§ 27.
Prvotní prohláška.
(1) Odesilatel zboží, jež jest určeno k dovozu nebo průvozu a dopravováno jako náklad veřejným dopravním podnikem (poštou, železnicí, lodí, letadlem atd.) nebo jinak, jest povinen přiložiti k dopravní listině prvotní prohlášku jím podepsanou.
(2) Opomene-li odesilatel připojiti prohlášku nebo ztratila-li se za dopravy, jest dopravní podnik, jenž po prvé dodá zboží celnímu úřadu, povinen vyhotoviti náhradní prohlášku jím podepsanou.
(3) V prvotní prohlášce musí býti přesně vyznačen odesilatel a příjemce, země původu, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží.
(4) Nařízením mohou býti povoleny úlevy a stanoveny vnější náležitosti prvotních prohlášek.
§ 28.
Prohlašování zboží.
(1) Kdykoliv strana navrhuje celní řízení (§ 33), jest povinna prohlásiti zboží písemně, pokud není výslovně dovoleno prohlásiti je ústně, a předložiti dopravní listiny, povolení, účty atd., jichž jest potřebí k celnímu řízení, nestanoví-li tento zákon nebo nařízení jinak.
(2) Ústní prohláška stačí při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé.
(3) Pokud v jiných případech není stanoveno již tímto zákonem, že stačí ústní prohláška nebo že zboží může býti projednáno podle celního nálezu, mohou býti tyto úlevy povoleny nařízením.
(4) Neprohlásí-li strana zboží vůbec nebo řádně nebo není-li celní úřad oprávněn konati navrhované celní řízení nebo chybějí-li povolení nebo jiné povinné doklady, jest uložiti zboží na útraty a nebezpečí strany z úřední moci ve veřejném celním skladišti, leč by strana navrhla zpětný vývoz zboží do celní ciziny. Nehodí-li se zboží k uložení ve veřejném celním skladišti nebo není-li uložení zboží do něho proveditelno nebo není-li u celního úřadu veřejného celního skladiště, jest celní úřad oprávněn naříditi, aby bylo zboží vyvezeno zpět do celní ciziny, nebo může je na útraty a nebezpečí strany vzíti v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby zboží nebylo změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovení § 61.
(5) Zjistí-li celní správa, že osoba, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, nemá potřebných znalostí nebo že se opětovně dopustila celního trestného činu, může ji vyloučiti z prohlašování zboží na určitou nebo neurčitou dobu.
§ 29.
Náležitosti písemné prohlášky.
(1) Písemná prohláška musí obsahovati tyto vnitřní náležitosti:
(a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;
b) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů;
c) množství zboží podle měřítek stanovených celním sazebníkem (váhu, míru, počet kusů a pod.);
d) druh a povahu zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li zboží do čísla celního sazebníku, jehož znění jest takové, že do něho patří více druhů zboží, v něm výslovně nejmenovaných, jest udati též obchodní pojmenování zboží; u zabaleného zboží jest udati, kolik zboží jest v každé schráně a v každém nákladovém kuse, jakého druhu a jaké povahy jest zboží;
e) cenu, podléhá-li zboží hodnotnému clu; u zboží, pro které jest stanovena průměrná cena, může býti udána tato cena místo skutečné ceny (§ 92);
f) zemi původu;
g) při vývozu zboží zemi určení;
h) den a rok sepsání prohlášky a podpis strany.
(2) údaje o zemi původu nebo určení jest na vybídnutí hodnověrně prokázati.
(3) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z vnitřních náležitostí písemné prohlášky a stanoveny její vnější náležitosti.
§ 30.
Náležitosti ústní prohlášky.
(1) Při ústním prohlašování jest udati nebo průvodními listinami prokázati:
a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;
b) u zboží zabaleného počet a druh nákladových kusů;
e) druh zboží podle obyčejného pojmenování a množství jeho;
d) u dováženého zboží zemi původu, u vyváženého zemi určení.
(2) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z náležitostí ústní prohlášky.
§ 31.
Pomůcky k prohlašování zboží.
Strana může před prohlášením vyšetřiti za úředního dohledu váhu, míru, počet kusů, druh a povahu zboží a použíti bezplatně celních vah, závaží, měr a jinakých celních přístrojů, nástrojů a nářadí, pokud jich použitím netrpí celní služba. Strana jest práva celní správě z poškození nebo ztráty těchto použitých věcí.
