Není správným stanovisko těch, kteří říkají, že stát nemá divadlům poskytovati subvence. Je potřebí docíliti toho, aby divadlo bylo přístupno všem a zejména venkovu. A pak kladu zvláštní váhu na to, aby dělnictvu a také dělnictvu z venkova bylo umožněno divadlo navštěvovat. Vstupné má býti přizpůsobeno výdělečným poměrům i těch dosud nejhůře placených. Brány divadelního umění nemají býti nikomu uzavřeny.

Úředníci, učitelé, profesoři a všichni se středním i vyšším vzděláním mají mravní příkaz divadlo navštěvovati; ovšem je potřebí, aby bylo vstupné stanoveno úměrně jejich příjmům.

Je tedy úkolem státu poskytovati divadlům přiměřené subvence pro zajištění provozu. Ale nejen stát, nýbrž i města, okresy a země mají k vydržování divadla přispívati. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.)

Stálé scény jsou v krajských městech: Plzeň, Ostrava, Olomouc, Bratislava a Košice. Krajská města jsou střediskem krajů. Divadla v krajských městech umožňují, aby obyvatelé okresních měst a obcí divadla v krajských městech navštěvovali. Praha je daleko, každý nemůže jeti do Prahy do Národního divadla. Krajská divadla jsou částečnou náhradou za Národní divadlo. Stát má tedy úkol krajská divadla subvencovati. Uznáváme požadavek Zemského národního divadla brněnského na zestátnění a tento požadavek podporujeme. Mluvím za všechna divadla, která slouží nejen svému městu a okresu, ale také svému kraji. Stejně žádám úměrné subvence pro všechna divadla. Prosím však, aby jako vždy a ve všem, nebylo také při subvencování české divadlo v Olomouci opomíjeno a jemu jako dosud menší subvence poskytovány. Olomoucká kraj. hanácká župa je rovnocenná poplatně s velkými kraji moravskými, a proto vším právem jménem města Olomouce a jeho obyvatelstva mohu žádati, aby olomouckému divadlu dostalo se rovnocenné subvence.

Považuji za nutné poukázati váženému senátu na těžkosti, se kterými bylo olomouckému divadlu zápasiti ve věci provozu a budovy. Olomoucká divadelní budova na Masarykově náměstí čís. 22 byla postavena v roce 1830 podle plánů vídeňského architekta Kornhäusela, specialisty divadelních staveb, nákladem 71.656 zl. 54 kr. tehdejší měny. Dne 4. října 1830 bylo divadlo slavnostně otevřeno, jak jsem již byl uvedl. Je přirozeno, že budova před 100 lety nedostatečnými prostředky vystavěná již dávno nevyhovovala požadavkům, které moderní doba klade na divadlo po stránce umělecké, technické i bezpečnostní. Pokud se týče umělecko- technických požadavků, zařízení staré budovy olomouckého divadla bylo tak primitivní, že provedení každé hry, jen prostředně výpravné, naráželo na těžké obtíže, které bylo lze přemáhati jen částečně a ještě větším dílem jen na úkor umělecké stránky. Ohledy na technické nedostatky divadla pronikavě působily i na výběr repertoiru.

Bezpečnostní poměry ve staré olomoucké divadelní budově byly přímo zoufalé, takže divadlo bylo trvale ohroženo nebezpečím, že bude z důvodů bezpečnostních uzavřeno. Stavební rada zemské politické správy moravské, inž. M. Lambl, po zevrubném ohledání stavu divadelní budovy v roce 1925 - protokol ze dne 17. března 1925 - podal tento posudek:

>Divadelní budova pochází z prvé polovice minulého století a sestává z hlavního traktu divadelního, jdoucího do náměstí a dvou úzkých dvorních přístavků. Při celé budově použito ke konstrukcím stropním provazišť, propadlišť atd. vesměs z dřevěného materiálu, který dnešním požadavkům divadla nevyhovuje a svým velmi špatným stavem ohrožuje bezpečnost personálu, budovy a v ní umístěných zařízení a potřeb. To platí zejména o obou přístavcích dvorních, kde umístěno dosud: v přízemí: kancelář divadelní a denní pokladna, sklad dekorací, mechanická dílna a byt domovníka; v prvním poschodí: dámské šatny společné pro sbor i solisty, které pro naprostou nedostatečnost vedlejších místností divadelních musejí býti, ač samy nedostatečně rozměrné, současně používány jako zkušební místnosti; ve druhém poschodí: pánské šatny, rovněž společné pro sbor i solisty, holič a krejčovna, kde tísní se i část garderoby; v půdní prostoře je sklad kostymů. Ve všech těchto částech jsou celkem dva záchody, a to po jednom v I. a II. patře.

