Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 104.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Domovníky (správci domů, vrátnými) podle tohoto zákona jsou muži nebo ženy, kterým byl svěřen vlastníkem domu nebo jeho zástupcem dohled na dům, udržování čistoty a pořádku v něm a obstarávání jiných prací, týkajících se správy domu.

(2) O těchto osobách neplatí ustanovení čeledního řádu.

(3) Tento zákon nevztahuje se na osoby zaměstnané takovými pracemi v budovách určených výhradně pro veřejné úřady a ústavy, jsou-li státními nebo veřejnými zřízenci.

§ 2.

(1) Pracovní poměr domovnický může býti uzavřen buď ústní nebo písemnou smlouvou, anebo písemným prohlášením vlastníka domu nebo jeho oprávněného zástupce, vydaným na základě kolektivní smlouvy a doručeným zaměstnanci.

(2) Kolektivní smlouvy, pokud neodporují donucujícím předpisům tohoto zákona a ujednané mezi organisacemi nebo skupinou majitelů domů s jedné strany a mezi organisacemi domovníků s druhé strany, jsou závazny pro zaměstnavatele i zaměstnance, náležejí-li navzájem organisacím nebo skupinám, které sjednaly smlouvy.

(3) Se strany zaměstnanců mohou kolektivní smlouvy uzavírati jen odborové organisace.

(4) Jednotlivé pracovní smlouvy, jakož i jiné zvláštní úmluvy jsou neplatny, pokud odporují na škodu zaměstnanců kolektivním smlouvám smluvní strany zavazujícím.

§ 3.

(1) Zpravidla budiž pro každý dům stanoven domovník.

(2) Vlastník domu může domovnické práce obstarávati sám, anebo dáti je obstarávati osobou, která není jeho pomocníkem (pomocnicí) v domácnosti,

§ 4.

(1) Domovníkovi náleží, aby konal bedlivě a poctivě své povinnosti týkající se domu jeho správě svěřeného a řídil se při tom potřebami jeho obyvatelů co do požadavků slušného bydlení.

(2) Domovník jest v této vlastnosti povinen oznámiti vlastníku domu nebo jeho zástupci závady v domě, ze kterých by mohla povstati újma na zdraví, životu nebo majetku obyvatelům domu nebo jiným osobám, jakož i jiné závady a stížností přednesené jemu obyvateli domu (přednostou domácností nebo jeho zástupcem).

(3) Domovník jest povinen dbáti, aby dům, jeho místnosti a příslušenství, pokud nejsou přístupny i jiným osobám než obyvatelům domu, nebyly poškozovány.

(4) Domovník jest oprávněn dohodnouti se o důležitějších opatřeních týkajících se správy domu, s obyvateli domu a smí je za tím účelem svolávati k poradám.

§ 5.

(1) Zejména náleží domovníkovi také pečovati o čistotu a osvětlováni domu a to na chodbách, schodištích a jiných místnostech, přístupných vůbec obyvatelům domu a dohlížeti na vodovod a osvětlovací zařízení. Tato povinnost se nevztahuje na místnosti přístupné jiným osobám, než obyvatelům domu. Domovník jest dále povinen obstarávati pochůzky potřebné pro správu domu a s ní spojené, jakož i veškeré práce, které se ukládají veřejnými úřady v domech, jako doručováni upozornění, příkazů a pod.

(2) Kromě takovýchto prací vyžadovaných správou samou nejsou povinni domovníci konati bezplatné služby majiteli domu, jeho zmocněnci ani obyvatelům domu. Za takové jinaké služby, jako čištěni chodníků od sněhu, kanalisace, komínů a pod., nebo jiné mimořádné práce mají domovníci nárok na odměnu smluvenou, případně přiměřenou.

§ 6.

(l) Koná-li domovník tyto práce jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně, může vykonávati své jiné zaměstnáni i mimo dům. Náleží mu však, aby na svou zodpovědnost předal svěřené mu práce způsobilému členu své domácnosti anebo na své útraty se postaral o jiného způsobilého zástupce po dobu své nepřítomnosti.

