berního šroubu.

Tyto plné pokladny umožňují ministru financí, aby bez zákonného pod., kladu a bez rozpočtu vyplácel na pouhou resoluci Národního shromáždění zemím ročně na půl miliardy záloh na učitelské platy. Zálohy ty podle účtu dosahovaly 31. prosince 1927 sumy takřka 5 miliard Kč. Právě tato veliká pokladní hotovost, ten nadbytek finančních příjmů byl asi příčinou, že se dávají veliké dary ve formě odpisů některým průmyslům. Cukrovarníkům daly se velké odpisy, aby za to mohli na konci roku vypláceti 15%ní dividendu svým členům, jako Cukerní společnost průmyslová v Praze. A právě dnes jedná se o snížení daně pivní, ačkoli cena piva byla zvýšena a materiálie pivovarní nejsou zdraženy, spíše naopak ceny jejich klesají.

Jako náklad na ruské běžence konečně zařazen byl do rozpočtu a tam řádně Národním shromážděním povolen, tak je rovněž potřebí, aby i učitelské platy přišly do rozpočtu, aby zákonným způsobem ministerstvo financí je mohlo platiti. Sice Nejvyšší účetní kontrolní úřad ve svém účtu nazývá tyto platy zálohami - záloha podle pojmu znamená, že se má vrátit - ale snad ani pan ministr financí není tak naivní, aby počítal, že země Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatskoruská mu těch 5 miliard v dohledné době vrátí.

Dalším potěšitelným zjevem rozpočtu jest aktivita státních podniků. Ačkoli referent tvrdil, že čistý zisk těchto podniků klesá, je zajímavo, ze právě podniky ve správě ministerstva veřejných prací po dlouhodobých velikých schodcích konečně za dnešního vedení dopracovaly se přebytku. Přebytky ty byly r. 1926 malé, asi 6 milionů Kč, ale r. 1927 již tu nalézáme asi 27 neb 28 milionů. V tom zajisté sluší spatřovati krásný zjev a zásluhu dnešní vlády o vedení těchto veřejných podniků báňských a hutních.

Ale jedna věc při tom je nápadná: Kdežto u jiných podniků ústředí bylo zařazeno systemisací do statutu ministerského, u podniků báňských a hutních je zařazeno do podniků. Ale tam, kde jde o způsob honorování zaměstnanců těchto podniků, ústředí není honorováno jako zaměstnanci podniků. Říká se, vy jste v ministerstvu, nemáte nároku na honorování podnikové. To ústředí je ve vzduchu, neví čí jest. Bylo by potřebí, aby zejména komise systemisační tuto otázku rozřešila.

Účtu tomuto, rovněž jako rozpočtu, dlužno však vytknouti, že nepodává nám obrazu o úplném, celém hospodaření státním, jak referent ve své zprávě podotýká. Obsahuje sice vedle vlastní zprávy státní i účty některých fondů, ale neobsahuje účty veškerých fondů. Referent se zmínil, ze zejména fond sociální v ministerstvu veřejných prací, fond umělých hnojiv a některé jiné v účtech vůbec předloženy nejsou, tedy nemá Národní shromáždění možnosti o obsahu těchto fondů se přesvědčiti.

Zajímavé doznání obsahuje kapitola 8., rozpočet ministerstva unifikací, jenž byl překročen asi o ¹/₄ mil. Kč tím, že ministerstvo toto bylo obsazeno. Z toho patrno, že bychom restrikcí ministerstva skutečně dosáhli hezkých úspor.

