(3) Vládním nařízením budou vydána podrobná ustanovení o tom, jak se tento rejstřík založí a vede, a jak se vyznačují zástavní práva nabytá správní exekucí.

§ 5.

Zprávy ze zájemního rejstříku mohou býti dány všem, kdož osvědčí, že jich potřebují k zahájení rozepře nebo exekuce, k podání námitek proti exekuci již zahájené anebo z jiných důležitých příčin.

§ 6.

(1) Zájmem nabývá vymáhající věřitel pro svou vykonatelnou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokole sepsaných a popsaných.

(2 ) Toto zástavní právo zanikne, neučiní-li vymáhající věřitel do roka po tom, kdy zájem byl vykonán, návrhu na prodej (§ 14) a nepokračuje-li řádně v prodejovém řízení.

(3) Byl-li zájem vykonán současně pro několik věřitelů, jsou zástavní práva tím zřízená ve stejném pořadí. Všichni věřitelé, pro které byl zájem vykonán, pokládají se za vymáhající věřitele.

§ 7.

(1) Svršky, které byly již pro jinou vykonatelnou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se zabavení poznamená v protokole již se psaném. V poznámce uvésti jest jméno vymáhajícího věřitele, pro kterého se svršky dále zabavují, jeho bydliště, jméno a bydliště jeho zástupce a vykonatelnou pohledávku (§ 3, odst. 2. ).

(2) žádá-li vymáhající věřitel, aby byly zabaveny toliko svršky, které jsou již zabaveny pro jiné věřitele, může býti poznámka vykonána, aniž jest třeba konati nové vyhledávání. Usnesení, kterým se takto zabavení povoluje, doručí se dlužníkovi zároveň s oznámením uvedeným v posledním odstavci §u 3.

Jak jiní zjednají platnost svým zástavním a přednostním právům.

§ 8.

(1) Kdo nemá u sebe věc, která byla zabavena, nemůže zabavení odporovati proto, že mu k ní přísluší zástavní nebo přednostní právo. Může však již před tím, nežli dospěje pohledávka, pro kterou má zástavní nebo přednostní právo, zjednati žalobou platnost svému nároku, aby byl přede všemi uspokojen z výtěžku prodeje věci. Rozhodnouti o takové žalobě přísluší exekučnímu soudu, jakmile bylo započato s výkonem exekuce. Byla-li žaloba podána na vymáhajícího věřitele i dlužníka, pokládají se za společníky v rozepři.

(2) Byla-li věc v exekuci prodána dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto, a je-li nárok žalobcův dostatečně osvědčen, může soud naříditi, aby výtěžek byl zatím uložen.

O uschování.

§ 9.

(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel, budou zabavené svršky, kromě hotových peněz u dlužníka nalezených, uschovány. Nebyl-li takový návrh učiněn, budiž na zabavených věcech vyznačeno, že byly zabaveny, tak, aby to mohl každý seznati.

(2) Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení.

(3) Nehodí-li se zabavené věci k tomu, aby byly uschovány u soudu, odevzdány buďtež ústavu, který pod státním dozorem svršky uschovává, anebo schovateli, kterého ustanoví soud na nebezpečí vymáhajícího věřitele. Svolí-li dlužník, může býti exekučním soudem za uschovatele ustanoven vymáhající věřitel anebo, je-li jich několik, některý z nich.

(4) Náklady na uschování hradí zatím vymáhající věřitel anebo, je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni, kteří uschování navrhli, poměrně podle výše svých pohledávek.

(5) Navrhne-li vymáhající věřitel při zájmu, aby zabavené věci byly, uschovány u soudu nebo odevzdány ústavu věci takové uschovávajícímu, vyhoví mu výkonný orgán a nepotřebuje si k tomu vyžádati usnesení soudu.

(6) V zájemním protokolu budiž uvedeno, že věci byly dány do uschování a kdo jest uschovatelem.

§ 10.