(2) Je-li domovnický poměr zaměstnáním stálým, vyžaduje se schválení vlastníka domu nebo jeho zástupce, má-li býti domovník přes tři dny mimo dům.

§ 7.

Domovníku dlužno dáti zdarma vhodný, světlý, zdraví neškodný a k řádnému používání způsobilý byt aspoň o dvou místnostech (pokoj a kuchyň) blízko domovních dveří. Byly-li mu vykázány místnosti stavebnímu řádu, policejním a zdravotním nařízením odporující, může ihned domovnický poměr přerušiti a žádati náhradu škody.

§ 8.

(1) Mimo byt a náhradu hotových výloh spojených se správou domu přísluší domovníku za konané práce od vlastníka domu smluvená případně přiměřená odměna; je-li v místě uzavřena smlouva kolektivní, nesmí tato odměna býti nižší, nežli odměna stanovená touto smlouvou.

(2) Odměna tato přísluší domovníkovi i po dobu, po kterou nemůže konati svých povinnosti plynoucích z pracovní smlouvy pro povolání k cvičení ve zbraní (cvičení služebnímu).

§ 9.

(1) Za každé otevření domovních dveří v době, po kterou má býti dům podle schváleného domovního řádu uzamčen, zaplatí strana otevření žádající poplatek domovníku. Tento poplatek se určí domovním řádem, schváleným pro celou obec obecním úřadem.

(2) Se svolením vlastníka domu může dáti domovník obyvatelům domu domovní klíč za poplatek mezí nimi ujednaný. Není-li ujednání, rozhoduje poplatek, určený ve schváleném domovním řádě. Dal-li vlastník domu sám obyvatelům domu klíč domovní, jest povinen odškodniti domovníka. Obyvatelé jsou pak zodpovědni za škodu, která povstala opomenutím jejich anebo jejich příslušníků.

§ 10.

(1) Domovnický poměr může býti zrušen oběma stranami výpovědí a to jen za podmínek platných pro výpověď nájemníků dle zákona o ochraně nájemníků. Lhůta výpovědní činí však v každém případě aspoň čtvrt roku v obvyklých lhůtách pro nájmy, nebyla-li smluvena lhůta delší. Byla-li sjednána výpovědní lhůta delší než zákonná a není-li pro obě strany stejná, platí, pro obě strany lhůta delší.

(2) O stížnosti proti rozhodnutí okresního soudu o výpovědi platí předpisy zákona o ochraně nájemníků.

(3) I proti rozhodnutí soudu odvolacího, jímž výrok o účinnosti výpovědi byl potvrzen, jest přípustno dovolání.

§ 11.

(1) Z důležitých příčin může býti zrušen domovnický poměr bez výpovědi.

(2) Také v tomto případě jest přípustno dovolání i proti rozhodnutí soudu odvolacího, jímž byl prvý rozsudek potvrzen.

§ 12.

Takovými důležitými příčinami, pro které může vlastník domu poměr ihned zrušiti, jest:

1.) dopustí-li se zaměstnaný zpronevěry nebo krádeže;

2.) chová-li se přes napomenutí opětovně urážlivě nebo hrubě k, vlastníku domu nebo jeho zástupci a byl-li proto odsouzen soudem. Vlastník domu nemá tohoto práva, když byl sám odsouzen pro týž čin na základě protiobžaloby;

3.) oddává-li se opilství.

§ 13.

Za důležitý důvod, ze kterého může zaměstnaný zrušiti pracovní poměr bez výpovědi, považuje se zejména:

1.) je-li nebo stane-li se neschopným konati domovnické práce nebo nemůže-li je zastati bez újmy pro své zdraví;

2.) dopustí-li se zaměstnavatel činů porušujících mravnost nebo značných urážek proti němu nebo jeho příslušníkům nebo nezabrání-li tomu svým lidem;

3.) zadržuje-li mu bez důvodu mzdu nebo ho v ní zkracuje, poskytuje-li mu byt zdraví škodlivý, nebo omezuje-li ho v jeho užívání;

4.) porušuje-li zaměstnavatel jiná podstatná ustanovení smlouvy nebo zákon, nebo hledí-li svésti domovníka k nezákonnostem.