§ 32.
Oprava prohlášky zboží.
Písemnou nebo ústní prohlášku může strana opraviti nebo doplniti, dokud se ještě nezačalo s celní prohlídkou.
§ 33.
Návrh celního řízení.
Strana jest povinna navrhnouti v celní prohlášce druh celního řízení, jakému má býti zboží podrobeno. U zboží, jež podléhá hodnotnému clu, jest zároveň navrhnouti, na jakém základě má býti clo vyměřeno (§ 92).
c) Celní prohlídka a průkaz o celním řízení.
§ 34.
Celní prohlídka.
(1) Na základě prohlášky prohlédne celní úřad zboží. Celní prohlídka jest vnější a vnitřní.
(2) Vnější prohlídkou zjistí se hrubá váha nebo počet kusů, a je-li zboží zabaleno, též počet nákladových kusů, jejich značky, čísla a druh obalu. U zboží pod úřední, závěrkou prohlédne se též závěrka. Podle potřeby prohlédnou se též dopravní prostředky, nemají-li tajných schránek.
(3) Vnitřní prohlídkou zjistí se množství, druh a povaha zboží podle pojmenování a měřítek celního sazebníku.
(4) Celní úřad může jak při vnější tak i při vnitřní prohlídce prohlížeti a zkoušeti namátkou tolik nákladových kusů, kolik uzná za nutno, aby se mohl s dostatečnou jistotou přesvědčiti o obsahu celé zásilky. Straně nepřísluší vliv na výběr nákladových kusů.
(5) Zjistí-li se rozdíl mezi prohlášeným množstvím zboží a množstvím zjištěným celní prohlídkou, zavede se trestní řízení, jestliže rozdíl činí více než 10 % prohlášeného množství, jinak jen tenkráte, když jest podezření celního trestného činu.
(6) Podléhá-li zboží hodnotnému clu, zavede se trestní řízení, jestliže rozdíl mezi cenou prohlášenou a cenou úředně zjištěnou činí více než 25 %.
(7) Vyclívá-li se zboží podle počtu kusů, má každý rozdíl mezi prohlášeným počtem kusů a počtem zjištěným celní prohlídkou v zápětí trestní řízení.
§ 35.
Pomáhání při celním řízení.
(1) Strana jest povinna vyložiti zboží tak, aby mohlo býti snadno prohlédnuto, zejména jest povinna pomáhati sama nebo svými pomocníky na vlastní útraty a nebezpečí při celní prohlídce podle pokynů celního úřadu.
(2) Je-li výkon pomocných prací vyhrazen pracovním silám úředně ustanoveným, jest strana povinna jich použíti a zaplatiti za to poplatky (§ 109) stanovené celní správou.
§ 36.
Průkaz o celním řízení.
(1) Celní úřad je povinen vydati straně stvrzenku na důkaz, že bylo celní řízení vykonáno a vyměřená celní pohledávka byla zaplacena, poshověna nebo zajištěna.
(2) Dokud nevydá celní úřad této stvrzenky, nesmí býti zboží odvezeno z celniště; celní úřad může však povoliti výjimku.
§ 37.
Komu přísluší posuzovati správnost celního řízení.
Posuzovati, zdali bylo celní řízení podle platných ustanovení správně vykonáno, přísluší jen nadřízeným úřadům celní správy.
2. Druhy celního řízení.
A. Vyclívání zboží.
§ 38.
Volný oběh.
Volným oběhem podle tohoto zákona jest oběh zboží vyrobeného v celním území nebo cizozemského zboží, jež přešlo do volného oběhu v celním území za podmínek stanovených tímto zákonem a celním sazebníkem (zdomácněného zboží) . Zboží ve volném oběhu nepodléhá celnímu řízení.
§ 39.
Dovoz.
(1) Zboží dovážené z celní ciziny může přijíti do volného oběhu v celním území jen tehdy, bylo-li vycleno nebo propuštěno beze cla.