Byl-li uschovatel ustanoven bez souhlasu dlužníka a vymáhajícího věřitele, oznámí jim soud, kdo jest uschovatelem. Mohou pak kdykoliv, uvedouce důvody, u exekučního soudu navrhnouti, aby jmenován byl jiný uschovatel.

§ 11.

(1) Peníze, při zájmu nalezené, výkonný orgán převezme a, vede-li exekuci jen věřitel jediný, odevzdá mu jel na potvrzení až do výše vykonatelné pohledávky. Odnětí peněz výkonným orgánem má tu týž účinek, jako kdyby dlužník zaplatil.

(2) Má-li výkonný orgán pochybnost o tom, kolik vymáhajícímu věřiteli přísluší nebo jaké dlužní úpisy má od věřitele při vydání peněz vyžádati, nebo o tom, kolik na dlužních úpisech má odepsati, vyžádá si poukaz exekučního soudu dříve, než vydá peníze.

(3) Hodnota mincí a, cizích peněz budiž počítána podle kursu úředně zaznamenaného na nejbližší burse v den, kdy byly zabaveny.

(4) Byl-li zájem vykonán pro několik věřitelů (§ 6, odst. 3.), složí výkonný orgán nalezené peníze v soudní kanceláři nebo u uschovacího úřadu podle předpisů o tom vydaných, a exekuční soud je pak rozdělí podle okolností buď samostatně nebo spolu s výtěžkem za jiné zabavené věci; o samostatném rozdělení platí ustanovení o rozvrhu výtěžku prodejového.

§ 12.

Ustanovení tato platí i o zabavení a uschování dlužníkových svršků, které má u sebe vymáhající věřitel nebo některá jiná osoba, která jest ochotna je vydati.

Kdy může býti zabaveni obmezeno na ruční zástavu.

§ 13.

Má-li vymáhající věřitel u sebe svršky dlužníkovy, ke kterým mu přísluší právo zástavní nebo právo zadržovací pro vymáhanou pohledávku, může dlužník navrhnouti u exekučního soudu, aby zabavení bylo omezeno na tyto svršky, je-li jejich hodnotou pohledávka dostatečně kryta. Je-li právo zástavní nebo zadržovací zřízeno také pro jinou pohledávku vymáhajícího věřitele, může býti návrhu vyhověno jen tehdy, když hodnotou věcí jest dostatečně kryta také tato pohledávka.

O prodeji.

§ 14.

(1) Zabavené věci budou prodány na návrh některého z věřitelů, pro jejichž vykonatelnou pohledávku byly zabaveny.

(2) Návrh na povolení prodeje může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn přímo u exekučního soudu. V onom případě rozhodne se o něm hned při povolení exekuce.

§ 15.

(1) Prodej cenných papírů, které jsou vázány nebo složeny do uschování jako záruka pro erár nebo některý veřejný fond, smí býti teprve tehdy povolen, když příslušný závazný poměr byl skončen a případné nároky na náhradu byly stanoveny v soudním nebo správním řízení.

(2) O tomto určení náhrady buďte zpraveni všichni, kdo nabyli na cenných papírech zástavního práva.

§ 16.

(1) Dříve než nabude povolení zájmu právní moci, může býti prodej proveden toliko, když zabaveny byly věci, které podle své povahy jsouce déle uschovány se zkazí nebo by pozbyly značně hodnoty, kdyby se prodej odložil, a jestliže v tomto druhém případě vymáhající věřitel dá jistotu za všechny újmy, které by dlužníkovi dřívějším prodejem vznikly.

(2) Dokud nebude dána jistota exekučním soudem určená, prodej nesmí býti vykonán.

§ 17.

(1) Když byl prodej povolen a dokud není prodejové řízení skončeno, nemůže býti pro další vykonatelné pohledávky zahájeno řízení prodejové o týchž věcech.

(2) Všichni věřitelé, kterým byl povolen prodej týchž věcí, také pro ně zabavených, přistupují tím k prodejovému řízení již zahájenému a musí toto přijmouti tak, jak jest čase, kdy přistupují.

