Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 68.

ze dne...................................................1926

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(¹) Československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství Rakousko-uherského nebo jejich orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně, jako jsou závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek.

(²) Rovněž není československý stát ničím povinován ze závazků vzniklých státům jmenovaným v 1. odstavci z jiných skutečností.

(³) Ustanovení l. a 2. odstavce platí obdobně o závazcích vzniklých říši Německé a německým státům.

§ 2.

Náklady sporů o pohledávky uvedené v § l zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud vzešly až do tohoto dne, nese každá strana ze svého.

§ 3.

(1) Zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., jímž se nařizuje příročí o přerušení

sporů pro pohledávky za bývalým č. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, se zrušuje.

(²) Exekuční tituly, podle nichž, hledíc k ustanovení § 2, odst. 4. zákona uvedeného v 1. odstavci, nemůže býti vedena exekuce, pozbývají účinnosti, pokud jsou namířeny proti československému státu; k bezúčinnosti budiž hleděno z úřední povinnosti.

§ 4.

Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války; rovněž nejsou jím dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v § l tohoto zákona.

§ 5.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(²) Provedení jeho ukládá se všem členům vlády.

Předmětem tohoto zákona je provedení ustanovení předposl. odst. čl. 203 a posl. odst. čl. 205 mírové smlouvy Saint-Germainské a obdobných odstavců čl. 186 a 188 mírové smlouvy Trianonské, podle kterých vláda rakouská, pokud se týče maďarská, bude samojediná odpovědna za všecky závazky sjednané před válkou (před 28. červencem 1914) i za války bývalou vládou rakouskou, pokud se týče uherskou, vyjma závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tyto smlouvy zmiňují výslovně. (Srov. ustanovení obou zmíněných mírových smluv o předválečných dluzích zajištěných a nezajištěných, o bankovkách Rak.-uherské banky a evaluaci státních statků).

Z těchto (ustanovení vyplývá nade vší pochybnost, že ze závazků v nich uvedených, t. j. sjednaných či založených vládami (nebo jejich orgány a pod.) bývalého Rakouska nebo býv., Uherska, ať jsou druhu jakéhokoliv, vyjma závazky výslovně vyjmenované (z papírů rentových atd.), není stát československý ničím povinován.

Také mezi ustanoveními mírové smlouvy Versailleské o finančních povinnostech cesionářských států (srov. zejména čl. 254 o převzetí dluhů a čl. 256 o nabytí majetku říše Německé) není těmto státům, tedy ani státu československému, uloženo převzíti a platiti závazky sjednané nebo založené vládami (nebo jejich orgány) říše Německé a německých států.

Průběhem doby požadovali však různí věřitelé, dokonce i cizozemští, splnění svých pohledávek, vzniklých proti bývalému Rakousku, býv. Uhersku, býv. mocnářství Rakousko-uherskému či říši Německé a německým státům a opírajících se o závazky, jichž převzetí a plnění, jak výše vylíčeno, mírové smlouvy Československé republice neuložily, - přímo od státu československého.

Ježto vznikly pochybnosti, zdali československé soudy a úřady mají v československém právním řádu dostatečnou oporu pro zamítání nároků v té příčině proti československému státu vznesených, činí se tímto návrh, aby zmíněná ustanovení byla provedena zvláštním zákonem.

Takové provedení některých ustanovení mírových smluv stalo se již v několika případech. Poukazuje se tu k zákonu z 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., o převzetí statků a majetku připadlých československému státu podle mírových smluv, jímž byly provedeny články 208 mírové smlouvy Saint Germainské, 191 mírové smlouvy Trianonské a 256 mírové smlouvy Versailleské; dále k zákonu ze dne 28. dubna 1922, č. 146 Sb. z. a n., o provedení ustanovení o mezinárodních smíšených rozhodčích soudech dle čl. 304 mírové smlouvy Versailleské, 256 mírové smlouvy Saint Germainské, 239 mírové smlouvy Trianonské a 188 mírové smlouvy Neuilleské, k zákonu ze dne 18. března 1921, č. 124 Sb. z. a n., o zjištění titrů předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského a k zákonu z 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a n., o vyplácení úroků státního předválečného nezajištěného dluhu (t. zv. předválečné renty).

Podobně i jiné mezinárodní smlouvy provádějí se vnitrostátně zvláštním zákonem, na př. úmluva o poštovní spořitelně uherské zákonem ze dne 15. května 1924, č. 148 Sb. z. a n., nebo úmluva s Rakouskem o vyrovnání starokorunových pohledávek zákonem ze dne 21.srpna 1925,č. 220 Sb. z. a n.

Dále navrhuje se tímto zákonem zrušení zákona z 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., o přerušení sporů pro pohledávky za bývalým c. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, ježto účinností navrhovaného zákona stal by se bezpředmětným.