(2) Zboží určené pro volný oběh podrobí se na základě písemné nebo ústní prohlášky vnější a vnitřní prohlídce, aby se zjistilo, je-li zákonitý podklad pro povinnost platiti clo, daně a jiné dávky. Je-li tu tento podklad, vyměří se podle výsledku celní prohlídky celní pohledávka a případné poplatky nebo výlohy. Jakmile celní pohledávka a případné poplatky a výlohy byly zaplaceny nebo poshověny, nebo zjistí-li se, že zboží nepodléhá clu, daním nebo dávkám, propustí se zboží do volného oběhu.
(3) Vyclívá-li se zboží podle ceny, musí býti cena písemně prohlášena, pokud nejsou stanoveny výjimky tímto zákonem nebo nebudou stanoveny nařízením. Celní úřad jest oprávněn požadovati, aby mu byl předložen účet za zboží a seznam výloh za obal, dopravu, pojištění, zprostředkování a pod., jež vzešly do okamžiku přestupu celní hranice.
(4) Žádá-li strana, aby bylo zboží propuštěno beze cla z některého důvodu uvedeného v § 87, jest povinna osvobozovací důvod prokázati.
(5) Nařízením může býti stanoveno, že pohraniční celní úřady nejsou povinny vyclívati zboží, jehož prohlídka jest obtížná a zdlouhavá, nýbrž že vyclívání musí býti navrhováno jen u celního úřadu v místě určení nebo u celního úřadu, ležícího na pravidelné cestě k místu určení.
§ 40.
Vývoz.
(1) Zboží podléhající vývoznímu clu projedná se na ústní prohlášku, zboží, jehož výstup musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán, na písemnou prohlášku, nebudou-li stanoveny výjimky nařízením, ostatní vývozní zboží na ústní prohlášku nebo podle dopravních listin.
(2) Zboží podléhající vývoznímu clu a zboží, jehož výstup musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán, podléhá vnější i vnitřní prohlídce. Ostatní vývozní zboží nemusí býti prohlíženo, není-li podezření celního nebo jiného trestného činu.
(3) Opustilo-li zboží, jehož výstup musí býti prokázán, celní úřad, avšak nelze-li je vyvézti za celní hranici pro nepředvídanou překážku, musí býti neprodleně dopraveno zpět k celnímu úřadu. Nenaloží-li strana jinak se zbožím, jest je uložiti ve veřejném celním skladišti. Celní úřady, jež nemají veřejných celních skladišť, mohou vzíti zboží na útraty a nebezpečí strany v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby nemohlo býti změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana clo tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovení § 61.
B. Vázaný oběh.
§ 41.
B. Vázaný oběh.
Vázaným oběhem jest oběh zboží, které bylo dovezeno z celní ciziny do celního území, avšak nebylo ještě vydáno do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou, ani nebylo zaznamenáno, ani nevystoupilo z celního území znova do celní ciziny.
(2) Zboží ve vázaném oběhu jest zbožím celním, na kterém tkví celní závaznost.
a) Poukazování.
§ 42.
Druhy poukazování.
(1) Odkazuje-li celní úřad zboží pod celním dozorem k dalšímu celnímu řízení u jiného celního úřadu, nazývá se toto řízení poukazováním:
Poukazování děje se buď opovědkou nebo průvodkou.
aa) Poukazování opovědkou.
§ 43.
Kdy jest dovoleno poukazovati opovědkou.
Poukazovati opovědkou jest dovoleno v dopravě železniční všeobecně, v dopravě jinými dopravními podniky jen tehdy, když jim to bylo celní správou výslovně povoleno.
(2) K poukázání opovědkou nepožaduje se sice zvláštní prohláška, může však býti zařízeno jen na návrh dopravního podniku. Od podniku může býti požadována jistota.
(3) Vozidla musí býti tak zařízena, aby se dala bezpečně uzavříti ; nelze-li jich bezpečně uzavříti, může býti poukazování opovědkou dovoleno jen výjimečně.
§ 44.
Povinnosti dopravního podniku.
(1) Převzetím opovědky přijímá dopravní podnik povinnost, dodati zboží v nezměněném stavu a ve stanovené lhůtě úřadu oprávněnému k celnímu řízení, a nedodá-li ho ve stanovené lhůtě, nahraditi ušlé dávky, a to podle příslušných nejvyšších celních sazeb, nebude-li povaha zboží zjištěna nebo dostatečně prokázána, nebo podle nejvyšší sazby celního sazebníku, nebude-li ani druh zboží zjištěn nebo dostatečně prokázán. Náhrada vybere se způsobem předepsaným pro vymáhání dlužných daní přímých.
