Na 2.000 školách byli r. 1923 3 interní učitelé, dneska jest jich 10, ti ostatní učitelé jsou všichni externí a pokládají vyučování na školách živnostenských za vedlejší příjem, ať již jsou to učitelé škol národních, nebo ať již jsou to mistři, tedy učitelé z praktického povolání. Něco takového jest opravdu faktem krajně zarážejícím. A způsob vyučování na těchto našich školách rovněž dokládá, co jsem řekl, že tyto školy stanou se pomalu kulturním skandálem republiky. Vyučovací doba. Pořád ještě na učňovských školách učíme po šesté hodině večerní, kdy učedník má míti prázdno, pořád na těchto učňovských školách učíme v neděli dopoledne, kdy také ten učedník si zaslouží, aby měl volný okamžik. V cizině nás už dávno předskočili. Dnes ráno jsem otevřel >Věstník hlavního města Prahy< a čtu v něm článek příslušníka živnostenské strany Jana Černého z Vinohrad, který je členem ústředního zastupitelstva a který v poslední době udělal exkursi do Vídně, aby se tam podíval na vídeňské pokračovací školství. Tam již to patří docela k věci obligátní, že učedník v týdnu pracuje 5 dní a 6. den v týdnu patří jeho vzdělání; jde do školy a celý den od rána do večera je ve škole. Vídeňští mistři nečiní žádných námitek pro tento spravedlivý požadavek, aby učedník po dobu učení jeden den v týdnu měl pro své všeobecné a odborné vzdělání.

To je také dokladem o tom, že jsme hodně pozadu, že vyučování odborné na živnostenských školách je krajně zanedbáváno. Rozdělíme-li počet učedníků, kteří chodí do škol, na třetiny a řekneme si, že jedna třetina z těchto učedníků dostává jenom vzdělání t. zv. všeobecné, dvě třetiny vzdělání odborné, pak vidíme, že pro tu jednu třetinu těch učedníků je potřebí také odborného vzdělání, že je zde nejvýš nutno, aby s od borným vzděláním pro tuto mládež se počítalo. A není to možno, poněvadž v těch školách, do kterých dnes učedníci chodí, neexistují vůbec žádné dílny. A ty dílny, které jsou pro vyučování odborné, jsou v mnoha a mnoha případech naprosto nedostatečné. Tedy dílenské vyučování učedníkům, žákům na živnostenských pokračovacích školách rovněž musí býti dáno.

Toto všechno je známo odborným kruhům a dokonce i širší veřejnosti a pracuje se na tom, aby tyto nedostatky byly odstraněny. Osnova zákona je, slavný senáte, připravena, je potřebí jenom, abychom ji dostali do rukou, abychom mohli o ní pojednati a abychom konečně odstranili to, co nám hrozí, ten opravdový kulturní skandál.