Ale nad jinou věcí musíme se zastaviti. V rozpočtu do kapitoly 22., všeobecná pokladní správa, jako titul 11. byla vložena a Národním shromážděním povolena částka 450 mil. Kč jako řádný výdaj na provedení systemisace státních zaměstnanců ve smyslu platového zákona číslo 103 z roku 1926. Ale zaměstnanci tito po provedení systemisace, vládou v červenu 1927 schválené, si všeobecně stěžují na nedostatečnost její, ba na její přímou skoupost, tvrdost a nespravedlnost. Veřejnost však právem mohla jim vytýkati, že vedle rozpočtového nákladu na převod do nového zákona z r. 1926 částkou 800 mil. Kč znova se jim vkládá do rozpočtu 450 mil. Kč, a poplatníci přímo reptají na nové daně, které musí oni nésti. A nyní kontrolní úřad ve své zprávě na stránce 9. praví, že těchto peněz 450 mil. Kč vůbec nebylo použito ke hrazení systemisace veřejných zaměstnanců, neboť zvýšené platy veřejných zaměstnanců byly hrazeny jednotlivými ministerstvy v mezích jejich rozpočtů a rozpočet v těchto kapitolách překročen nebyl. Jediná kapitola, která vykazuje přestoupení z tohoto důvodu systemisace, je ministerstvo národní obrany. Ale správně vytýká, že mu systemisace uložila o 57 mil. Kč větší náklad, ale zákonem z r. 1924 rozpočet ministerstva národní obrany je omezen na 1600 mil. Kč, vedle fondu a ono nesmí nové náklady odnikud hraditi a že tedy neví, odkud by vzalo peněz, které mu ukládá zákon na zvýšené platy zaměstnanců, a že si musí nějakou částkou pomoci.

Ale účetní zpráva praví, že těchto 450 mil. Kč, kterých se nepoužilo k systemisaci úřednických platů, použilo se na zaplacení záloh dráze Košicko-Bohumínské, některých lokálek v Čechách a na Moravě a pak ke konsolidaci přechodného dluhu. Tedy všechno proti předpisu finančního zákona, kde peněz, povolených na osobní náklady, smí býti použito zase jenom na osobní náklady. Zde se jich použilo na náklady jiné, ovšem záloha železnicím se dávala z toho důvodu, poněvadž rozpočet personálních nákladů byl překročen, dráha byla pasivní a snad tedy bylo použito jich také k osobním nákladům.

Podle výkazu účtu vyšší náklad z platové úpravy státních zaměstnanců u všech ministerstev a úřadů státních v r. 1927 po provedené systemisaci činil pouze 336 mil. Kč a uhrazen byl vesměs v mezích příslušných kapitol ministerských. A přece stále slýcháme, jak se zaměstnancům státním vyčítá, že platový zákon z r. 1926 jim přinesl zlepšení o 800 mil. Kč. Ministerstvu financí povolilo Národní shromáždění zvýšené příjmy nad 800 mil. Kč na účet zaměstnanců. Částku z toho konsumoval již rozpočet na r. 1925 a 1926 a v r. 1927 zaplatil ministr financí z toho schodky soukromých železnic a zbytek na konversi dluhů státních. Na zaměstnance státní však z toho nedal nic.