Jak již shora řečeno, jsou stropy vesměs, vyjma ve shromaždišti za jevištěm, kde jsou klenuté do travers, dřevěné, z větší části vůbec bez spodní rákosové omítky. Na půdě, kde je sklad kostymů, tvoří konstrukce dřevocementového krovu současně strop místností, který na mnoha místech protéká a s jehož důkladnou opravou nelze otáleti, neboť kostymy stále vlhkem jsou poškozovány. Stropní trámy, průvlaky a podpory jsou částečně ztrouchnivělé a v případě ohně nebylo by lze velmi cennou zásobu kostymů a zbroje vůbec zachrániti. Stejně sešlým dojmem působí i příruční skladiště dekorací, které protékající řekou vlhnou. Mimo to je skladiště to malé, pročež byla ve dvorku beztak úzkém - 3,50 m šířky - postavena nouzová dřevěná kůlna, kde jsou také dekorace ukládány.

O stavu ostatních částí těchto dvou dvorních křídel platí, co v předchozím řečeno. Místnosti ty nejen že nevyhovují požadavkům nynějšího provozu co do počtu, velikosti a vybavení, nýbrž jsou i stavebně do té míry sešlé, že vyžadují neodkladně podstatných oprav, aby nevzešlo z průtahu nebezpečí. Tento stav budovy nutí družstvo ke stavebním úpravám.

Tyto stavební úpravy bylo nutno pro vésti urychleně, poněvadž stav budovy ukázal se tak chatrným, že bylo na př. nutno podpírati v šatnách stropy, aby nespadly účinkujícím na hlavu. Opravy a adaptace byly prováděny postupně v etapách, jak to finanční prostředky družstva dovolovaly.

R. 1931 byla nákladem 76.207.65 Kč upravena fasáda divadelní budovy. R. 1924 bylo nově postaveno skladiště na dekorace - mimo divadelní budovu nákladem 249.916.37 Kč. R. 1925 bylo přestavěno jeviště nákladem 2,352.180.22 Kč podle plánu vídeňského architekta Hermanna Helmera. R. 1926 byly upraveny šatny a záchody ve foyeru nákladem 39.329.98 Kč. R. 1927 byl přestavěn zadní trakt divadelní budovy a doplněn novostavbou budovy administrativní podle plánů vypracovaných konsorciem stavitelů a architektů olomouckých. Stavební náklad činil 1,594.905.90 Kč. Město přispělo na tuto stavbu částkou 1,500.000 Kč. Nábytek a zařízení divadelní budovy opatřilo družstvo nákladem 61.380.47 Kč. Celkem přestavba - zmodernisování divadelní budovy - vyžádala si nákladu 4,364.960.59 - Kč, z něhož uhradilo město Olomouc částku 1,500.000 Kč a Družstvo českého divadla v Olomouci částku 2,864,960.59 Kč. Poněvadž Družstvo si úhradu stavebních nákladů opatřilo vesměs výpůjčkami, ze kterých do 30. června 1938 zaplatilo na úrocích 900.643.03 Kč, zatížilo zmíněné investice Družstvo českého divadla v Olomouci celkovou částkou 3,765.603.62 Kč.

Takto byla zmodernisována celá divadelní budova v Olomouci mimo hlediště. I s jeho podstatnou a důkladnou adaptací nelze na dlouho odkládati, poněvadž tato část divadelní budovy je na prosto zastaralá a účelu svému se stanoviska bezpečnostního naprosto nevyhovuje, stejně jako nevyhovuje svým rozsahem a rozdělením místním potřebám a požadavkům doby, zvláště když v důsledku chatrného stavebního stavu divadla byl počet míst snížením přípustného počtu osob k stání skoro o sto omezen na 900 osob: 666 sedadel a 250 míst k stání - což pro město šedesátitisícové s bohatým blízkým okolím je ovšem příliš málo. Nad to zařízení hlediště je zastaralé, schátralé a nevyhovující. Přerozmanité, snadno zápalné konstrukce, jak je řada desetiletí postupně a nejednotně vytvořila, s úplně opotřebovaným vybavením, vyžadují ohromných nákladů udržovacích a hrozí stále nebezpečím požáru i při všemožných opatřeních bezpečnostních. Aby olomoucké divadlo i v části hledištní odpovídalo předpisům požární policie, platným pro divadlo, je nezbytno bez dlouhých odkladů provésti přestavbu, při které by dřevěná konstrukce zaměněna byla konstrukcí železobetonovou a počet míst se rozmnožil o několik set předsunutím obou balkonů nad přízemí a částečnou přeměnou loží v balkony. Současně bude nutno účelně upraviti vestibul a předsálí, které jsou rovněž ve stavu horším než chatrném.