(3) Přistupující věřitelé mají od svého přístupu táž práva, jako kdyby řízení bylo zahájeno k jejich návrhu. O povolení exekuce pří stupem zpraví se jen přistupující věřitel a dlužník.

§ 18.

(1) Zabavené cenné, papíry, které mají cenu bursovní, buďtež prodány obchodním dohodcem z volné ruky; při tom buď pokud možno dbáno, jakou mají bursovní cenu v době prodeje.

(2) Jiné předměty, které mají v místě, kde jsou, cenu bursovní nebo tržní, buďte prodány z volné ruky obchodním dohodcem nebo, nebylo-li by ho, úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem; také tu buď dbáno toho, jakou mají v době prodeje bursovní nebo tržní cenu.

(3) Kdyby pro předměty toho druhu, jako jsou věci zabavené, v místě, kde jsou, nebylo ceny bursovní nebo tržní, může exekuční soud k návrhu po slyšení dlužníka naříditi, aby předměty k prodeji z volné ruky a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny doby. prodeje byly zaslány na místo, na kterém jest bursa nebo trh na věci toho druhu, nebo aby tam, aniž by byly zasílány, byly z volné ruky prodány obchodním dohodcem nebo úředníkem k dražbám oprávněným, přihlédajíc pokud možno k bursovní nebo tržní ceně v době prodeje. Zaslání stane se na náklad a nebezpečí dlužníka.

(4) Exekuční soud může vyslechna dlužníka na návrh naříditi, aby zabavené věci byly zaslány nebo příkazem obchodnímu dohodci daným zcizeny také tehdy, když pro věci řečeného druhu naskytuje se na jiném místě lepší příležitost, aby výhodně z volné ruky byly prodány.

(5) Exekuční soud povoluje prodej z volné ruky, určí na návrh cenu, pod kterou věci prodány býti nesmějí, a čas, do kterého prodej má býti vykonán. Nebyla-li by cena tato určena, budiž v případě, když prodej byl povolen za cenu bursovní nebo tržní, ke zprávě o prodeji přiložen úřední výkaz o bursovní nebo tržní ceně v den prodeje a o zaplaceném snad dohodném a jiných výdajích.

(6) Svědčí-li cenný papír určité osobě, budiž výkonný orgán současně s povolením prodeje od exekučního soudu zmocněn, aby vymohl přepsání na jméno kupcovo a vydal místo dlužníka veškerá listinná prohlášení, jichž ke zcizení jest třeba. Exekuční soud si může vyhraditi, aby tato prohlášení byla vydána jím samým anebo soudem, který o spolupůsobení při prodeji byl dožádán. Vládním nařízením bude ustanoveno, která zvláštní opatření mají býti učiněna při prodeji veřejných obligací vydaných na určité jména.

§ 19.

Ustanovení §u 28, odst. 2. o tom, kdy nabývá se vlastnictví k věcem, které se zcizují ve veřejné dražbě, platí také o prodeji z volné ruky, který podle §u 18 byl vykonán dohodo,úředníkem ke dražbě oprávněným nebo výkonným orgánem.

§ 20.

(1) Všechny ostatní zabavené věci, pokud vůbec mohou býti prodány, prodají se veřejnou dražbou.

(2) Také předměty, jejichž prodej z volné ruky byl nařízen podle §u 18, buďte na návrh vymáhajícího věřitele prodány veřejnou dražbou, když nebyly prodány z volné ruky do tří týdnů po tom, co byl udělen příkaz k prodeji.

§ 21.

