Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 42.

I.

Vláda předložila oběma sněmovnám Národního shromáždění ke schválení prozatímní obchodní smlouvu s republikou Albánskou, která uzavřena byla nótami konsula Československé republiky a ministra zahraničních věcí republiky Albánské, danými v Tiraně dne 19. ledna 1926 a navzájem mezi zástupci obou států vyměněnými.

Vládní vyhláškou ze dne 4. února 1926 uveřejněnou pod č. 18 ve Sbírce zákonů a nařízení byla tato prozatímní obchodní smlouva se souhlasem presidenta republiky na základě usnesení vlády podle § l zákona ze dne 4. července 1923, č. 158 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou uvedena v prozatímní platnost s účinností od 9. února 1926 jakožto dne vzájemnou úmluvou obou států stanoveného.

Prozatímní úprava obchodních styků mezi oběma státy má za účel, aby pro vzájemné poměry obchodní sjednán byl právní podklad, na jehož základě zboží československé by nemohlo býti vůči zboží dováženému z jiných států diferencováno. Spočívat prozatímní obchodní smlouva na zásadě nejvyšších výhod, oběma státy vzájemně zaručené.

Jako u řady dosavadních našich obchodních smluv byla důvodem pro úpravu obchodních styků s Albánií prozatímní obchodní smlouvou soustavné sledována snaha vlády naší, aby co nejdříve doplněna byla síť stávajících obchodních smluv a aby takto otevřena a zajištěna byla československému vývozu další vhodná odbytiště.

V tomto směru nelze přehlédnouti, že Albánie jako země po výtce zemědělská, skýtá přirozeně příležitost pro odbyt průmyslových výrobků, Albánie má jen nepatrný vlastní průmysl, jenž při své primitivnosti nestačí ke krytí nejnutnějších potřeb obyvatelstva; jsout' tu jen mlýny, koželužny, sýrárny, výrobny makarónů, domácké tkaní vlny, hedvábí a lnu, výroba obuvi a oděvu nejprimitivnějšího rázu, kdežto všechny ostatní průmyslové výrobky musí býti dováženy.

za rok 1925 není možno dosud uvésti přesného čísla našeho vývozu.

Do Albánie jsme takto vyváželi zboží papírové, zápalné, hliněné, konfekční, vlněnou přízí a vlněné zboží, bavlněnou přízi a bavlněné zboží, skleněné zboží, železo a železné zboží, elektrické stroje a přístroje a j.

Za rok 1924 nebylo lze na základě celních deklarací zjistiti dat o výši přímého dovozu, za rok 1925 pak není dosud možno uvésti přesného čísla dovozu.

Z Albánie k nám dovážely se hlavně: vlna, kůže a škumpy.

Jak patrno, hospodářské styky mezi oběma zeměmi jsou dosud v počátcích, jsou zde však dány všechny podmínky pro jejích rozvoj. Hospodářský zájem o Albánii, který se projevoval již před válkou (známé zápolení bývalého Rakousko-Uherska a Itálie, aby zapustily politicky i hospodářsky kořeny v Albánii), se po válce ještě stupňuje, neboť jak se vnitřní poměry v Albánii vytvářejí, lze počítati do budoucna se značným hospodářským oživením této země a v důsledku toho i se vzrůstem odbytu průmyslových výrobků, jež se dovážejí.

Jest proto nutno, aby náš vývoz do Albánie nebyl v horší situací nežli vývoz jiných států. Za tím účelem nutno zajistiti československému zboží na albánském tržišti nejvyšší výhody, což se děje prozatímní úpravou obchodních styků, Národnímu shromáždění ke schválení předloženou.

Až dosud docílily obchodní dohody na podkladě nejvyšších výhod s Albánií pouze Spojené státy severoamerické a Velká Britanie, Kromě toho existuje obchodní a plavební smlouva italsko-albánská, podepsaná v Římě dne 20. ledna 1924 a uzavřená na dobu tří let, ovšem s možností prodloužení jejího i na dále, která rovněž vybudována jest na zásadě nejvyšších výhod a kterou si Itálie vůči Albánií zabezpečila značnou řadu celně tarifních slev a to právě pro zboží, na jehož vývozu je také Československá republika značně interesována. Jde tu zejména o papír, bavlněné a vlněné zboží, o klobouky, fezy, železné zboží, parní stroje, hospodářské stroje, stroje k průmyslovým účelům; auta a j.

Veškeré tyto celně-tarifní výhody Itálie na základě naší obchodní dohody aplikovány jsou počínajíc od 9. února t. r. také pro zboží československé.

Zahraniční výbor, projednav vládní návrh ve schůzí dne 3. března 1926 konané, usnesl se jednomyslně navrhnouti senátu Národního shromáždění toto schvalovací usnesení:

>Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úpravou obchodních styků mezí republikou Československou a Albánií, sjednanou v Tiraně dne 19. ledna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou za dne 4. února 1926, uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení dne 9. února 1926 pod č. 18.<

V Praze, dne 3. března 1926.

V. Donát v. r.
předseda.

Dr. Ant. Klouda v. r.
zpravodaj.

II.

Prozatímní tato obchodní úmluva sjednána jest na zásadě vzájemného poskytování nejvyšších výhod a má míti platnost až do uzavření úmluvy definitivní - leč by byla některou stranou tři měsíce předem vypovězena. Nabyla platností za dvacet dnů po sjednání, tedy dne 9. února 1926.

Dále vyslovena shoda v tom, že v případě potřeby bude sjednána mezi oběma zeměmi úprava o provádění dovozních anebo vývozních omezení nebo zákazů, aby usnadněn byl vzájemný obchodní styk i v době, po kterou jedna nebo druhá strana smluvní byla by nucena setrvati při zmíněných zákazech a omezeních.

Při provádění zásady nejvyšších výhod nevztahuje se tato na zvláštní režim, zavedený pro pohraniční styk, nepřesahující průměrnou šířku 15 km z každé strany hranic.

Náš obchod s Albánií jest dosud nepatrný. Dovoz z Albánie k nám nebyl žádný.

Z Československa vyvezlo se podle dat z r. 1924 26.493 kg v ceně 247.831 Kč.

za 63.559 Kč.................. zboží vlněného,

za 65.711 Kč.................. bavlněného zboží pestře barveného,

za 37.832 Kč.................... smaltovaného zboží plechového,

za 35.960 Kč.................... telecích koží vydělaných, nelakovaných,

za 30.167 Kč .................. plstěného zboží a fezů.

Obchodní styk jest schopen dalšího rozvoje.

Výbor národohospodářský navrhuje:

Slavný senáte ráčiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úpravou obchodních, styků mezi republikou Československou a Albánií, sjednanou v Tiraně dne 19. ledna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. února 1926, uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení dne 9. února 1926 pod č. 18.

V Praze, dne 3. března 1926.

K. Sáblík v. r.
předseda.

Jan Miller v. r.
zpravodaj.