Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 62.

Die Gefertigten stellen den Antrag:

Der Senat wolle nachstehendem Gesetzesantrag seine Zustimmung erteilen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ l.

Die Wirksamkeit des Gesetzes vom 12. August 1921, Zahl 295 S. d. G. u. V. betreffend die Gebühren von Dienstverträgen wird aufgehoben. Damit verlieren alle Bestimmungen über die Einhebung von Gebühren beim Abschluß von Dienstverträgen ihre Gültigkeit.

§ 2.

Dieses Gesetz tritt rückwirkend mit 1. Jänner 1926 in Kraft.

§ 3.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Finanzminister betraut.

Durch den § 6 a) des Gesetzes vom 7. Jänner 1920, Zahl 31 S. d. G. u. V. wurde für Dienstverträge über ein jährliches Einkommen von mindestens 6000 Kč die Gebührenpflicht ohne Rücksicht auf eine urkundliche Bescheinigung des Dienstvertrages eingeführt. Die praktische Durchführung dieser gesetzlichen Bestimmung führte zu außerordentlichen Härten und rief zahlreiche Beschwerden der Betroffenen hervor, denen die gesetzgebende Körperschaft und die Regierung Rechnung tragen mußte. Im Abgeordnetenhaus wurde damals ein Antrag der Abgeordneten Patzel, Knirsch und Genossen eingebracht, nach welchem die Anwendung des § 6 a auf Dienstverträge der Privatangestellten und gleichwertige Verträge aufgehoben werden sollte. Ein Antrag der Abgeordneten Tayerle und Genossen verlangte eine Herabminderung der Gebühr und eine Beschränkung ihrer Einhebung auf höhere Einkommen. Der Budgetausschuß des Abgeordnetenhauses, der beide Anträge unter einem verhandelte, erkannte die Reformbedürftigkeit der erwähnten gesetzlichen Bestimmung, die Vertreter des Finanzministeriums lehnten aber damals eine vollständige Aufhebung der Gebühr ab u. zw. einmal aus fiskalischen Gründen, und zweitens mit dem Hinweis auf die Anstellungstaxen der öffentlichen Angestellten. Infolgedessen kam das Gesetz vom 12. August 1921 Slg. d. G. u. V. 295 zustande, welches für die Verleihung von Ämtern und die Aufnahme in ständige oder wiederkehrende Dienste ein Jahrespauschal von einhalb Prozent aller Beizüge einführt.

Dieses Gesetz betrifft nach der Fassung des § 2 alle der Pensionsversicherung der Angestellten unterliegenden Arbeitnehmer. Die Antragsteller haben in Übereinstimmung mit den Organisationen der Privatangestellten dieses Gesetz vom Anfang an als eine Ungerechtigkeit bezeichnet. Nun aber wird auch der Hinweis auf die Dienstvertragsgebühren der öffentlichen Angestellten hinfällig, indem die Regierung selbst der Nationalversammlung die Aufhebung aller Anstellungstaxen vorschlägt. Der § 140, Abs. 4 der Regierungsvorlage über die Regelung der Gehaltsund einiger Dienstverhältnisse der Staatsangestellten (Gehaltsgesetz) lautet: Die Angestellten sind befreit von der Pflicht, Taxen und Gebühren für die Verleihung einer Dienststelle und Stempelgebühren für die Quittungen auf die im Voraus festgesetzten ständigen Diensteinkommen zu bezahlen. Eine gleiche Bestimmung enthält der Abs, 4 des § 21 des Entwurfes des Lehrergehaltsgesetzes. Wenn nun hier mit Recht eine unzeitgemäße und unsoziale Einrichtung für die öffentlichen Angestellten und Lehrer abgeschafft werden soll, worin sicher die ganze Öffentlichkeit der Regierungsvorlage zustimmt, dann ist die Aufrechterhaltung der Einhebung einer Dienstvertragsgebühr für die Privatange-stellten rechtlich nicht mehr haltbar. Der Abgang, der aus diesem Antrage erwächst, ist durch Ersparungsmaßnahmen bei Waffenübungen zu bedecken. In formaler Hinsicht wird beantragt, diesen Antrag dem Budgetausschuß und dem sozialpolitischen Ausschuß zuzuweisen.

