§ 144.

Výchovné.

(1) Výchovné přísluší s obmezeními níže uvedenými na vlastní, nevlastní neb adoptované děti, které jsou nezaopatřeny a mají československé státní občanství. Za nezaopatřené se pokládají děti, jejichž vlastní příjem nedosahuje výše stanovené vládním nařízením.

(2) Na děti starší osmnácti roků přísluší výchovné jen:

1. studují-li na veřejném nebo právem veřejnosti nadaném učilišti, až do dokončeného studia, nejdéle však

a) do dokonaného 21. roku věku při studiu na středních školách (§ 4, odst. 2) neb odborných školách,

b) do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem, anebo

2. jsou-li pro trvalou duševní nebo tělesnou chorobu k jakémukoli výdělku neschopny.

(3) Na děti, které se zdržují v cizině nebo tam navštěvují školu, přísluší výchovné jen, má-li zaměstnanec trvalé úřední působiště v cizině. Výjimky může povoliti v odůvodněných případech ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(4) Na děti, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, přísluší otci výchovné v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu aspoň částkou rovnající se částce stanoveného výchovného, jinak pouze částkou, kterou skutečně přispívá na jejich výživu. Na nemanželské dítě přísluší výchovné otci teprve od doby, kdy mu bylo dítě s jeho svolením v matrice připsáno. Na děti nevlastní neb adoptované přísluší výchovné jen, není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.

(5) Za podmínek předchozích odstavců přísluší výchovné též na schovance, pokud schovanecký poměr byl založen smlouvou uzavřenou před poručenským soudem (úřadem), není-li za výživu (výchovu) smluvena nebo placena žádná náhrada a není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.

(6) Nárok na výchovné, jakož i každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši výchovného, musí oprávněný včas ohlásiti a případně podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestna podle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních bez újmy následků podle posledního odstavce §u 151.

(7) Zaměstnankyním nárok na výchovné nepřísluší. Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí v případech hodných zvláštního zřetele povoliti přiměřený příspěvek až do výše výchovného zaměstnankyni na její nezaopatřené vlastní děti, které jsou prokazatelně zcela na ni ve výživě odkázány, není-li jiné osoby k výživě povinné a schopné.

§ 145.

Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství.

(1) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství platí za odůvodněnou a to až do tří měsíců obmykajících den porodu. Důvod takové nepřítomnosti musí zaměstnankyně bez vyzvání neprodleně oznámiti svému služebnímu úřadu; jest povinna, aby se na úřední vyzvání podrobila prohlídce úředním lékařem.

(2) Za dny nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství, pokud tato nepřítomnost nepřesahuje tří měsíců, přísluší zaměstnankyni jen služné a případně příspěvek podle § 144, odst. 7; nedosahuje-li služné s tímto příspěvkem částky 80% služebních příjmů, přísluší jí doplatek na tuto částku. Pro dobu přesahující tři měsíce může býti povolena jen bezplatná dovolená.

(3) Toliko doba nepřítomnosti zmíněná v 1. odstavci se včítá pro zvýšení služného i pro nabytí nároku na výslužné a pro jeho výměru. Za tuto dobu zůstává beze změny povinnost platiti pensijní příspěvek.

§ 146.

Naturální příjmy.

Vládní nařízení určí, zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší zaměstnanci nárok na úřední nebo naturální byt, na služební oděv, případně na ekvivalent za ně nebo na jiné naturální příjmy. Zaměstnanec jest povinen přiměřenou náhradou za naturální byt, případně za jiné naturální příjmy.

§ 147.

Náhrada služebních výloh.

Vládním nařízením se upraví nárok na náhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.), jakož i při cestách, za něž se poskytují náhrady podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty, při přeložení, stěhování - jakož i veškeré otázky s tím související.

§ 148.

Služební a osobní přídavky a jiné výhody.

(1) Vláda určí, zda, za jakých podmínek a v jaké míře příslušejí vzhledem k povaze služby zvláštní služební přídavky a jiné stálé výhody.

(2) Až do této úpravy zůstávají v platnosti přídavky přiznané vojenským gažistům vládním nařízením ze dne 1. prosince 1921, č. 440 Sb. z. a n., a ze dne 8. května 1924, č. 101 Sb. z. a n., četnickým gažistům zákonem ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., případně zákonem ze dne 22. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., příslušníkům stráže bezpečnosti vládním nařízením ze dne 5. října 1922, č. 295 Sb. z. a n., a příslušníkům finanční stráže vládním nařízením ze dne 18. října 1923, č. 201 Sb. z. a n.

