Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 120.

Die Unterzeichneten Senatoren stellen den Antrag:

Der hohe Senat wolle beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert, den Absatz 7 des § 8a der Regierungsverordnung von 15. Jänner 1926, Nr. 13 S. d. G. u. V. mit Rechtswirksamkeit vom 1. Jänner 1926 aufzuheben.

Der Art. 312 des Friedensvertrages von Versailles spricht den Grundsatz aus, daß die deutsche Regierung denjenigen. Mächten, an die deutsche Gebiete in Europa abgetreten werden, einen entsprechenden Teil der Reserven, welche für den Dienst der soizialen und staatlichen Versicherungen in diesen Gebieten bestimmt sind, zu übergeben hat, wogegen die Mächte, auf welche diese Gelder übertragen werden, gehalten sind, sie zur Erfüllung der aus der Versicherung entspringenden Venpflichtungen zu verwenden. Die Bedingungen dieser Übertragung werden durch besondere Übereinkommen geregelt; falls ein solches Übereinkommen nicht zustande kommt, ist ein besonderes Verfahren vorgesehen.

Es ist somit anerkannt, daß den Staaten, welche deutsches Gebiet erhaften haben, Verprflichtungen aus der Versicherung der Bewohner dieser Gebiete erwachsen sind.

Es entsprach somit der Rechtslage, wie auch der Gerechtigkeit und Billigkeit, wenn die čsl. Regierung mit der Verordnung vom 4. Mai 1920, Nr. 321 S. d. G. u. V. im Abschnitte B die Siozialversicherung der bei der Tarnovitzer Knappschaft versicherten Bergarbeiter, der Privaitangestellten und der bei der Alters-Invaliditätsund Hinterbliebenen-Versicherung versicherten Personen im Hlučiner Gebiete anerkannte und ihnen den Weiterbezug der erworbenen Renten zubilligte. Insoweit Personen nach Reichsdeutschem Rechte sowohl bei der Knappschaft, als auch beider Versicherung der Angestellten oder bei der Arbeiter- Alters- und Invaliditätsversicherung sowie Hinterbliebenen-Versicherung versichert waren, blieb ihnen auch der doppelte Rentenbezug gesichert.

Da die Verarbeitung des Materials für das Zustandekommen des im Art. 312 des Friedensvertrages erwähnten Übereinkommens zwischen der Tschechoslovakei und Deutschland trotz erklärter Bereitwilligkeit beider Regierungen nicht zum Abschlusse gekommen ist, hat die tschechoslov. Regierung die Kosten der Rentenzahlungen vorschußweise aus Staatsmitteln übernommen. Die Auszahlung der Renten aus der Angestehllen-Versicherung und aus der Arbeiter-Alters-Invaliditäts­ verscherung und Hinterbliebenen-Versi cherung wurde der Landesstelle der All- gemeinen. Pensionsanstalt in Troppau, die Zahlung der Renten aus der KnappschaftsVersicherung der Ostrau-Witkowitzer Bruderlade übertragen, und die Refundierung erfolgt aus Staatsmitteln.

Diesen, der Gerechtigkeit und Billigkeit entsprechenden Standpunkt, hat die Regierung mit der Verordnung vom 15. Jänner 1926, Nr. 13 S. d. G. u. V. verlassen und hat eine Neuregelung zu Ungunsten der beim Bergbau beschäftigten Personen vorgenommen. Nach § 8a, Abs. 7 dieser Verordnung, dessen Aufhebung hier beantragt wird, verlieren die Personen welche Versorgungsgenüsse von der Bruderlade der Witkowitzer Steinkohlenbergwerke in Mähr. Ostrau genießen, die erworbenen Ansprüche auf die Renten. welche sie aus der Angestellten-Versicherung, oder aus der Arbeiter-Alters-Invaliditätsversicherung sowie der Hinterbliebenen-Versicherung bezogen haben.

Durch diese Bestimmung gehen die Angestellten und Arbeiter jener Renten verlustig, auf welche sie einerseits durch ihre Prämieneinzahlung, andererseits durch den Friedensvertrag und durch die Regierungsverordnung voöm 4. Mai 1920, S. d. G. u. V. Nr. 321 Rechte erworben haben.

Für diese Neuregelung und für diese Verkürzumg der Ansprüche der Versicherten lag umsoweniger An1aß vor, als - wie erwähnt - die Verhandlungen mit der Regierung des Deutschen Reiches noch im Gange sind und es nur an der tschechoslov. Regierung liegt sie zum Abschlusse zu bringen. Diese Streichung bereits zuerkannter Bezüge ist auch deshalb unberechtigt, weil sie alte und invalide Leute trifft, welche ohnehin mit den geringen Versorgungsgenüssen nur ein Minimum an Subsistenmitteln erhalten halben und nunmehr der bittersten Not preisgegeben sind.

