To nemá býti kritikou toho nebo onoho divadla na té neb oné straně. To má jenom potírati tendenci, kterou pozorujeme všeobecně bohužel také v našem divadelním životě. A tu doufáme, že státem podporovaná divadla budou vychovateli a ukáží, že lid nenalézá zalíbení jen na sprostých představeních, nejen na nějakých předrážděných problémech a oslňující technice, nýbrž že lid také má zalíbení a smysl pro zdravé umění, jestliže se mu takové poskytuje.

Velevážení! Může-li nám kdo při tom to zákoně co vytýkati, mohlo by to býti nejvýše to, že se nám řekne: Což nemáte důležitějších výdajů nežli na divadlo? Což nejsou tu věci, které nás ještě mnohem více pálí, při nichž by stát měl ještě mnohem rychleji zasáhnouti a zjednati pořádek nežli v divadle? (Sen. Stark (německy): Váleční invalidé a sirotci!) Máte docela pravdu, pane kolego! Byl jsem na příklad smutně překvapen, když jsem slyšel, že vláda předložila invalidní zákon ve formě úplně nezměněné a nevzdávám se naděje, že se koaličním stranám přece po daří, alespoň co se týče těžce poraněných, docíliti ještě v poslední okamžik nějakého zlepšení. (Sen. Stark (německy): Co pak je se staropensisty?) Pane kolego, o tom jsem přece mluvil již tak často; jak víte, má zde rozhodující slovo nikoli koalice, nýbrž pan ministr financí, a ten nám do dnešního dne neposkytl prostředků. (Sen. Stark (německy): Tam nahoře mluvíte tak, a když sedíte tamhle, hlasujete proti!) Opakuji, že my nemůžeme zlepšiti postavení staropensistů, nedá-li na to pan ministr financí žádných peněz. Mluvím-li o důležitých úkolech, pomýšlím při tom na jednu věc, která se nyní právě odehrává mezi státem a zemí, myslím totiž poměry ve Všeobecné nemocnici v Praze.

Víte, že se v poslední době přednostové všech klinik české i německé university obrátili k veřejnosti a k vládě s pamětním spisem, ve kterém poukazují k neudržitelným poměrům ve Všeobecné nemocnici zde v Praze. Zde stojí rychlým reformám v cestě obzvláště nejistá kompetence anebo lépe řečeno: střetnutí několika kompetencí. Neboť tam mluví do věci zemský úřad, ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví. Pánové vědí, jak dlouho to trvá, máme-li co činiti jen s jedním úřadem, jak to teprve vypadá, mají-li do toho mluviti 3 úřady! Proto je požadavek přednostů klinik zcela oprávněný, aby totiž tento stav konečně jednou byl od straněn, a aby kliniky i s odděleními, u nichž nyní profesoři jsou primáři na odděleních v nemocnici, aby tedy Vše obecná nemocnice se vším všudy konečně předána byla jedině školské správě. Tím způsobem docílilo by se jednotnosti, která by prospěla rychlému opatřování potřeb a tolik nutnému rychlé mu vybudování mnohých klinik.

Velevážení! Zákon, který máme zde před sebou, přijat bude dnes skoro jednohlasně tak jako v poslanecké sněmovně také v senátě, ačkoli jde o kulturní účel, který v prvé řadě je ve prospěch jen jednoho národa. Kéž by se tato po dívaná jednomyslného přijetí opětovala často a častěji v obou komorách, obzvláště také tehdy, jde-li o německé tužby. Dovolil jsem si navrhnouti k zákonu, který potom bude projednáván, k zákonu o zřízení vysoké školy obchodní s českým jazykem vyučovacím v Praze, resoluci, ve které se vláda vybízí, aby učinila potřebné přípravy, by založena byla také německá vysoká škola obchodní. Při velikém rozsahu, jaký mezi Němci mají obchod a živnosti, při vnitropolitickém a zahraničním významu, jaký právě v tomto oboru přísluší Němcům, není to zajisté žádným přehnaným požadavkem, žádáme-li, aby zde v zemi Němcům byla poskytnuta možnost vzdělati se tak, aby se jako obchodníci, průmyslníci anebo jinak v obchodě mohli dát viděti na celém světě. Prospěje to rozvoji obchodu a průmyslu a dobru všech národů tohoto státu. Prosím pány, aby tuto myšlenku, že navzájem chceme podporovati kulturu, projevili tím, že tuto resoluci - je přece prozatím bohužel jen papírem - právě tak jako v poslanecké sněmovně přijmou také v senátě.