(3) Až do úpravy podle odstavce 1. činí u četnických důstojníků v činné službě zvláštní četnický přídavek, který náleží podle § 2 zákona č. 186/1920 Sb. z. a n., ročně

u důstojníků:

s ročním služným až včetně do Kč 12.000 Kč 900,

s vyšším služným až včetně do Kč 15.600 Kč 1.200

s vyšším služným až včetně do Kč 19.200 Kč 1.500

s vyšším služným až včetně do Kč 24.600 Kč 1.800

s vyšším služným Kč 2.100

u úředníků finanční stráže uvedených v § 8, čís. 2 B, vládního nařízení č. 201/1923 Sb. z. a n. zvláštní úřednický přídavek tamtéž stanovený ročně

u úředníků:

s ročním služným až včetně do Kč 12.000 Kč 900

s vyšším služným až včetně do Kč 15.600 Kč 1.200

s vyšším služným až včetně do Kč 19.200 Kč 1.500

s vyšším služným Kč 1.800

(4) Osobní přídavky povoluje výhradně vláda, a to k souhlasnému návrhu příslušného ústředního úřadu a ministerstva financí.

§ 149.

Zálohy na služné.

(1) Definitivně ustanovenému zaměstnanci, který neštěstím nebo nemocí se ocitl bez své viny v tísni, poskytne se k žádosti ze státních prostředků bezúročná, nejdéle do dvou roků splatná záloha až do výše tříměsíční částky služného.

(2) Větší výhody při povolování záloh na služné mohou býti poskytnuty se souhlasem ministerstva financí, kterému jest v těchto případech též zůstaveno stanoviti způsob a podmínky splácení, jakož i potřebná zajišťovací opatření. Totéž platí, má-li býti záloha povolena zaměstnanci, který se ocitl beze své viny v tísni z jiného než v předchozím odstavci uvedeného důvodu.

§ 150.

Exekuce na služební platy a výslužné. Administrativní srážky.

(1) Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, platí pro zaměstnance, na něž se vztahuje tento zákon nebo jejichž platové a služební poměry budou upraveny podle obdoby tohoto zákona, a jejich pozůstalé s těmito změnami:

a) Za služební plat ve smyslu § 1 cit. zákona se považuje 75% služebního platu bez výchovného; za výslužné (provise a pod.), odbytné a zaopatřovací platy ve smyslu § 2 téhož zákona se považuje 75% výslužného, odbytného, pense vdovy (družky), sirotčí pense, pensí a darů z milosti a jiných obdobných příjmů vesměs bez výchovného a bez přídavků.

b) Služební příjmy, pokud nejsou uvedeny pod písm. a), jsou z exekuce vyňaty a nezapočítávají se při výpočtu příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení postupu).

c) Na příjmy náležející dlužníku na děti nebo na ženu lze vésti exekuci neobmezeně pro pohledávku zákonitého výživného příslušející osobě, na niž dlužníku tyto příjmy náležejí; v takovém případě budiž část těchto příjmu, připadající na věřitele, připočítávána k zabavitelné části platu (pense atd.); náležejí-li dlužníku tyto příjmy na dvě nebo více dětí, připočítává se k zabavitelné části platu (pense atd.) jen poměrná část těchto příjmů vypadající podle počtu dětí.

d) Na bytový ekvivalent nebo obdobné platy může býti vedena exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova, na úmrtné (pohřebné) neb obdobné platy jen pro útraty pohřební.

(2) Předpisy o exekuci na služební a odpočivné platy zaměstnanců uvedených v odstavci 1 a na zaopatřovací platy jejich pozůstalých neplatí pro administrativní srážky ze služebních a odpočivných platů těchto zaměstnanců a ze zaopatřovacích platů jejich pozůstalých, jde-li o pohledávky státu vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru nebo se zřetelem na něj.

§ 151.

Oprava nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů.

(1) Byly-li opatřením úřadu upraveny služební příjmy zaměstnancovy z moci úřední, může zaměstnanec, když byl o tom výměrem vyrozuměn, do 15 dnů podati námitky, o kterých rozhodne úřad, jenž opatření učinil.

(2) Z tohoto rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí, které nebylo vydáno z moci úřední, nýbrž na žádost nebo přihlášku zaměstnancovu, může se zaměstnanec odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu.

(3) Nebylo-li rozhodnutí vydáno úřadem ústřednímu úřadu bezprostředně podřízeným, může býti tento úřad ústředním úřadem zmocněn, aby o odvolání rozhodl s konečnou platností.

