Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 135.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1.Úmluvou mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě, dne 6. dubna 1922,

2. Dodatečnou dohodou k úmluvě podepsané v Římě, dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě, dne 23. února 1925.

Působnost poštovních spořitelen vídeňské a uherské vztahovala se na všechna území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského a bylo proto po rozdělení monarchie zapotřebí, aby likvidace (rozdělení masy) stalo se úmluvou mezi zúčastněnými státy. Tak předpisuje článek 215 mírové smlouvy St. Germainské. Pokud se týče úmluvy o poštovní spořitelně uherské, byla sjednána dohoda dne 7. listopadu 1922 a byla též již ústavně schválena v roce 1924.

Jednání o likvidaci či rozluku poštovní spořitelny vídeňské bylo sice zahájeno již v listopadu 1919 a úmluva předběžně podepsána dne 21. října 1921 ve Vídni, na to pak s některými malými změnami dne 6. dubna 1922 v Římě, avšak následkem překotného poklesu rakouské měny v oné době - z 1:30 na 1:3000 - bylo třeba úmluvu podepsanou v Římě novelisovati. To stalo se dodatečnou dohodou v Římě dne 23. února 1925. Podle této dodatečné úmluvy zvýší rakouská vláda peněžitou částku 800 milionů rakouských korun na 12,5 miliard K, to jest asi 15krát a za sekvestrované a dosud neuvolněné pohledávky Belgií, Francií a Velkou Britanií, jež byly vídeňskou poštovní spořitelnou nabídnuty na úhradu, odevzdá poštovní spořitelna vídeňská zúčastněným státům jinou úhradu a to dluhopisy uvedené v § 12 rakouského spolkového zákona ze dne 16. července 1921.

Pozůstává tedy ujednání mezi naším státem a ostatními zúčastněnými státy, jež má býti schváleno senátem, ze dvou dohod,

1. z úmluvy ze 6. dubna 1922 a

2. z dodatečné dohody ze dne 23. února 1925.

Úmluva ze 6. dubna 1922 stanoví 26. březen 1919 jako termín, až do kterého jsou pohledávky na vkladních knížkách u poštovní spořitelny vzniklé předmětem převodu a likvidačním dnem jest poslední den měsíce, v němž tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi smluvními státy, o čemž sepsán bude protokol a jeho datum stane se dnem účinnosti.

Článek 1.-5. úmluvy jedná o tom, kdo provede převod pohledávek a účtů v hotovosti z deposit a kdo jako vkladatel úspor nebo majitel šekových účtů - účtů v hotovosti z deposit - má nárok jako zájemník na uspokojení z likvidační masy. Smluvním státům zůstává vyhrazeno, aby určily samy, jakým způsobem a jakou částkou mají přejímací ústavy dotyčných států uspokojiti oprávněné osoby.

Úmluva spočívá především na zásadě territoriality.

Článek 6. a 7. stanoví utvoření pohledávkových a šekových bloků jednotlivých národních států, jež zjistí se soupisem po veřejné vyhlášce. Převod deposit provede se veřejnou vyhláškou.

Utvořeno bude z pohledávek u poštovní spořitelny vídeňské 5 národních bloků: československý, italský, polský, rumunský a jihoslovanský.

Podle článku 9. poskytne vídeňská spořitelna, resp. za niž ručí republika Rakouská, na úhradu pohledávek národních států: pohledávky poštovní spořitelny vídeňské za poštovními správami národních států, rakouské předválečné renty ve jmenovité hodnotě asi 82 mil. K, titry předválečného dluhu, zajištěné hlavně na státních i soukromých drahách, jakož i hypothekárními komunálními zápůjčkami ve jmenovité hodnotě 28,641.560 korun, lombardní pohledávky poštovní spořitelny za dlužníky, kteří jsou příslušníky dotyčného národního státu a nebydlí v republice Rakouské, pohledávku z běžného účtu za poštovní spořitelnou v Sarajevě, valutové pohledávky, uvedené v dodatečné dohodě čl. I. dnes v hodnotě asi 47,6 mil. Kč a obnos 12,5 miliardy rakouských korun.

Za provedení dohody ručí, jak již poznamenáno, rakouská vláda. Eventuelní spory velké finanční nebo prejudicielní důležitosti rozhodne rozhodčí soud a není tudíž zapotřebí, aby o těchto otázkách rozhodovala Reparační komise, která k tomu byla měla býti oprávněna podle citované mírové smlouvy. Na úhradu československého bloku samého, který jest největším, asi 50% parcipientem, připadne celkem na hotovosti asi 48 mil. Kč, cenných papírů ve jmenovité hodnotě dnes asi za 102,4 mil. Kč, tedy celkem 150,4 milionů Kč.

