Odstavec 2, se nemění.
§§ 31 a 32 se nemění.
§ 33.
Volební vyhláška.
Odstavec l. se nemění.
Odstavec 2.: Ve vyhlášce, která musí býti vyvěšena až do dne volby, buďtež voliči vyzváni, aby si vyzvedli osobně na určeném místě legitimační lístek a hlasovací lístky, pokud podle § 29 úředně mají býti dodány, nestalo-li se tak včas pro jakoukoli překážku, a při tom aby podle potřeby předložili průkaz listinný, osvědčující jejích totožnost (na př. list domovský, křestní, rodný, pracovní vysvědčení a p.). Kromě toho budiž ve vyhlášce uvedeno, které strany v dotyčném volebním kraji kandidují, kteří jsou jejich kandidáti ve všech jednotlivých volebních okresích dotyčného volebního kraje (§ 22, odst. l. č. 2. a 3.) a kterých stran hlasovací lístky podle § 29 nebudou úředně dodány.
§ 34.
Průkaz voličův.
Odstavec l.: Starosta obce dá dodati každému voliči do bytu hlasovací lístky předsedou krajské volební komise mu zaslané (§ 29, odst. 1. a 2.) a to v obci nad 1,000 obyvatel nejpozději 3. den přede dnem volby zároveň s legitimačním lístkem a v ostatních obcích nejpozději druhý den přede dnem volby. Ve volebním kraji XV. až XXII. dodá se legitimační lístek a lístky hlasovací i voličům těch obcí, které jsou přikázány k nejbližší větší obci (§ 31).
Odstavec 2. - 5. se nemění.
§§ 35. - 37. se nemění.
§ 38.
Hlasování.
Odstavec l. se nemění.
Odstavec 2.: Potom přikročí se k odevzdávání hlasů. Voličové dostaví se se všemi hlasovacími lístky, jež jim byly dodány.
Odstavec 3.: Volební komise vezme od voliče legitimační lístek a zjistí, má-li volič všechny hlasovací lístky, jež podle § 29 v obcí mají býti úředně dodány neškrtané a neoznačené, avšak nesmí mu měniti pořadí hlasovacích lístků, jak je volič přinesl. Za chybějící, škrtané nebo jinak označené dodá mu jiné, tak aby volič měl všechny hlasovací lístky, pokud podle § 29 mají býti úředně dodány.
Odstavec 4. se nemění.
Odstavec 5.: Volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do volebního osudí a musí odložiti do zvláštní schránky hlasovací lístky, které mu zbyly.
Odstavce 6., 7., 8. a 9. se nemění.
Odstavec 10.: Zaměstnanci veřejných dopravních podniků (železnic, pošt, parolodí, aerolinií, autobusových linií), pošty povoznéj, příslušníci pohraniční finanční stráže a četnictva, jsou-li v den volby neodkladně služebně zaměstnáni mimo místo volby, takže se nemohou k volebnímu osudí osobně dostaviti, mohou výjimečně voliti zmocněncem, vykáže-lí se zmocněnec u obvodní komise:
1. svým vlastním legitimačním lístkem;
2. legitimačním lístkem zmocněncovým;
3. písemnou plnou mocí, která zní na dotčenou volbu a obsahuje jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště zmocněncovo, datum a místo vystavení, vlastnoruční podpis zmocnitelův, ověřený razítkem úřadu, jemuž jest volič (zmocnitel) bezprostředně podřízen a představeným tohoto úřadu;
4. stejným potvrzením téhož úřadu o tom, že volič jest v den volby neodkladně jako zaměstnanec veřejného dopravního podniku nebo jako příslušník pohraniční finanční stráže nebo jako příslušník četnictva služebně zaměstnán mimo místo volby.
Odstavec 11.: Zmocněncem může býti jen volič oprávněný k volbě v stejné volební místnosti jako zmocnitel.
Odstavec 12.: Zmocněnec má právo vyzvednouti za voliče (zmocnitele) legitimační lístek nebo jeho duplikát a hlasovací lístky (§§ 34 a 38).
Odstavec 13.: Odvolil-li za určitého voliče zmocněnec, nemůže již voliti ani volič sám osobně později se dostavivší, ani jiný plnomocník téhož voliče.