§ 14.

O náhradě, jež přísluší za bezdůvodné předčasné zrušení domovnického poměru, o jejím promlčení a o vysvědčení platí ustanovení obecného zákona občanského o služební smlouvě.

§ 15.

(1) Ustanovení §§ 5, odst. 1., pak 6 a 9 mohou býti změněna písemnou smlouvou.

(2) Práva, jež příslušejí domovníku podle §§ 5, odst. 2, 7, 10, 11 a 14 nemohou býti ujednáním vyloučena ani omezena.

§ 16.

Veškeré spory mezi vlastníkem domu a domovníkem přísluší rozhodovati řádným soudům podle zákona o soudní příslušnosti povolaným.

§ 17.

(l) Pokud neobsahuje tento zákon zvláštních ustanovení, platí pro pracovní poměr domovníků podpůrně tyto zákony: obecný zákoník občanský, zákon ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., o 8 hodinné pracovní době, zákon ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních), zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 67 Sb. z. a n., kterým se zavádí placená dovolená pro zaměstnance, a zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

(2) Vlastník domu je povinen pojistiti domovníka pro případ úrazu při výkonu domovnických povinností. Dále jest povinen pojistiti domovníka pro případ povinného ručení za škody způsobené jednáním nebo opomenutím při výkonu správy domu.

§ 18.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb. z. a n.

(2) Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče, spravedlnosti a vnitra.

Právní poměry domovníků byly sice upraveny zákonem ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb. z. a n. Avšak tento zákon nevyhovuje ani potřebám domovníků ani požadavkům odborových organisací domovnických. Proto podal poslanecký klub komunistický již v prvém volebním období poslanecké sněmovny N. S. 24. června 1925 návrh nového zákona o právních poměrech domovníků. Tento návrh zůstal neprojednán, pročež jej klub senátorů komunistické strany v Československu opětuje. Ve svém návrhu se omezujeme jen na nejzákladnější požadavky domovníků, abychom se vyhnuli dle možností všem překážkám, jež by nějak mohly zdržeti co nejrychlejší a jistě velmi nutnou úpravu právních poměrů domovníků.

Náš návrh zavádí zcela jiné hledisko na pracovní poměr domovnický, než jaké bylo uplatněno v uvedeném zákoně. Za panství soukromého vlastnictví jest domovník výlučně zřízencem vlastníka domu, jedině v jeho zájmu a v jeho prospěch spravuje dům. Avšak jíž dnes proniká starou soukromovlastnickou strukturou přesvědčení o sociální funkcí obytných domů, vyjadřující se nesměle (a ovšem zcela nedostatečně) v zákonech na ochranu nájemníků, nad hlediskem, že by lidská obydlí měla býti pramenem bezpracného důchodu. Stále více proniká v širokých vrstvách pracujícího lidu přesvědčení, že obytné domy mají býti spravovány ku prospěchu všeobecné mu t. j. v tomto případě ku prospěchu jejich obyvatelů. Toto hledisko uplatňuje náš návrh ve všech směrech a zejména ve svém § 4.

Z jiných změn je důležito, že osoby, které vykonávají domovnické práce v budovách určených k živnostenským a průmyslovým účelům, podléhají ustanovením tohoto zákona, aby byly účastny ochrany, kterou poskytuje v případě výpovědi z bytu. Kolektivní smlouvy jsou v našem návrhu stanoveny za plně závazné a nesmí býti jednotlivou pracovní smlouvou zhoršeny v neprospěch zaměstnancův. Podmínky výpovědi zlepšeny a to podle ustanovení platných podle zákona o ochraně nájemníků pro nájemníky; tím byla by zrušena a nahrazena horší ustanovení o výpovědi domovníků, která obsahuje zákon o ochraně nájemníků.

Poněvadž k provedení tohoto návrhu není třeba žádných nových vydání, netřeba připojovati návrhu na úhradu podle § 41 ústavní listiny.

Ve směru formálním navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán sociálně-politickému výboru senátu.

V Praze, dne 19. května 1926.