Senát Národního shromáždění R. Čs. R. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 49.

ze dne .........................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za účelem vybavení veřejných zaměstnanců z dluhů zřizuje se >Státní fond k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců.

§ 2.

Za veřejné zaměstnance podle zákona tohoto se pokládají:

a) civilní zaměstnanci ve službě státu, státních podniků, státních ústavů a veřejných fondů státem spravovaných, jakož i příslušníci četnictva,

b) vojenští gážisté,

c) učitelé obecných a občanských škol, na něž vztahuje se zákon rovnostní z 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n.

d) zaměstnanci zemí, župních svazů, žup, okresů, obcí a fondů a ústavů jimi spravovaných,

e) zaměstnanci korporací, podniků a ústavů, kteří bylí ministerstvem vnitra po dohodě s příslušným odborným ministerstvem prohlášeni za rovnocenné zaměstnancům státu a jiných nucených svazků územních,

f) duchovní státem uznaných (recipovaných) náboženských společností,

g) učitelé veřejných škol obecných a občanských, kteří nejsou pojatí pod ustanovení c), pokud ministerstvem vnitra byli prohlášeni za rovnocenné zaměstnancům státu a jiných nucených svazků územních.

§ 3.

Na zaměstnance v § 2 uvedené vztahují se ustanovení tohoto zákona ať jsou v činné službě nebo požívají požitků odpočivných nebo zaopatřovacích.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona platí též pro vdovy a pozůstalé, potomky zaměstnanců v § 2 uvedených, pokud požívají požitků vdovských, případně zaopatřovacích.

§ 5.

Státní fond k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců tvoří se a pozůstává z členských podílů zaměstnanců a osob v §§ 2, 3 a 4 uvedených, dále z příjmů z poskytovaných zápůjček a plynoucích z uložených kapitálů, jakož i z případných příspěvků neb podpor státních, jiných nucených svazků územních, korporací, fondů, ústavů a podniků v § 2 uvedených.

§ 6.

(1) Každý zaměstnanec a každá osoba uvedená v §§ 2, 3 a 4 stávají se členem ->Státního fondu k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců, jakmile plně zaplatili svůj členský podíl.

(2) Členství fondu toho jest pro zaměstnance uvedené v § 2 odst. a) b) c) a pro jejích vdovy (§ 4) povinné. Pro pozůstalé potomky těchto zaměstnanců (§ 4), pak pro zaměstnance uvedené v § 2 odst. d) e) f) g) a jich vdovy a pozůstalé potomky (§ 4) jakož i pro nezletilé osoby vůbec jest členství dobrovolné (na přihlášku jednotlivců neb hromadnou).

§ 7.

Členský podíl obnáší 50 Kč a může býti jenom všeobecně zvýšen, neb snížen usnesením správy fondu schváleného ministerstvem financí, kterážto změna podílu platí však jen pro nové členy.

§ 8.

Členský podíl jest úrokovatelný 2 % ze sta ročně, splatí se v pěti měsíčních lhůtách srážkou z požitků člena a vrátí se s veškerými úroky členu neb jeho dědicům, jakmile členství přestalo. Úroky připočítávají se každoročně k členskému podílu, nezúrokují se a vyplatí se teprve s podílem členským, jakmile členství přestalo.

§ 9.

(1) Členství přestává výrokem správy fondu, když člen zemřel aneb přestal býti zaměstnancem (§ 2) aneb pozbyl požitků odpočivných. vdovských neb zaopatřovacích. Další podmínkou zániku členství jest vyrovnání všech závazků a povinností oproti fondu, kterýchžto závazků a povinností může správa fondu zprostiti člena neb jeho dědíce jen z důvodů zvláštního ohledu hodných a to při závazcích přesahujících peníz 1000 Kč jen se schválením dozorčího orgánu.

(2) Členský podíl jest jinak nevypověditelným.

§ 10.

(1) Správa fondu poskytuje členům fondu k jich odůvodněné žádostí podle svého volného uvážení a podle daných prostředků zápůjčky za účelem vybavení členů fondu z jich dluhů, které nesmí býti zaviněny lehkomyslností neb výstředním životem.

(2) Tyto zápůjčky jsou úrokovatelny 3 % ze sta ročně, jsou splatny srážkou z požitků zaměstnance (§§ 2, 3, 4) v měsíčních lhůtách určených správou fondu a požívají zákonného práva zástavního na těchto požitcích ode dne přihlášky zápůjčky úřadu likvidujícímu tyto požitky.