Odstavec 14.: Plné moci přiloží se k volebním spisům.
§ 39. se nemění.
§ 40.
Obsah hlasovacích lístků.
Odstavec l.: Volič smí odevzdati hlasovací lístek jen na jméno jednoho z kandidátů platně pro dotyčný volební okres některou volební stranou kandidovaných.
Odstavec 2.: Hlasovací lístky na jiná jména znějící nebo prázdné jsou neplatné.
§§ 41 a 42 se nemění.
I. První skrutinium.
§ 43.
Sčítání hlasů.
Odstavec 1. se nemění.
Odstavec 2. odpadá.
Odstavec 3. se nemění.
Odstavec 4.: Je-li v obálce několik hlasovacích lístků, jsou neplatné všechny.
§ 44.
Zápis o volbě.
Odstavec l.: O výsledku volby sepíše se zápis ve dvojím stejnopise. Do něho se zaznamenají jména členů volební komise, zástupce úřadů a důvěrníků, počátek a konec, přerušení volby, veškerá usnesení volební komise se stručným odůvodněním, jakož i důležitější okolnosti průběhu voleb se týkající, pak výsledek volby s udáním součtu hlasů odevzdaných jednotlivým kandidátům volebních stran. V součtu buďtež uvedeny hlasy volební komisí za platné uznané; součet hlasů neplatných budiž uveden zvláště.
Odstavce 2., 3 a 4. se nemění.
§ 45.
Oznámení výsledku volby.
Odstavce 1., 2., 3, a 4. se nemění.
Odstavec 5.: Obvodní volební komise vyhlásí bez průtahu na vývěsní desce obecního úřadu podrobný výsledek volby. V obcích, ve kterých jest několik volebních místností, vyhlásí podrobný výsledek volby ze všech volebních místností i podrobný výsledek úhrnný ona obvodní komise v jejímž obvodu jest obecní úřad.
§ 46.
Přikazování mandátů krajskou volební komisí. Volební číslo.
Nemění se.
§ 47.
Kteří z kandidátů jsou zvolení.
Odstavec 1: Z jednotlivých volebních stran obdrží mandáty straně přikázané podle pořadí ti kandidáti, kterým v jejich volebním okresu (§ 22, odst. l., č. 3. a odst. 2.) odevzdalo hlasy větší procento voličů v tomto okresu oprávněných. Při rovnosti rozhodne los.
Odstavec 2.: Ostatní kandidáti, pokud neobdrží mandátu v II. neb III. skrutiniu, jsou náhradníky.
Odstavec 3.: Pořadí náhradníků určí se stejně procentem hlasů (odst. l.), jež obdrželi kandidáti ve svých volebních okresích (§ 32, odst. 1. č. 3 a odst. 2.), Při určení pořadí náhradníků rozhoduje v případě rovnosti los.
§ 48.
Zápis krajské volební komise a o znamení výsledku volby.
Odstavce l., 2. a 3. se nemění.
Odstavec 4.: Krajská volební komise vyhlásí ve svém sídle na vývěsné desce okresní správy politické (magistrátu) bez průtahu podrobný výsledek volby podle všech obcí a všech politických okresů, jakož i podrobný výsledek úhrnný z celého volebního kraje.
II. Druhé a třetí skrutinium.
§ 49.
Řízení před ústřední volební komisí.
Odstavec 1. se nemění.
Odstavec 2. a 3. odpadá.
§ 50.
Nadpis tohoto paragrafu odpadá. Jinak § 50. se nemění.
§ 51.
Ke kterým kandidátním listinám se nepřihlíží.
Odstavec 1.: Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko k hlasům strany, jež dosáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu.
Odstavec 2. odpadá.
§ 52.
Druhé skrutinium.
Odstavce 1., 2., 3., 4, a 5. se nemění.
Odstavec 5.: Nebyly-li obsazeny všechny mandáty způsobem v odstavci třetím stanoveným, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm stranám, jež vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti zbytků se přikáže mandát straně, jež má větší součet zbytků ve II. skrutiniu. Jsou-li tyto součty zbytků stejné, přikáže se mandát straně, jež obdržela v celé republice více hlasů. Je-li počet stejný, rozhodne los.
