Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 73.

Ústavně-právní výbor senátu usnesl se ve schůzi dne 20. dubna 1926 navrhnouti senátu Národního shromáždění republiky Československé, aby schválil znění osnovy zákona přijaté poslaneckou sněmovnou ve schůzi dne 11. března 1926, jak jest obsaženo v senátním tisku č.57.

Zákonem z 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. byly na Podkarpatské Rusí odňaty porotám trestní skutky těžšího rázu proti bezpečnosti života a majetku a to pro zločiny uvedené v § 15 odst. 1. I. č. 6-16 zák. čl. XXXIV. z r. 1897 a pro zločiny veřejného pobuřování podle § 171 odst. l zák. čl. V. z r. 1878. Mezi tyto zločiny patří vražda, úmyslné zabití, loupež, loupež dítěte, únos, těžké poškození na těle se smrtelným výsledkem, žhářství a způsobení povodně.

Delikty politické i tiskové, pokud nenáleží pod zvláštní soudy (státní soud, kmetský soud), a mimo to zločiny proti zákonu o třaskavinách, proti zákonu o vystěhovalectví, podplácení, dále podle zákona na ochranu republiky při navrhovaném trestu nad 5 let jsou souzeny též na Podkarpatské Rusi porotami, ovšem delegovanými.

Rovněž zločin vraždy náleží i na Podkarpatské Rusi před porotu (delegovanou), jestli nutno počítati s možností výkonu trestu smrti (když by byl obžalovaný uznán vinným podle obžaloby).

Důvodem, proč byly poroty pro určité delikty (povahy nepolitické) na Podkarpatské Rusí po jistou dobu suspendovány, byly povahy více méně technické, finanční i humánní, avšak obtížné tam bylo též sestavení lavice porotců.

Sedrie, kde se poroty konaly, byla na Podkarpatské Rusi pouze jedna, totiž v Berehově a jen ta měla k tomu účelu vystavenou soudní budovu a věznici. V druhých dvou městech, kde československá vláda koncem r. 1920 další sedrie (sborové soudy) zřídila, v Užhorodě a Hustu, bylo teprve budovy s věznicemi vystavěti a ty se právě dostavují. Tam byly dříve jen soudy okresní.

Vzhledem k velikému počtu porotních případů, zaviněných namnoze válečnými a poválečnými poměry, nebylo lze u jediné série v Berehově vyříditi všechny případy skrovným počtem 10ti soudců.

Jest známo, že porotní případy, jak co se tyče vyšetřování, tak i projednávání pro různé formality vyžadují poměrně daleko více času než delikty, jež vyřizují řádné soudy, Ještě v listopadu r. 1921 bylo na Podkarpatské Rusi 1527 nevyřízených trestních případů a z toho 250 případů zbývalo ještě z let 1915-1918, O velikém výkonu sedrie v Berehově svědčí, že od l.ledna do 11. listopadu vyřídila mimo ostatní agendu 2213 trestních přelíčení; z těch bylo 61 případů porotních (delegovaných).

Souzení všech případů porotních na Podkarpatské Rusi jen v Berehově, kde jsou pro to potřebné budovy, vyžadovalo by často vzhledem k velikému množství předvolaných svědků, mimo to znalců a ku ztrátě času těchto osob značných finančních nákladů a k tomu ještě přistupují obtíže s ubytováním jích í obžalovaných.

Ježto přetížené soudy nemohou všechny trestní případy zavčas vyříditi a v případech porotních bývají obžalovaní zpravidla ve vazbě, museli by se jejich vazby nad potřebu protahovati, kdyby všechny případy bylo projednati před porotou. Jest proto též v zájmu žalovaných, tedy z důvodů humánních, aby porotní případy, dokud nebudou sedrie míti nutných budov, se obmezily na míru potřeby.

Konečně dělalo s počátku obtíže sestavení lavice porotců. Porotci musí znáti čísti a psáti, znáti státní jazyk a mají býti pokud možno homogenní, aby jedna národnost, rasa, náboženství nesoudila jiné s těchto hledisek, nehledíc dosti na právo, spravedlnost a lidství vůbec. A právě tak značné různorodé rozvrstvení obyvatelstva a jeho různá kulturní úroveň jest na Podkarpatské Rusi.

Z těchto důvodů rozhodoval o výše poznačených deliktech místo poroty zesílený čtyřčlenný senát místo senátu tříčlenného.

Účinnost zákona z 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi končila 31. prosince 1923 a byla zákonem z 12. prosince 1923, č. 258 Sb. z. a n. prodloužena do 31. prosince 1925 v očekávání, že do té doby překážky, obmezující úplnou působnost porot úplně přestanou.

Avšak důvody, proč působnost porotních soudů byla obmezena, dosud úplně nepominuly. Stavba budov vyžadovala více času a budovy sedrie v Užhorodě a Hustu se teprve dostavují.

Proto navrhla vláda, aby účinnost zákona z 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. byla prodloužena do 31. prosince 1927.

Poslanecká sněmovna se usnesla prodloužiti účinnost posléze cit. zákona do konce r. 1926.

Z důvodů výše uvedených a že se jedná té doby pouze o několik měsíců další účinnosti cit. zákona, navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát Národního shromáždění schválil usnesení poslanecké sněmovny, jak se na něm usnesla ve schůzi dne 11. března 1926 a jak obsaženo jest v tisku senátu č. 57.

V Praze, dne 20. dubna 1926.

Dr. Hruban v. r.,
předseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.