Přestavbu tuto nebude lze na dlouho odkládati a přikročí k ní Družstvo českého divadla ihned, jakmile si opatří finanční prostředky. Stavba bude vyžadovati nákladu asi 2 - 2,5 mil. Kč. Jejím provedením získalo by město Olomouc vzorně vybudovanou divadelní budovu vyhovující na staletí, a Družstvo bude moci nejen úplně využitkovati milionových investic na úpravu budovy olomouckého divadla dosud věnovaných zvýšením příjmů z představení, ale zajistí tak trvale budoucnost českého divadla v Olomouci, neboť to je podstatná podmínka pro bezpečné zjednání rozpočtové rovnováhy olomoucké české scény.

Arci bez účinné státní podpory tuto úpravu olomouckého divadla nebude lze dokončiti, poněvadž Družstvo českého divadla v Olomouci své vlastní finanční možnosti vyčerpalo úplně dosavadními čtyřmilionovými investicemi. Pomoci takové české divadlo v Olomouci potřebuje velmi naléhavě a také takového přispění zasluhuje. Olomoucké české divadla v devíti sezonách svého trvání dalo 4.400 představení, z toho 1600 oper, 1400 operet a 1400 činoher. Uvedlo v té době na scénu 480 premier, z toho 110 operních, 120 operetních, 4 baletních, 350 činoherních.

Z představení bylo 450 za podstatně snížené ceny, tedy více než 10 %, a to 260 lidových, 150 studentských a dětských, 40 vojenských. A působnost a význam olomouckého českého divadla nejsou jen lokální. Ze 4.400 pořádaných představení byla přibližně polovice v Olomouci a druhá polovice na zájezdech.

Olomoucké divadlo pořádalo zájezdy do těchto měst: Luhačovice, Hradec Král., Prostějov, Přerov, Ml. Boleslav, Vys. Mýto, Jičín, Kroměříž, Uh. Hradiště, Litomyšl, Náchod, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Uh. Brod, Trenč. Teplice, Velký Újezd, Kladno, Žamberk, Litovel, Zábřeh, Kostelec n. O., Zlín, Lipník, Žilina, Tovačov, Roudnice, Kojetín. Dále konány zájezdy v městech s českou menšinou: Most, Liberec, Teplice Šanov, Ústí n. L., Uničov, Opava, Karlovy Vary. V zahraničních státech hrála olomoucká opera a činohra ve Vídni. V Krakově opera a orchestrální koncert, Olomoucké divadlo hostovalo také po dva roky v Praze, a to s operou a činohrou ve varietním divadle Praha-Karlín. V sezoně 1929-1930 bude současně olomoucké divadlo provozovati své hry v Čes. Budějovicích se spojenými zájezdy do Jihlavy a Znojma. Bude se obdobně hráti opera, opereta a činohra. Ensemble olomouckého divadla činí 200 osob, s pomocnými silami 236.

Olomouckému divadlu teprve ve třetí sezoně počalo se dostávati subvence. Subvence ministerstva školství a nár. osvěty činila za r. 1921 30.000 Kč, za r. 1922 25.000 Kč, za r, 1923 120.000 Kč, za r. 1924 120.000 Kč, za r. 1925 120.000 Kč, za r. 1926 120.000 Kč, za r. 1922 200.000 Kč, za r. 1928 200.000 Kč.

Veškerá vydání od r. 1921/22 až do r. 1927/28 činila 29,532.570 Kč. Veškeré příjmy 1921/22 až do 1927/28 22,382.850 Kč. Vydání jsou proto veliká, že stavební investice činily 4,5 mil. Kč. Roční deficit činí průměrně 500.000 Kč. Jistě, že význam divadla olomouckého po stránce umělecké a výchovné dokázal městu i kraji, ve kterém působí, že cena nákladů, které od státu, země, měst a okresů požaduje, jest oprávněna a úměrna dílu vykonanému. Olomoucké divadlo obstálo dosud čestně před veřejností. Olomoucké divadlo dosáhlo úspěchu ne jen doma a v městech republiky Česko slovenské, ale také v zahraničí. Očekáváme, že nám bude dána pomocná ruka, a vynasnažíme se ve všech směrech stále jíti kupředu jak umělecky tak i výchov ně.

Také stav Národního divadla moravsko-slezského je neutěšený.

Spolek Národní divadlo moravsko slezské v Mor. Ostravě provozuje stálou scénu od r. 1919. Je to jediné stálé české divadlo v průmyslové pánvi moravsko-slezské t. j. území severovýchodní Moravy a býv. Slezska včetně Hlučínska a Těšínska.

