Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

107 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Tiso.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Friedrichovi, Hrejsovi, dr Kloudovi a Melíškovi, dodatečně na včerejší schůzi a na dnešní sen. dr Rozkošnému.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šařařovič (čte):

Zápisy o 181. a 182. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 18. a 19. června 1929.

Z předsednictva přikázáno:

Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tisk 944. Vládní návrh zákona, kterým se znova prodlužuje platnost zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna zřizovati státní policejní úřady.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě s žádostí krajského soudu v Ružomberku za souhlas k stíhání sen. Janíka pro přečin urážky na cti podle §u 2, 3 odst. II. č. l zák. čl. XLI/1914 (č. 9058).

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 27. června 1929 přikázáno:

Výboru rozpočtovému:

Tisk 941. Návrh sen. Hubky, Pánka, Pichla a druhů na přeřazení města Královic u Plzně do vyšší třídy činovného.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 946. Návrh sen. dr Witta a soudr. na udělení podpory živelní pohromou poškozeným v obcích Vyšní Lhoty, Raškovice, Staré Hamry, politický okres Frýdek.

Tisk 947. Návrh sen. Tomíka a spoločníkov na pomoc poškodeným požiarom v obci Plavecký sv. Mikuláš, okres Malacky, Slovensko.

Předseda (zvoní): Navrhuji, aby odstavec 1. a 2. dnešního pořadu jednání, totiž:

sloučeny byly ke společnému projednání.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Budeme tak postupovati.

Zpravodaji jsou: o osnově zákona o výkonu lékařské prakse za pana sen. Millera pan sen. dr Havelka, o osnově zákona o lékařských komorách pan sen. dr Havelka.

Dávám slovo zpravodaji panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Osoba oprávněná k léčení na základě odborného vzdělání je a jmenuje se lékař. Dějiny lékařského stavu jsou úzce spojeny s rozvojem lékařských věd. V nejstarších dobách, na př. u Egypťanů, Indů, Řeků a vůbec všude tam, kde léčení bylo nebo je spojeno s úkony náboženskými, patří lékaři do třídy kněžské. Ve starém Řecku však záhy objevili se dovední praktikové v lékařství, kteří zanesli lékařské umění řecké později též do Říma, kde do té doby léčebné umění svěřováno bývalo vycvičeným domácím otrokům. Za Julia Caesara dáno všem lékařům v Římě právo občanské, za Augusta zřízena lékařská sdružení a lékaři osvobozeni od břemen a dávek státních. Těchto časů se ovšem naši lékaři nedočkají. Za pozdějších císařů římských zřízena místa dvorních i městských lékařů, mimo to byli lékaři u vojsk pozemních i námořních.

V západní Evropě úpadkem říše římské mizí svobodný stav lékařský a vytváří se posléze medicína mnišská, na východě však přes Byzanc a Persii přechází lékařství k Arabům, kde vznikají velkolepé ústavy dobročinné s rozsáhlými nemocnicemi a školami lékařskými. U dvorů kalifů shledáváme prvé zkoušky opravňující ku praksi lékařské.

Vedle mnišské medicíny na západě evropském vznikají po X. století prvé samostatné školy lékařské v Salerně a Montpellieru, ve kterých seznamuje se po prvé Evropa s medicínou arabskou; ve XIII. století pak nalézáme v Salerně pevné studijní a zkušební řády lékařské, jež stávají se vzorem k pozdějším universitám severoitalským, francouzským a středoevropským.

Za renaissance, tedy ve XIV. a XV. století mizí ponenáhlu medicína mnišská a kněžský ráz lékařů světských, lékařské sbory doktorů jsou součástky fakult lékařských.

Nezávislost a samostatnost lékařských fakult omezována je v některých státech, počínaje stoletím XVIII. státními zkouškami, jež teprve opravňují provozovati praksi lékařskou, kdežto v jiných státech stává se lékařství svobodnou živností. Tak v Rakousku podle rigorosního řádu dne 15. dubna 1872 byl lékař oprávněn ku praksi lékařské po dosažení doktorátu lékařství na některé rakouské universitě, ježto přísné zkoušky doktorské považovány zároveň i za zkoušky státní, ke kterým vláda vysílá především svého vládního zástupce. V Německu bylo podle živnostenského řádu ze dne 21. června 1869 lékařství svobodnou živností, ale k titulu lékaře, ať už ranlékaře, zubního lékaře, očního lékaře, porodního lékaře, zvěrolékaře a pod. opravňovala teprve státní aprobace po předchozích zkouškách předběžných a státních.

Jinak bylo každému volno léčiti, ač nepřikládal-li si neprávem názvu lékaře; proto také na př. přírodní lékařství bylo v Německu velmi rozšířeno. Připomínám známého vodoléčitele Kneippa ve Wörishofenu.