(1) Prohlásí-li někdo nejpozději tři dny před dražebním stáním, že jest ochoten zabavené věci úhrnem nebo větší část jich převzíti za cenu, která jest alespoň o čtvrtinu vyšší než odhadní hodnota, ustanovená podle §u 25 a mimo náklady odhadu, jsou-li nějaké, hraditi také všechny dosud vzešlé exekuční náklady, které jdou na rub dlužníkův bez započtení do přejímací ceny, a dá-li přiměřenou jistotu, může soud vyhověti tomuto návrhu vyslechna dlužníka, svolí-li vymáhající věřitel a osoby, které mají zástavní právo k těmto předmětům, jejichž pohledávky však přejímací cenou nejsou nade vši pochybnost úplně uhrazeny.

(2) Jakmile nabízející složí dostatečnou jistotu, soud odloží dražební rok. Jistota propadne ve prospěch rozdělované podstaty, ocitne-li se navrhovatel po schválení nabídky v prodlení se zaplacením přejímací ceny a nákladů; navrhovatel zůstává však zavázán za veškeré nároky, které proti němu ze schválení návrhu na převzetí vzejdou a ručí za škodu, která z jeho opomenutí vzešla.

(3) Bylo-li převzetí schváleno a přejímací cena s veškerým příslušenstvím zaplacena, soud zruší dražební řízení. Nebyla-li zaplacena včas, bude v dražebním řízení na návrh nebo z úřední moci pokračováno.

§ 22.

(i) Nenařídí-li exekuční soud jinak, určí dražební stání orgán, jemuž výkon prodeje jest svěřen. Dražba oznámí se vyhláškou. V ní buď uvedeno, kdy a kde se dražba koná, jakého druhu jsou věci do dražby dané a zda, kde a kdy před dražbou je lze prohlédnouti.

(2) O ustanovení dražebního roku buďte zpraveni dlužník a vymáhající věřitelé doručením vyhlášky.

§ 23.

(1) Mezi zabavením a dražbou musí býti lhůta. alespoň tří týdnů. Táto lhůta může býti zkrácena, jsou-li tu příčiny, pro které podle § 16 může býti povolen prodej dříve, nežli povolení zájmu nabylo právní moci, nebo když by delší uschování věci zabavená způsobilo nepoměrné náklady.

(2) Výkonný orgán, k výkonu dražby povolaný, musí se před dražbou včas přesvědčiti, zda povolení dražby bylo doručeno účastníkům a zda dražební rok řádně byl vyhlášen. Shledal-li by nějaké závady, oznámí to exekučnímu soudu. Exekuční soud nařídí, čeho jest třeba, aby shledané závady byly odklizeny nebo aby zřízen byl opatrovník, by dražba mohla býti při roku správně vykonána.

§ 24.

(1) Dražba koná se na místě, kde jsou zabavené věci, jest-li se nedohodnou účastníci o jiném místě neb exekuční soud k návrhu dlužníkovu nebo vymáhajícího věřitele ne dovolí, aby zabavené věci k dražbě zaslány byly na místo jiné, kde by se za ně více vytěžilo. To jest dovoleno zejména, jde-li o věci značné ceny, o věci zlaté a stříbrné nebo o jiné drahocenné věci, o předměty umělecké, sbírky a pod.

(2) Nařízením může býti stanoveno, aby dražby byly konány ve veřejných místnostech dražebních.

§ 25.

(1) Dražbu provádí výkonný orgán. K dražbě budiž přibrán znalec, který odhaduje jednotlivé předměty dané do dražby. Nebylo-li by znalců, kteří by dovedli odhadnouti všechny předměty ku prodeji určené, mohou přibráni býti pro jednotlivé skupiny předmětů rozliční znalcové, jde-li o větší množství nebo o předměty větší hodnoty. Při oceňování věcí zlatých a stříbrných budiž uvedena také hod nota kovová.

(2) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné předměty, jejichž odhad nelze provésti při dražbě samé, dá výkonný orgán znalcem odhadnouti již před dražbou. Všude jinde buďtež odhadnuty před dražbou jen k žádosti a na náklad věřitele; věřitel může žádati, aby mu tento náklad, byl nahrazen jen, nebylo-li pro předchozí odhad již třeba přibrati znalce k dražbě.