Volání zaměstnanců veřejných po úpravě platů jejich v mezích indexů drahotního odbývá vláda tvrzením, že nemá k tomu finančních prostředků a že tu není možno zaváděti nové daně nebo zvyšovati dosavadní. Toho také potřebí není, neboť přítomný účet nám dokazuje, že vláda finanční prostředky řádně k tomu účelu povolené má, ale že nemá vůle provésti onu úpravu. A při tom na zaměstnanectvo doléhá stálá drahota uhlí, cukru, piva, masa, zaměstnanectvu přidává se stále nová a nová práce, která vyžaduje zvýšené pracovní doby nad 8 hodin denně. Jsou berní úřady, které dokonce předpisují 12 hodinovou pracovní dobu svým úředníkům. Tedy zajisté by si bylo přáti, aby zákon o 8 hodinové době pracovní, platný pro dělníky, byl rozšířen také na úřednictvo. Jestliže dělník při strojové práci, která snad tak duševně nevyčerpává, při 8 hodinové práci je vyčerpán, je přirozeno, že 8 hodinová pracovní doba tím více vyčerpá úředníka, který musí pracovati dokonce i 10 až 12 hodin. Je potřebí, aby stejná pravidla, která platí pro dělníka, platila také pro úředníky. Autoři dnešní systemisace vyčítají na př. úředníkům berním, že v Čechách za Rakouska byli pouze 2 úředníci VII. platové stupnice a že dnes je jich tam 65. Zapomínají, že dnešní IV. platová stupnice honorováním nerovná se ani rakouské IX. Vytýkají dále na př., že dvorní radové dříve v politické správě v Čechách byli také pouze 2 a že dnes je jich 9. Zapomínají, že dnešní úředník II. platové stupnice platově nemá ani polovičního příjmu dřívějšího ministerského rady před válkou. Je vidět, že úřednictvo vesměs bylo naším platovým systémem ožebračeno. A jestliže máme aktivní rozpočet a účty s přebytky, musíme říci, že to bylo docíleno úsporami na veřejném zaměstnanectvu, které není honorováno v poměru drahoty, daní a platů zaměstnanců soukromých. A jestliže aktivní zaměstnanci státní nejsou spokojeni svým postavením v republice, co mají říci zaměstnanci pensionovaní, co mají říci staropensisté? Myslím, že velká část senátorů slyšela jejich stížnosti na vlastní uši a viděla jejich zproletarisované postavy na vlastní oči. Právě dnes má pohřeb jeden z těch deputantů staropensistů, které jsme tak často zde v kuloárech slyšeli mluviti, profesor Pour. On se dočkal rozuzlení svého losu, jak asi pan ministr si přeje, smrtí. Snad jenom tímto způsobem otázka staropensistů bude rozřešena a proto se odkládá řešení na tu dobu, až všichni staropensisté zemrou. To se dostaví asi za 10 let a tím se uspoří peníze, které se budou moci vraceti uhlobaronům a pivovarníkům. Stydím se jíti na schůzky svých spolužáků maturantů, poněvadž mezi nás přijdou také naši profesoři staropensisté a budeme viděti jejich ustarané tváře, které vyčítavě se dívají na nás, že se staropensisty nemáme porozumění. Je to útěchou aktivních zaměstnanců, že pensistům vede se ještě hůře než jim.

Mluvil jsem již o našich dluzích, ale musím se k nim ještě jednou vrátiti. Účetní zpráva udává jejich výši ke dni 31. prosinci 1927 obnosem 27.775,536.726.98 Kč. Ze zprávy té není patrno, zda v částce je obsažen také dluh, jejž náš stát podle dlužního úpisu ze dne 2. února 1927 má u Národní banky československé a jenž ku dni 1 dubna 1926, kdy na účet banky té se hospodařilo, obnášel 5.718,070.563.82 Kč. Podle výkazu Národní banky ke dni 7. března 1929 dluh ten obnáší ještě 4.471,512.000 Kč, takže za tři léta jsme zde uplatili asi 1.247-558.000 Kč, tj. jednu a čtvrt miliardy za 3 léta. To by znamenalo, že ročně asi 400 milionů dluhu bychom uplatili u Národní banky. To se musí počítati s těmi osmi miliony, které byly positivně na zahraniční dluhy uplaceny. Dluh u Národní banky sestává jednak z dluhu státovek rakousko-uherských, převzatých našim státem, původně Kč a ze závazků lombardních, původně částkou 752¹/₂ milionu, dnes kleslých na 424¹/₂ milionu Kč. Dluh lombardní bude asi splacen bez zatížení pokladny státní, Dluh ze státovek musíme však bance zaplatiti celý. Předpokládá se, že k jeho splacení stačí výnos dávky z majetku a z přírůstku na majetku, ale dávka z majetku již na zaplacení dluhu státovkového u Národní banky nestačí, neboť výnosu toho dodatečně ve smyslu bankovní novely bylo použito také k částečné úhradě jiných tíživějších státních dluhů u bank. Ještě roku 1927 mělo se na dávce z majetku zaplatiti asi 3 a ¹/₂ miliardy Kč - v účtu se praví - kdežto dluh státovkový obnáší ještě dnes přes 4 miliardy Kč. Dávka by tedy nestačila.