(4) Učinil-li opatření z moci úřední ústřední úřad v prvé stolici, může zaměstnanec rovněž do 15 dnů podati námitky, o nichž rozhodne ústřední úřad.

(5) Námitky a odvolání podle předchozích odstavců sluší podati ve stanovené lhůtě u úřadu, který rozhodl v prvé stolici. Lhůta počíná dnem následujícím po doručení výměru; počátek a běh lhůty se nezdržují nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li na ně konec lhůty, pokládá se nejbližší den pracovní za poslední den lhůty. Lhůta jest dodržena, byly-li námitky neb odvolání podány před jejím uplynutím u úřadu, jehož přednosta jest podle platných předpisů povolán, aby bezprostředně vykonával na zaměstnance služební dozor (služební úřad); rovněž jest lhůta zachována, byly-li námitky neb odvolání během lhůty dány na poštu k dopravě úřadu, který rozhodl v prvé stolici, nebo služebnímu úřadu.

(6) Byly-li zaměstnanci vypláceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li včas učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž zaměstnanec měl podle platných předpisů nárok, může zaměstnanec uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí, pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže zaměstnanec svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do tří roků od vzniku nároku.

(7) Byly-li zaměstnanci vyměřeny úřadem služební příjmy vyšší, než mu podle platných předpisů příslušely, může býti výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen, byly-li příjmy chybně vyměřeny následkem nesprávného použití platných předpisů, do jednoho roku, byly-li příjmy chybně vyměřeny na podkladě nesprávné skutkové podstaty, do tří roků po doručení výměru. Uvedené lhůty jsou zachovány jen, byl-li nový výměr doručen zaměstnanci před jejich uplynutím.

(8) Byl-li výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen proto, že úřad vycházel z nesprávné skutkové podstaty, lze požadovati vrácení neprávem vyplacené částky nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Totéž platí, byly-li zaměstnanci omylem vyplaceny služební příjmy vyšší, než mu příslušely.

(9) Zavinil-li zaměstnanec, že úřad, vyměřuje nebo vypláceje mu příjmy, vycházel z nesprávné skutkové podstaty, může býti výměr změněn nebo zrušen kdykoliv a vrácení přeplatků požadováno bez jakéhokoli časového omezení.

§ 152.

Použití dosavadních předpisů o hodnostních třídách a místním (činovním) přídavku.

(1) Pokud dosavadní předpisy týkající se státních zaměstnanců obsahují ustanovení o určitých hodnostních třídách a z tohoto zákona se jinak nepodává, odpovídají

A. u úředníků:

služební místa systemisovaná

mimo platové stupnice II. hodnostní třídě

v 1. platové stupnici III. a IV. hodnostní třídě

v 2. platové stupnici V. hodnostní třídě

v 3. platové stupnici VI. hodnostní třídě

v 4. platové stupnici VII. hodnostní třídě

v 5. platové stupnici VIII. hodnostní třídě

v 6. platové stupnici IX. hodnostní třídě

v 7. platové stupnici X. a XI. hodnostní třídě

B. u soudců:

služební místa systemisovaná

mimo skupiny II. hod. třídě

v I. stupnici funkčního služného III. hod. třídě

v II. stupnici funkčního služného IV. hod. třídě

v III. stupnici funkčního služného V. hod. třídě

v IV. a V. stupnici funkčního služného VI. hod. třídě

v VI. stupnici funkčního služného VII. hod. třídě

v VII. stupnici funkčního služného VIII. hod. třídě

v skupině druhé IX. hod. třídě

C. u státních profesorů a státních učitelů:

služební místa systemisovaná

v I. a II. stupnici funkč. služného VI. hod. tř.

v III. stupnici funkč. služného VII. hod. tř.

ostatní služební místa profesorská IX. hod. tř.

služební místa systemisovaná

v 1. platové stupnici stát. učitelů VIII. hod. tř.

v 2. platové stupnici stát. učitelů IX. hod. tř.

v 3. platové stupnici stát. učitelů X. a XI. hod. tř.

D. u vojenských a četnických důstojníků:

služební místá systemisovaná

v 1. platové stupnici III. a IV. hodnostní třídě

v 2. platové studnici V. hodnostní třídě

v 3. platové studnici VI. hodnostní třídě

v 4. platové studnici VII. hodnostní třídě

v 5. platové studnici VIII. hodnostní třídě

v 6. platové studnici IX. hodnostní třídě

v 7. platové studnici X. hodnostní třídě

v 8. platové studnici XI. hodnostní třídě

(2) Ustanovení dosavadních předpisů o gažistech mimo hodnostní třídy platí, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, o gažistech mimo služební třídy.

