Sen. Havránek (pokračuje): Mně je znemožněno...
Předseda: Není znemožňováno!
Sen. Havránek (pokračuje): Tedy předsednictvo senátu vypustila z mých interpelací na základě §u 9 lit. m) jedn. řádu obě dvě karikatury a v dalším čísle stať, kterou jsem hodlal přečísti. § 9, lit. m) pojednává o vyloučení projevů hrubě urážejících mravnost, projevů velezrádných nebo bezpečnost státu ohrožujících: Tedy pánové, když jsem mluvil o karikaturách, snad před 6 týdny, vyšly >Lidové Noviny< s karikaturou našeho pana ministerského předsedy Udržala, ministra zahraničních věcí dr Beneše a ministra sociální péče msgra Šrámka v hávu Adamově a já se divím, že tyto karikatury nebyly zkonfiskovány. Tomu se divím, kdežto naopak zde...
Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil o vládním návrhu zákona a zřizování nucených pracovních kolonií.
Sen. Havránek (pokračuje): Já budu hned hotov, pane předsedo. S úžasem musí člověk...
Předseda: Snad se najde jiná příležitost, kde můžete o této věci promluviti, ale nyní to není dobře možno.
Sen. Havránek (pokračuje): Chtěl bych se ještě dotknouti toho, když už bylo proti železničnímu zaměstnanectvu takovým způsobem postupováno, že musíme se diviti pohotovosti našich železničářů v letošní kruté zimě. Zde ukázali železničáři, že stojí plně na svém místě a nezasluhují si výtek nedbalosti, které byly pronášeny v poslanecké sněmovně. Víte všichni, jak zdolávali tu běsnící přírodu za nepatrnou odměnu ve formě t. zv. zmrzlých příspěvků, které způsobily tolik zla v řádách železničních zaměstnanců, které měly býti odměnou za tu námahu, které byli tito v kruté zimě vystaveni.
Mám na zřeteli také poměr zaměstnanců zemských slezských drah v Bohumíně. Je nutno, aby ministerstvo železnic se odhodlalo k tomu, aby na těchto drahách zavedlo pořádek, zejména na slezských drahách, poněvadž v tom interregnu spojování země moravskoslezské zemským úřadem v Brně bylo věnováno málo pozornosti zemským slezským drahám. Tedy bude nutno, aby ministerstvo železnic uchopilo se rázných prostředků, aby opravilo existenční poměry zemských slezských zaměstnanců analogický, jako u státních drah.
To jsem chtěl ohledně konfiskační prakse, pokud jde o železničáře, promluviti.
Mám zde ještě jeden úžasný příklad. Je to služební řád, který je dodáván železničním zaměstnancům.
Předseda (zvoní): Uznávám, že to jsou velmi důležité věci, ale nesouvisí to s předmětem.
Sen. Havránek: Ale, pane předsedo, to je důležitá věc.
Předseda: Já musím dbáti na jednací řád.
Sen. Havránek (pokračuje): je zde úžasná věc, služební řád pro železniční zaměstnance. Onehdy jsem byl v Krnově. Železničním zaměstnancům je vnucován německý železniční řád neopravený: >Im Namen Seiner Majestät des urchlauchtigsten Herrn... Sie legen einen Eidein Gelöbnis ab...<, zkrátka a dobře, čeští železniční zaměstnanci dnes přímo trnou nad opovážlivostí nadřízeného ředitelství, které jim vnucuje takovýto železniční řád.
V jedenáctém roce naší samostatnosti ministerstvo železnic neuznalo za vhodné, aby vydalo český služební řád pro železniční zaměstnance. Tolik jsem chtěl v krátkosti poznamenati.
Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Chlumecký. Sen. Chlumecký: Slávny senát! Predloha, ktorú tu predkladáte k odhlasovaniu, má rozmnožiť rad reakčných, policajne persékučných zákonov, ktorými chce dneskajší režim udržovať v poslušnosti a porobe ťažko vykoristovaný a prenasledovaný pracujúcí l'ud. To je jej pravý skutočný smysel, všetko ostatné, čo je na nej navešané ako slovný obal, má len zastrieť tento jej pravý účel. A nad tým by sa mali zamysleť všetci zástupci dnešným buržoasným režimom postižených vrstiev, lebo tu nemôže platiť nejaký stranicky ohľad alebo malicherné rozpory osobného rázu. Sú tu príklady z minulosti vel'mi výmluvné a poučné. Nech si len zástupci socialistických strán spomenú na zákon o terore, proti ktorému nielen nevolali robotníctvo do boja, ale dokonca ho odhlasovávali. Dnes tento zákon postihuje rovnako sociáldemokratické ako národnesocialistické robotníctvo, dôverníkov a členov závodných výborov a rád. Nazdáte sa, pánovia zo socialistického tábora, že tento zákon zostane omedzený len na povrchný obsah, ktorý je mu slovne daný, že nebude zneužitý k politickej persekucii všetkých nespoľahlivých osôb a pracovníkov a že sa môže veľmi snadno stať, že ním budú aj vaši členovia a stúpenci postižení, jestliže budete takto ďalej si počínať a nevystúpíte proti reakcii nie neškodnou loyálnou opozíciou, ale činom, povolaním robotníkov do jednotnej bojovnej fronty.
My tu prehlašujeme menom oposičného komunistického hnutia, že sme odhodlaní vecne a poctive pracovať k bojovnému sjednoteniu robotníkov proti buržoasii a že budeme vytrvale a húževnate pro pagovať jedine správne heslo jednotnej fronty, heslo pred celou robotníckou triedou poctive mienené, ktorému robotníci budú rozumieť. Sme presvedčení, že každý, nech je to ktokolvek, bude smetený, jestlilže sa bude brániť tomuto bojovnému súručenstvu proletariátu. Preto tiež aj odmietame ultraľavý nesprávny kurz dnešného vedenia strany komunistickej a vedieme zápas o návrat k marxistickému a leninskému pojatiu strategickotaktických úkolov revolučného robotníckeho hnutia.
A teraz pokiaľ ide o zákon sám: Jeho predloha nie je nám novou. Bola tu už niekol'ko razy, ale vždy musela zmizmúť, lebo jej pravý smysel bol privel'mi okatý. Teraz ste si, pánovia, zákon upravili tak, aby nebol velmi nápadný. Jeho paragrafy sú však tak kaučokové, že sa do nich vložiť dá všetko možné. A v tom je reakčne policajný ráz osnovy vidieť najviacej. Aj starý rakúsky zákon z r. 1885 o polepšovacích ústavoch a donucovacích pracovniach je o vel'a liberálnejší pokrokovejší, proti tomuto vášmu výplodu. najmä v tom smysle, že nepripúšťa tak d'alekasiahly všelijaký výklad, ako táto predloha.
Nebudem rozprávať už o tom, že štát, ktorý nemá peňazí na byty, na to, aby zamedzil prirodzenému zdroju zločinnosti a ludského bahna, t. j. bytovej núdzi, stavia kriminále a kasárne a chce teraz ochotne prispievať ke stavbe donucvacích pracovieň. To patrí k charakteru dnešného režimu. Ale čo máme vraviť na pr. o tom, že osnova obsahuje odstavec, hlásajúci, že >podrobná ustanovení zákona budou vydána teprve vládním nařízením
Není to nezákonnosť a zvôľa, ktorá nemôže mať miesta v žiadnom právnom štáte?
Podl'a predlohy môže sa dostať do donúcovacej pracovne každý, kto bol dvakráť odsúdený za nejaký >zločin<, spáchaný zo zahálčivosti lebo z ničomnej ľahkomyseľnosti. Kto že bude vážne myslieť, že za taký >zločin zo zahálčivosti< nemôže byť odsúdený každý člen stávkového výboru, alebo iný robotnícky funkcionár? Ved' je predsa dobre známe, že o každej stávke za väčší kus chleba píše buržoásna tlač, že stávkujúci sú lenosi, že stávkujú len preto, že sa štítia práce a pod.? A konečne na každého politického dôverníka sa tento zákon môže vzťahovať, lebo vždy sa najde výklad, že dotyčný >agituje medzi robotníctvom, abynemusel pracovať<. Tieto veci sú už dobre známe. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)
V podobnom duchu je nesená celá osnova. Nemalo by smysľu robiť tu podrobný rozbor každého paragrafu, lebo tu sú len hluché steny, ktoré nereagujú na naše volania a výzvy. My sa obraciame k robotníkom a budeme ich burcovať do jednotného boja, spoliehajúc na to, že sa nám podarí presvedčiť široké vrstvy všetkých robotníkov, že záchrana je možná len jednotným spoločným bojom. V tom smysle budeme pracovať, a v tom smysle vyzývame tiež k boji proti dnešnému režímu reakcie a bezprávia. (Potlesk oposičních kaomunistických senátorů.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Listina řečníků je vyčerpána.