Odstavec 6. se nemění.
§ 53 se nemění.
§ 54.
Kteří z kandidátů jsou zvolení v II. a III. skrutiniu.
Odstavec l.: Z jednotlivých stran zvoleni jsou za poslance podle počtu mandátů na stranu připadlých a podle pořadí ti kandidáti, jímž v jejích volebním okresu (§ 22., odst. l., č. 2 a 3) odevzdalo hlasy větší procento voličů v tomto okresu oprávněných. Pří rovnosti rozhodne los.
Odstavec 2.: Ostatní kandidáti jsou náhradníky třetího skrutinia (§ 56).
Odstavec 3.: Pořadí náhradníků třetího skrutinia určí se stejně procentem hlasů (odst. 1.), jaké obdrželi kandidáti ve svých volebních okresích (§ 22, odst. 1., č. 2 a 3). V případě rovnosti rozhodne los.
§ 55 se nemění.
§ 56.
Jak nastupují náhradníci.
Odstavec 1.: Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník téže volební strany v tom pořadí, v jakém byl zvolen (§ 47., odst. 3) z kandidátní listiny pro týž volební kraj, v němž byl kandidován poslanec, jehož mandát se uprázdnil. Není-li takového, nastupuje náhradník téže volební strany podle pořadí, v němž byl zvolen náhradníkem v III. skrutiniu (§ 54, odstavec 3).
Odstavec 2.: Není-li náhradníka téže volební strany, zůstane mandát uprázdněn až do konce volebního období.
Odstavec 3. se nemění.
§ 57 se nemění.
Ustanovení trestní.
§ 58.
Z odstavce 1. I. čís. l se nemění.
I. čís. 2.: Dá-li předseda krajské volební komise nebo jiný úředník, obecní starosta, nebo obecní zřízenec zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti vyhlásiti, rozmnožiti nebo dodati nesprávné hlasovací lístky;
I. čís. 3.: Odnímá-li kdo voliči bez jeho výslovného souhlasu legitimační neb hlasovací lístek nebo škrtá-li mu v těchto listinách;
I. čís. 4.-7. se nemění.
8. plnou moc voličovu padělá nebo kdo vědomě padělané plné moci použije nebo vědomě ověří nepravý podpis na plné moci (§ 38 odst. 10) nebo kdo použije proti vůli voličově plné jeho moci, legitimačního lístku nebo úředního potvrzení v § 38 odst. 10. naznačeného;
9. voliči vědomě potvrdí nepravdu, nebo kdo vědomě použije nepravdivého potvrzení, že volič jest v den volby jako zaměstnanec veřejného dopravního podniku nebo jako příslušník pohraniční finanční stráže nebo jako příslušník četnictva neodkladně služebně zaměstnán mimo místo volby; téhož trestního činu dopustí se představený úřadu volící bezprostředně nadřízeného, odepře-li voličovi tuto pravdivou skutečnost potvrditi (§ 38 odst. 10).
Odst. 2. se nemění.
Odst. 3., II. čís. 1., 2. a 3. se nemění.
II. č. 4.: žádá za rozmnožení hlasovacích lístků ceny nepřiměřeně vysoké.
II. č. 5. se nemění.
II. č. 6.: proti ustanovení zákonů zabraňuje nebo znemožňuje nahlížeti do voličských seznamů, v soupisy obyvatelů obce a v matrikové záznamy a činiti si opisy nebo výpisy, nebo kdo proti ustanovení zákona odepře vydati interesovanému žadateli potvrzení o okolnostech pro volební právo rozhodných;
II. č. 7. a 8. se nemění.
Odst. 4., III. čís. 1., 2 a 3. se nemění.
III. čís. 4.: Kandiduje vědomě na několika kandidátních listinách neb v několika volebních okresích.
III. čís. 5., 6., a 7. se nemění.
§§ 59 až 62 se nemění.
ČLÁNEK III.
se nemění.
Variant první.
Celý § 49 zůstává nezměněn.
§ 50.
Řízení před ústřední volební komisí.
Nemění se.
Celý § 52 zůstává nezměněn.