(3) Prodávají-li se dražbou toliko věci, která již byly odhadnuty podle odstavce předchozího, nebudiž ke dražbě znalec přibírán.

(4) Kdo má býti přivzat za znalce, určí exekuční soud.

§ 26.

(1) Při dražbě draží se zabavené věci jednotlivě nebo, prodávají-li se předměty stejného druhu ve větším množství, také po několika najednou, při čemž se vždy udá, jejich odhadní hodnota (cena vyvolací).

(2) Vyvolávače přibrati není zapotřebí. Podavatelé neskládají vadia.

§ 27.

(1) K podáním, která nedosahují aspoň třetiny ceny vyvolací, se při dražbě nepřihlíží. K návrhu vymáhajícího věřitele a, přivolí-li ostatní věřitelé, kteří o dražebním stání mají býti zpraveni, může exekuční soud za nejmenší podání před dražebním stáním ustanoviti též obnos, který přesahuje třetinu ceny vyvolací.

(2) Věci zlaté a stříbrné nesmějí býti přiklepnuty za cenu menší, nežli jest jejich hodnota kovová.

(3) Výkonný orgán, který dražbu řídí, oznámí vyvolací cenu, pak nejmenší přípustné podání a u věcí zlatých a stříbrných mimo to i kovovou hodnotu.

§ 28.

(1) Dražiteli, který podá nejvíce, udělí výkonný orgán příklep, jestliže ostatní dražitelé přes dvojí vyzvání neučiní již vyššího podání.

(2) Věci do dražby dané prodají se jen za hotové a musí býti vydražitelem ihned převzaty. Nárok ze správy pro vady prodaných věcí vydražiteli nepřísluší. Vlastnictví k vydraženým předmětům přechází na vydražitele zaplacením kupní ceny a převzetím věci.

(3) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, vydraží se věc mu přiklepnutá. při témže roku znovu. Dřívější vydražitel nesmí již při další dražbě dražiti; ručí za případný schodek a nemá nároku na to, oč bylo strženo více.

(4) Exekuční soud z úřední povinnosti ustanoví usnesením, kolik činí schodek; nebyl-li by zaplacen, bude dobýván exekucí, jakmile usnesení nabude právní moci. Exekuce bude provedena na návrh vymáhajícího věřitele pro rozdělovanou podstatu.

§ 29.

(1) Výkonný orgán vyzve účastníky dražby, aby dražili, teprve za půl hodiny po tom, na kdy byl ustanoven dražební rok.

(2) Dlužník, při opětné dražbě též obmeškalý vydražitel, nesmějí dražiti jménem vlastním ani cizím. Rovněž nesmějí dražiti soudní osoby zúčastněné na dražebním řízení, ani zástupci dlužníka nebo obmeškalého vydražitele.

(3) Dražitel jest na své podání vázán, dokud nebylo více,podáno od jiného. Zruší-li se řízení dříve, než dražba byla skončena, jest, dražitel závazku sproštěn.

(4) Dražba se koná, pokud dražitelé přidávají. Žádá-li za to některý z dražitelů, může mu býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.

(5) Před koncem dražby výkonný orgán ještě jednou hlasitě oznámí poslední podání a prohlásí dražbu za skončenou.

§ 30.

(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byly uspokojeny vykonatelné pohledávky veškerých věřitelů, kterým byl povolen prodej, i pohledávky je předcházející (§§ 111, 112 ex. ř.) a jakmile bylo uhrazeno veškeré příslušenství těchto pohledávek i náklady exekuce.

(2) V protokole o dražebním roku budiž uvedeno jméno výkonného orgánu i osob, které měly býti o dražebním roku vyrozuměny, jsou-li přítomny, dále kdy rok započal, kdy byli přítomní vyzváni, aby dražili, a kdy byla dražba skončena. Mimo to buďtež uvedeny vyvolací ceny, nejvyšší podání a jména i bydliště kupců.

§ 31.