Ostatně jest prostředků, sil, které oživujeme ve službách kultury, skutečně použito co nejlépe, mnohem lépe nežli na vojenské výdaje, které, bohužel, za dnešních ještě poměrů stále musíme povolovati. Kulturní zařízení, která tvoříme, nemůže cizině prodati žádný placený vyzvědač, jsou a zůstanou našimi a vzrostou v sílu a květ a pokrok všech národů ve státě. Domluvil jsem. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Doslov má ještě pan zpravodaj. Dávám slovo panu zpravodaji sen. dr Němcovi.

Zpravodaj sen. dr Němec: Slavný senáte! V debatě o zákonu, který se týká zestátnění Národního divadla, vlastně žádný řečník se nevyslovil proti tomuto zákonu. A s uspokojením můžeme konstatovati tuto jednomyslnost právě tak, jako to učinil předcházející řečník pan sen. dr Hilgenreiner.

Byla ovšem v debatě pronesena rozmanitá přání, která se týkala jednak za chování umělecké úrovně Národního divadla, směrů umělecké činnosti v tomto uměleckém ústavu, dále rozmanitá oprávněná přání, která se týkají také jiných divadel mimo Prahu, divadel, která mají nesporně své veliké zásluhy a vysokou uměleckou úroveň. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Jsme přesvědčeni, že tento zákon znamená vlastně počátek toho, že napříště bude snaha upraviti poměry těchto mimopražských divadel anebo divadel mimo Národní divadlo v naší republice se nalézajících - ovšem těch velkých opravdu uměleckých divadel - jinak, nežli se dálo dosud, a také jim zabezpečiti možnost vysoké umělecké úrovně, jakož i hospodářské rovnováhy.

Byla pronesena také přání, týkající se hmotného postavení divadelního personálu v Národním divadle a ovšem také jiných umělců divadelních. V tom smyslu byla tato přání také jednomyslná, aby ministerstvo školství a nár. osvěty pokud možno pečovalo o úpravu poměrů staropensistů, dále aby pečovalo o umělecký personál samotný, zvláště o ty, kteří nemají tak individuálního vysokého významu uměleckého, že by sami svou osobností dosáhli slušné hmotné existence. To se týká jmenovitě operního sboru, který se dožaduje propočítání let a úpravy pensí, dále orchestru, který také v tomto smyslu se dožaduje jmenovitě pensijního zabezpečení atd.

Pan dr Heller zmiňoval se zde o Stavovském divadle. Otázka Stavovského divadla je vlastně již res judicata a bylo by zbytečné obšírně se o ní zmiňovati. Ostatně v dobách revoluce nebo v dobách revolučního kvašení děje se leccos, co v dobách klidných se díti nemůže. Přece však považuji za svou povinnost, abych připomenul, že stát se snažil nahraditi újmu, kterou německé divadelnictví utrpělo zabráním Stavovského divadla, tím, že smluvil, že po tu dobu, dokud trvala smlouva bývalého ředitele Kramera s Theater Verein, t. j. do 30. června 1928, zavázal se platiti divadlu německému resp. tomu Theater Vereinu státní subvenci ve výši ročně 1,380.000 Kč.

Tento právní závazek uplynul jmenovaného data, nicméně ministerstvo školství do rozpočtu tuto částku jako subvenci zařadilo dobrovolně i nadále, a není to malý peníz, poněvadž ze státních prostředků vlastně žádné jiné divadlo tak velkou subvenci nedostává.

Zmínil jsem se již o tom, že zde bylo mluveno ve prospěch jiných divadel mimo Národní divadlo, a myslím, že ministerstvo školství ve smyslu resoluce, která je připojena k referátu kulturní ho a rozpočtového výboru, skutečně těmto hlasům bude se snažiti pokud možno vyhověti.

