Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 81.

o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům.

Přítomný návrh zákona jeví se býti pouhým provedením mírových smluv vzhledem k tomu, že tyto zavazují pouze státy kontrahující a nikoli ještě jednotlivé občany samy osobě, v kteréžto poslednější otázce objevily se spory, jak dalece právní řády státu kontrahujícího stačí k tomu, aby obsah mírových smluv byl oběma spornými stranami respektován. Zavádí se tudíž předlohou touto bezpečná vnitrostátní základna zavazující dle občanských našich zákonů jak občany našeho, tak též cizího státu.

Prostředek tento není nikterak nový a ve vládní osnově vypočítává se celá řada zákonů našim parlamentem již přijatých, kteréž rovněž nebyly ničím jiným, než provedením ustanovení mírových smluv, zejména dlužno tu poukázati na poslední takový zákon týkající se úmluvy s Rakouskem o vyrovnání starokorunových pohledávek z 21. srpna 1925, čís. 220 Sb. z. a n.

Vedle mírových smluv Saint Germainské, Trianonské i Versailleské odpovídají za veškeré závazky vzniklé Rakousku, Uhersku, Rakousku-Uhersku, Německé říši jakož i jednotlivým státům říše Německé před válkou nebo ve válce jediné tyto samy, vyjímajíc výslovně závazky z titrů "rentavých, bonů, obligací, hodnot a bankovek", takže náš stát mimo tyto hodnoty není vůči věřitelstvu ničím zavázán.

Ustanovení tato tvoří obsah §u 1.

§ 2 obsahuje pak ustanovení čisté ekvity, aby útraty sporů vedených až do účinnosti tohoto zákona nesla každá strana ze svého.

Ustanovením §u 3 zrušuje se zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., kterýmž prohlášeno bylo příročí vzhledem k tomu, že nebyl ještě znám plný obsah mírových smluv a stát náš jako stát nástupnický zahrnován byl jak žalobami tak i exekucemi. Ježto předloženou osnovou práva a závazky států v ní v úvahu přicházející budou definitivně likvidovány, nastala povinnost vládě zákon tento zrušiti, jehožto existence výslovně byla učiněna závislou na definitivní úpravě, což se právě osnovou děje zrušením žalob i exekucí.

V §u 4 stanoveny pak výslovně výjimky dvě, jednak výjimka ve směru tom, že nezrušuje se, zákon ze dne 9. října 1924, č. 286 Sb. z. a n., kterýmž zmocněna byla vláda převzíti pohledávky z dodávek vzniklé za dobu války, ježto stát náš jeví se býti cessionářem dosavadního věřitele dodavatele, jednak ve směru tom; že nedotýká se osnova; případů, ve kterých stát náš převzal výslovně plnění závazků v § 1 této osnovy vytčených, jak se to stalo ohledně válečných půjček, které převzíti povinen nebyl. pak ohledně pensí příslušníků dřívějšího státu, stavších se dle mírových smluv našimi státními občany, ručebních úrazových rent železničních a pod.

Rovněž vyloučeny jsou z působnosti osnovy záležitosti prováděcími zákony, zejména též již nahoře zmíněnými, na základě mírových smluv upravené.

V ostatním poukazuje se na důvodovou zprávu vládní a opravuje se tímto na straně 4., řádka 3. omyl při opisování vzniklý tím, že se škrtne slovo "nynějším".

Vzhledem k tomu, že osnovou učiní se další krok ku konsolidaci našich hospodářských a právních poměrů, doporučuje ústavně-právní výbor schválení její v plném znění.

V Praze, dne 28. dubna 1926.

Dr Mořic Hruban v. r.,
předseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.

ze dne................................................................................1926

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

(1) Československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství Rakousko-uherského nebo jejich orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně, jako jsou závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek.

(2) Rovněž není československý stát ničím povinován ze závazků vzniklých státům jmenovaným v 1. odstavci z jiných skutečností.

(3) Ustanovení 1. a 2. odstavce platí obdobně o závazcích vzniklých říši Německé a německým státům.

§ 2.

Náklady sporů o pohledávky uvedené v § 1 zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud vzešly až do tohoto dne, nese každá strana ze svého.

§ 3.

(1) Zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., jímž se nařizuje příročí o přerušení sporů pro pohledávky za bývalým c. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, se zrušuje.

(2) Exekuční tituly, podle nichž, hledíc k ustanovení § 2, odst. 4. zákona uvedeného v 1. odstavci, nemůže býti vedena exekuce, pozbývají účinnosti, pokud jsou namířeny proti československému státu; k bezúčinnosti budiž hleděno z úřední povinnosti.

§ 4.

Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války; rovněž nejsou jím dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v § 1 tohoto zákona.

§ 5.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provedení jeho ukládá se všem členům vlády.