Pan zpravodaj výboru ústavněprávního sen. dr Procházka má slovo k doslovu.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Pan sen. Havránek se vůbec nezabýval zákonem, jsem tedy zbaven povinnosti mu odpověděti.
Pokud se týká p. sen. Chlumeckého, vyslovil obavy, že by snad zákon se mohl vztahovati na politické pracovníky, kteří by se dopustili trestního činu, ale v naší zprávě bylo výslovně uvedeno, že je absolutně vyloučeno, že zákon o donucovacích pracovnách nebo nucených pracovních koloniích mohl by se vztahovati na politické provinilce, nýbrž že se týká jenom nebezpečných zločinců, zahalečů, žebráků, tuláků, tedy osob, které absolutně se nemahou nijak srovnávati jak to učinil p. sen. Chlumecký s poctivými pracovníky, s poctivými pracovním lidem. Odmítám proto domnění pana sen. Chlumeckého a beru v ochranu každého poctivého dělníka, protože absolutně na něho se ten zákon vztahovati nemůže.
Žádám znovu, aby senát přijal osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, zaujmouti místa. (Děje se.) Přikročíme k hlasování.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O celé osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém tak, jak je vyznačena v sen. tisku 920, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny tisk 920 ve čtení prvém.
Přikročíme k 2. odstavci, jímž je:
2. Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 921) k vládnímu návrhu zákona, kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebněpolicejní, zejména o hájení zvěře. Tisk 936.
Zpravodajem je pan sen. Hrejsa: Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Honební záležitosti jsou upraveny pro jednotlivé země republiky zvláštními zemskými zákony dosud platnými. Tak pro Čechy platí zákon honební z r. 1886, doplněný zákonem z r. 1870, pro Moravu platí zákon z r. 1912, pro Slezsko z r. 1903 a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zák. čl. 20 z r. 1883. Ministerstvo zemědělství má připraven nový jednotný honební zákon pro celou republiku, avšak přípravné řízení k této předloze není ještě skončeno a bude vyžadovati ještě delší doby, než tento jednotný honební zákon bude moci býti předložen a než bude moci vstoupiti v platnost.
Letošní mimořádná zima a její katastrofální následky pro užitkovou lovnou zvěř, která mrazy a hladem byla zdecimována, pohnulo ministerstvo zemědělství k tomu, aby předložilo tuto osnovu zákona, t. zv. malý honební zákon, který právě projednáváme. Podle platných zemských zákonů byla pro jednotlivé druhy zvěře stanovena doba hájení, avšak nebylo možno tuto dobu hájení prodloužiti, pouze podle moravského zemského zákona bylo možno tuto dobu hájení také i prodloužiti. Proto ministerstvo zemědělství, přidržujíc se moravského honebního zákona jako vzoru, unifikuje v předložené osnově nejdůležitější ustanovení o hájení některých druhů užitkové zvěře a tím i dobu odstřelu a umožňuje, aby doba hájení a tím i doba od střelu byla prodloužena a podle potřeby zkrácena.
Podle §u 1 stanoví se jednotlivé druhy zvěře užitkové lovné a doba, po kterou mají býti hájeny.
V §u 2 se stanoví, že zemské úřady mají právo pro jednotlivé obvody nebo části obvodů, nebo pro celou zemi prodloužiti dobu hájení na delší dobu, po případě na celý rok, jde-li o to, aby zvěř byla chráněna před vyhynutím. Mohou také zkrátiti dobu hájení, jde-li o zájmy zemědělství lesního, polního nebo rybničního.
Podle §u 3 mohou okresní úřady povoliti výjimky ze zákazů obsažených v těchto předpisech o hájení zvěře, jeli potřebí, aby byl zachován zdravý stav zvěře, nebo aby bylo zabráněno jejímu degenerování, když jde na příklad o odstřel zvěře poraněné nebo nemocné, nebo aby byl zachován poměr pohlaví a podobně.