Pan. dr Heller i p. kol. dr Hilgenreiner zmínili se zde také o otázce Všeobecné nemocnice v Praze, po případě nemocnic vůbec, jakož i klinik. K tomu připomínám, že ty neudržitelné stavy, jaké tam jsou, jsme vlastně převzali z doby Rakouska. Ovšem že za dobu, která uplynula od převratu, mohlo se pro zlepšení poměrů státi mnohem více, nežli se skutečně stalo. Jestliže p. dr Heller řekl, že ty poměry jsou horší, než byly tenkráte v době převratu, tedy to může míti platnost jen relativní, t. j. v tom smyslu, že vzhledem ke vzrůstu počtu posluchačů, jakož i těch, kteří vyhledávají Všeobecnou nemocnici a kliniky, nedostatky těchto institucí se pociťují ještě více než tenkráte, a myslím, že skutečně je stav takový, že by všichni, kdo mají zájem na těchto humanních i vědeckých ústavech, měli působiti k tomu, aby se co nejdříve stala naprostá náprava. Já jsem na tomto místě, kdykoli jsem mluvil o otázkách týkajících se rozpočtu, vždy upozorňoval na to, jak naprosto desolátní stav je v našich klinikách a nemocnicích, a upozorňoval jsem na to, že tyto instituce jsou určeny pro nejširší vrstvy, nejen pro proletáře, jak se někdy říká, nýbrž i pro střední vrstvy, které si nemohou zaplatiti nynější drahá soukromá sanatoria, a že je nezbytnou povinností státu, aby v nejkratší době všechny nedostatky, které zde jsou, odstranil.

Velká část této nespokojenosti a ne možnosti, aby se stala náprava, skutečně plyne z kompetenčních sporů. Je zde země Česká, je zde ministerstvo vnitra, ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví, a tu je pochopitelno, že se vleče všechno právě těmi meziministerskými jednáními k velikému neprospěchu věci, která potřebuje skutečně, aby v době co nejkratší byla rozřešena, neboť za nynějších poměrů jsou opravdu naše kliniky a naše Všeobecná nemocnice skvrnou a ostudou na kulturním stavu v naší republice.

Doporučuji slavnému senátu, aby zákon o zestátnění Národního divadla přijal v tom znění, jak byl tento zákon schválen v posl. sněmovně. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec(zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Námitek ne bylo.) Námitek není. Přikročuji tedy k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem, jakož i s úvodní formulí po dle zprávy výborové (tisk 886) souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové (tisk 886) souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu je:

2. Návrh, aby zkráceným řízením po dle §u 55 jedn. řádu byla projednána osnova zákona o Národním divadle v Praze. Tisk 886.

Jelikož se jedná o osnovu zákona, který má vejíti co nejdříve v platnost, je potřebí ji projednati se všemožným urychlením a proto navrhuji, aby věci této ve smyslu §u 55 jedn. řádu přiznána byla pilnost a projednána byla řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věci je přiznána.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů sen. dr Němce a sen. dr Karasa, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Němec: V §u 3, řá dek 2., za slovy >v Praze< má býti čárka.

Místopředseda dr Brabec: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém s korekturou hlášenou panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, s opravou navrženou panem zpravodajem, a to ve znění shodném s předchozím usnesením poslanecké sněmovny.

Dále jsou zde čtyři resoluce výboru kulturního, otištěné ve zprávě výborové a není tedy potřebí je snad čísti.

Dám hlasovati o všech resolucích najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí se čtyřmi resolucemi výboru kulturního, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce výboru kulturního, otištěné ve zprávě výborové, se přijímají.

Přikročíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Němec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Němec: Slavný senáte! Po převratu byla u nás zřízena vysoká škola obchodní a v zákoně, kterým byla zřízena, bylo vysloveno již, že má býti připojena k tehdejší české technice v Praze. Avšak její postavení k českému vysokému učení technickému po jeho reorganisaci, která se stala r. 1920, pozbylo přesného vymezení. Osnova zákona, o němž dnes jednáme, má především za účel, aby včlenila českou vysokou školu obchodní do svazku českého vysokého učení technického a aby se vysoká škola obchodní stala rovnoprávnou s jinými vysokými školami našeho učení technického, což bude míti celou řadu výhod správních a také finančních.