Netušený rozvoj moderního lékařství nutně vede ke stálému upravování jednak studijních řádů lékařských, jednak i k upravování veřejné služby zdravotní a rozmanitých stavovských otázek lékařských, a to je právě také předmětem obou projednávaných t. zv. lékařských předloh zákona.

Po tomto úvodu přicházím k předloze zákona o výkonu lékařské prakse.

Sjednocení zákonů a předpisů o výkonu lékařské prakse, neuhrazení zastaralých, zájmům obyvatelstva i změněným poměrům lépe přizpůsobených, vyvolaly potřebu nového zákona o výkonu lékařské prakse.

I lékaři uvítají zajisté vděčně nový zákon, jímž určeny a přesně vymezeny jsou jejich povinnosti i práva, zvláště vůči veřejné správě a určeny předpoklady pro jejich blahodárnou činnost.

Se stanoviska veřejné sociální péče jevilo se nutným určiti lékařům povinnost první pomoci, což je zvláště důležité při vzrůstající industrialisaci výroby a rozvoji dopravy, čímž nebezpečí úrazu značně bylo zvýšeno.

Zákon naproti tomu zajišťuje lékařům odměny za první pomoc, jakož i určuje, kdo je má platiti. V zákoně je sice stanoveno, že je to odměna přiměřená, ale rozuměti se tomu má tak, že je to odměna plná. V zákonné osnově stanoví se také jasně podmínky pro výkon lékařské prakse, vlastností osob, touto se zabývajících, jakož i předpisy o nostrifikaci cizozemských lékařských diplomů. O přípustném množství těchto nostrifikací, o reversech, jimiž se zříkají cizí státní příslušníci, studující na tuzemských universitách, práva vykonávati u nás lékařskou praksi, vydány budou podrobné předpisy formou vládního nařízení po dobrozdání profesorských sborů lékařských fakult a po dobrozdání lékařských komor.

Titul odborného lékaře udělovati bude zemský úřad po dobrém zdání obou svrchu jmenovaných korporací. V nařízení bude stanoveno, že zemský úřad bude tímto dobrozdáním vázán, bude-li souhlasné.

Ostatně ustanovení, jako příkladem o zachování tajemství lékaři svěřených, o vysvědčení lékařském, o povinnosti lékařů, upozorňovati úřady na shledané závady zdravotně-policejní jsou jen novou stylisací platných předpisů neb uzákonění vyvinuvší se tradice.

Pokud se týče, slavný senáte, druhé předlohy o lékařských komorách, dovoluji si uvésti toto:

Vědy lékařské učinily veliký pokrok, používalo a používá se jich ve prospěch širokých vrstev lidových, a protože stát musí podle své povinnosti pečovati o ochranu života a zdraví svých občanů před nemocemi, potřebuje nutně seznati názory většího počtu lékařů o různých věcech sem spadajících a také o mnohém s nimi pojednati.

Na druhé straně má lékařstvo jako každý jiný stav právo, aby mělo takový útvar, který by je zastupoval, byl jeho mluvčím a obhájcem znalým jeho potřeb.

Takovýmto útvarem v obou směrech vyhovujícím jsou lékařské komory, pro něž doposud platí zákon o lékařských komorách ze dne 22. prosince 1891, č. 6 ř. z. z r. 1892.

Tento zákon se celkem osvědčil, ale je potřebí jej novelisovati a doplniti podle nových potřeb státu, veřejnosti a platného právního stavu; mimo ta je nutno provésti unifikaci, ježto na Slovensku a Podkarpatské Rusi nemáme podobné instituce.

Hlavní a podstatnou novotou proti nynějšímu stavu je ustanovení, že do lékařských komor budou zahrnuti všichni lékaři, kteří vykonávají léčebnou praksi, s výjimkou lékařů vojenských a státních civilních v činné službě, pokud nekonají mimoslužební praksi.

Účelem lékařských komor je hájiti a podporovati zájmy a chrániti čest stavu lékařského.

Budou zřízeny pro jednotlivé země, toliko pro Podkarpatskou Rus se komora vzhledem k poměrně malému počtu tamních lékařů prozatím nezřizuje a země tato připojuje se v tomto směru ke Slovensku. Pak se zřídí vládním nařízením.

Pokud se formy a orgánů komorních týče, bude >komora< nyní znamenati souhrn všech lékařů, podléhajících komorní povinnosti, posud to byl souhrn lékařských delegátů, a z nynější komory stane se zastupitelstvo. Orgány lékařských komor budou: zastupitelstvo, komorní rada, členská schůze a čestná rada.

Zákon zavede volební povinnost i povinnost volbu přijmouti.

Narovnání uzavřená před komorní radou ve sporech vzniklých mezi členy komory při výkonu jejich povolání, jsou exekučně vykonatelná.