§ 54.
Kteří z kandidátů jsou zvoleni v druhém a třetím skrutiniu.
Odstavec l. se nemění.
Odstavec 2.: Ostatní kandidáti na kandidátní listině (§ 49, odst. 2.) uvedení jsou náhradníky třetího skrutinia (§ 56).
§ 56.
Jak nastupují náhradníci.
Odstavec 1.: Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník téže volební strany v tom pořadí, v jakém byl zvolen (§ 47 odst. 3.) z kandidátní listiny pro týž volební kraj, v němž byl kandidován, poslanec, jehož mandát se uprázdnil. Není-li takového, nastupuje náhradník třetího skrutinia (§ 54, odst. 2.), z téže volební strany podle pořadí, v němž byl uveden na kandidátní listině zmíněné v § 49, odst. 2. Odstavec 2. jako v prvém návrhu. Odstavec 3. se nemění.
Variant druhý.
§ 56.
Jak nastupují náhradníci.
Odstavec l.: Uprázdní-li se mandát poslance zvoleného v prvém skrutiniu nebo poslanecký mandát toho, jenž nastoupili jako náhradník za poslance zvoleného v prvém skrutiniu, nastupuje náhradník téže volební strany, zvolený v témže volebními kraji, podle pořadí, v jakém byl zvolen (§ 47 odst. 3.). Není-li takového náhradníka, nebo uprázdní-li se mandát poslance, zvoleného v druhém neb v třetím skrutiniu, nastupuje náhradník třetího skrutinia (§ 54 odst. II.) z téže volební strany podle pořadí.
a) v případě uskutečnění prvého návrhu, v němž byl zvolen (§ 54).
b) v případě uskutečnění variantu prvého, v němž byl uveden na kandidátní listině zmíněné v § 49 odst. 2. (§ 54).
Odstavec 2. jako v prvém návrhu.
Odstavec 3. se nemění.
Variant třetí.
§ 47 odst. 2. a 3. z prvého návrhu odpadne.
§ 54 odst. 2. a 3. z prvého návrhu odpadne.
V § 55 odst. l. odpadnou slova: za kteří jsou náhradníky.
§ 56.
Doplňovací volba.
Uprázdní-li se mandát, provede se do 60 dnů v tom volebním okresu, v němž byl kandidován poslanec, jehož mandát se uprázdnil, volba doplňovací, jež se vykoná podle těchto zásad:
1. O právu volebním a volitelnosti, o volebních komisích, o přípravném řízení, o rozepsání a způsobu volby a o zjištění a prohlášení výsledku volby platí pro doplňovací volbu obdobně předpisy hlavy prvé až páté, pokud v následujících odstavcích není jinak ustanoveno.
2. Obvodní volební komise odešle bez průtahu jeden zápis o volbě na místě předsedovi krajské komise (§ 45) přímo ministerstvu vnitra, jež předloží spisy ústřední volební komisi, aby přímo tato provedla řízení podle § 50, provedla skrutinium podle pravidel v následujících odstavcích uvedených a vyhlásila výsledek volby (§ 55).
3. Poslancem zvolen jest ve volbě doplňovací ten z kandidátů volebních stran, jenž obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů.
4. Neobdržel-li žádný z kandidátů volebních stran této nadpoloviční většiny, prohlásí volební komise, že se vykoná užší volba mezi těmi dvěma kandidáty volebních stran, kteří obdrželi největší počet hlasů. V případě rovnosti rozhoduje los.
5. Ministerstvo vnitra rozepíše pak užší volbu, nejpozději na 21. den po dni volby doplňovací a ve vyhlášce oznámí též, mezi kterými dvěma kandidáty bude provedena užší volba. Tato užší volba vykoná se podle pravidel shora uvedených s tím rozdílem, že při užší volbě hlasy odevzdané jiným osobám, než těm kandidátům volebních stran, kteří do užší volby přišli, jsou neplatné. Poslancem zvolen jest v užší volbě ten z obou kandidátů, jenž obdržel větší počet hlasů. Při rovnosti rozhodne los.