§ 4 stanoví, že jelení a dančí zvěř, která v honitbě převážně polní jen přebíhá, může býti, není-li pro ni ochrana podle §u 2 zvýšena, zastřelena v době hájení s povolením okresního úřadu tím, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, a to jen mimo les a jen tehdy, není-li půda pokryta vrstvou sněhovou.
Podle §u 5, objeví-li se v některé honitbě potřeba, aby byl zmenšen počet některého druhu zvěře v zájmu odvrácení škody na hospodářstvích polních a lesních, může okresní úřad k žádosti ohrožovaných zájemníků naříditi nebo k žádosti toho, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, povoliti, aby určitý počet tohoto druhu zvěře byl v oné honitbě, třeba i v době hájení, odstřelen. Tu bude zvláště potřebí, aby v takových honitbách, které jsou vklíněny mezi velkostatkářské lesy, bylo úřady povolováno také odstřelování zvěře v době hájení, aby polní úroda nebyla příliš ničena.
Podle §u 6 neplatí tato ustanovení pro obory, ačkoliv dosavad tomu tak bylo.
§ 7 stanoví, že chytati koroptve do síti anebo sbírati vejce užitkové zvěře pernaté smí pouze ten, kdo je oprávněn k provozování honitby, a to na povolení okresního úřadu.
§ 9 přináší zlepšení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, když stanoví, že škody, způsobené černou zvěří, mají býti majitelem honitby nahrazeny tak, jako škody způsobené jeleny nebo daňky.
§ 10 určuje, že přestupky tohoto zákona nebo dosavadních zákonů honebních nebo předpisů, vydaných na základě tohoto zákona, budou trestány okresními úřady pokutou do 1000 Kč, a v případě, když se opakuje přestupování tohoto zákona, pokutou až do 5000 Kč a v případě nedobytnosti vězením do 20 dnů.
Důležitá je také změna tohoto paragrafu, že úřad má z povinnosti úřední stíhati přestupek každého takového zákona, kdežto dosud mohl stíhati pouze k žádosti poškozeného.
Pokud není jinak stanoveno v tomto zákoně, platí dosavadní předpisy zákonů platných.
A v posledním §u 12 se stanoví, že zákon tento vstoupí v platnost 8 dní po vyhlášení.
Tento zákon, zvaný malý honební, přispěje k tomu, aby užitková lovná zvěř, která byla před vyhubením nebo vyhynutím, byla chráněna. Rovněž má tento zákon také potřebné zření k tomu, aby zájmy hospodářství polního, lesního a rybničního byly podle potřeby chráněny.
Konečně je průpravou pro budoucí jednotný honební zákon pro celý stát, jehož osnova bude v dohledné době ministerstvem zemědělství předložena.
Národohospodářský výbor ve své schůzi dne 18. června t. r. konané usnesl se navrhnouti senátu, aby vládní návrh zákona ve znění sneseném poslaneckou sněmovnou, tisk 921, byl senátem schválen, a navrhuje přijetí obou resolucí, schválených poslaneckou sněmovnou, se změnami přijatými národohospodářským výborem. (Souhlas.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky? (Nebyly.) Není jich. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 921, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tak, jak vyznačeno v sen. tisku 921, ve čtení prvém.
Bodem dalším je:
3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského a vládním návrhu (tisk 897), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní, celní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Persií, podepsaná v Teheránu dne 30. dubna 1929. Tisk 924.
Zpravodajem za výbor zahraniční je místopředseda výboru pan sen. dr Klouda za omluveného zpravodaje sen. Stodolu, za výbor národohospodářský sen. Stržil.
Dávám slovo panu sen. dr Kloudovi.
Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Persie vypověděla ku dni 10. května 1928 kapitulační smlouvy a zavedla od tohoto dne nový celní sazebník s minimálními sazbami pro státy smluvní a maximálními sazbami pro státy bezesmluvní. Krátce před tím předložila všem státům, které o úpravu obchodních styků s ní projevily zájem, stejný návrh prozatímní dohody, jejíž platnost byla omezena ustanovením, znějícím: >Zůstane v platnosti až do sjednání smluv o přátelství, o usazování a smlouvy obchodní, nejdéle však do 10. května 1929.< Toto ustanovení obsahuje i prozatímní dohoda československoperská, sjednaná dne 17. června 1928. Persie chtěla jím přinutiti ostatní státy, aby v nejkratší době, t. j. do jednoho roku, nahradily smlouvy kapitulační smlouvami rovnoprávnými.
