Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 111.

Die Krisis am Flachsmarkte hat eine derartige Höhe erreicht, daß dadurch die Existenz der Flachsbauern ernstlich in Frage gestellt ist.

Der jährliche Bedarf der 25 inländischen Spinnereien an Flachs beträgt 4.100 bis 4.500 Waggons, welcher Menge bei Zugrundelegung eines Ertrages von 30 q pro ha eine Anbaufläche, von 60.000 ha mit einem Ertrage von 1,800.000 q entsprechen würde. Diese in den Jahren 1901 bis 1911 wiederholt erreichte Anbaufläche sank nach Überwindung der Tiefstände im Jahre 1917 (12.900 ha) bzw. 1918 (14.117 ha) auf 24.757 ha im Jahre 1925 Auch diese Anbaufläche, - erst knapp ein Drittel der Friedensanbaufläche, - kann nicht weiter aufrecht erhalten werden, da die derzeitige Flachsmarktlage den Flachsbau gänzlich unrentabel macht. Mit Ausnahme geringster Mengen befindet sich der Flachs der letzten Ernten unverkauft in den Händen der Flachsbauern.

Den Flachsbanern wird der Flachs seitens der 25 Spinnereien nicht abgekauft, dagegen, trotz der großen inländischen Vorräte tausende von q einge führt. Bei einer Anbaufläche von 24.757 ha im Jahre 1925 mit einem Ertrage von rund 742.710 q Rohstengel wurden nur 4/1 des oben ausgewiesenen Bedärfes erbaut. Selbst die angebliche Krise in der Spinnereibranche zugegeben, wird der seinerzeitige Bedarf der Spinnereien doch zu mindestens 4/10 des Normalbedarfes erreichen, woraus bei der selbstverständlichen Voraussetzung der Deckung des Bedarfes an Rohware in erster Linie bei den heimischen Pro duzenten erhellt, daß die Ernte des Jahres 1925 bereits zur Gänze aufgekauft sein müßte.

Im Gegensatz zu vorstehendem befindet sich beinahe noch der ganze Ernteertrag in den Händen der Produzenten. Diese sind um den Lohn für die Arbeit eines ganzen Jahres gebracht, ja es scheint, daß nicht einmal das im Felde investierte Kapital verzinst ist. Dazu noch die Deckung der dem Flachsbauer obliegenden Verpflichtungen an Steuern, Arbeitslöhnen, Bezahlung der Forderungen der Gewerbetreibenden und all der vielen größeren und kleineren Bedürfnisse das ganze Jahr über - woher soll da der Landwirt, ohne der Verschuldung anheimzufallen, die Mittel hernehmen?

Wenn nun z. B. die im Jahre 1924 erfolgte Einfuhr von 217.015 q von Flachsprodukten im Betrage von 217,105.000 Kč und die Einfuhr von Werg und Flachsabfallprodukte - in den letzten 5 Jahren hat letztere den Betrag von 100,000.000 Kč erreicht - in Betracht gezogen wird, so erhellt daraus, daß dieser landw. Produktionszweig gerade der in der ärmsten Bodenlage um ihre Existenz hart kämpfenden Gebirgsund Flachsbauern bei einigem guten Willen der Rebierung zumindest teilweise gesichert werden könnte. Allein nur der Flachs erfreut sich auch heute noch keines Schutzes trotz der erst vor kurzem gemachten Erfahrung, wie notwendig die Förderung gerade dieses landwirtschaftlichen Produktionszweiges zwecks Deckung des Inlandsbedarfes ist.

Es ist daher kein Wunder, wenn der Flachs verfällt, die dadurch hervorgerufene Arbeitslosigkeit ins Ungemessene steigt, die Gebirgsbewohner um eine durch entsprechenden Zollschutz gesicherte Verdienstmöglichkeit gebracht werden und dadurch ohne Aussicht auf Existenzsicherung schier verzweifelt der nächsten Zukunft entgegensehen.

Aus diesen Gründen stellen die Gefertigten folgenden Antrag:

Das hohe Haus Wolle beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert, im Einvernehmen mit den Hauptkörperschaften der Flachsorganisation in kürzester Zeit einen Gesetzentwurf einzubringen, in welchem nachstehenden Forderungen entsprochen wird:

1. Unverzügliche Einführung eines gleitenden Schutzzolles Brechflachs Basis 500 Kč per 100 kg, welcher jeweilig erst nach Aufkauf der inländischen Ernte außer Kraft gesetzt werden kann.

2. Die Flachsprodukte sind als landwirtschaftliche Produkte in die 1% ige Umsatzsteuer einzureihen.

3. Die Frachtsätze für Flachsprodukte heimischer Erzeugung sind bei dem Transport innerhalb der Staatsgrenzen um 25% des heutigen Frachtsatzes herabzusetzen.

4. Das Flachsgewerbe und der FIachshandel sind aus den freien Gewerben auszuscheiden und in die konzessionierten Gewerbe einzureihen.

5. Die Regierungsverordnung der čsl. Republik vom 17. Dezember 1920, Slg. Nr. 667, hauptsächlich § 33 ist bei allen staatlichen, öffentlichen, autonomen und Landeslieferungen im Interesse der Industrie und des Flachsbaues einzuhalten.

6. Bei Abschluß von Handelsverträgen mit den Nachbarstaaten ist darauf Rücksicht zu nehmen, daß im Falle einer einheimischen Absatzkrise der Ausfuhr von Flachsprodukten keine Schwierigkeiten bereitet werden.

7. Den Flachsbaugenossenschaften sind billige Kredite einzuräumen, um ähnliche Krisen, wie wir sie heuer miterleben, leichter überstehen zu können.