Naproti tomu odhadují se šeková konta československá soukromá asi na 252 mil. r.-u. K a státní na 78 mil. r.-u. K. Vklady na knížky nejsou dosud sepsány a odhadují se asi na 50 mil. r.-u. K, takže by celkový blok československý vůči vídeňské spořitelně uplatňoval nárok asi 400 mil. r.-u. K.

Za dnešního stavu obdržeti by mohli českoslovenští zájemníci vzhledem k výše uvedenému asi ¹/₃ na hotovosti v československých korunách.

Přesná výše závisí od kursu předválečných rent, titrů i peněz a od výše pohledávek, jež nutno z likvidační masy uspokojiti. Čím bude celkový stav pohledávek menší, tím bude podíl úhrady pro majitele pohledávek příznivější a naopak.

Vládní návrh zákona, jímž mají býti úmluvy provedeny, jest již předložen poslanecké sněmovně (tisk č. 210).

Přejímacím ústavem v republice Československé bude Poštovní úřad šekový v Praze.

Majitelé převedených pohledávek mohou požadovati uspokojení svých pohledávek jenom v rámci této úhrady od poštovního šekového úřadu v Praze.

Výbor zahraniční projednav Úmluvu tuto i Dodatečnou dohodu, jež řeší zdařile důležitou finanční otázku mezi sedmi zúčastněnými státy, uznává ji podle článku 215 mírové smlouvy St. Germainské za nutnou, pokládá její obtížné vyřešení se strany vlády československé za správné a dobré a navrhuje senátu Národního shromáždění, aby se usnesl takto:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1. Úmluvou mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě, dne 6. dubna 1922,

3. Dodatečnou dohodou k úmluvě podepsané v Římě, dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsanou v Římě, dne 23. února 1925.

V Praze, dne 2. června 1926.

Dr A. Klouda v. r.,
místopředseda.

J. Lukeš v. r.,
zpravodaj.

Předložený návrh jeví se býti provedením článku 215 mírové smlouvy St. Germainské a upravuje ve smyslu tohoto článku a podle obdoby úmluvy o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922 parlamentem naším již schválené poměr Vídeňské poštovní spořitelny k ostatním státům rozkouskováním Rakousko-Uherska vzniklým a tím i k republice Československé cestou dohody.

U nás zřízen samostatný úřad šekový zákonem ze dne 11. března 1919, čís. 140 Sb. z.a n., a vyjednáváno od téhož roku spolu s ostatními nástupnickými státy o rozluku Vídenské poštovní spořitelny, což vedlo k předběžné úmluvě podepsané dne 6. dubna 1922 v Římě, jež pod čís. 1. se předkládá senátu za účelem udělení souhlasu, kterýž ostatně před nedávnem též poslanecká sněmovna již dala.

Podle této úmluvy měla poštovní spořitelna vídeňská poskytnouti úhradu na pohledávky, jež má u našeho šekového úřadu a kteréž činí asi 40 milionů korun.

Pohledávka tato vznikla po převratu tím, že československé poštovní úřady přijímaly nadále vklady pro Vídeňskou poštovní spořitelnu, avšak je této již neodvedly.

Mezi tím však klesla rakouská koruna tak nízko (poměr 1:30 v době jednání, pak přechodně až na 1:3000), že smluvená částka v hotovosti per 800 milionů rak. korun úhrady, kterýž měla Vídeňská poštovní spořitelna mimo další hodnoty celkem poskytnouti, objevila se naprosto nedostatečnou, a mimo to valutové pohledávky tohoto ústavu v Anglii, Francii a Belgii, které jako nejpodstatnější část byly postoupeny na účet této úhrady a byly svého času těmito třemi státy sekvestrovány, nebyly uvolněny.

Aby proto i tyto těžkosti byly překonány, usilovala naše vláda o další úmluvu v tomto směru, jejímž výsledkem jeví se býti dodatečná dohoda podepsaná v Římě dne 23. února 1925, jež pod čís. 2 se za účelem udělení souhlasu sl. senátu předkládá a jejímž hlavním obsahem jest ustanovení, že vláda Rakouská dá úhradu jinou a úhradu v hotovosti z 800 milionů rakouských korun zvýší vzhledem k nastalému mezitím sanačnímu kursu na 12,5 miliard korun rakouských.

Obsah smlouvy prvé rozpadá se na pět částí, z nichž prvá část obsahuje ustanovení všeobecná, druhá jedná o utvoření bloků vkladů úsporných i šekových, jež se k nám převádějí, třetí o převodu deposit a pohledávek na účtech v hotovosti, čtvrtá o způsobu a výši úhrady, jež Vídeňská spořitelna má poskytnouti, pátá konečně obsahuje ustanovení závěrečná.