Lékařské komory budou zastoupeny ve státní zdravotní radě i v zemských zdravotních radách.

Dosavadní stavovská práva a povinnosti lékařů zůstávají celkem nezměněny.

Nejobsáhlejší díl návrhu je díl třetí, obsahující předpisy disciplinární, a to podrobné. Hlavní změna proti dosavadnímu stavu je ta, že zřizuje se funkce zvláštního komorního zástupce a zavádí se disciplinární stíhání před čestnou radou z moci úřední, kdežto nyní disciplinární řízení zavádí se pouze na žádost zúčastněné strany. O obhajobu je dostatečně postaráno.

S hlediska sociálního je vítati, že zákonem do stavu lékařského zavedou se ještě více spořádané poměry vybudováním a zmodernisováním lékařských komor tak již osvědčených, že se povznese zdravotnictví, přispěje se i ke spořádaným poměrům v léčbě samé a přispěje se hlavně k zajištění zdraví lidu, což je konečně cílem konečným a uskutečnění jeho nejžádoucnějším.

Slavný senáte! Jménem sociálně-politického výboru navrhuji, aby obě předlohy byly schváleny tak, jak se na nich usnesla sněmovna poslanecká, a jak jsou obsaženy v dotyčných tiscích senátních.

A pak si dovoluji také navrhnouti ku přijetí resoluci, která je otištěna v tisku čís. 953. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásili páni sen. Beutel, dr Kovalik, Klečák, dr Herz a dr Brunar.

Nežli dám prvému přihlášenému řečníkovi slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitky žádné není. Zůstává tedy při tom, řečnická lhůta je stanovena dobou 20 minut.

Dávám slovo prvému řečníku, kterým je pan sen. Beutel.

Sen. Beutel (německy): Pánové! Nežli si dovolím promluviti k předlohám, mám nejdříve podati prohlášení svého klubu tohoto obsahu (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.):

>Vládní většina - mezi ní také němečtí agrárníci, klerikálové a živnostníci - zabránila usnésti se o soudcovském zákoně, což jasně dokazuje odložení porad na podzim v sociálně-politickém výboru. Konstatujeme to s rozhořčením. Toto jednání vládní většiny hluboce zklame nejen soudce, kteří veškerou svoji naději skládali v senát; toto jednání prodlužuje také krisi v soudnictví, které za hrozných materielních poměrů a za velikého přetížení soudců hrozí se zhroutiti.

Ale netoliko soudcové, nýbrž také mnohé desetitisíce ostatních státních zaměstnanců, kteří stejně jako soudcové naléhavě potřebují zlepšení svých požitků, vidí nyní, co mohou očekávati od nynější vládní většiny.

K zlepšení systemisace, slavnostně slíbenému do 1. července, nedošlo, stejně tak jako ke zvýšení požitků ani zákonitou ani administrativní cestou. Pokus senátu, pomoci jedné kategorii státních zaměstnanců, aby tak uvolněna byla cesta pro zlepšení požitků ostatních státních zaměstnanců, dlužno považovati za ztroskotaný. To je výsledek všech slavných slibů vládních stran, že se tímto ústupem ještě dále zmenšuje beztak nepatrná vážnost senátu, budiž konstatováno jen mimochodem. Že náš poslední pokus dostati soudcovský zákon na denní pořad zmařen byl koaličními stranami, obviňujeme před celou veřejností vládu, vládní strany a obzvláště německé vládní strany. Prokázaly také tentokráte opětně, že jsou sice ochotny splniti kdykoli požadavky velkoagrárníků, klerikálů, živnostníků, že však pro potřeby širokých mas obyvatelstva, ke kterému patří proletářští státní úředníci, nemají srdce ani peněz. Jsouce si vědomi splněné povinnosti předstupujeme před pracující obyvatelstvo a neopomeneme mu opětovně ukázati, kde má hledati své nepřátele.<

To nezbytně dlužno poznamenati a je potřebí, abychom také o ostatním jednání vládní většiny vůči předlohám zákonů řekli a podškrtli, čeho je třeba. Nynější většina jak v poslanecké sněmovně, tak také v senátě projevila zajisté v nejřidších případech při usnášení o sociálních zákonech po našem soudu správnou míru porozumění pro potřeby lidí, těmito zákony v prvé řadě postižených, takže pro ně zákon stává se nikoli dobrodiním, nýbrž často soužením. Tak je tomu s celním zákonem, s daňovým zákonem, se zákonem o obecních financích, s reformou správy a naposled se zákonem o sociálním pojištění. Všemi zákony, na nichž se usnesla nynější většina, táhne se jako červená nit zmenšení posledního práva, práva sebeurčení, a upevnění byrokratické moci tím, že se vládě poskytují práva nařizovací. Také v projednávaných předlohách to shledáváme. Nezáleží nám vše na lékařských komorách, ale jedno je jisto, že zde na jejich místě vytýčeno bude jednostranné panství byrokracie a že na jejich trvání a jejich působnost, jak ukazuje § 2 předlohy, budou byrokraté působiti více nežli dosud.