6. Uprázdní-li se mandát ve 3 měsících před skončením volebního období sněmovny, nerozepíše se již volba doplňovací, ale mandát zůstane neobsazen do konce volebního období.
Důvody.
Proti soustavě volebního práva do parlamentu, jež jest dnes v Československé republice zavedena, slýcháváme nejčastěji výtky vázaným resp. přísně vázaným kandidátním listinám. Vytýká se, že voliči vzata byla možnost rozhodnouti se svobodně pro toho či onoho kandidáta, těžce se nese, že volič nemá možností vybrati si osoby podle své důvěry z kandidátních listin různých stran a odsuzuje se, že ani pořadí zvolených poslanců nemůže voličstvo určiti, neboť škrty na kandidátní listině (hlasovacím lístku) nemají účinnosti.
Výtkám těm nelze sice upříti určité oprávněnosti, avšak náprava, kterou doporučují někteří odpůrci vázaných listin, vedla by při zachování dnešní soustavy poměrného zastoupení, t. j. systému t. zv. vícejmenného, k důsledkům mnohem povážlivějším. Právem obránci vázaných listin namítají proti přípustnosti t. zv. panašování (volný výběr osob z různých kandidátních listin), že by pak umožněna byla dekapitace vůdců zásahem politických odpůrců; není bezdůvodná obava, že by pří účinnosti škrtů vyvolávány byly osobní závody mezí kandidáty strany pomocí prostředků podloudných a že by pak o pořadí zvolených uvnitř strany nerozhodovala většina, nýbrž nepatrná často menšina.
Máme-lí odstraniti vázané listiny, musíme voliti takový systém poměrného zastoupení, aby nebylo zapotřebí korektivu vázanými listinami.
Chceme-li odstraniti škodlivé důsledky vázaných listin, a chceme-li se současně vyvarovati jiných účinků neblahých, nemůžeme setrvati při soustavě vícejmenné, nýbrž musíme hledati nápravu v zavedení poměrného zastoupení podle soustavy t. zv. jednojmenné.
V tyto dvě skupiny dělí teorie řadu známých soustav poměrného zastoupení podle toho, zda volič jest oprávněn napsati na hlasovací lístek několik jmen, či jen jméno jediné.
Soustavy vícejmenné prakticky uplatňují se častěji v novějších volebních řádech, a dávají voliči právo voliti tolik osob, kolík obsazuje se ve volebním okresu mandátů.
Starší jsou soustavy jednojmenné, při nichž každý volič odevzdá hlas toliko jedinému kandidátu. Počtem hlasů, jež obdrželi všichni kandidáti každé jednotlivé strany, lze určiti počet mandátů jednotlivých stran, provede-li se v celé zemi (širším obvodu, kraji) skrutinium volebních listin.
Způsob výpočtu jest v různých soustavách jednojmenných rozmanitý. Buď tvoří celá země jediný volební obvod, anebo se volební obvod rozděluje v tolik okrsků, kolik jest obsaditi v zemi (širším obvodu, kraji) mandátů.
O některých systémech jednosměnných budiž zde učiněna zmínka.
Jako původce jednosměnného systému a snad poměrného zastoupení vůbec jmenuje se1) Angličan Thomas Hare2). Podle něho jest celá země jediným volebním okresem. Každý volič má právo odevzdati hlas jednomu kandidátovi. Počet všech odevzdaných hlasů dělí se počtem mandátů, podíl jest kvotient volební. Hlasy postupně vyňaté z urny přičítají se jednotlivým kandidátům. Jakmile hlasy některého kandidáta dosáhly kvotientu, jest kandidát zvolen. Ostatní hlasy, odevzdávané zvolenému kandidátu, přišly by na zmar. Aby se tak nestalo, jest volič oprávněn mimo osobu na prvém místě vyvolenou, napsati na hlasovací lístek jméno druhé, pak třetí atd. a. to k tomu cíli, aby pro případ, že by kandidát, na prvém místě vyvolený, již kvotientu dosáhl, hlas jeho připadl k dobru tomu kandidátovi, jehož jméno volič napsal na místo druhé; je-li také ten již dříve zvolen, kandidátovi napsanému na hlasovacím lístku v pořadí třetím atd. Postup ten se opakuje tak dlouho, až jsou všechny mandáty obsazeny. Nejsou-li po sečtení všech hlasovacích lístků všecky mandáty obsazeny, prohlásí se na zbytek mandátů za zvolené ti, kdož relativně obdrželi největší počet hlasů.