(3) Zápůjček těchto použije se k zaplacení dluhů člena žádajícího o zápůjčku a to těch dluhů, jichž zaplacení určí správa fondu, která též obstará vyrovnání těchto dluhů.

§ 11.

(1) Státní fond k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalován. Ve sporech jej zastupuje finanční prokuratura.

(2) Sídlem fondu jest Praha - Zemský civilní soud v Praze, případně okresní soud pro Staré město a Josefov v Praze jsou výlučně místně příslušnými soudy pro veškeré spory fondu s členy neb s jinými osobami z poměrů právních zakládajících se na ustanovení tohoto zákona.

§ 12

Správu fondu tvoří správní sbor a jeho představenstvo.

§ 13.

(1) Správní sbor skládá se ze 17 členů jmenovaných ze všech oborů státní správy po jednom členu předsedou vlády, pak ministry zahraničních věcí, národní obrany, vnitra, školství a národní osvěty, financí, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, železnic, zemědělství, spravedlnosti, veřejných prací, sociální péče, pro zásobování lidu, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro sjednocení zákonů a organisaci správy, a pro správu Slovenska.

(2) Současně jmenuje předseda vlády a každý ministr za každého člena správního sboru jednoho náhradníka.

(3) Ubude-li některé ministerstvo, jmenuje za ně předseda vlády člena a náhradníka správního sboru.

(4) Členové správního sboru a jich náhradníci jsou jmenováni na dobu neurčitou a kdykoliv odvolatelní.

§ 14.

(1) Představenstvo správního sboru skládá se z předsedy a třech místopředsedů.

(2) Předsedou jest člen jmenovaný do správního sboru předsedou, vlády, kdežto místopředsedy jsou členové jmenovaní do správního sboru ministry financí, spravedlnosti a sociální péče.

§ 15.

Úřady představenstva a správního sboru jsou úřady čestnými. Fond hradí však hotové výlohy členů představenstva a správního sboru.

§ 16.

Účetní a kancelářské práce obstarává kancelář fondu, jíž přidělí ministerstvo financí potřebný počet úředníků účetních a kancelářských, jakož i zřízenců. Náklad na tyto zaměstnance hradí fond ministerstvu financí. Z těchto přidělených zaměstnanců jmenuje ministr financí vedoucího úředníka a odpovědného účetního fondu.

§17.

K výplatě zápůjček, jích splacení a k provedení jiných prací, spojených s agendou fondu poskytují právní pomoc na požádání veškeré státní, zemské, župní, okresní a obecní úřady republiky Československé, zejména účtárny a pokladny těchto úřadů, jímž fond však hradí hotové výlohy.

§ 18.

(1) Správní sbor vede správu fondu, zejména povoluje a vypovídá zápůjčky, usnáší se o roční účetní závěrce, o nabytí, zavazení a zcizení nemovitostí, o uložení hotovostí, o nákupu cenných papírů a jich prodeji, o jednacích řádech a o záležitostech podle zákona vyhrazených jeho rozhodnutí.

(2) Představenstvo zastupuje fond navenek vůči třetím osobám a úřadům, řídí jednání správního sboru, provádí jeho usnesení a vyřizuje běžné správní věci.

(3) Listiny fondu a plné moci podepisují pouze dva členové představenstva.

§ 19.

Správní sbor usnáší se platně prostou většinou přítomných za přítomností nejméně devíti členů Předsedající člen z představenstva hlasuje jen tenkráte, když jest rovnost hlasů ostatních členů správního sboru.

§ 20.

(1) Proti rozhodnutím a usnesením správního sboru a představenstva není stížnosti.

(2) Veškerá usnesení a rozhodnutí správního sboru a představenstva může však zrušiti předseda vlády nebo jím k dozoru nad fondem ustanovený ministr.

§ 21.

(1) Vrchní dozor nad fondem přísluší ministru, jejž dozorem tím pověří předseda vlády.

(2) Hospodaření fondu podléhá předpisům o kontrole hospodaření státního.

(3) Správní sbor předkládá ročně zprávu o svém hospodaření ministru pověřenému vrchním dozorem nad fondem.

§ 22.

(1) Z přebytků utvoří se reservní fond.