Dopravuje-li zboží několik podniků železničních nebo jiných dopravních za sebou, přechází povinnost dodati zboží nebo, nebylo-li zboží dodáno, hraditi ušlé dávky na každý další dopravní podnik. Těchto závazků jest prost první a každý následující podnik pouze tenkráte, jestliže prokáže, že opověděné zboží řádně odevzdal dalšímu podniku.
(3) Povinnost dopravního podniku zaniká, dodal-li opověděné zboží v pořádku s opovědkou celnímu úřadu, oprávněnému k dalšímu celnímu řízení.
§ 45.
Řízení u úřadu, jenž zboží opovídá.
(1) Poukazující úřad prohlédne poukazované zboží dovozní nebo průvozní pouze tenkráte, když má podezření, že byl spáchán celní trestný čin nebo že zásilka obsahuje zboží, jež může přestoupiti celní hranici jen na zvláštní povolení, vývozní zboží však podrobí vždy celní prohlídce.
(2) Zboží musí býti zpravidla dáno pod celní závěrku. V železniční dopravě může býti nařízením dovoleno používati místo celní závěrky prostorové závěrky železniční a stanoveno, aby opovídací úřad užíval prostorové celní závěrky pouze ze zvláštních důvodů. V takových případech platí ustanovení o celní závěrce též o železniční závěrce.
(3) Dopravní podnik jest povinen připraviti a vykonati vše, čeho jest třeba k přiložení celní závěrky, již dodá celní úřad.
§ 46.
Řízení u úřadu, jemuž bylo opověděné zboží dodáno.
Celní úřad, jemuž bylo opověděné zboží dodáno, přesvědčí se, zdali není úřední závěrka porušena a zdali zásilka souhlasí s opovědkou a s dopravními a jinými průvodními listinami, a vykoná další celní řízení podle nového návrhu strany. Jde-li o výstup průvozního zboží nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, dohlédne celní úřad na výstup bez dalšího návrhu a potvrdí jej.
bb) Poukazování průvodkou.
§ 47.
Kdy se poukazuje průvodkou.
Poukazování průvodkou může navrhnouti písemnou prohláškou kterákoli strana pro zboží podléhající poukazovacímu řízení.
§ 48.
Řízení u úřadu, jenž zboží poukazuje.
(1) Poukazující celní úřad podrobí zboží vnější a zpravidla též vnitřní prohlídce. Celní úřad však může upustiti od vnitřní prohlídky, není-li nutná ke zjištění výše jistoty a nemá-li podezření, že byl spáchán celní trestný čin nebo že zásilka obsahuje zboží, jež může celní hranici přestoupiti jen se zvláštním povolením, musí ji však vykonati, žádá-li za ni strana.
2) Zboží poukazované průvodkou musí býti zpravidla dáno pod celní závěrku.
(3) Celní závěrky není zapotřebí, poukazuje-li se zboží na návrh železnice nebo dopravuje-li se zboží nezabalené nebo nelze-li dáti na zboží podle jeho povahy závěrku vůbec nebo jen s obtížemi; takovéto zboží však musí celní úřad tak označiti nebo v celním nálezu popsati, aby nemohlo býti za dopravy vyměněno. Celní závěrka nebudiž dávána též na zboží, jež bylo podrobeno vnitřní prohlídce. Nařízením mohou býti povoleny další úlevy.
(4) Navrhovatel řízení s průvodkou jest povinen připraviti a vykonati vše, čeho jest potřebí, aby mohla býti dána celní závěrka, již dodá celní úřad.
§ 49.
Povinnosti příjemce průvodky.
(1) Poukazuje-li se dovozní nebo průvozní zboží, jest povinna strana navrhující řízení s průvodkou (příjemce průvodky) složiti jistotu ve výši cla, daní a jiných dávek ze zboží vybíraných. Navrhne-li řízení s průvodkou veřejný dopravní podnik nebo známá a spolehlivá osoba sídlící v celním území, může celní správa upustiti od požadavku složení jistoty.