Proto také onen zmíněný již dlužní úpis ze dne 2. února 1927 schválený Národním shromážděním, zaručuje bance zaplacení dluhu jiným způsobem, a to tak, že roční zisk, který Národní banka vyplácí státu, nechá se bance na úhradu dluhu a vedle toho stát sám ještě bude připláceti z pokladní hotovosti tak, aby ročně asi 110 mil. Kč mohlo se bance na úhradu dluhu zaplatiti.

Již tehdy při schvalování onoho dlužního úpisu Národní shromáždění v resoluci vyslovilo očekávání, že dluh ten bude zaplacen dříve, než statut bankovní předpokládá - asi 15 let - neboť zájem naší měny vyžaduje toho, aby aspoň jedna třetina všeho oběživa bankovního byla v disposiční moci banky, pohyblivá. Tuto myšlenku vyslovuje opět bývalý ministr financí dr. Engliš v jednom svém článku v "Lidových Novinách" v minulém týdnu. Když tedy máme dnes asi 6.807 mil. oběživa, bylo by potřebí, aby tyto 4 miliardy státního dluhu byly Národní bance splaceny.

Proto také guvernér Národní banky při poslední valné hromadě vyslovil touhu a přání, aby dluh tento byl co nejdříve splacen. Ani já si nepředstavuji, že by se k tomu cíli měla uzavírati půjčka nová, jak pan referent podotkl, neboť dluh v Národní bance netíží naši finanční správu, je bezúročný, jestliže bude banka vypláceti 6%ní dividendu; ona vyplácí ještě vyšší. Z peněz nově vydlužených jinde bychom musili platiti vysoký úrok; ale snad by se našel jiný způsob, aby tento dluh zmizel, neboť banka cedulová nemá podle povšechných zásad půjčovati vlastnímu státu, a také ve spořádaných státech se to neděje. Rakousko a Maďarsko nemají nám býti vzorem; ale i tam je postaráno o rychlejší splácení nežli u nás.

S bankovní otázkou souvisí i další otázka základu naší měny. Veřejnost byla v poslední době znepokojena pověstmi o změně základní jednotky a spojenými s tím důsledky. Guvernér banky na valné hromadě v dohodě s vládou všecky tyto obavy rozplašil, sděliv, že budeme následovati příkladu Mussoliniho a Poincarea, stanovením obsahu zlata ryzího pro naší desetikorunu v relaci k americkému dolaru.

Relace tato jest již asi po 5 let naprosto pevná a svědčí tedy o veliké stálosti naší měny a o důvěře, kterou cizina k ní má. Proto nepříjemně mne překvapila zpráva některých moravských novin z posledních dnů, že prý "jistý bankovní ústav v New Yorku za tučné odměny - tedy nikoli v důvěře k naší koruně - udržuje hodnotu naší měny na tamní burse na stále stejné výši". Tu bych si přál, aby toto tvrzení bylo vyvráceno.

Celkově prohlašuji: Účet státní za rok 1927 je obrazem příznivého hospodářského stavu státu a rozumné politiky hospodářské naší vlády. Z důvodu toho budeme hlasovati pro jeho schválení.

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Přeje si pan zpravodaj sen. dr. Fáček slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Nemám co připomenouti.

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa, přikročíme k hlasování. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s tím, aby předložený státní závěrečný účet za rok 1927 i s připojenými účty fondů byl schválen a aby udělen byl dodatečný souhlas k překročení rozpočtu u čtyř kapitol, a to 4., 5., 8. a 18., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Předložený státní závěrečný účet za rok 1927 i s připojenými účty fondů se schvaluje a dává se souhlas k překročení rozpočtu u čtyř kapitol, totiž 4., 5., 8. a 18.

Přikročíme k dalšímu odstavci programu, jímž je:

2. Druhé čtení zprávy zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 763), jímž se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928, se závěrečným protokolem. Tisk 812.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. Lukeš: Nemám žádnou.

Místopředseda dr. Brabec: Není žádných změn.

Přikročíme ke hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení druhém tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je:

3. Druhé čtení zprávy zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 768), jímž předkládá se Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a Německou říší o hraniční Odře, podepsaná v Praze dne 22. března 1928, se závěrečným protokolem. Tisk 813.

