Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 52.

Podepsaní navrhují tuto změnu zákona:

§§ l (1), 3 g) a ch) (2), 6 (4), 22 (2} a 26 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., mění se po př. doplňují takto:

§ 1.

(1) Závodní výbor zřizuje se pro každý samostatný závod, výdělečně činný, v němž je trvale (celoročně) zaměstnáno aspoň 30 zaměstnanců a jenž trvá aspoň 1/2 roku od zahájení činnosti.

§ 3.

g) spolupůsobiti způsobem poradním při hromadném propouštění zaměstnanců, z příčin mimo pracovní poměr ležících, jakož i pří propouštění jednotlivých zaměstnanců déle než tři léta v závodě pracujících takto: atd. . . , Spolupůsobiti způsobem poradním při přijímání zaměstnanců, u dělníků kontrolou, aby dodrženo bylo ustanovení o paritních, odborných zprostředkovatelnách práce.

ch) (2) Závodnímu výboru a jednotlivým jeho členům náleží, veškeré dle § 3 jim příslušející úkoly vykonávati tak, aby chod závodu netrpěl. Schůze závodního výboru konají se pravidelně mimo stanovenou dobu pracovní, počínajíce hodinu před ukončením práce; pouze ve výjimečných případech, souhlasí-li správa závodu, i během pracovní doby.

§ 6.

(4) V podnicích do 1000 zaměstnanců třeba vyslali dva delegáty, od 1001 do 3000 tři a v ostatních přes 3000 zaměstnanců čítajících podnicích čtyři delegáty, Obsahuje-li podnik firmy více závodů, zvýší se počet těchto delegátů tak, aby zastoupeny byly závody všecky, nejvýše na šest.

§ 22.

(2) Správa závodu nesmí zaměstnance obmezovati při vykonávání volebního práva a v činnosti jejich jako členů závodního výboru. Zejména smějí býti členové závodního výboru propuštěni jen se souhlasem rozhodčí komise. Souhlasu tohoto není třeba, byl-li člen závodního výboru pro-puštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance podle § 82 ž. ř. z roku 1885, nebo zákona o obchodních pomocnících z roku 1910, nebo obdobných zákonů platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi, shledá-li důvody pro výpověď dle § 82 ž. ř.. náležitými.

Totéž platí pro kandidáty do závodního výboru, jakmile jimi byli po zákonném vyhlášení volby řádně prohlášeni a rovněž pro členy volební komise od chvíle jich pověření až do ukončení úkonů s volebním aktem spojených.

II. Rozhodčí komise.

§ 26.

O stížnostech podle §§ 19, 20, odst. 2., § 21, odst. 1. lit. c), a § 22 a o sporech, které vzniknou mezi skupinami zaměstnanců, dále mezi nimi nebo závodním výborem s jedné strany a podnikatelem s druhé strany, z důvodů, zřízení a činnosti nebo úhrady nákladů (§ 24) závodního výboru, anebo propuštění člena závodního výboru, zejména pak o rozsahu povinností a práv členů závodního výboru rozhoduje s konečnou platností rozhodčí komise.

Závodní výbory dle zákona čís. 330 ze dne 12. srpna 1921, ve své podstatě představují pokračování vývoje dělnických výborů, aspoň v některých, nutno říci nejdůležitějších oborech průmyslu od let devadesátých minulého století působících, Je to opět jednou z roztodivných kapitol světové války, že po téměř úplném umlčení dělnických výborů paralelně se suspenzí občanských svobod, na mrtvém bodu nejvyššího vzepjetí sil ustupovaly také represálie v opatřeních vrchního velení vojenských správ podnikových pro restitucí dělnických výborů.

Ústup neobmezené před tím autority rakouských generálů založil bezděčně půdu ostrému vývoji dělnických výborů, který byl stupňován v převratových poměrech, a fakt, že v místech, kde před válkou takřka nejevil známek života, postavil se dělnický výbor s velmi rozhodnou autoritou; tento, fakt karakterisuje vývoj onen jako poněkud náhlý. Je už osudem takových episod, že nenarůstajíce úměrně, ocitají se brzy v krisi; tím spíše, když ve věci není systému, takže od místa k místu jeví se prakse naprosto nestejnoměrnou.