Prag, am 16. März 1926.

Fahrner, Dr.Hilgenreiner, Luksch,
F. Scholz, Zuleger, Kahler, Dr. Grosschmid, Prause, Lippert, A. Scholz, Tschapek, Fritscher.

Senát Národního shromáždění R. Čs. R. 1926.

II. volební období.

1. zasedání.

Tisk 62.

senátorů Fahraera, dr. Hilgenreinera, Luksche a soudr.

Podepsaní navrhují:

Senát račiž dáti své svolení tomuto návrhu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně::

§ 1.

Působnost zákona ze dne 12. srpna 1921,č.295 Sb. z.a n. ,o poplatcích ze služebních smluv se zrušuje. Tím pozbývají platnosti všechna ustanovení o vybírání poplatků při uzavírání služebních smluv.

§ 2.

Tento zákon nabývá platnosti se zpětnou působností od 1. ledna 1926.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Paragrafem 6 a) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., byla pro služební smlouvy o ročním přijmu alespoň 6000 Kč zavedena poplatková povinnost nehledíc na listinné osvědčení služební smlouvy.

Praktické provádění tohoto zákonitého ustanovení vedlo k nevšedním tvrdostem a vyvolalo četné stížnosti postižených osob, na kteréž zákonodárný sbor a vláda musely vzíti zřetel. V poslanecké sněmovně byl tehdy podán návrh poslanců Patzela, Knirsche a soudr., dle kteréhož použití §u 6 a) na služební smlouvy soukromých zaměstnanců a na smlouvy stejného druhu mělo býti zrušeno. Návrh poslanců Tayerle a soudr., žádal snížení poplatku a omezení jeho vybírání na vyšší příjmy. Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny, který oba návrhy projednával najednou, uznal potřebu reformy zmíněného zákonného ustanovení, zástupcové finančního ministerstva zamítli však tehdy úplné zrušení poplatku, a to předně z důvodů fiskálních, a za druhé s poukazem na taxy za jmenování u veřejných zaměstnanců. Následkem toho došlo k zákonu ze dne 12. srpna 192l.. č. 295 Sb. z. a n., jenž za udělení úřadů a přijetí do stálých neb opětovných služeb zavádí roční paušál ¹/₂ %. Tento zákon týká se dle znění §u 2 všech zaměstnanců, kteří podléhají pensijnímu pojištění soukromých zřízenců.Navrhovatelé označovali ve shodě s organisacemi soukromých zaměstnanců tento zákon od počátku za nespravedlnost. Nyní však padá také poukaz na poplatky ze služebních smluv veřejných zaměstnanců, ježto vláda sama navrhuje Národnímu shromáždění zrušiti všechny taxy za jmenovaní. § 140 odstavec 4 vládní předlohy o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon) zní: Zaměstnanci jsou osvobozeni od povinností platiti taxy a poplatky z propůjčení služebního místa a kolkové poplatky z kvitancí na předem stanovené stálé služební příjmy. Stejné ustanovení obsahuje odstavec 4 §u 21 osnovy zákona o platech učitelských.Když tedy zde právem má býti odstraněno nynější době nepřiměřené a nesociální zařízení pokud jde o veřejné zaměstnance a učitele,v čemž zajisté celá veřejnost souhlasí s vládní předlohou, pak nelze déle právně udržeti, aby zachováno bylo vybírání poplatku ze služebních smluv u soukromých zaměstnanců. Schodek, jenž tímto návrhem, vzniká, hraditi lze úsporným opatřením při cvičeních ve zbrani. V ohledu formálním navrhuje se, aby tento návrh byl přikázán výborům rozpočtovému a sociálně politickému.

V Praze dne 16. března 1926.

Fahrner, Dr. Hilgenreiner, Luksch,
F. Scholz, Zuleger, Kahler, Dr. Grosschmid, Prause, Lippert, A. Scholz, Tschapek, Fritscher.