Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 97.

Slavný senáte, račiž se usnésti:

ze dne . . . . . . . . . . 1926,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V §u 1 zákona ze dne 28. prosince l887, odst. V., označený 2, zní takto:

V celém rozsahu podniky živnostenské nebo zemědělské, v nichž se užívá vlastních potahů, parních kotlů, nebo takových hnacích přístrojů (motorů), které poháněny jsou silou živelní (větrem, vodou, parou, svítiplynem, benzinem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty. Dále pak lesní podniky vůbec.

Odstavec II. ad 2 (začínající slovy > . . užívá-li se< a končící slovy . .>vydané tomuto nebezpečí . .<) odpadá.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1926.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Úrazové pojištění dělnické má velmi značné vady a vykazuje velmi citelné nedostatky a mezery co do nároků pojištěnců i co do rozsahu pojištění vůbec. Jedním z hlavních nedostatků tohoto důležitého oboru sociálního zajištění pracujících vrstev jest, že úrazovému pojištění nepodléhá dle platného zákona zemědělské a lesní dělnictvo. Poněvadž otázka úrazového pojištění těchto zaměstnanců jest tak naléhavé povahy, že nelze ji odkládati až do definitivní úpravy celého problému úrazového pojištění, předkládají podepsaní návrh, dle něhož platnost dosavadního zákona má býti rozšířena i na zemědělské a lesní dělnictvo.

Podnětem návrhu jest známý fakt, že dělnictvo zaměstnané v zemědělství a na lesní práci vydáno jest velmi často možnosti úrazu. Tisíce dělníků a dělnic přichází k úrazu i při práci mimostrojové, při nakládání vozů, jízdě povozy, zranění dobytkem atd. Mnohé z těchto případů, jak zkušenost dokazuje končí i smrtí postiženého a rodina zůstává zde beze všech prostředků k další výživě.

Dnešní zákonný stav nezajišťuje dělníku v zemědělské a lesní práci úrazem postiženému naprosto žádné ochrany a vystavuje takového dělníka na obtíž veřejné dobročinnosti a uvrhuje do největší tísně. Je to stav moderního státu nedůstojný a jeho důsledkem jest nespokojenost těchto pracujících vrstev.

Není proto divu, že tato nedostatečná ochrana uvedených kategorií zaměstnanců, vyhání zemědělské a lesní dělnictvo z práce v polích a lesích a že majitelé zemědělských a lesních objektů stěžují si na nedostatek pracovních sil. Tito dělníci utíkají od svého dosavadního zaměstnání jenom proto, že zákon neposkytuje jim dostatečné ochrany proti možnosti úrazu a jeho následkům, zatím co dělnictvo ostatních pracovních odborů a výrobních odvětví dobrodiní zákona úrazového, byť nedostatečně, přece jenom požívá.

Provedení navrhované novelisace zákona o úrazovém pojištění znamená pouze splnění minimálních práv, jež dělnictvo zemědělské a lesní, se zřetelem na význam a důležitost práce, jíž vykonává, pro sebe reklamuje. Téměř čtyři desítiletí hospodářského rozvoje, které i v zemědělství a hospodářství lesním přivodily veliké změny a v nichž vynikl mimořádný význam a nesmírná důležitost práce těchto zaměstnanců, volají po tom, aby i tato mezera našeho zákonodárství byla vyplněna a dělnictvu zemědělskému a lesnímu zajištěna byla pro případ úrazu řádná ochrana.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl předán k vyřízení sociálně - politickému výboru.

V Praze, dne 6. května 1926.

Dr Fr. Soukup, G. Habrman, V. Dundr,
F. Časný, Filipinský, Zimák, J. Petřík, Modráček, dr Witt, Havlena, B. Ecksteinová.