Naše vláda se snažila sjednati do stanovené lhůty všechny tř.i smlouvy, aby nenastal stav bezesmluvní a aby československé zájmy v Persii neutrpěly újmy. To se však při nejlepší vůli nepodařilo docela uskutečniti. Zatím bylo dosaženo dohody pouze v ohledu obchodní, celní a plavební úmluvy, která byla podepsána dne 30. dubna 1929. Peršané upustili při tom od svého původního požadavku, aby současně se smlouvou obchodní byly podepsány i smlouvy o přátelství a o usazování, a přijali náš požadavek, aby úmluva byla uvedena v prozatímní platnost dnem 10. května 1929. Vymínili si však v závěrečném protokolu, že ji mohou vypověděti po roce s jednoměsíční lhůtou, kdyby do té doby nedošlo k podpisu zmíněných dvou dalších smluv. Podle podaných informací pokročilo jednání o obě tyto smlouvy již tak daleko, že je možno počítati s jejich včasným sjednáním.
Jinak je platnost smlouvy stanovena 5 léty, což je tím cennější, že jsou perské celní sazby vázány úmluvami Persie s Velkou Britanií a SSSR na dobu 8 let, kterážto výhoda bude platiti následkem nejvyšších výhod i pro zboží československé.
Předložená úmluva jest úmluvou rámcovou a neliší se nijak od sjednaných již dříve úmluv tohoto druhu. Nejdůležitějším jejím ustanovením je, že si obě strany vzájemně poskytují nejvyšší výhody při zacházení se zbožím.
Již při projednávání prozatímní dohody československoperské v minulém roce bylo zde konstatováno, že je vývoz čsl. zboží do Persie stále na postupu. To možno říci i o minulém roce 1928, kdy stoupl náš vývoz do Persie proti roku předcházejícímu asi o 20 %, a to z 9,068.000. Kč na 10,994.000. Kč. Tento vzrůst není značný, je však přece potěšitelný. Bolestné je, že náš cukr, který tvořil dříve největší položku našeho vývozu do Persie, byl odtamtud skoro vytlačen cukrem sovětským. Za to stoupá vývoz jiného zboží, zejména textilního a obuvi. Z dalších československých vývozních artiklů do Persie stojí za zmínku sirky, tužky, sklo a jablonecké zboží. Persie k nám dovezla v minulém roce zboží za 3,687.000. Kč, z čehož koberců za 3,075.000. Kč. Jinak vyvážejí se k nám z Persie střívka, kožešiny astrachány a jiné již méně významné zboží.
Zahraniční výbor jednal ve své schůzi dne 12, června 1929 o tomto vládním návrhu, jak uveden je v tisku senátním č. 897, a usnesl se doporučiti sl. senátu schválení obchodní, celní a plavební úmluvy mezi republikou Československou a Persií a přijetí schvalovacího usnesení v tomto znění: Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní, celní a plavební úmluvou mezi republikou Československou a Persií, podepsanou v Teheránu dne 30. dubna 1929 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. května 1929. č. 66 Sb. z. a n.
Jménem zahraničního výboru navrhuji přijetí tohoto schvalovacího usnesení.
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Stržilovi za výbor národohospodářský.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Dne 17. června loňského roku sjednaná prozatímní dohoda československoperská v Teheránu, kterou jsme zde v senátě schválili, měla platnost na dobu jednoho roku, než totiž sjednána bude smlouva definitivní. Lhůta ta končila 10. května 1929. V době tohoto provisoria jednaly také obě vlády, aby se dohodly o přátelské smlouvě, úmluvě o usazování a úmluvě obchodní. Jednání toto setkalo se také a výsledkem, a tak obě vlády shodly se na obchodní, celní a plavební úmluvě československoperské, která byla letošního roku v Teheránu podepsána. Ve vyjednávání o smlouvě o přátelství a úmluvě o usazování se pokračuje.