Tato soustava Hareova, jež zavedena byla nejprve v Dánsku3), má tu vadu, že na výsledek volby může míti vliv náhoda, v jakém pořadí se hlasovací lístky vyjímají z urny, resp. které hlasy eventuální dříve se uplatní. Proto navrhována byla různá zlepšení systému Hareova.
Tak Švýcar Rothpelz navrhl, aby se prvé čtení provedlo podle systému Hareova, jakmile se však takto sečtou všecky hlasovací lístky, jest po druhé začíti sa sčítáním hlasů pro kandidáty na druhém místě volené, pokud ovšem nezní na jméno kandidáta, jenž již před tím dosáhl kvotientu a byl tedy zvolen, nebo pokud nebyly jeho hlasy eventuální již v prvém cítění některému kandidátovi připočítány.
Později vyvíjely se soustavy jednojmenné také tím směrem, že netvoří již celá země (širší volební obvod) jediný okres volební, nýbrž že země (obvod, kraj) dělí se v tolik okrsků, kolik připadá na širší volební obvod mandátů. Aby rozsah těchto úvodních slov příliš nevzrostl, buďtež zde zaznamenány toliko některé takové systémy z doby novější a jejich uplatnění v praksi.
Na podkladě takového systému podala v Sasku vláda (dekretem z 15. října 1907 č. 12) návrh na změnu volebního řádu do druhé komory saského parlamentu. Podle tohoto návrhu z 82 poslanců volí se 42 poslanci podle zásad poměrného zastoupení (40 poslanců vysílají větší města). Poměrné zastoupení uspořádáno jest tak, že v celé zemi tvoří každý politický okres (a dva okresy městské) okres volební. Kdo míní v některém volebním okresu kandidovati, má u okresního politického úřadu prohlásit a) že případnou volbu příjme, b) ke které straně se hlásí. Nikdo nemůže kandidovati v několika volebních okresích. Nevyhoví-li kandidát prvé podmínce, jest kandidatura jeho neplatná. Nevyhoví-li kandidát druhé podmínce, jsou sice hlasy jemu odevzdané platné, nemá ovšem výhody, aby případné hlasy některého kandidáta stejné politické barvy z jiného volebního okresu přispěly mu k získání mandátu podle poměrného zastoupení, čili jinak: musí si získati ve svém volebním okresu takový počet hlasů, aby dosáhl volebního čísla. Volební číslo vypočte se tím způsobem, že se počet všech hlasů v zemí odevzdaných dělí počtem mandátů. Počet hlasů, všem kandidujícím příslušníkům každé strany připadlých, dělí se volebním číslem, a podíl značí počet mandátů jednotlivými stranami získaných. Nejsou-li všecky mandáty na ráz obsazeny, rozhodne o zbytcích mandátů relativní většina, t. j. připadnou zbývající mandáty postupně těm stranám, jež obdržely největší zbytky hlasů. Mezi kandidáty téže strany má přednost kandidát, jenž obdržel větší počet hlasů před tím kandidátem, jenž obdržel menší počet hlasů.4) Proti tomuto systému volebního řádu lze namítnouti, že nezabraňuje, aby se k straně hlásili kandidáti nevítaní, proti vůli strany. Pokud jde o pořadí, v němž jsou kandidáti téže strany zvoleni, jest jistě nevýhodou různý počet voličů v jednotlivých okresech volebních, má-li mít přednost ten kandidát, jenž číselně obdržel více hlasů.