8. Den Flachs verarbeitenden Unternehmungen wolle bei den Erwerbssteuerbemessungen eine allgemeine Steuererleichterung zugebilligt werden. ln den Gebieten des Flachsbaues sind den Steuerbemessungskommissionen im Interesse der Flachsindustrie, des Flachshandels und Flachsbaues gebietszuständige Fachleute beizuziehen.

Der Gesetzentwurf wolle mit größter Beschleunigung dem Hause zur Beschlußfassung vorgelegt und die Zuweisung an die zuständigen Ausschüße bewerkstelligt werden.

Prag, am 18. Mai 1926.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 111.

Krise na trhu lnu dosáhla takové výše, že tím existence pěstitelů lnu vážně jest ohrožena.

Roční potřeba lnu 25 domácích přádelen činí 4100 až 4500 vagonů, kterémuž množství, vezmeme-li za základ výnos 30 q z 1 ha, odpovídala by osevní plocha 60.000 ha s výnosem 1,800.000 metr. centů. Tato v letech 1901 až 1911 opětovně dosažená osevní plocha klesla po překonání nejnižšího stavu v roku 1917 (12.900 hra) resp. 1918 (14.117 ha) na 24.757 ha roku 1925.

Ani tuto osevní plochu - teprve sotva třetinu mírové osevní plochy - nelze dále udržeti, poněvadž nynější situace na trhu lnu činí pěstování lnu naprosto nevýnosným. S výjimkou pranepatrného množství nalézá se len posledních sklizní neprodán v rukou pěstitelů lnu.

Od pěstitelů lnu těchto 25 přádelen žádného lnu nekupuje, naproti tomu se přes veliké domácí zásoby dovážejí tisíce metrických centů. Při osevní ploše 24.757 ha roku 1925 s výnosem asi 742.710 q surového lnu byly vypěstěny jen 4/10 shora vykázané potřeby. I když připustíme domnělou krisi v odvětví přádelen, dosáhne asi potřeba přádelen svého času přece alespoň 4/10 normální spotřeby, z čehož za samozřejmého předpokladu, že potřeba suroviny v prvé řadě kryta .bude. u domácích výrobců, vysvítá, že by sklizeň roku 1925 musela býti již úplně vyprodána.

Opakem k tomu, co zde řečeno, nalézá se skoro celý výtěžek sklizně v rukou výrobců. Tito připraveni jsou o odměnu za práci celého roku, ba zdá se, že ani kapitál v poli investovaný není zúročen. K tomu ještě úhrada závazků, jež pěstitelé lnu mají na daních, pracovních mzdách, placení pohledávek živnostníků a všech těch mnohých menších a větších potřeb po celý rok - odkud má tu rolník, aniž by propadl zadlužení, bráti prostředky?

Vezme-li se nyní na příklad v úvahu dovoz 217.015 q lněných výrobků v roce 1924 v částce 217,105.000 Kč a dovoz koudele a lněných odpadových výrobků - v posledních 5 létech dosáhl tento částky 100,000.000 Kč - pak z toho vysvítá, že by toto odvětví zemědělské výroby horských zemědělců a pěstitelů lnu, kteří právě v nejchudší poloze půdy krutě zápasí o svoji existenci, při trochu dobré vůli vlády alespoň částečně mohlo býti zabezpečeno. Avšak jedině len netěší se ani dnes ještě žádné ochraně přes zkušenost teprve nedávno učiněnou, jak nutným jest zvelebení právě tohoto odvětví hospodářské výroby za účelem krytí domácí potřeby.

Není tedy divu, když len upadá, nezaměstnanost tím způsobená do nezměrna vzrůstá, obyvatelé pohoří připravováni jsou o možnost výdělku, přiměřenou celní ochranou chráněnou, a tím bez naděje na zabezpečení existence skoro zoufajíce hledí vstříc nejbližší budoucností.

Z těchto důvodů navrhují podepsaní:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby v dohodě s čelnými korporacemi lnářských organisací v nejkratší době předložila osnovu zákona, ve které se vyhovuje těmto požadavkům:

1. Bezodkladné zavedení pohyblivého ochranného cla na drhnutý len - basis 500 Kč za 100 kg, které vždy teprve po zakoupení domácí sklizně může býti zrušeno.

2. Lněné výrobky zařaděny buďtež jakožto zemědělské výrobky do 1%ní daně z obratu.

3. Dopravní sazby za lněné výrobky domácí výroby buďtež při dopravě uvnitř hranic státu sníženy o 25% dnešní dopravní sazby.

4. živnosti a obchod, zabývající se lnem vyloučeny buďtež ze svobodných živností a buďtež zařaděny do živností koncesovaných.

5. Nařízení vlády Československé republiky ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n., hlavně § 33 zachováván budiž v zájmu průmyslu a pěstování lnu při všech státních, veřejných, samosprávných a zemských dodávkách.

6. Při uzavírání obchodních smluv se sousedními státy budiž vzat zřetel na to, aby v případě krise domácího odbytu nebyly činěny žádné potíže vývozu lněných výrobků.

7. Družstvům pěstitelů lnu buďtež poskytnuty levné úvěry, aby bylo lze snáze překonati podobné krise, jakou prožíváme letos.

8. Podnikům, které zpracovávají len, poskytnuta budiž všeobecná daňová úleva při vyměřování výdělkové daně. V územích, kde se pěstuje len, přibráni buďtež ke komisím pro vyměřování daně v zájmu lnářského průmyslu, obchodu lnem a pěstování lnu odborníci z dotyčných krajin.

Osnova zákona předložena budiž s největším urychlením senátu k usnesení a přikázána budiž příslušným výborům.

V Praze, dne 18. května 1926.