(2) Převzetím poukázaného zboží a průvodky přijímá příjemce průvodky povinnost dodati ve stanovené lhůtě průvodku i zboží v nezměněném stavu a s neporušenou celní závěrkou, byla-li dána na zboží, úřadu, k němuž bylo zboží poukázáno, nedodá-li však zboží, nahraditi ušlé dávky. Platí tu obdobně ustanovení prvního odstavce § 44.
(3) Odevzdá-li příjemce průvodky zboží s průvodkou k dopravě veřejnému dopravnímu podniku, přejde závazek uvedený v druhém odstavci na dopravní podnik, a dopravuje-li zboží několik podniků za sebou, na každý následující podnik. Ustanovení druhého odstavce § 44 platí obdobně; celní správa může však povoliti, aby vzešlé závazky převzala jiná osoba, jíž dopravní podnik odevzdá poukázané zboží.
(4) Povinnost příjemce průvodky zaniká, dodal-li zboží v pořádku s průvodkou určenému celnímu úřadu.
§ 50.
Řízení u úřadu, jemuž bylo poukázané zboží dodáno.
(1) Celní úřad, jemuž bylo zboží poukázané průvodkou dodáno, přesvědčí se, zdali úřední závěrka není porušena a zdali zboží souhlasí s průvodkou, a vykoná další řízení podle nového návrhu strany. Za základ dalšího celního řízení vezmou se údaje průvodky, byla-li shledána celní závěrka neporušena a není-li nijakých pochybností o totožnosti zásilky.
(2) Na výstup průvozního zboží nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, dohlédne celní úřad bez dalšího návrhu.
b) Uskladňovací řízení.
§ 51.
Celní skladiště a jejich druhy.
(1) Celní skladiště jsou budovy nebo ohrazené prostory, jež jsou určeny k ukládání celního zboží s účinkem, že po dobu uložení nevzniká povinnost platiti clo a že strana může později rozhodovati o celním řízení a hospodářském určení zboží v mezích tohoto zákona. Jiné zboží může býti v celních skladištích ukládáno jen s povolením celní správy.
(2) Celní skladiště jsou pod celní závěrou.
(3) Celní skladiště jsou buď veřejná nebo soukromá.
(4) Místnosti a místa veřejných dopravních podniků, určená k dočasnému ukládání celního zboží jimi dopravovaného, nejsou celními skladišti.
§ 52.
Veřejná celní skladiště.
(1) Ve veřejných celních skladištích může ukládati celní zboží kdokoliv, stačí-li k tomu rozsah skladištních místností.
(2) Veřejná celní skladiště jsou buď skladiště celních úřadů (úřední celní skladiště) nebo samostatná celní skladiště.
(3) Úřední celní skladiště jsou součástkou celních úřadů, u nichž jsou zřízena; správa těchto skladišť přísluší jediné celním úřadům.
(4) Samostatná celní skladiště mohou býti zřizována jen v sídlech celních úřadů státem, veřejnými nebo soukromými korporacemi nebo jinými osobami. Samostatná celní skladiště mohou býti též zřizována ve veřejných skladištích, zřízených podle zákonných ustanovení o veřejných skladištích.
(5) Samostatná celní skladiště může povoliti celní správa v místech, ve kterých zájmy všeobecného styku obchodního a dopravního vyžadují jejich zřízení. Tato skladiště podléhají celnímu dozoru, jehož náklad hradí správa skladiště.
(6) Podnikatel veřejného celního skladiště jest povinen postarati se, aby zboží ukládané do skladiště bylo pojištěno proti požáru a proti vloupání.
(7) Používání a provoz samostatného celního skladiště budou podrobněji upraveny skladištním řádem.
§ 53.
Soukromá celní skladiště.
(1) V soukromém celním skladišti může ukládati celní zboží jen ten, komu bylo skladiště povoleno, a osoby, jimž to podnikatel skladiště dovolí se souhlasem celní správy. Soukromá celní skladiště mohou býti též zřizována ve veřejných celních skladištích a ve veřejných skladištích, zřízených podle zákonných ustanovení o veřejných skladištích.
(2) Soukromá celní skladiště může povoliti celní správa pro ukládání jakéhokoliv zboží nebo jen zboží určitého druhu.
(3) Soukromá celní skladiště podléhají dozoru celní správy; náklad tohoto dozoru hradí ten, komu bylo skladiště povoleno.