Všeobecně se nyní jeví směr vysoké školy centralisovati, a to proto, poněvadž se tím zjednodušuje a stává úspornou centrální správa těchto vysokých škol. Dále však je také posluchačům jednotlivých vysokých škol usnadněno, aby vedle svých speciálních přednášek využili možnosti navštěvovati rozmanité jiné přednášky na dotčeném vysokém učení konané. Dává se tím také možnost, aby se využilo rozmanitých ústavů a seminářů v daleko širším rozsahu, než je to možno, když každá vysoká škola je úplně oddělena.

Vysoká škola obchodní byla dosud tříletá. Objevilo se však během doby, že materiál, který musí býti na vysoké škole obchodní zpracován, je tak rozsáhlý, že tři roky k tomu naprosto nestačí. Tomu vyhovuje předložený zákon tím, že rozšiřuje studium na vysoké škole obchodní na 4 roky místo dosavadních tří. V souvislosti s tím bude potřebí také jinak rozděliti studium, jakož i zkoušky a reorganisovati tedy dosavadní řád studijní i zkušební. K tomu ovšem zmocňuje zákon ministra školství a nár. osvěty.

Nová organisace vstoupí v platnost pro posluchače, kteří začnou studium v zimním běhu po prázdninách, a pro ty, kteří nevykonají státní zkoušky do konce studijního roku 1932/1933. Zákon dává také možnost, aby absolventi vysoké školy obchodní dosáhli doktorátu, a přiznává jim právo, aby po druhé státní zkoušce užívali titulu inženýra. Je pravděpodobné, že ministerstvo školství vyhoví přání, které bylo vysloveno s několika stran, aby při zpracování nových studijních a zkušebních řádů byl vyslechnut i profesorský sbor školy obchodní.

Doufejme, že tato nová organisace vysoké školy obchodní povede k tomu, že budou vychováváni na ní skutečně podnikaví mužové praktického života, kterých nejen náš soukromý život hospodářský, ale také veřejný život hospodářský, velmi mnoho potřebuje. Kulturní výbor navrhuje, aby senát přijal osnovu zákona ve stejném znění, jak ji přijala posl. sněmovna a jak je obsažena v senátním tisku č. 901.(Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, ale byl po dán resoluční návrh pana sen. dr Hilgenreinera a druhů. Prosím, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): >Vláda se vybízí, aby učinila potřebná opatření k brzkému zřízení německé vysoké školy obchodní.<

Místopředseda dr Brabec: Přikročíme ke hlasování. O návrhu resolučním se bude hlasovati až ve druhém čtení. Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tak, jak je vyznačeno v sen. tisku 901, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se: souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 901 ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je:

Zpravodajem je sen. Pastyřík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pastyřík: Slavný senáte! Již delší dobu probíráme otázku, aby naše školství pokračovací bylo jak náleží podporováno, a jde hlavně o to, aby pokračovací školství bylo zestátněno. Podali jsme již v posl. sněmovně r: 1923 návrh zákona, aby veškeré příjmy, které plynou z pokut živnostenských, byly obráceny ke prospěchu vzdělání našeho dorostu. Předloha tato ležela dlouho, až teprve r. 1926 byla schválena, a nyní jde o zestátnění našich pokračovacích živnostenských škol a vůbec škol průmyslových. V osmičce o této věci bylo také jednáno a žádáno 25 milionů Kč k tomu účelu. Pan ministr financí však prohlásil, že dosud se nedostává finančních prostředků k tomu, a tu živnostenský výbor 16. dubna se usnesl na resoluci, která má podpořiti to, aby jedenkráte bylo postaráno o živnostenské školství pokračovací, aby živnostenské školství pokračovací nebylo odkázáno na milost a na různé dary od obcí, společenstev, obchodních komor atd. Je potřebí, aby živnostenské pokračovací školství bylo postaveno na pevnou bási. Aby jedenkráte také o náš dorost živnostenský bylo jak náleží po staráno, usnesl se výbor na této resoluci: >Vládě se ukládá, aby vložila do státního rozpočtu na rok 1930 příslušnou částku, jíž by bylo zabezpečeno provedení připravovaného zákona o pokračovacím školství živnostenském učňovském - a to již ve školním roce 1929/30. <

Doporučuji slavnému senátu tuto resoluci ku přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Na řečnické listině je přihlášen pan sen. Hubka. Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitky nebyly.)