V předloze č. 2134 je obzvláště zajímavý § l, odst. 2, že osoby, které částečně pozbyly své svéprávnosti pro marnotratnictví, nepozbývají oprávnění vykonávati lékařskou praksi. Zde opětovně především nelze konstatovati žádné odrakouštění. Také tam byli na příklad majitelé fideikomisu podobně chráněni, jen s tím rozdílem, že nebyli oprávněni ošetřovati jiné nemocné osoby. V §u 8/2 se stanoví, že ve všech případech stanoví vládní nařízení podmínky, za kterých lékař může obdržeti povolení k ordinaci na několika místech. Při dnešním stavu lékařů je to přece velmi zastaralé stanovisko. Podobně § 9/2, kde se praví, že se vládním nařízením po slyšení lékařských fakult a lékařských komor upravuje udílení a používání titulu >odborný lékař<, pokud se to nestalo zákonem. Zde tedy budoucně bude byrokracie rozvíjeti své odborné znalosti, k čemuž pak lékařské organisace budou mět zaujmouti stanovisko. Také § 14/1 stanoví vydání vládního nařízení, rovněž odst. 2, a to jednak, jakým způsobem dlužno zjistiti sociální nedostatky, jednak jakým způsobem sbírati dlužno materiál v oboru zdravotní statistiky.

Předložení osnov zákonů bylo tedy tak spěšné, že k takovýmto iniciativám nebylo času a že dána je nutnost vydávati nová vládní nařízení. Přirozeně všechno jen proto, aby pak jen vysoká byrokracie mohla v tomto oboru působiti a lékařům zpříjemňovati život. Ale skutečně nutná ustanovení, kterých by lékaři a obyvatelstvo potřebovali a která již v poslanecké sněmovně zdůraznili řečníci naší strany, hledáme marně v předlohách.

Paragrafy 16 a 17, proti kterým lékaři prudce bojovali, obdržely sice jiné znění. Ale lze říci, že pohotovost při epidemiích stále ještě se zatraceně podobá mobilisaci v případu vypuknutí války a že není odvráceno nebezpečí konání válečných služeb. Že tyto oba paragrafy jsou úplně zbytečny, bylo již zdůrazněno. Dnes je tolik, zejména mladých lékařů, kteří by byli při epidemiích ochotni ke službám, že takovéto opatření jeví se skutečně zbytečným. Zdá se skoro, jakoby zde byla snaha, pomocí těchto obou paragrafů jednotlivé příslušníky stavu lékařského, kteří se podle názorů některých lidí učinili neoblíbenými, anebo by se mohli učiniti neoblíbenými, podle možnosti poškoditi v jejich existenci. Ponechání těchto ustanovení nelze si věru vysvětliti jinak. Tyto paragrafy jsou a zůstávají kaučukovými paragrafy. Jedním slovem, byrokratické poručníkování projevuje se v osnovách zákonů způsobem, jak tomu ještě nikdy nebylo, zejména u lékařských komor. Tyto se nyní podřizují nejen dozorčímu úřadu, nýbrž tento může je také rozpustiti. Volby provádí ministerstvo bez bližších ustanovení a bez zákonitého zabezpečení volebního řádu a volebního řízení atd. Národnostní rozdělení lékařských komor, které se dosud ukázalo býti nejen praktickým, nýbrž které se také dobře osvědčilo, se odstraňuje. Zkrátka, pracuje se k poměrům, které vyvolati musí nic jiného nežli spory, a vypadá to skoro tak, jako by se to dalo úmyslně. Neboť kde dva se přou, raduje se třetí a >rozděl a panuj< bylo také starorakouským trumfem. Hlavní věcí je národní stát, k vůli němuž se obětuje vše, i to, co se prokázalo býti dobrým a praktickým, jak to zde vidíme.

Co tomu říkají německé vládní strany? Budou hlasovati pro zákon a při tom ještě se domnívati, že slouží zejména německým lékařům. Budou si něco domýšleti, že na místě dosavadních zákonů, vypočtených v §u 21 předlohy č. 2134 a nyní zrušených, na místě předpisů a nejvyšších starých patentů, sahajících až do 18. století, vytvořili nyní konečně nový moderní zákon, se kterým si bude moci byrokracie a dotyčná vláda prováděti skoro vše, lékaři naproti tomu snad mnohé, co nestojí za řeč, ale jinak ničeho. Nenalézáme však ničeho o otázkách nemocničních, se kterými přece lékařský stav je tak úzce spjat a pod kteroužto kapitolou těžce trpí zejména nemocenské pojišťovny.