Podobný jednojmenný systém poměrného zastoupení, jenž dělí širší volební obvod ve volební okresy s výlučnými kandidaturami jednotlivých osob, navrhl německý konsul Gustav v. Hartmann ve spisu: Ein neues Wahlverfahren (Berlín 1906). Návrh jeho dává voliči právo, aby na hlasovací lístek napsal jednak jednu z osob kandidujících v okresu, jednak jméno některé z kandidujících stran, při čemž nemusí vyvolená strana souhlasiti se stranickou příslušností vyvoleného kandidáta. Vypočte se volební číslo jako při návrhu saském a sčítají se nejprve hlasy osobní, pak hlasy stranám odevzdané. Nedostačí-li hlasy osobní, připočtou se jednotlivým kandidátům doplňkem a podle výše hlasů osobních postupně hlasy té strany, k níž se kandidáti přihlásili. Zvolen jest ten, kdo dosáhl volebního čísla. Návrh Hartmannův snaží se odstraniti tu domnělou vadu podobných systémů jednojmenných, že může míti jeden volební okres dva neb několik zvolených poslanců (ovšem z různých stran), kdežto jiný volební okres z téhož kraje nemá pak poslance vůbec. Hartmann docílil takového výsledku za cenu, že z jednotlivých stran vítězí kandidát počtem hlasů slabší a propadá kandidát silnější, což jest zajisté nesrovnalost mnohem povážlivější. Domnělé vady Hartmannem vytýkané netřeba podle našeho mínění se obávati, neboť poslanec, zvolený hlasy svého okresu, není při volbě podle poměrného zastoupení jen poslancem dotčeného okresu, nýbrž poslancem za celý širší volební obvod (volební kraj).
Když ve sněmu býv. království Českého v r. 1908 se strany českých poslanců ozývaly se hlasy po zavedení všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího s poměrným zastoupením, nezvolí-li navrhovatelé systém vázaných kandidátních listin, ani jiný ze systémů tak zv. více- jmenných, nýbrž rozhodli se pro systém jednojmenný. V I. výročním zasedání sněmu království Českého byly podány současně dva návrhy na změnu volebního řádu do sněmu: návrh Dra Eduarda Koernera a soudruhů z 15. září 1908 (tisk XLVI., čís, 407 sněm,) a návrh dra Karla Baxy, Václ. Choce, Václ. Klofáče a soudruhů z téhož dne (tisk XLVII., čís. 408 sněm.). Oba tyto návrhy zakládají se na stejném systému a dovolují, aby politické strany ohlašovaly u úřadu předem hromadně kandidátní listiny, a návrh Baxův připouští též, aby i jednotlivec ohlásil předem u úřadu svoji kandidaturu. Avšak ani jeden z obou návrhů nevylučuje platnost hlasů pro ty kandidáty, kteří ani na jedné z úředně podaných kandidátních listin nebyli uvedeni (t. zv. divoké). Jak Koerneroví, tak Baxovi jest pro výpočet poměrného zastoupení celá země jediným volebním obvodem, přece však rozděluje zemi v tolik volebních okresů, kolik jest ve volebním obvodu (zemí) voliti poslanců. Tyto volební okresy pak - jako u zmíněného souhlasného návrhu Schwarzova - mají povahu pouze rozdělení pomocného. Volič kteréhokoli okresu není obmezen na kandidáty pro dotčený volební okres vyhlášené, tím méně, poněvadž ani návrh Koernerův ani návrh Baxův nezná kandidatur (kandidátních listin) výlučně pro některý volební okres platných, nýbrž jména všech kandidátů na kandidátních listinách uvedená platí pro celou zemi, všecky okresy. Volič kteréhokoli volebního okresu může si kteréhokoli kandidáta vybrati a platně napsati na hlasovací lístek i taková jména osob volitelných, která na žádné kandidátní listině uvedena nejsou. Každý volič napíše na hlasovací lístek jméno jediné. Konečné skrutinium výsledku volebního provádí se podle návrhu Koernerova takto: Zjistí se především, mnoho-li platných hlasů bylo v celé zemi odevzdáno. Suma těchto hlasů dělí se počtem poslanců, jež jest voliti, a zjistí se takto tak zv. prvý podíl (prvý kvocient, prvé volební číslo). Nyní roztřídí se odevzdané hlasy podle jednotlivých kandidátů a zjistí se, mnoho-li který kandidát obdržel