Zpravodajem je pan sen. dr. Karas.

Táži se p. zpravodaje, zda má nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Nemám žádné změny.

Místopředseda dr. Brabec: Není žádných změn. Přikročíme ke hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přikročíme k odst. 4. pořadu jednání:

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 757), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatečná dohoda sjednaná mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Československou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z. a n. z roku 1923 a č. 242 Sb. z. a n. z roku 1924). Tisk 816.

Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. Stržil.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lukeš: Nemám žádné změny.

Zpravodaj sen. Stržil: Nemám rovněž žádné změny.

Místopředseda dr. Brabec: Není žádných změn. Přikročíme k hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, podle zprávy výborové, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přistoupíme k odstavci 5. pořadu:

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 18. ledna 1928, č. j. Td 19/28/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze pro zločin podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky a §§ 159 a násl. vojenského trestního zákona (čís. 5415/1928 předs.) Tisk 809.

Zpravodajem je pan sen. Dundr.

Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! Podle zprávy sedrie v Báňské Bystřici konala se dne 30. října 1927 ve Velikej veřejná schůze komunistické strany s programem: "Politická a hospodářská situace. Desáté výročí vzniku Sovětského Ruska", za účasti asi 1000 osob, na které referoval sen. dr. Herz. Týž ve svém referátě - podle písemné zprávy obvodního notáře, který na schůzi fungoval jako zástupce úřadu - mezi jiným upozorňoval na blížící se novou válku, které je nejlepším příznakem Rothermerova akce, jíž chce Anglie pro sebe získat víc evropských států. Ohledem na chystající se válku komunisté upozorňují kapitalisty, že zbraně, které jim dají do rukou, neupotřebí proti Sovětskému Rusku, ale proti vlastním kapitalistům.

Vrchní státní zastupitelství v Bratislavě spatřuje v tomto výroku sen. dr. Herze veřejné podněcování ke změně ústavy Československé republiky, pokud jde o demokraticko-republikánskou formu státu, dále pak, ježto hrozil, že komunisté použijí zbraní které jim jako vojákům dají kapitalisté, proti vlastním kapitalistům, stal se podezřelým ze zločinu výzvy k trestným činům podle §u 15, čís. 3 zák. na ochranu republiky a §§ 159 a násl. voj. tr. z. Proto sedrie v Báňské Bystřici žádá, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze pro uvedený zločin.

Imunitní výbor navrhuje: aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze pro zločin podle §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky a §§ 159 a násl. voj. tr. z., neboť v učiněném výroku nelze shledávati veřejné podněcování k násilné změně ústavy republiky, zejména pokud jde o jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu. Jak z výroku vyplývá, nepoužil sen. dr. Herz jediného slova, kterým by vyzýval účastníky schůze ke zločinu vojenskému nebo k hromadnému páchání přečinů podle §§ 47 - 51 branného zákona nebo k neplnění povinností, uložených branným zákonem. Ve slovech, že komunisté upozorňují kapitalisty, že použijí zbraní, které jim tito do rukou dají, proti Sovětskému Rusku, proti vlastním kapitalistům, nelze spatřovati veřejné podněcování k násilné změně ústavy republiky, ani podněcování ke zločinu vojenskému; tudíž není v tomto případě skutkové povahy stíhaného zločinu a proto imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze.

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Přikročíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Herze, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořad u, jímž je:

6. Návrh poslanecké sněmovny, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o vládním návrhu zákona o pomocných školách (třídách). Tisk 760.

Jelikož nebylo možno poslanecké sněmovně, aby ve lhůtě stanovené §em 43 úst. list. projednala uvedené usnesení senátu, navrhuji, aby lhůta k projednání této záležitosti prodloužena byla o další 4 měsíce.

Dám hlasovati o tomto svém návrhu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Sděluji, že do výboru rozpočtového vstoupil za sen. Hrubého sen. Stodola,

do výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění za sen. Klečáka sen. Plamínková,

do výboru sociálně-politického za sen. Proška sen. Roháček.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hodin 5 minut.