Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 101.

ze dne.......................................................................

o promlčení pohledávek připadlých československému státu podle mírových smluv.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Promlčení pohledávek, kterých nabyl československý stát podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, staví se tak, že se pohledávky takovéto nepromlčí dříve, nežli za dva roky ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.

§ 2.

(1) Uplynula-li promlčecí lhůta v době mezi 28. říjnem 1918 a dnem účinnosti tohoto zákona, nelze v době dvou let od účinnosti tohoto zákona uplatňovati promlčení pohledávek uvedených v §u 1 námitkou, určovací žalobou ani mezitímním návrhem určovacím.

(2) Žaloby a návrhy na určení, že pohledávky uvedené v §u 1 zanikly promlčením, které byly podány přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo do dvou let po něm, buďte zamítnuty, jakmile jejich povaha ze žaloby nebo z výsledku projednávání před soudem bude zjištěna.

§ 3.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Jeho provedením pověřují, se ministři spravedlnosti a financí v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.

Podle mírových smluv a zákona z 12. srpna, 1921, č. 354 Sb. z. a n., kterým byla dotyčná ustanovení mírových smluv provedena, nabyl československý stát veškerých statků a majetku,

1. které na území bývalého mocnářství Rakousko-uherského, patřícím k Československé republice, náležely býv. císařství Rakouskému, království uherskému nebo mocnářství Rakousko-uherskému, koruně rakouské a uherské a bývalé panovnické rodině rakousko-uherské dne 28. října 1918 nebo na územích později přivtělených, v den jejich přivtělení;

2. které na Valčicku a Vitorazsku náležely v den přivtělení zemi Dolnorakouské;

3. které na Hlučínsku v den přivtělení území tohoto náležely koruně a říši německé, státům německým, bývalému císaři německému a jiným členům německých panovnických rodin.

Podle §u 2 zákona č. 354/1921 rozumějí se statky a majetkem také pohledávky.

U četných pohledávek československému státu takto připadlých uplynuly však promlčecí lhůty pro zánik jejich v platných zákonech ustanovené dříve, než-li mohly býti československou státní správou vymáhány, ano i jen převzaty. Platí to zejména o pohledávkách, pro které jsou ustanoveny krátké promlčecí lhůty (na př. tříletá promlčecí lhůta při konvenčních pokutách a pohledávkách z náhrady škody vůbec). Zaplacení takovýchto pohledávek jest dlužníky odpíráno, čímž vzniká československému státu značná škoda vzhledem k tomu, že Rakousko a Maďarsko pohledávky tyto přihlásily k evaluaci podle čl. 208 mírové smlouvy St.-Germainské po případě čl. 191 mírové smlouvy Trianonské.

Aby byl československý stát uchráněn dalších ztrát, navrhuje vláda, aby promlčecí lhůty pro pohledávky, které by se promlčely během příštích dvou let, byly prodlouženy. Stane se to tím způsobem, že promlčení, které by v těchto dvou letech nastalo, bude zastaveno a státní správě bude tím umožněno převzaté pohledávky vymáhati. Ustanovení §u 1, kterým se promlčecí lhůty zastavují, netýká se ovšem pohledávek, které se promlčí až po uplynutí dvou let od účinnosti zákona. Na vymáhání pohledávek takových má státní správa ještě dosti času a není tu zapotřebí lhůty promlčecí prodlužovati.

A aby zachráněny byly pro československý stát i ony pohledávky, u kterých promlčecí lhůta v době účinnosti tohoto zákona již uplynula, ustanovuje se dále v §u 2, že v době do dvou let ani u takovýchto pohledávek promlčení nemůže býti namítáno ani jinak uplatňováno. Budou tak moci býti pohledávky tyto vymáhány stejně, jako pohledávky, u kterých promlčení ještě nenastalo. Proti ustanovení §u 2 mohlo by se namítati, že dotýká se nabytých práv soukromých; proti námitce takové dlužno však uvésti, že ani podle našeho práva pohledávky promlčené úplně nezanikají, že dluh i po uplynutí promlčecí lhůty trvá dále jako závazek sice nežalovatelný a že nemůže dlužník požadovati na věřiteli vrácení toho, co by na promlčený dluh zaplatil. Konečně nutno tu míti na zřeteli, že - neumožnilo-li by se státní správě pohledávky v §u 2 zmíněné vymáhati - obohatili by se tím dlužníci-jednotlivci na úkor celku.

Ustanovení §u 2 má zabrániti i tomu, aby dlužníci sami, i když by na ně ještě nebyla podána žaloba o zaplacení, anebo za sporu o zaplacení nemohli se domáhati určení toho, že závazky jejich proti československému státu zanikly promlčením. Předpisem tímto vyloučeny jsou nejen určovací žaloby podle §u 228 c. ř. s. resp. §u 130 c. ř. s. slov., nýbrž i mezitímní návrhy určovací podle § 236 c. ř. s. po případě určovací protižaloby podle §u 189 c. ř. s. slov.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh, zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán ústavně-právnímu výboru k podání zprávy ve lhůtě co možno nejkratší.

V Praze, dne 7. května 1926.

Předseda vlády:
Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:
Haussmann v. r.