hlasů. Po té se zkoumá, zdali ten který kandidát je jmenován v některé kandidátní listině platně podané registrovanou stranou. (Návrh Koernerův zavádí registrování politických stran u zemské volební komise.). Jména kandidátů v jednotlivých kandidátních listinách platně navržených seřadí se podle stran a to pořadem, jak kandidáti po sobě nejvíce hlasů obdrželi, počínajíc počtem nejvyšším; pořídí se takto seznamy kandidátů jednotlivých stran a sečte se počet hlasů připadnuvších kandidátům té které strany čili té které straně. Kandidáti, kteří na žádné z kandidátních listin, úředně podaných, nebyli uvedení (>divocí<), seřadí se zvlášť podle počtu hlasů v seznam >divokých<. Zkoumá a zjistí se především, kteří divocí kandidáti a které registrované strany kandidátní listiny podavší, obdrželi aspoň tolik hlasů, mnoho-li obnáší >prvý podíl<. Divocí kandidáti, kteří obdrželi aspoň tolik hlasů, mnoho-li obnáší >prvý podíl<, jsou zvoleni. Hlasy připadší ostatním divokým kandidátům, jakož i stranám, jež nedosáhly ani prvého podílu, jsou bez účinnými a odečtou se spolu s hlasy, jež připadly zvoleným kandidátům divokým. Zbytek hlasů dělí se nyní počtem mandátů posud neobsazených, rozmnoženým však o jeden a zjistí se takto >druhý podíl<. Tímto druhým podílem dělí se postupně sumy hlasů, které připadly té které registrované straně, kandidátní listinu podavší, a podíly, které z dělení toho vyjdou, značí počet mandátů, jenž té které straně připadnouti má. (V dalším určuje osnova Koernearova, jak se rozvrhnou zbývající mandáty, nebyly-li v prvém skrutiniu všecky obsazeny.). Když takto bylo stanoveno, mnoho-li té které straně mandátů připadá, prohlásí se za zvolené poslance ti její kandidáti, kteří, jsouce na její kandidátní listině platně navržení, obdržeti po sobě nejvíce hlasů, až počet mandátů straně připadších jest vyčerpán. Ostatní kandidáti jsou pořadem náhradníky, kteří nastupují, uprázdní-li se mandát poslance dotčené strany. Uprázdní-li se mandát, který náležel zvolenému >divokému< kandidátovi, zůstane mandát po zbývající dobu zasedání sněmu neobsazen.
Na stejných základních zásadách vypracován byl současně návrh Baxův, jenž se od návrhu Koernerova liší pouze odchylným doplňováním mandátů v prvém skrutiniu neobsazených a tím, že všechny kandidatury samostatné (nikoli hromadně politickými stranami neb volebními výbory ohlášené), tvoří podle návrhu Baxova společnou skupinu, k niž se přihlíží při rozvrhu mandátů tak, jako k straně jediné; za zvolené z této skupiny prohlásí se postupně ti, kteří obdrželi nejvíce hlasů. Návrh Baxův nezavádí registrování stran; rovněž neřeší obsazování uprázdněných mandátů náhradníky a ponechává v platnosti dosavadní volby doplňovací.
Ani návrh Koernerův, ani návrh Baxův, ani současná vládní předloha podaná v I. výročním zasedání sněmu království Českého 8. října 1908 (Tisk CLXXI., číslo 555 sněm) nebyly projednány. Tato vládní předloha připojovala k dosavadním kuriím novou všeobecnou kurii a zamýšlela děliti poslance všech kurií kromě kurie velkostatkářské na volební sbor poslanců české a na volební sbor poslanců německé národnosti. - Promyšlený návrh Koernerův a pozoruhodný návrh Baxův z r. 1908 předčí soustavy poměrného zastoupení později u nás uzákoněné. Nezabraňují ovšem tomu, aby skvělá jména předních kandidátů hlasy nadbytečně jim připadlými nezískávala mandát kandidátům téže strany, kteří by si mandátu uhájiti nedovedli, kdyby je strana kandidovala výlučně v některém okresu. Oba návrhy volebního řádu pro sněm bývalého království Českého mohly snadněji učiniti širším volebním obvodem celou zemi, a nebylo tehdy také třeba čeliti nepříznivým účinkům, veliké roztříštěností, jako dnes při složitém stranicko- politickém i národnostním rozvrstvení voličstva Československé republiky.