Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 124.

Vedle mírových smluv St. Germainské (čl. 208.) a Trianonské (čl. 191.), kteréžto články u nás provedeny byly zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., připadly nám statky na území rozkouskovaném bývalé monarchie Rakousko-Uherské jakož i na přivtěleném území od Němec se nalézající, ke kterýmžto statkům náležejí též pohledávky.

Zaplacení těchto pohledávek se některými dlužníky odpírá zejména z důvodů promlčení jejich, ač mnohdy promlčení odůvodněno není.

Pro náš stát vznikla by pak skutečným promlčením těchto pohledávek škoda ne­ malá, ježto cena majetku našemu státu připadlého, jíž stanoví reparační komise, připisuje se na vrub jeho a odečte se od náhrady škody, kterou jsou poražené státy povinny nám nahraditi.

Za účelem tím, aby jednak se bylo vyvarováno skutečného promlčení, jednak té jen právní možnosti odvolávati se na pro mlčení zejména pohledávek těch, jichž lhůta promlčecí jest krátká, jako na př. při pohledávkách z náhrady škody, což v zápětí mívá mnohdy zbytečné spory, stanoví se předloženým návrhem stavění promlčení v § 1 tím způsobem, že se pohledávky svrchu dotčené promlčí teprve do dvou let ode dne působnosti tohoto zákona počítajíc. Ježto však jest obava, že čs. státu nebude možno do 2 let obdržeti náležitý základ pro vymáhání těchto pohledávek, unesl se výbor ústavně-právní prodloužiti navrženou 2letou lhůtu promlčecí na tři leta, což dochází výrazu v § 1 předlohy.

§ 2 pak obsahuje ustanovení, že při pohledávkách mezi 28. říjnem 1918 a dnem působnosti zákona již skutečně promlčených nelze promlčení nijakým způsobem uplatňovati dříve nežli po 2 letech od působnosti zákona.

Že by se předlohou zasahovalo do ius quaesitum, nelze vážně tvrditi již z té příčiny, ježto by tu nastalo obohacení na účet celku.

Odstavec druhý §u 2 ještě výslovně za účelem vyloučení všech pochybností uvádí, že jest nepřípustno uplatňovati promlčení

i způsobem v §§ 228 c. ř. .s. resp. 130 c. ř. s. sl. a 236, resp. 189 c. ř. s. sl. uvedeným.

Za účelem jednodušší a jasnější úpravy textové stylisovány oba odstavce §u 2, jak tam uvedeno.

Z důvodů uvedených doporučuje ústavně-právní výbor senátu přijetí této osnovy s dotčenými stylisovanými změnami, jak dole je otištěna.

V Praze, dne 9. června 1926.

Dr Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr Luděk Krupka

v. r., zpravodaj.

ze dne ...................

o promlčení pohledávek připadlých československému státu podle mírových smluv.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 1.

Promlčení pohledávek, kterých nabyl československý stát podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, staví se tak, že se pohledávky tyto nepromlčí dříve, nežli za tři leta ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.

§ 2.

(1) Uplynula-li promlčecí lhůta v době mezi 28. říjnem 1918 a dnem účinnosti tohoto zákona, nelze v době tří let od účinnosti této uplatňovati promlčení pohledávek uvedených v §u 1 ani námitkou, ani určovací žalobou, ani mezitímním návrhem určovacím.

(2) Přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo do tří let po ní podané žaloby a návrhy na určení, že pohledávky uvedené v §u 1 zanikly promlčením, buďte zamítnuty, jakmile tato jejich povaha (§ 1) ze žaloby nebo z výsledku projednávání před soudem bude zjištěna.

§ 3.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Jeho provedením pověřují se ministři spravedlnosti a financí v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.