Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 91.

Slavný senáte račiž se usnésti:

ze dne . . . . . . . . . .1926,

a § 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 3 zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n. mění se takto:

Státní vyživovací příspěvek činí pro osobu a den, podle toho, kde měla svoje řádné bydliště v době, ve které vznikl nárok na tento příspěvek:

1. V Praze, Karlíně, Smíchově, Žižkově, Král. Vinohradech, Nuslích, Vršovicích, Košířích, Brně, Mor. Ostravě, Plzni, Liberci, Bratislavě a Košicích . . . . Kč 5.-.

2. V místech ostatních, jež jsou zařazena do I. a II. třídy aktivních přídavků pro státní zřízence platných . . . . . Kč 4.50,

3. V ostatních místech republiky Československé . . . . . . . . . . . . Kč 4.-.

§ 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. mění se takto:

Nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil vojenskou službu, nemajetní, a byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zákon tento provésti přísluší ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Do nedostatečné výše státního vyživovacího příspěvku, poskytovaného členům rodiny k vojenské službě povolaného, pronášeny jsou velmi četné a oprávněné stížnosti. Nízký státní vyživovací příspěvek jest velmi těžce pochován v rodinách dělníků, které na dobu 4 týdnů jsou zbaveny živitelů a tudíž i prostředků existenčních. Dělníkům, pečujícím o rodiny není možno při nízkých výdělcích a vysokých cenách životních potřeb zahospodařiti si úspory, z nichž by rodiny v době, kdy jsou jich živitelé povoláni ke cvičení ve zbrani, pokud se týče vojenského výcviku, mohly si nezbytné životní potřeby opatřiti. Navrhované zvýšení vyživovacího příspěvku jest minimální a nijak neodpovídá nákladům na uhájení existence. Nemůže býti v zájmu státu, aby zaměstnanci-dělníci, povolaní ke cvičení ve zbrani, žili při vykonávání svých povinností v obavách o své rodiny.

Vedle stížností na nízkou výši státního vyživovacího příspěvku vyskytují se časté výtky do prakse okresních, resp. zemských vyživovacích komisí. Mnohé tyto komise řídí se při přiznávání nároku na státní vyživovací příspěvek mrtvou literou zákona a odmítají příslušníky rodin, u nichž nebyla zjištěna >nezpůsobilost k výdělku<. Při tomto postupu jde přímo o násilný výklad zákona. Tak jsou četné případy, že manželka k vojenské službě povolaného, pečující o jedno, dvě i více malých dítek jest s nárokem na státní vyživovací příspěvek zamítnuta, poněvadž lékařskou prohlídkou bylo zjištěno, že jest >k výdělku způsobilá<.

Při tom se úplně přehlíží, že nemůže, má-li pečovati o své dítky, věnovati se výdělečnému povolání a konečně se také přehlíží, že při nedostatku příležitosti k práci není ji vůbec možno opatřiti si výdělečné zaměstnání. Jest proto příkazem spravedlnosti a lidskosti, aby v takových případech byly nároky příslušníků rodiny k vojenské službě povolaného uznávány a proto navrhujeme změnu, která dosud obvyklý výklad zákona napříště znemožní.

Pro přiznání nároku na státní vyživovací příspěvek musí býti směrodatnou jedině nemajetnost, dále pak ta okolnost, byla-li výživa příslušníků rodiny podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a jeho povoláním k cvičení ve zbrani neb vojenskému výcviku jest výživa tato ohrožena.

Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru sociálně-politickému, aby o něm podal zprávu do 8 dnů, jakož i výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 4. května 1926.

V. Dundr, dr Fr. Soukup,
R. Jaroš, Zimák, Modráček, Petřík, dr Witt, Habrman, Časný, Filipínský, A. Novák, Havlena, S. Ecksteinová, Pocisk.