(4) Celně právní podmínky skladištní správy budou stanoveny povolením.
§ 54.
Doba platnosti povolení celního skladiště.
Povolení k provozování celního skladiště může býti uděleno buď na určitou nebo neurčitou dobu s výhradou, že je lze kdykoliv vypověděti nebo odvolati.
§ 55.
Povinnosti podnikatele veřejného celního skladiště.
(1) Podnikatel veřejného celního skladiště jest povinen udržovati skladiště v dobrém stavu, bezpečně je uzavírati a zaříditi je tak, aby bylo zboží zabezpečeno, zejména starati se, aby bylo zabráněno nebezpečí požáru a aby byl oheň v zárodku utlumen. Podnikatel veřejného celního skladiště ručí pouze za ztrátu uloženého zboží a za škodu na něm vzniklou, zanedbá-li povinností nahoře uvedených. Ručení počíná vydáním průkazu o převzetí zboží do skladiště.
(2) Ručení podnikatelovo může býti uplatňováno jen tenkráte, když strana přihlásí nárok na náhradu ihned, jakmile ztrátu nebo škodu zpozorovala, nejpozději však při výdeji zboží.
§ 56.
Poměr podnikatele celního skladiště k celní správě.
(1) Podnikatel celního skladiště jest povinen řádně uschovávati uložené celní zboží a nesmí ničeho podnikati, čím by se změnil jeho stav. K zajištění tohoto závazku může celní správa požadovati jistotu.
(2) Nakládati se zbožím některým ze způsobu, jmenovaných ve druhém odstavci § 57, v soukromém celním skladišti lze jen tehdy, povolí-li to celní správa.
(3) Podnikatel skladiště i jeho zaměstnanci jsou povinni říditi se pokyny celní správy, danými při výkonu dozoru a při celním řízení. Podnikatel jest povinen odstraniti na žádost celní správy ze služby ve skladišti zaměstnance, kteří opětovně porušili povinnosti právě uvedené nebo stali se nespolehlivými s hlediska celního důchodku.
§ 57.
Povinnosti a práva strany ke zboží uloženému ve veřejném celním skladišti.
(1) Strana jest povinna dohlížeti a starati se, aby zboží ve skladišti uložené bylo udržováno v dobrém a nezměněném stavu.
(2) Strana může se svolením celní správy zboží uložené ve skladišti za úředního dozoru prohlížeti, přebalovati, děliti, čistiti, doplňovati nebo dolévati, bráti z něho vzorky, učiniti je neupotřebitelným k původnímu účelu nebo s ním jinak účelně nakládati, jestliže stačí k tomu místo ve skladišti, skladiště jest k takovým pracím zařízeno a nakládání se zbožím nepřekáží skladištnímu provozu.
(3) Celní zboží může býti doplňováno nebo doléváno zbožím z volného oběhu; přidané zboží však nabývá povahy celního zboží.
(4) Vzorky z uloženého zboží vzaté nutno vyclíti zvlášť, pokud nejsou cla, daní a jiných dávek prosty (§ 87, č. 25) .
§ 58.
Skladné.
(1) Za použití veřejného celního skladiště jest platiti skladné, stanovené nebo schválené celní správou. Skladné vybírá se i za dobu dočasného uložení.
(2) Podnikatel veřejného celního skladiště má zástavní právo na uloženém celním zboží do částky skladného. Vydání zboží nemůže býti požadováno před zaplacením skladného.
(3) Uloží-li se zboží zadržené nebo zabavené pro celní přestupek ve veřejném celním skladišti, jest prosto skladného až do skončení trestního řízení nebo dotud, dokud obviněný nenabude práva volně nakládati se zbožím.
§ 59.
Příjem zboží do celního skladiště.
(1) Zboží může býti přijato do celního skladiště jen na návrh strany, učiněný písemnou prohláškou, leč by se ukládalo z úřední moci.
2) Úchylkou od ustanovení § 29 stačí pojmenovati zboží prohlašované k uložení v celním skladišti podle názvu obchodního a udati hrubou váhu.
(3) Uložení celního zboží ve veřejném celním skladišti může býti nařízeno z úřední moci:
a) nemůže-li býti přijata celní prohláška zboží (§ 28);
b) jde-li o zboží, jež bylo zabaveno nebo prozatímně uschováno pro zajištění celní pohledávky nebo za celního trestního řízení;
c) jestliže soud zabavil zboží před skončením celního řízení nebo jeho vydání zapověděl.