Da der Antrag keine neue Belastung vorsieht, sondern nur die Wiederherstellung des Rechtszustandes vor der Wirksamkeit der Verordnung vom 15. Jänner 1926, Nr. 13 S. d. G. u. V.vorsieht, da überdies diese Belastung nicht erheblich war und nur vorschußweise von den Staats mitteln getragen worden ist, entfällt der Antrag für die finanzielle Bedeckung.

In formaler Hinsicht wird beantragt, den Antrag dem sozialpolitischen Auschusse zur Beratung und Berichterstattung gleichzeitig mit der Regierungsvorlage über einen Staatsbeitrag zu den Armen- und Altersunterstützungen zuzuweisen.

Prag, am 7. Juni 1926.

Fritscher, Lippert, Dr. Franciscy, Böhr, Luksch, Tschapek, A. Scholz, Prause, Dr. Hilgenreiner.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 120.

Podepsaní senátoři navrhují: Slavný senáte račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby odstavec 7 §u 8 a) vládního nařízení ze dne 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n. s právní účinností od 1. ledna 1926 zrušila.

Článek 312 mírové smlouvy Versailleské vyslovuje zásadu, že německá vláda těm mocnostem, jimž se v Evropě postupují německá území, odevzdati má přiměřenou část reserv, které určeny jsou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální a státní, oproti čemuž mocnosti, na něž budou tyto fondy převedeny, musí je věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění. Podmínky tohoto převodu budou stanoveny zvláštními úmluvami, nedojde-li k takovéto úmluvě, předepsáno jest zvláštní řízení.

Jest tudíž uznáno, že státům, jež obdržely německé území, vznikly závazky z pojištění obyvatelů těchto území.

Odpovídalo tudíž právnímu stavu, jakož i spravedlivosti a slušnosti, jestliže československá vláda nařízením ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n. v oddílu B sociální pojištění horníků, pojištěných u horního bratrstva v Tarnovci, ústavu pro pojištění soukromých zaměstnanců a osob pojištěných u ústavu pro dělnické pojištění starobní, invalidní a pozůstalých v Hlučínsku uznala a jim další příjem nabytých důchodů přiznala. Pokud osoby dle říšsko-německého práva byly pojištěny jak u horního bratrstva, tak také u ústavu pro pojištění zaměstnanců anebo u ústavu pro dělnické pojištění starobní, invalidní a pozůstalých, zůstal jim zabezpečen také příjem dvojího důchodu.

Poněvadž materiál pro uzavření úmluvy mezi Československem a Německem, zmíněné ve článku 312 mírové smlouvy, přes projevenou ochotu orbou vlád nebyl dosud zpracován, převzala československá vláda výlohy placení důchodů zálohou ze státních prostředků. Vyplácení důchodů z pojištění zaměstnanců a z dělnického pojištění starobního, invalidního a pozůstalých přeneseno bylo na Zemskou úřadovnu Všeobecného pensijního ústavu v Opavě, vyplácení důchodů z pojištění u horního bratrstva na Ostravsko-Vítkovickou bratrskou pokladnu, a refundování děje se ze státních prostředků.

Toto stanovisko, jež odpovídá slušnosti a spravedlnosti, opustila vláda nařízením ze dne 15. ledna 19126, č. 13 Sb. z. a n. a provedla novou úpravu v neprospěch osob, zaměstnaných při hornictví. Dle §u 8 a) odstavec 7. tohoto nařízení, jehož zrušení se zde navrhuje, pozbývají osoby, které berou zaopatřovací požitky od bratrské pokladny Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě, nabytých nároků na důchody, které braly z pojištění zaměstnanců a nebo z dělnického pojištění starobního, invalidního, jakož i pozůstalých.

Tímto ustanovením pozbývají zaměstnanci a dělníci oněch důchodů, na které nabyli práva jednak placením svých premií, jednak mírovou smlouvou a vládním nařízením ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.

Pro tuto novou úpravu a pro toto zkrácení nároků pojištěnců nebylo zde příčiny tím méně, ježto - jak zmíněno - vyjednávání s vládou německé říše ještě se konají a ježto záleží jen na československé vládě, aby byla skončena. Toto škrtnutí požitků již přiznaných jest neoprávněné také proto, poněvadž postihuje staré a invalidní lidi, kteří s nepatrnými zaopatřovacími požitky dostávali jen minimum subsistenčních prostředků a kteří nyní vydáni jsou všanc nejkrutější bídě.

Poněvadž návrh neobsahuje žádného nového zatížení, nýbrž jen obnovení právního stavu před účinností- nařízení z 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n., poněvadž ostatně toto zatížení nebylo značné a dálo se jen zálohou ze státních prostředků, odpadá návrh na finanční úhradu.

V ohledu formálním se navrhuje, aby tento návrh přikázán byl sociálně-politickému výboru, by jej projednal a podal o něm zprávu současně s vládní osnovou o státním příspěvku k chudinským a starobním podporám.

V Praze, dne 1. června 1926.