Kromě představení v Mor. Ostravě pořádá Národní divadlo moravsko-slezské četné zájezdy do míst sousedních a ze jména měst, ve kterých žijí české menšiny, jako na př. do Opavy, Bohumína, Orlové, Místku a Čes. Těšína. V letošní sezoně uspořádalo s povolením polských ministerstev věcí zahraničních a osvětových také tři představení v pohraničním polském Těšíně s úmyslem jednak representovati v tomto polském městě české umění divadelní, jednak poskytnouti českému lidu v sousedních obcích československých příležitost zúčastniti se divadelních představení vyšší úrovně umělecké.

Národní divadlo moravsko-slezské svým působením v Mor. Ostravě i svými zájezdy koná velmi důležité a významné poslání osvětové, lidově - výchovné a národně - buditelské, tím důležitější, že jde o kraj, který až do 28. října 1918 úpěl pod systémem násilné germanisace, štědře podporované z Vídně a Berlína. Národní divadlo moravsko-slezské, pamatujíc na své poslání lidově-výchovné, koná kromě normálních představení soustavně představení za snížené ceny, aby umožnilo návštěvu divadla i širo kým vrstvám lidovým. Představení při snížených cenách konají se pro žactvo škol obecných a občanských, pro studentstvo škol středních, pro dělnickou akademii a pro osvětové instituce. Kromě toho pořádá divadlo lidová představení při snížených cenách.

Provozování Národního divadla moravsko-slezského je trvale pasivním, přes to, že veškerá svoje vydání osobně-věcná omezuje na míru nejnutnější.

Spolek Národní divadlo moravsko-slezské v Mor. Ostravě má rozpočet na divadelní sezonu 1928-1929, který před pokládá schodek 1.243.110 a účet zisku a ztráty k 31. březnu 1929 vykazuje za dobu od 1. srpna 1928 do 31. března 1929 úhrnnou ztrátu 961,182.70 Kč.

Schodky Národního divadla moravskoslezského v žádné sezoně nebyly uhrazeny subvencemi z veřejných fondů, nýbrž naopak z každé sezony zbyl značný schodek neuhrazený veřejnými subvencemi a těmito schodky subvence mi neuhrazenými byl rok co rok zatěžován spolek Národní divadlo moravsko - slezské, až konečně břemeno ne uhrazených schodků dosáhlo ke konci sezony 1927-1928 částky Kč 3,583.030.85.

Spolek Národní divadlo moravsko slezské použil k zatímní úhradě těchto subvencemi neuhrazených schodků veškerého svého jmění, které získal veřejnými sbírkami a jinými podniky, jako na př. slavnostmi, výslovně k účelům stavebním, t. j. ke zřízení nové budovy Národního divadla moravsko - slezského a kromě toho je tou dobou dlužen cca 1,000.000 Kč Moravsko-ostravské spořitelně, pensijnímu ústavu, nemocenským pojišťovnám a dodavatelům věcných potřeb. Spolek Národní divadlo moravsko slezské vyčerpal tím veškeré svoje pro středky finanční, i možnost dalšího úvěru založeného, takže mu hrozí úplné finanční zhroucení a tím také rozvrácení existence Národního divadla Moravsko slezského, jestliže se mu nedostane z veřejných fondů podpor dosti vysokých, aby uhradil úplně deficit minulé a přítomné sezony.

Spolek nemůže počítati se zvýšením subvencí obecních a zemských, a to proto, že na základě zákonů o finančním hospodářství svazků samosprávných byly subvence v rozpočtech obcí zeškrtány zemskými výbory a subvence v rozpočtech zemských sníženy ministerstvem vnitra. Také není velké naděje, že by okresní zastupitelstva mohla poskytnouti svým divadlům vydatnou pomoc. Může tedy spolek očekávati záchranu Národního divadla moravsko-slezského pouze od zvýšení subvencí státních. Průměrná roční subvence ke krytí schodku činí 500.000 Kč.

Národnímu divadlu moravsko-slezskému a Národnímu divadlu v Brně byly poskytovány od r. 1920 až do r. 1928 roční subvence s tak velikým rozdílem:

Z uvedeného je viděti, že poměr státních subvencí, vyplacených Národnímu divadlu v Brně a Národnímu divadlu v Mor. Ostravě, jest jistě velmi nepřiměřený. Ale o to více je viděti rozdíl družstva českého divadla v Olomouci oproti Brnu a také Mor. Ostravě. Veřejnost očekává, že po zestátnění Nár. divadla v Praze bude zcela jistě ve větší míře pamatováno na krajská divadla, která jsou státem subvencována.