Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 51.

Podepsaní navrhují tuto změnu zákona:

§ 3 zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n., mění se takto:

§ 3.

Za dobu, po kterou zaměstnanec pro cvičení ve zbraní (cvičení služební) nemůže svých pracovních povinností vykonávati, nepřísluší jemu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt, není-li stanoveno jinak smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů. (Zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., zákon ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z., zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n.). Nároky zaměstnanců dle § 1154 Obč. zák. se tímto neruší.

Jak správným byl názor, při projednávání tohoto zákona ve výboru poslancem Tučným vyjádřený, aby vsunuta byla klausule o platnosti zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 Sb. z. a n., ukázalo se brzy po nástupu účinnosti zákona ze dne 31. března 1925, čís. 61 Sb. z. a n. V § 3 zákona, ze slov >- nepřísluší jemu plat, - < vykouzlil horlivý služebník ve Svazu průmyslníků právní stanovisko, že zákon z 1. dubna 1921 je neúčinným.

V případě daném nejedná se hmotně o mnoho. Průmysl ve své největší části řídí se ujednáním, dle něhož takřka napořád projevuje se dělníkův nárok minimální. Jde však o morálku zásady, která přece chytráctvím nemá trpět. K nápravě snad zbývala ještě cesta právní. Uváží-li se však některé výroky nejvyššího soudu, ztrácí se naděje na takto získanou judikaturu, třeba že nejvyšší soud již učinil rozhodnutí příznivé.

Vzhledem k tomuto stavu judikatury a se zřetelem k úmyslu zákonodárce, aby pak zákon v naznačených důsledcích stal se jasným, doporučují navrhovatelé přiložený dodatek zákona.

V Praze, dne 8. února 1926.

Ferd. Šťastný,
dr. Macků, Klečák, Čipera, Plamínková, dr. Klouda, Píchl, Šolc, Reichstädterová,
Wagner, dr. Krouský.