Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 77.

ze dne . . . . . . . . . . . .,

§ 6, odst. 4. se zrušuje.

Dosavadním zněním odst. 4. § 6 citovaného zákona bylo zakázáno přijímati do donucovacích pracoven a § 15 do ústavů polepšovacích těhotné ženy.

Tato ustanovení měla zajisté účelem šetřiti ženu v době těhotenství. Avšak prakse ukazuje, že mají velmi nepříznivé následky. Otěhotní-li děvče po 18 rok věku, které dle zákona by mělo přijíti do některého z nahoře označených ústavů, jest ponecháno bez dozoru a bez péče, která by mu v polepšovně byla věnována. Zpravidla oddá se nezřízenému životu, čímž její mravní zkáza jest zpečetěna. Nezřídka onemocní i pohlavně; tak zpravidla i zdraví dítěte jest zničeno. Naproti tomu ve vychovatelnách, které bývají umístěny ve zdravých krajinách, je postaráno o přiměřené zaměstnání pro těhotnou tím, že se jí mohou uložiti práce, jež koná žena, budoucí matka, ve své domácnosti beze škody na zdraví. Doby těhotenství, jako jedné z nejdůležitějších v životě ženině, kdy probouzí se v ženě odpovědnost k životu nově se tvořícímu - ovšem, děje-li se tak v prostředí klidném, mravně nezávadném a bez tíživých starostí hmotných, byla by vedle toho využita k mravnímu povznesení děvčete.

O této věci byla konána již 11. října 1923 v ministerstvu sociální péče porada, k níž popud dal elaborát oddělení sociální péče policejního ředitelství v Praze. Tato porada odborných znalců se vyslovila taktéž pro navrhovanou změnu zákona, jako nutný předpoklad úpravy poměrů.

Finanční náklad bude v mezích schváleného rozpočtu na jmenované ústavy.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh přikázán byl výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 21. dubna 1926.

F. F. Plamínková,
R. Reichstdädterová, Šťastný, Čipera, Pichl, Ant. Šolc, Klečák, dr Krouský, dr Veselý, Wagner, dr Macků.