Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 102.

I.

Vláda republiky Československé použila zmocnění daného jí v §§ech 2 a 3 zákona ze dne 20. února 1919, čís. 97 Sb. z. a n., o celním území a vybírání cla a dále zmocnění daného jí v čl. II. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 349 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou a vládním nařízením ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. u. n., stanovila čl. I. celní sazby autonomního celního sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. u sazebních čísel 23-29, dále 31-34, 37, 41, 45, 50, 51, 58, 63-70, 75, 79, 81, 82, 86, 88-93, 104-106, 115-117, 120-122 a pro poznámku sazebníku čís. 131 celní sazby při použití autonomní základní sazby a součinitele šest.

V čl. II., opírajíc se o § 3 zák. ze dne 20. února 1919, čís. 97. Sb. z. a n., a o čl. II. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 349 Sb. z. a n., upravila zároveň dočasně cla pro sazebník č. 23-26 a pro mouku a mlýnské výrobky ex saz. č. 33 a č. 89 ve formě pohyblivých cel. Pokud šlo o cla u ostatních sazebních čísel, vypočítaných v čl. I., zůstala až na další v platnosti dosavadní úprava provedená vládním nařízením ze dne 19. prosince 1921, čís. 460 Sb. z. a n.

Tento stav celní ochrany zemědělské produkce, tak zv. klouzavá cla, nevyhovuje naprosto potřebám zemědělství, nepřinesl zemědělství žádné ochrany a jest jednou z podstatných příčin současné krise zemědělství, jež přenáší se velmi citelně též na živnosti, průmysl a stává se krisí celostátní.

Následkem nedostatečné celní ochrany zemědělských výrobků, případně úplné bezcelnosti v naší republice v době, kdy všechny okolní státy celní ochranu zemědělských výrobků mají, dováží se do našeho státu tolik cizího obilí a dobytka, že odbyt domácí výroby úplně se zastavil. Zemědělci naši nemohou svoje obilí a dobytek buď vůbec prodati, nebo jen za cenu podvýrobní, neboť klesly během roku ceny obilí až o 50%, dobytka o 30%, lnu o 72%, brambor o 41%. Ceny výrobků průmyslových, jež zemědělec ke své výrobě potřebuje, jako umělých hnojiv, železa, strojů a j. neklesly, naopak u mnohých ceny se zvýšily. Následkem toho je zemědělská výroba pasivní, zemědělství nestačí platiti ze svých příjmů ani mzdy a daně, zadlužuje se, při tom však omezuje pokud možno nákup potřeb pro výrobu i pro domácnost. Tím klesá a snižuje se produkce, leč trpí také živnosti a průmysl, který ztrácí tím největšího svého konsumenta, domácí obyvatelstvo zemědělské.

Zavedení, event. obnovení celních sazeb autonomního celního sazebníku na zemědělské výrobky jest nutno také z důvodu uzavírání obchodních smluv se státy převážně zemědělskými, abychom při těchto smlouvách mohli našemu průmyslu, který odkázán jest z větší části svých výrobků na export, zabezpečiti vývoz do zahraničí. Jen tak možno udržeti chod našich továren a zabezpečiti dělnictvu průmyslovému práci a existenci. Dosavadní autonomní celní sazebník nevyhovuje, nutno jej definitivně upraviti, poněvadž však přepracování a uzákonění jeho bude vyžadovati dlouhé doby, nutno zatímní opatření učiniti změnou vládního nařízení ze dne 4. června 1925, č. 111 Sb. z. a n.

V uvážení toho, že provedením těchto opatření čeliti se bude zvyšování krise v zemědělství, zvýší se odbyt živnostenských a průmyslových výrobků v domácím konsumu, umožní se export průmyslu do ciziny a zintensivněním výroby zemědělské dosáhne se soběstačnosti státu v ohledu výživy obyvatelstva, usnesl se výbor národohospodářský doporučiti slavnému senátu, aby schválil tento návrh:

1. Vládě se ukládá, aby ihned zrušila ustanovení čl. II. vládního nařízení ze dne 4. června 1923, čís. 111 Sb. z. a n. a tím uvedla v účinnost celní sazby stanovené ve čl. I. výše zmíněného nařízení.

2. Aby započala neprodleně s pracemi k uzákonění nového definitivního autonomního celního tarifu tak, aby tento tarif vešel v platnost ještě před ujednáním obchodních smluv se státy zemědělskými.

Dále navrhuje výbor, aby slavný senát přijal resoluci dole pod č. 1. uvedenou.

V Praze, dne 29. dubna 1926.

Jan Kotrba v. r.,
místopředseda.

K. Sáblík v. r.,
zpravodaj.

II.

Pronikavá krise zemědělství snižuje výnosnost důležité složky hospodářské a seslabujíc nákupní schopnost skoro poloviny obyvatelstva vrhá stín i na průmyslové a živnostenské podnikání v republice. Jedním z prostředků k odstranění krise je také celní ochrana zemědělství, jíž má býti učiněn závažný krok k dosažení parity průmyslu a zemědělství. Cla mohou a mají sloužiti také jako kompensační předmět při jednání o obchodní smlouvy s agrárními státy, které za dnešních poměrů zvyšují pro našeho konsumenta potraviny vývozními cly a poplatky, jež by náležely do pokladny státu spotřebovatelského. Je nesporno, že bezpečnější kalkulace zemědělství povede k rozmnožení výroby jak obilní tak živočišné, což je v zájmu veškerého občanstva. Proto rozpočtový výbor připojuje se k usnesení výboru národohospodářského a doporučuje, aby návrh senátora Donáta a soudruhů byl bez změny schválen a aby byla přijata resoluce navržená výborem národohospodářským a další resoluce dole pod č. 2. vyznačená.

V Praze, dne 12. května 1926.

Jos. V. Klečák v. r.,
předseda.

Frant. Jan Kroiher v. r.,
zpravodaj.

1.

Vláda se vyzývá, aby po zavedení pevných cel obilních užila všech prostředků zákonných, aby zabráněno bylo zdražování poživatin všeho druhu a přísně zakročila proti obchodním a bursovním spekulacím, které by měly za účel využíti snad pevných hospodářských cel ku získávání nadměrných zisků na úkor konsumentů.

2.

Podle § 3 zákona ze dne 13. července 1922, č. 233 Sb. z. a n., měl předložiti fond pro opatření umělých hnojiv, zřízený podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z, a n., po ukončení své likvidace, nejdéle do 31. března 1923, Národnímu shromáždění své konečné vyúčtování.

Jelikož se tak nestalo, vyzývá se vláda, aby toto konečné vyúčtování Národnímu shromáždění bylo předloženo.