(1) Na návrh vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může exekuční soud naříditi, aby zabavené věci, které nenáležejí ku předmětům uvedeným v § 18 a o kterých není ani přejímacího návrhu podle § 21, byly zpeněženy jinak, než veřejnou dražbou, je-li to patrně na prospěch všech účastníků. O návrhu vymáhajícího věřitele buď slyšen dlužník; výslechu není třeba, jde-li o věci, které se podle povahy své kazí jsouce déle uloženy nebo by pozbyly značně na ceně.

(2) Stejné nařízení vydá soud na návrh nebo z úřední moci také, když nebylo při dražbě některých zabavených věcí učiněno nejnižší podání. Při tom nesmějí však býti zpeněženy levněji, než za třetinu odhadní hodnoty a zlaté a stříbrná věci pod kovovou hodnotou, je-li vyšší, než třetina hodnoty odhadní. Prodány býti mohou i vymáhajícímu věřiteli.

(3) Vládním nařízením může býti učiněno zvláštní opatření o zpeněžení zabavených věcí, za něž nebylo při dražbě nabídnuto ani tolik, jako jest vyvolací cena.

§ 32.

Exekuční soud může na návrh povoliti, aby zabavené věci nepatrné hodnoty, jejichž prodeji byl povolen, byly draženy při jiné dražbě nařízené a vyhlášené, proti jinému dlužníku nebo pro jiného věřitele; zvláštní vyhlášky o dražbě věcí takových není tu zapotřebí.

§ 33.

(1) Dražební řízení bude usnesením exekučního soudu zrušeno, jestli

1. vymáhající věřitel před počátkem dražby upustí od exekuce; pro jeho vykonatelnou pohledávku nemůže pak býti navržena nová dražba do šesti měsíců od zrušení;

2. dlužník před počátkem dražby nabídne všem vymáhajícím věřitelům úplné uspokojení jejich vykonatelných pohledávek s příslušenstvím a nákladů až do té doby vzešlých, odevzdá výkonnému orgánu peníze, jichž je k tomu třeba., nebo je složí u soudu.

(2) O zrušení dražebního řízení v případech č. 1. a 2. rozhodne soud bez ústního jednání usnesením.

(3) Zruší-li se nebo odloží-li se dražební řízení z důvodu, který účinkuje jen proti ně kterým vymáhajícím věřitelům, bude v něm pokračováno pro ostatní vymáhající věřitele. Věřitelé, proti kterým bylo dražební řízení zrušeno nebo odloženo, budou pak z výtěžku prodeje uspokojeni podle toho, mají-li ještě na vydražených věcech zástavní právo.

(4) O tom, že se dražební řízení zrušuje nebo odkládá, buďtež zpraveni toliko dlužník a vymáhající věřitelé.

Jak se použije výtěžku prodeje.

§ 34.

(1) K výtěžku dosaženému prodejem se počítá. i jistota propadlá podle § 21 a náhrada od obmeškalého vydražitele daná podle §u 28. Byla li exekuce prodejem svršků vykonána jen pro věřitele, který měl podle nájemních spisů jediné nebo první zástavní právo na prodaných věcech, vydá mu výkonný orgán z výtěžku, sraziv především náklady dražby i odhadu, tolik, aby zaplacena byla vykonatelná pohledávka i s příslušenstvím.

(2) Jde-li o pohledávku zúročitelnou, počítají se úroky, pokud nejsou promlčeny, až do dne dražby.

(3) Vydání těchto peněz vymáhajícímu věřiteli má týž účinek, jako by platil dlužník.

(4) Není-li dalšího zástavního věřitele a nezabaví-li zbytek zatím jiný věřitel, vydá ho výkonný orgán dlužníkovi; jinak složí jej k soudu.

§ 35.

(1) žádá-li vymáhající věřitel, aby mu byly nahrazeny exekuční náklady soudem ještě neurčené, musí výkonnému orgánu předložiti seznam těchto nákladů. Náklady určí na oznámení výkonného orgánu exekuční soud.