Proč se tedy osnova o učňovských školách nepředkládá? Nepředkládá se proto, že na to nejsou peníze. Chybí 25 milionů Kč. A my jsme slyšeli, že o této věci nedávno se radila koaliční osma a uložila přímo panu ministrovi financí, aby těchto 25 mil. Kč opatřil. A pan ministr financí si udělal situaci pro sebe velmi pohodlnou, tento rozkaz sdělil panu ministrovi školství a nařídil mu, resp. vyslovil přání, aby pan ministr školství v resortu ministerstva školství těchto 25 mil. Kč ušetřil, tedy má se ušetřiti na jiných školách, aby se mohlo dáti školám živnostenským. Nevím, zdali pan ministr školství bude do té míry ochoten, aby těchto 25 mil. Kč z úspor ministerstva školství opatřil, ale kdy bych věděl, že žádná jiná pomoc tu nebude, sepjatýma rukama bych chtěl po prositi toho pana ministra, aby opravdu těch 25 mil. Kč našel, aby tomu živnostenskému školství u nás pomohl tou značnou obětí na jiných polích našeho života školského. (Sen. Havlena: Těmi mizivými pokutami se nic nepomůže!) Na těch mizivých pokutách se vybéře 1,600,000 Kč ročně. Co to znamená, slavný senáte, když my na podporu živnostenského školství máme v rozpočtu 18 mil. Kč, a když jediná Vídeň, jediné město v Rakousku na školství pokračovací dává 33,5 mil. korun a my pro celou republiku máme v rozpočtech na pokračovací školství živnostenské 18 mil. Kč. A z těch pokut 1,600.000 Kč je urče no na stavby samostatných živnostenských škol! Není to do nebe volající věcí, když nemáme v celé republice do hromady ani 10 samostatných budov, když těchto samostatných budov je potřebí více než soli. Lituji, že je tu ten kol. Pastyřík. Byl bych si přál, aby tu kolegové ze živnostenské strany seděli všichni. Nemohu si pomoci, musím na kolegy ze živnostenské strany uvaliti odpovědnost za to, jestli to živnostenské školství od 1. ledna 1930 nebude vypadati jinak, než vypadá. Naši kolegové ze živnostenské strany jsou součástí vládní většiny, mají tedy určitou politickou moc. Prosím, ať tuto politikou moc náležitým způsobem uplatní, ať řeknou, že ta jejich práce pro vládní většinu za těch 25 mil. Kč opravdu stojí, a když uslyší, že nestojí, ať dají výpověď. Otázka živnostenského školství se jich dotýká v prvé řadě, a musíme je činiti také v prvé řadě odpovědnými za to, aby celá tato věc byla vyřízena tak, jak toho potřebuje. Nebude snad přece nikdo chtíti od nás, od oposičníků, abychom to my na vládě vymohli. Jistě bychom to rádi učinili, ale vláda nás neposlouchá. My budeme samo sebou se rozumí pro osnovu zákona hlasovati oběma rukama, to kolegům ze živnostenské strany zaručuji, ale jde právě o finance a ty si musejí kolegové na ministru financí vymoci sami. Ještě jednou tvrdím, že oni jsou za vyřízení této věci odpovědni, a my je k této odpovědnosti budeme volati, jestliže 1. ledna 1930 nebo do 1. ledna 1930 nedostaneme osnovu zákona do rukou a jestliže tedy od 1. ledna 1930 jak zákonem, tak také po stránce finanční nebude živnostenské školství vyřešeno. Věděl bych radu, jak by se nedostatku živnostenských samo statných škol dalo odpomoci, a ta by spočívala v tom, že by ministerstvo školství doporučilo, aby všude tam, kde jsou v programu stavby nových školních budov, zejména stavby škol měšťanských, bylo pamatováno na to, aby část těchto budov věnována byla samostatným třídám a zejména samostatným dílnám živnostenských škol. Ta věc by se dala řešiti docela účelně a rychle, kdyby to tiž ministerstvo školství, majíc seznam takových projektovaných budov, bylo ochotno přispívati obcím na tyto budovy určitou částkou. Jistě, že by obce to udělaly. Máme řádu takových případů, je to na př. Písek, kde je tímto způsobem vyřešeno umístění živnostenských škol velice pěkně a účelně. A jak je to v Písku, dalo by se to zaříditi i jinde. A pak mám ještě jednu dobrou radu, ještě jeden příklad, jak by se dala celá ta otázka vyřešiti. Pánové, téměř v každém větším okresním městě máme velmi pěkné školy hospodářské a hospodyňské. Jsou to budovy (Sen. Havlena: Nevyužitkované!), které jsou podobny přímo palácům, a při tom jsou to budovy nevyužitkované. Učí se tam od listopadu do května a pak jsou ty budovy prázdné. Snad by bylo možno, kdyby kolegové ze strany živnostenské dohodli se s kolegy ze strany agrární, aby jim při propůjčování těchto budov nebyly činěny žádné obtíže, aby do těchto krásných budov mohl choditi také dorost živnostenský. Vždyť je to mládež téhož národa, ať už jsou to zemědělci, nebo kandidáti budoucího povolání živnostenského, všichni jsou stejně příslušníky našeho národa, naší republiky. Proč tedy neumožniti, aby v prázdných, krásných budovách a třídách hospodářských škol mohli býti vyučováni také žáci pokračovacích škol živnostenských a naši učňové? Jakmile by došlo v tom to směru k dohodě, měli bychom řadu krásných budov pro živnostenské pokračovací školství a tyto školy mohly by tak býti opravdu školami odbornými, mohly by býti střediskem učedníků z celých okresů a tím by bylo okamžitě odpomoženo veliké nesnázi v živnostenském školství.