V podrobnostech se uvádí:

§ l, recipující v podstatě příslušné ustanovení mírových smluv, určuje rozsah závazků, o něž jde, při čemž východiskem je pojem "engagements contractés" uvedený v autentickém textu francouzském, mající ve francouzské terminologii obsah, podstatně širší, než jaký vyjadřuje český překlad "závazky sjednané". Zahrnuje tedy netoliko závazky vzniklé z úmluv, nýbrž i z jiných jednání, úkonů, opatření a pod. vlád nebo jejich úřadů, ústavů a orgánů, nebo z provozu státních podniků - včetně nároků na náhradu škod - a z jiných skutečností.

K § 2. Rozdělení nákladů takto ukončených sporů mezi žalobce i žalovaného odůvodněno jest požadavkem aekvity: přirozeno ovšem, že tato výhoda může se vztahovati pouze na spory zahájené před účinností tohoto zákona a na náklady jen do tohoto dne vzešlé.

K § 3. Zákon z 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., vydán, byl podstatně za tím účelem, aby československý stát byl prozatímně uchráněn před případnými žalobami. Stalo se tak za okolností, kdy ještě nebyly známy podmínky mírových smluv a kdy se vůbec ještě nevědělo, jak práva a závazky zaniklého mocnářství budou likvidovány. Dnes jsou poměry podstatně jiné. Mírové smlouvy nepřijaly zásadu "likvidace" zaniklé monarchie resp. bývalých erárů, nýbrž řídí se zásadou territoriality s vyloučením t. zv. společné likvidační podstaty.

Hledíc k těmto skutečnostem, jakož i k tomu, že navrhovaný zákon obsahuje vůči československému státu úpravu definitivní, pozbývá zákon č. 440/1919 Sb. z. a n. důvodu další svojí existence. Proto se jeho platnost současně zrušuje.

Ustanovení odst. 2. ruší definitivně účinnost exekučních, titulů dobytých proti československému státu, kterým odst. 4. §u 2 zákona č. 440/1919 Sb. z. a n. odňal dočasně vykonatelnost.

§ 4 vysvětluje vztah navrženého zákona k zákonu z 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky z dodávek za doby války. Použije-li vláda tohoto zmocnění a rozhodne-li se dobrovolně ty které pohledávky převzíti, nastoupí v důsledku této cesse místo dosavadního věřitele (dodavatele) jako nový věřitel československý stát, kdežto osoba původního dlužníka se nezmění. Proto není zákon č. 236/24 novým, zákonem dotčen. Tohoto upozornění je třeba proto, aby nevznikl dojem, že nový zákon snad zákonu č. 236/24 deroguje.

Rovněž nejsou tímto zákonem dotčeny zákony, nařízení a jiné akty, kterými československý stát vzal na sebe výslovně splnění některých závazků, za něž podle ustanovení §u l neodpovídá, jako se stalo na př. zákonnými opatřeními o zhodnocení válečných půjček (zák. č. 417/1920 a 216/1924 Sb. z. a n. s přísluš., nařízeními). Také nemá býti ničeho měněno tímto zákonem na nynějším stavu úprav, pokud jde o platby, které v jednotlivých, resortech státní správy byly definitivně či prozatímně zařízeny z vnitrostátních důvodů sociálních, humánních, hospodářských či z příčiny aekvity a pod.; jsou to na př. placení pensí bývalým státním zaměstnancům rakouským, uherským a společným, kteří se podle mírových smluv stali státními příslušníky československými a ztratili proto nárok na vyplácení pensí Rakouskem nebo Maďarskem (čl. 216 mírové smlouvy Saint-Germainské a 199 mírové smlouvy Trianonské), placení úrazových ručebních rent v oboru správy železniční, splácení annuit československým melioračním fondem za býv. meliorační fond rakouský a pod.

Rozumí se, že zákon tento, jak již z l.odst. §u l (srov. větu "pokud nejde.... až.... zmiňují výslovně") vysvítá, jiných ustanovení mírových smluv se nedotýká. Nedotýká se zejména též zvláštních zákonů ku provedení mírových smluv vydaných, jako jsou na př. shora citované zákony č. 124/1921, 354/1921, 146/1922 a 250/1922, jakož i příslušných nařízení.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby vládní návrh byl přikázán nejprve v senátu výboru ústavně-právnímu a po projednání senátem v poslanecké sněmovně rovněž výboru ústavně-právnímu s tím, aby tyto výbory o něm podaly zprávu vždy ve lhůtě 8 dnů.

Urychlené řízení odůvodňuje se tím, že je materielním zájmem československého státu, aby zákon byl co nejdříve v platnosti.

V Praze, dne 23. března 1926.

Předseda vlády:
Černý v. r.

Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.