Není-li námitek, považuji lhůtu za schválenu a dávám slovo panu sen. Hubkovi.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Není mým úmyslem hovořiti ke změně §u 151 živn. řádu. Věc tato je bezpředmětnou, ale mým úmyslem je mluviti k resoluci od hlasované živnostenským výborem a předložené slavnému senátu. Tato resoluce pojednává o otázkách živnostenského školství. Situace živnostenského školství, jak se teď říká, učňovského školství, v republice je taková, že, bude-li tento stav trvati trochu déle, stane se naše živnostenské školství kulturním skandálem Československé republiky. Říkám-li, že se toto školství stane kulturním skandálem, užívám snad trochu silného slova, ale vynasnažím se to, co tvrdím, také dokázati, a to hned v ně kolika směrech.

Především forma podporování živnostenského školství. V republice Československé máme toto živnostenské školství podporovat pokutami, jež mají za platit naši živnostníci, když v určitých případech překročují živnostenský řád. Podporovati kterékoli školství pokutami, jest již samo sebou věcí velmi křiklavou. Za starého Rakouska jsme měli jeden takový případ, a to v národním školství, které bylo podporováno placením pivního krejcaru. Z té doby mají učitelé smutné zkušenosti, že se školství podporovalo a napravovalo těmi, kdož delší řadu hodin posedávali v hostincích a kdož si ještě po dvanácté hodině půlnoční dávali >jednu na kantory<.

Tehdy jsme vytýkali způsob, jakým veřejná správa řešila podporování národního školství, a dnes v republice nebudeme sice píti na kantory, na živnostenské školství, ale budeme vybírati ve prospěch tohoto živnostenského školství pokuty, čili budeme jiným způsobem umožňovat, aby se říkalo: >No, já tu pokutu tedy zaplatím, když je to na učedníky.< Domnívám se, že Československá republika může najíti jiný pramen příjmů, aby živnostenské školství nebylo podporováno z těchto, mohl bych říci, nekalých pramenů.

Druhý důvod, který uvádím pro to, co jsem tak drasticky řekl o stavu našeho živnostenského školství, je počet učedníků, o které se živnostenské školství má starat. Podle statistiky posledních dnů máme v Československé republice 247,680 učedníků. Z tohoto téměř čtvrtmilionového počtu učedníků je školami živnostenskými zachyceno 167.680 a plných 75.000 učedníků nenavštěvuje vůbec žádné živnostenské školy. To je ohromná národohospodářská ztráta, poněvadž právě tito učňové, dospívající mladíci a dospívající dívky, potřebují, aby jejich všeobecné vzdělání, jež získali v národních školách, bylo doplněno pokračováním všeobecného vzdělání na školách živnostenských. Zejména však tito mladíci a tyto dívky potřebují, aby byli vyučováni také odborně, na školách živnostenských, aby vyučování jejich v dílnách bylo odborným vzdělá ním na školách živnostenských podporováno. Právě tolik, kolik máme středo- školských studentů, máme učedníků, kteří vůbec v žádných školách vyučováni nejsou. To je zjev opravdu zarážející. Pro těchto téměř čtvrt milionu učedníků je v Československé republice 2.000 škol. Kdyby se měli zachytiti ještě ti učedníci, kteří do škol živnostenských nechodí, bylo by těch škol potřebí asi 2.600-2.700. Z toho tedy následuje, že nám v republice Československé nedostává se asi 700 škol, které by bylo nutno zříditi, aby zachycen byl čtvrtmilion učedníků pro tyto školy úplně. Tedy počet škol je rovněž nedostatečný.