(2) Dosáhne-li reservní fond výše rovnající se desetině úhrnu všech členských podílů, může býti zřízen zvláštní podpůrný fond pro poskytování peněžitých podpor členům fondu neb jích pozůstalým v případech zvláštního zřetele hodných podle předpisů schválených ministrem pověřeným vrchním dozorem nad fondem.

§ 23.

(1) Peníze, jichž není bezprostředně třeba k poskytování zápůjček, buďtež výnosně uloženy.

(2) Uložení může se státi jen:

a) v cenných papírech, v nichž lze ukládati sirotčí peníze,

b) v hypotékách o sirotčí jistotě, c) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, župy, okresy nebo obce,

d) v nemovitostech,

(3) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání, mohou býti uloženy v peněžních ústavech pražských, jež označí správě fondu ministerstvo financí.

§ 24.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení, projednání a zrušení právních poměrů mezi fondem, se strany jedné, pak úřady a stranami se strany druhé, knihy a zápisy fondu a jeho správních orgánů, jsou prosty kolků a poplatků.

(2) Movité i nemovité jmění fondu jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu.

(3) Fond a jím spravované fondy jsou osvobozeny od daně výdělkové, jakož i daně rentové.

(4) Budovy fondu, pokud nejsou pronajaty, jsou vyňaty z domovní daně a veškerých přirážek.

§ 25.

(1) Zákon tento nabude účinnosti prvního dne měsíce následujícího 6 měsíců po dní vyhlášení.

(2) Provedení zákona ukládá se všem ministrům.

Zadluženost veřejných zaměstnanců nastalá důsledkem drahotních poměrů válečných a poválečných vzrostla měrou netušenou a stala se vážným nebezpečím pro hospodářské poměry veřejného zaměstnance a jeho rodiny, pro jeho výkonnost, neporušenost a nestrannost, čímž opět trpěti může občanstvo a zejména státní správa.

Podle služební pragmatiky státních úředníků a zřízenců ze dne 23. ledna 1914, čís. 15. ř. z. {§§ 59 a 173) může definitivně ustanovenému úředníku neb zřízenci býti povolena bezúročná záloha na plat z pravidla do výše tříměsíčního platu, jestliže nemocí neb neštěstím nezaviněně octl se v nouzi. Totéž zásadně stanoví § 149 vládního návrhu platového zákona ohledně státních zaměstnanců vůbec s rozšířením na jiné případy.

Tato ustanovení nestačí však dnešní doby jednak pro obmezenost prostředků a úvěrů, jednak pro úzký okruh osob, jímž zálohy na plat mohou býti poskytnuty. Také praxe ustálená při poskytování záloh na plat a podmínky zachovávané při povolování záloh nevyhovují namnoze dnešním požadavkům úvěrovým veřejných zaměstnanců.

Nutno proto rozšířiti možnosti poskytnutí výhodného úvěru státním zaměstnancům jakož i uvolniti přístup k úvěru tomu co nejširším vrstvám veřejných zaměstnanců a jích příslušníků.

Při tom možno přihlížeti na svépomoc veřejných zaměstnanců a na samosprávu jejich záležitostí.

Těchto zásad svépomoci a samosprávy užívá nedávno založený Podpůrný fond národní obrany (Věcní věstník M.N.O. ročník IX. č. 2), který má za účel pomáhati svým členům vzájemnou pomocí půjčkami z povinných vkladů.

Tento podpůrný fond obmezuje se však jen na činně sloužící důstojníky z povolání a zakládá se jen na stanovách spolkových.

Účelem předloženého návrhu zákona jest však zříditi zákonem státní fond sloužící k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců všech možných kategorií a jich příslušníků (vdov a pozůstalých potomků), umožniti zápůjčky na plat (zálohy, konverse, ranžírování) co možná nejvyšší a bez tíživých podmínek a to nikoliv z prostředků státních, nýbrž z prostředků zaměstnanců samých.

Ovšem svépomoc vyžaduje, aby za poskytnutý úvěr byl poskytován úrok měrou byť i nízkou (3 %), což má zajisté též význam výchovný.

Při povinném členství ve fondu se strany civilních státních zaměstnanců, vojenských gážistů, pak učitelů obecných a občanských škol, jakož i pensistů těchto kategorií lze počítati s minimálním stavem asi 330.000 osob.

Za členského podílu 50 Kč činily by členské podíly těchto osob asi 16.500.000 Kč.