(2) Výkonný orgán zadrží částku, které podle udání věřitelova jest třeba k úhradě žádaných nákladů, a složí ji v soudní kanceláři. Stejně naloží s částkou, kterou zadrží k úhradě dražebních nákladů a znalečného, jež zapraviti jest za odhad předmětů dražbou prodaných.

(3) Nevyčerpají-li náklady přisouzené vymáhajícímu věřiteli, nebo náklady dražby a odhadu soudem určené složených částek, budiž použita zbytku k dalšímu uspokojení věřitele vymáhajícího, a byly-li jeho nároky úplně zapraveny, zbytek vydán dlužníku podle posledního odstavce § 34.

(4) Vymáhající věřitel musí žádati za náhradu nákladů před ukončením dražebního stání, jinak nárok zaniká.

§ 36.

(1) Není-li vymáhající věřitel padle zájemných spisů jediným nebo prvním zástavním věřitelem nebo byla-li dražba konána pro několik vymáhajících věřitelů, výkonný orgán

složí výtěžek v soudní kanceláři a exekuční soud jej rozdělí.

(2) Byl-li výtěžek až do rozdělení uložen na úrok, připočtou se úroky k rozdělované podstatě; rovněž započítá se do ní jistota propadlá podle § 21 a náhrada vydobytá na obmeškalém vydražiteli, podle § 28.

(3) Rok k rozvrhu ustanoví exekuční soud z úřední povinnosti. K roku obešle dlužníka a všechny dosud úplné neuspokojené věřitele, které lze seznati ze zájemných spisů a jejichž zástavní právo ještě nezaniklo podle § 6, odst. 2. Věřitelé buďte zároveň vyzváni, aby své požadavky na jistině, úrocích, nákladech a jiném příslušenství ohlásili před tímto rokem nebo při něm a aby nejpozději při roku v prvopise nebo v ověřeném opise předložili listiny, které prokazují jejich nároky, leč by listiny tyto již byly u soudu. Neučiní-li tak, přihlíží se k jejich nárokům při rozvrhu toliko potud, pokud pro ně exekuce dražbou byla povolena a prodejové řízení nebylo později zrušeno. Na to buďtež věřitelé v obsílce upozorněni.

§ 37.

(1) Z rozdělované podstaty zapraví se nejprve náklady odhadu a dražby a potom včas ohlášené pohledávky zástavní, jakož i vykonatelné pohledávky, k jichž dobytí byla povolena dražba. Pohledávky se počítají podle přihlášky, podle dokladů k ní připojených a podle soudních povolení exekuce.

(2) Pohledávky buďtež přikázány v pořadí, ve kterém bylo pro ně nabyto práva zástavního; tím však nejsou dotčena přednostní práva, která přísluší clům, spotřebním a jiným veřejným dávkám a majetkovým pokutám nebo která pro jednotlivé pohledávky zakládají se na zákonném nebo smluvním právu zástavním.

(3) Částky přikázané jednotlivým věřitelům i jejich pořadí určí soud usnesením (usnesení rozvrhové), které bude doručeno všem účastníkům.

§ 38.

(1) Jakmile rozvrhové usnesení nabylo právní, moci exekuční soud z úřední moci poukáže oprávněným účastníkům přikázané částky z výtěžku u soudu uloženého.

(2) Může to učiniti již v usnesení rozvrhovém s výhradou, že nabude právní mocí, lze-li se od toho nadíti, že řízení bude tím zjednodušeno.

(3) Částky připadající na věřitele, kteří nabyli zástavního práva toliko zajišťovací exekucí, uloží se u soudu.

(4) Rekurs proti rozvrhovému usnesení má odkladný účinek jen, pokud jde o pohledávky, jejichž uspokojení jest závislé od rozhodnutí vyššího soudu; ostatní pohledávky buďte uspokojeny ihned po uplynutí rekursní lhůty.