Základní zásadu úpravy tvoří princip territoriality, který se již byl i při obchodních smlouvách osvědčil a vedle kteréhož všechny pohledávky zúčastněných států - jsou to Československo, Italie, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Polsko a Rumunsko - budou rozděleny ve skupiny (bloky) na základě territorií, tedy nikoliv státního občanství, a vedle kteréhož převezme každý zúčastněný stát svým ustanoveným k tomu ústavem pohledávky všech úsporných vkladů a šekových účtů občanů, kteří v den rakouské rozluky měnové, totiž dne 26. března 1919 měli své řádné bydliště na dotyčném odděleném území a je neopustili, bez ohledu na to, jsou-li to tuzemci nebo cizozemci.

Státní příslušnost rozhodnou jest ve příčině pohledávek a deposit pouze pro ony majitele kont, kteří bydlí mimo oblast sukcessivních států a mimo území Rakouské republiky.

Převod deposit spočívá na úmluvě s Rakouskem uveřejněné pod čís. 512 Sb. z.a n. z r. 1920 a jest již téměř skončen.

Ohledně pohledávek na účet hotovosti platí zásady o úsporných pohledávkách.

Pohledávky jinými národními státy nepřevzaté budou převzaty Rakouskem.

Tak utvořen bude jednak pohledávkový blok úsporných vkladů, který soupisem sestaví na základě přihlášek svých příslušníků každý smluvní stát, jednak pohledávkový blok šekových účtů, kterýž sestaví spořitelna Vídeňská pro každý jednotlivý národní stát zvláště.

Úhrnná část jednotlivých pohledávek určena pak bude jednotně v korunách, načež Vídeňská poštovní spořitelna dá jednotlivým ústavům smluvních států k disposici zvláštní úhradu a to našemu státu:

1. pohledávku za československou poštovní správou svrchu zmíněnou v okrouhlé částce 40 milionů korun;

2. předválečné renty a zajištěné titry dluhu předválečného, prvnější v jmenovité hodnotě 47,5 mil. K, poslednější v jmenovité hodnotě celkové 16,950.960 K;

3. uvedené již valutové pohledávky v okrouhlé výši asi 44 milionů Kč nom. na náš stát z celkové valutové pohledávky per asi 54,5 mil. K po srážce polského a italského podílu připadající;

4. hotovost 6 miliard K rak.;

5. lombardní pohledávky za československými dlužníky ve výši asi 5 milionů starých korun.

Dodatečné dohodě připojen seznam rozdělení cenných papírů mezi jednotlivé státy.

Poněvadž úmluvami předloženými budou definitivně likvidovány též poměry poštovní spořitelny naší a tím učiněn další utěšený krok ke konsolidaci našeho státu, doporučuje ústavně-právní výbor, aby senát oběma úmluvám udělil svůj souhlas.

V Praze, dne 9. června 1926.

Dr František Veselý v. r.,
místopředseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.

K rozboru úmluv obsaženému ve zprávách výboru zahraničního a národohospodářského připojují se tyto doplňky.

Provedením úmluv pominou naprosto nároky vkladatelů naproti poštovní spořitelně. Rozdělení úhrady mezi vkladatele československé je zůstaveno našemu státu.

Znehodnocení úhrady způsobené poklesem rakouské koruny bylo dodatkem k původní úmluvě odčiněno jen částečně, neboť původních 800,000.000 rak. K činilo 26 milionů Kč, nově přiznaných 12.500,000.000 znehodnocených rak. korun však jenom 6 milionů Kč.

Dodatek k úmluvě přinesl podstatnou změnu původní úmluvy také v tom směru, že nebude úhrada rozdělována teprve podle výsledků soupisu, nýbrž že podíl každého nástupnického státu i druhy hodnot, jež mu mají připadnouti, ustanoven pevně předem. Pro věřitele československé určeno dohromady 48 mil. Kč v hotovostech resp. pohledávkách a 108,4 mil. Kč nom. v cenných papírech, jejichž kursovní hodnota však bude menší. Základem byl odhad československého bloku pohledávek na 400 mil. Kč, z toho 78 mil. pohledávek státních. Obdrželi by tedy vkladatelé asi ¹/₃ svých pohledávek, bude-li stejně naloženo s pohledávkami soukromými i státními.

Soupis k definitivnímu výpočtu ohledně úsporných vkladů nezbytný bude prováděn již před ratifikací, však převod hodnot a rozdělení nastane teprve, až bude úmluva všemi státy ratifikována i bude úkolem našeho ministerstva zahraničních věcí, přičiniti se o brzké splnění této podmínky.

Státu nevzejde z této transakce zatížení, neboť přidělené jemu předválečné dluhopisy budou započteny do jeho kvoty předválečného dluhu celkového.

Vzhledem k tomu a v uvážení, že v dané situaci nebylo možno dosíci větších výhod pro zdejší vkladatele, navrhuje rozpočtový výbor schválení úmluv.

V Praze, dne 14. června 1926.

Frant. Jan Kroiher v. r.,
místopředseda.

Dr Vl. Fáček v. r.,
zpravodaj.