Z tohoto kapitálu plynulo by nejméně (na 3 %) příjmů 495.000 Kč ročně, při úročném více procentním uložení i více, takže po srážce pasivních úroků 2 % z členských podílů mohl by se očekávati přebytek nejen na nutná vydání provozní, nýbrž i na utvoření reservního fondu, z něhož by se později poskytovaly podpory.

Připojí-li se k fondu i veřejní zaměstnanci, jichž členství není povinné, vzroste tím fond i jeho příjmy.

Fond má sloužiti vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců, za něž pokládají se veškeré osoby, liteře podléhají podle zákona ze dne 15. října 1925, čís. 221 Sb. z. a n, nemocenskému pojištění veřejných zaměstnanců, jakož i vojenští gážisté, a to ať jsou zaměstnanci v činné službě nebo požívají již požitků odpočivných neb zaopatřovacích.

Výhod fondu jsou účastni též vdovy a pozůstalí potomci zaměstnanců pokud požívají požitků vdovských neb zaopatřovacích.

Fond tvoří se z členských podílů a ž příjmů z nich plynoucích. Avšak vzhledem k tomu, že státu, zemím atd. odnímá se fondem částečně břemeno poskytovaných bezúročných záloh, lze států atd. nezávazně přispěti na fond neb poskytnouti mu podpory, což ovšem může se státi jen, podle prostředků daných rozpočtem.

Členství fondu předpokládá úplného zaplacení členského podílu.

Pro veřejné zaměstnance státní a učitele (§1 2, odst. a, b, c) jakož i pro vdovy jejich jest členství fondu povinné, aby takto utvořen byl pevný a mohutný kmen fondu. Pro ostatní veřejné zaměstnance, pro pozůstalé potomky a pro nezletilce jest členství dobrovolné, an jednak není nutno zaměstnance samosprávných sborů zejména obcí, nutiti k členství fondu, jednak u nezletilců zpravidla nebude potřebí zápůjček k vybavení z dluhů.

Kde již stávají podobné fondy (jako Podpůrný fond národní obrany), zůstanou jim výhody těchto fondů zachovány. Avšak nemůže se jim též odejmouti právo na výhody státního fondu.

Ovšem neruší se nijak svrchu citovaná ustanovení §§ 59 a 173 zákona č. 15/1914.

Členský podíl stanoven minimálně na 50 Kč, aby zaplacení jeho nestalo se obtížným ani při nejnižším platu.

Úrokování členského podílu určeno pouze se 2 %, an úrok z tak malého podílu členského nepadá pro jednotlivce na váhu. Z důvodů manipulačních úrok ten (l Kč ročně) nevyplácí se, nýbrž jen připočítává se k členskému podílu a to bezúročně.

Zánik členství učiněn odvislým od výroku správního sboru, aby zabráněno bylo nedopatřením a sporům.

Modality poskytovaná zápůjček, jich zaplacení a použití bude lze stanoviti prováděcím nařízením a jednacím řádem.

Zápůjčkám fondu poskytnuto zákonné právo zástavní na požitcích, aby tím umožněno bylo poskytovati zápůjčky bez obtížných podmínek a co nejrychleji.

Fond jest právnickou osobou a vybavuje se různými výhodami, zejména poplatkovými a daňovými, aby účelu rondu bylo co nejvíce dosaženo.

Správu fondu vedou úřednicí jednotlivých ministerstev. Účetní, kancelářské a zřízenecké práce obstarávány budou úředníky resp., zřízenci ministerstva financí, jemuž hradí fond náklad s tím spojený.

Fond může při provádění svých záležitostí dovolávati se právní pomoci všech úřadů veřejných proti náhradě hotových výloh.

Finančního dosahu pro státní pokladnu osnova nemá, an fond zakládá se na členských podílech svých členů, a hradí státu náklad spojený s přidělením úředníků a zřízenců kanceláře fondové, jakož i hotové výlohy právní pomocí. Není proto nutno přiložiti rozpočet o finančním dosahu osnovy a návrh na úhradu nákladu.

V Praze, dne 14. února 1926.

Dr. Ad. Procházka,
dr. Reyl, F. Valoušek, dr. J. Karas, Art. Pavelka, Boh. Koukal, J. Jek, dr. Luděk, Krupka, dr. Hruban, Ant. Šachl, Kavan, Fr. Kopřiva, Ant. Adamovský, dr. Mazanec.