(4) Zboží podrobí se zpravidla jen vnější prohlídce; vnitřní prohlídka vykoná se potud, aby se zjistilo, že zboží jest způsobilé k uložení v celním skladišti.
(5) Nařízením bude stanoveno, které zboží jest vyloučeno z uložení ve veřejném celním skladišti.
(6) Bylo-li zboží uloženo ve veřejném celním skladišti na návrh strany, potvrdí celní správa jeho příjem skladním listem.
§ 60.
Výdej zboží z celního skladiště.
(1) Zboží vydá se z celního skladiště, jakmile bylo skončeno další celní řízení stranou navrhované. Zboží však nesmí býti vydáno, jestliže soud nebo jiný úřad zabavil zboží nebo jeho vydáni zapověděl.
(2) Zboží nesmí býti zpravidla uloženo v celních skladištích po dobu delší dvou let. Celní správa jest oprávněna zkrátiti tuto dobu z podstatných důvodů.
(3) Celní zboží uložené v celním skladišti projedná se v dalším celním řízení podle množství a stavu zjištěného při tomto řízení. Zjistí-li se však při výdeji úbytek váhy, který nevznikl přírodním vlivem, nebo přírůstek, který vznikl přírodním vlivem, jest vzíti za základ dalšího řízení množství zjištěné při příjmu zboží do skladiště.
§ 61.
Dražba.
(1) Zboží uložené ve veřejném celním skladišti může býti prodáno veřejnou dražbou:
a) jestliže strana nenavrhne ve stanovené nebo zkrácené skladní lhůtě (§ 60) další celní řízení;
b) dostává-li se zboží nebo je-li obava, že se dostane do takového stavu, ve kterém by nemohlo býti přijato do veřejného celního skladiště, nebo zjistí-li se dodatečně, že zboží nemělo býti pro svou povahu přijato do celního skladiště;
c) nebude-li skladné včas zaplaceno.
(2) Není-li nebezpečí v průtahu, nutno vyzvati před dražbou stranu - není-li známa strana nebo její pobyt celní správě, veřejnou vyhláškou -, aby v určené lhůtě navrhla další celní řízení k výdeji zboží potřebné [odstavec prvý, písm. a) a b) ] nebo aby zaplatila skladné [odstavec prvý, písm. c) ].
(3) Z výtěžku dosaženého dražbou uhradí se především dražební náklady, poté celní pohledávka, dále skladné a ze zbytku ostatní pohledávky. Částka dražebního výtěžku, která zbude, vyplatí se straně. Zbytek, o nějž se strana, nepřihlásila do roka, připadne státu.
(4) Předměty státního monopolu a zboží, jehož dovoz jest zakázán nebo jehož oběh jest omezen, smějí býti prodány jen s podmínkou, že vydražitel vyveze je pod celní kontrolou do celní ciziny nebo splní předepsané odběrné podmínky před výdejem zboží.
(5) Nelze-li ani při opětované dražbě dosáhnouti příznivého výsledku, zničí se zboží za celního dozoru nebo celní správa, naloží s ním podle své úvahy.
(6) Od dražby může býti upuštěno a zboží může býti prodáno z volné ruky, jestliže má cenu tržní nebo bursovní nebo jde-li o zboží, jež se rychle kazí.
C. Záznamní styk.
§ 62.
Záznamní styk
(1) Záznamní styk jest:
a) dovoz cizozemského zboží s právním účinkem, že podmíněná platební povinnost, při něm vzniklá, zanikne buď vůbec nebo se změní v povinnost platiti snížené dovozní clo, vyveze-li se zboží ve stanovené lhůtě zpět do celní ciziny, a že při tomto vývozu nevznikne platební povinnost;
b) vývoz tuzemského zboží s právním účinkem, že podmíněná platební povinnost, při něm vzniklá, zanikne, doveze-li se zboží ve stanovené lhůtě zpět do celního území, a že při tomto dovozu nevznikne platební povinnost nebo vznikne jen povinnost platiti snížené clo.
(2) Zboží dovážené nebo vyvážené v záznamním styku nutno celně zaznamenati a vésti v patrnosti.