Reakce se přihlásila už počátkem roku 1921. Konflikt vrcholil stávkou dělnictva středočeského kovoprůmyslu, trvající pět týdnů, která končila ujednáním pravidel pro pravomoc dělnických výborů. Toto ujednání odňalo mnoho z pravomocí dělnických výborů, zejména v podnicích největších; na druhé straně však zůstavilo jednotnost prakse, a tedy systém.

Tento řád stal se podkladem pro dříve jíž začaté jednání o zákon o závodních výborech. Bohužel, vzor ve svém celku neobstál, zákon obsahuje pouhé torso jeho. Že ke škodě věci, to dokazuje kvalita onoho řetězu sporů z prakse zákona, který pokračuje téměř nepřetržitě. Není druhého zákona sociálně politického rázu, aby ve své praksi vykázal podobné důsledky. Podavatelé návrhu nenáleží kultu hesel a nadějí tak jak buď fanatism, často však zlomyslnost a vášeň ve krajních požadavcích je vystavuje. Považují však demokracii za živou sílu, jejíž pochod se nezastaví před platnou hospodářskou soustavou. Důsledná cesta rozumného vývoje vede přes závodní výbory. Ovšem, nutno je vybavit náležitými prostředky.

Proto upravuje návrh § 3 zákona tak, aby upřesnil způsob doplňování stavu dělnictva v továrně s vyloučením protekcionářství. Kontrola závodního výboru nic jiného nežádajíc, jest pro podnik jenom prospěchem. Pokud v posuzování účelnosti hovořil jen prostý rozum, tož vyjádření vůdčích osob podniků byla často uznáním významu závodního výboru také pro podnik a jest tedy mravně opřeno, hodinou před ukončením práce přispět jeho členům ke značným ztrátám jejich odpočinkového času (1 hodina za měsíc).

K navržené úpravě § 6 vede postupující koncentrace podniků, po př. geograficky značme vzdálených. Bez navržené úpravy zůstal by jednotlivý, svým rozsahem třeba i vážný závod mimo účinek tohoto zákonného opatření.

Navržená úprava § 22 směřuje proti staré komplikaci právní s mocenskou, chcete-li, proti právní anarchii. T. zv. imunitu dělnického výboru uplatnila dobrá organisace dělníků v závodě a dobrá výrobní konjunktura. Dělnické organisace, hospodařící s těmito mocenskými prostředky v rámci přísné morálky, nikdy nechrání provinilce. Jsou však také případy jiné, a bylo by podstatnou úhonou pro zákon, alby jeho mezery vyplňoval mocenský boj o právo. Aby znemožněna byla sabotáž zákona, o níž už zkušenost svědčí, je nutným chránit i kandidáty, i členy volební komise. Z dosavadních zkušeností také vychází nutnost, aby rozhodčí komise (§ 26 zákona) zkoumala důvod k propuštění i ve smyslu § 82 ž. ř. a vynášela o něm rozhodnutí.

Konečně pak, poněvadž zákon mluví o zaměstnancích, ne tedy pouze o dělnících, má-li dojít plného výrazu, je třeba zaměnit závěrečné slovo v § l (1) >výroby<, za >činnosti<. Navrhovatelé nepochybují, že slovo >výroby< ocitlo se v závěru věty nikoliv náhodně, ale kolektivní redakce zákona ve svém celku jistě neměla úmyslu zaměstnance kterékoliv kategorie z účinku zákona vylučovat.

Zákon vykazuje také jiné ještě závady, navrhovatelé však nehodlají demonstrovat, dávajíce přednost jistotě dosažitelného.

V Praze, dne 8. února 1926.

Ferd. Šťastný,
dr. Macků, Klečák, Čipera, Plamínková, Wagner,dr. Klouda, Pichl, Šolc,
Reichstädterová, dr. Krouský.