(3) Pokud dosavadní předpisy vycházejí ve svých ustanoveních z místního nebo činovního přídavku a z tohoto zákona se jinak nepodává, platí ustanovení ta pro činovné.

Část šestá.

USTANOVENÍ O ODPOČIVNÝCH A ZAOPATŘOVACÍCH PLATECH.

§ 153.

Pro zaměstnance, na které se vztahuje tento zákon a kteří odešli do výslužby za jeho účinnosti, a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích a po zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě za účinnosti tohoto zákona, platí dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zákona.

§ 154.

Odpočivné a zaopatřovací platy se vyměřují z pensijní základny. Pensijní základnu tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započitatelné pro výměru výslužného. U zaměstnance, který nemá služného, tvoří na místě služného pensijní základnu dvě třetiny příslušného adjuta (remunerace) stanoveného pro skupinu míst A; má-li takový zaměstnanec kromě remunerace i činovné, jest pensijní základnou celá remunerace.

§ 155.

(1) Nejnižší roční výměra normálního výslužného nebo vdovské pense se stanoví v ročních částkách takto:

Při služební době započitatelné pro výměru výslužného	Nejnižší výměra
	výslužného úředníka	pense vdovy po úředníku
	Kč
až včetně do 12 roků počínajíc 13. rokem	6600 8100	6000 6600
	výslužného podúředníka a zřízence	pense vdovy po podúřed. a zřízenci
	Kč
až včetně do 12 roků počínajíc 13. rokem až včetně do 17 roků počínajíc 18. rokem až včetně do 22 roků počínajíc 23. rokem	4800 5700 6900 7800	4200 4500 4800 4800

(2) Uvedené nejnižší částky se zvyšují u ženatého úředníka, přihlíží-li se podle příslušných předpisů pensijních při odpočivných platech k jeho manželce, o 1200 Kč, u ženatého zřízence (podúředníka) za téhož předpokladu o 1.000 Kč ročně.

(3) Nejnižší výměra výslužného úředníků platí také pro soudce, státní osoby učitelské, vojenské důstojníky (čekatele) z povolání, četnické důstojníky a četnické vrchní strážmistry-velitele stanic a béře se také za základ výměry výslužného pro vojenské důstojníky (čekatele) v záloze podle § 17 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.; stejně platí nejnižší výměra pense vdovy po úředníku i pro vdovy po těchto zaměstnancích.

(4) Nejnižší výměra výslužného podúředníků a zřízenců platí také pro vojenské gažisty mimo služební třídy z povolání a pro četnické gažisty mimo služební třídy, vyjímajíc četnické vrchní strážmistry-velitele stanic, a bere se také za základ výměry výslužného pro vojenské gažisty mimo služební třídy v záloze podle § 17 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n.; stejně platí nejnižší výměra pense vdovy po podúředníku a zřízenci i pro vdovy po těchto zaměstnancích.

(5) Zaopatřovací platy pro pozůstalé se vyměřují z výslužného, které by manželu neb otci náleželo podle příslušných pensijních předpisů bez ohledu na nejnižší výměru stanovenou v odstavci 1 a 2; nedosahují-li však tamto vyměřené zaopatřovací platy nejnižší výměry v 1. odstavci stanovené, zvýší se u vdov na tuto nejnižší výměru, u sirotků pak na výměru z ní vyplývající.

§ 156.

(1) Poslední odstavec § 62 služební pragmatiky se nahrazuje tímto zněním:

"Na čekatele se vztahují předcházéjící předpisy se změnou, že na místo stanovené v nich výhody nastupuje přiznání výslužného v nejnižší výměře výslužného úředníkova."

(2) Zemřel-li čekatel úrazem, jejž utrpěl ve službě beze své úmyslné viny, a jsou-li dány předpoklady stanovené v § 62, odst. 2, č. 1 až 4, služební pragmatiky, obdrží jeho pozůstalí zaopatřovací platy, pokud by jim příslušely, kdyby čekatel byl již úředníkem, a to vdova ve výši nejnižší výměry vdovské pense po úředníku, sirotci příspěvek na výchovu, po případě sirotčí pensi vyplývající z uvedené vdovské pense.

(3) Tato ustanovení platí obdobně i pro čekatele (zatímní profesory a učitele), suplující profesory a asistenty, kteří podléhají služební pragmatice učitelské a pro jejich pozůstalé.

(4) Za předpokladů § 4 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 198 Sb. z. a n., přísluší vysokoškolským asistentům a konstruktérům (část třetí, díl III., A) výslužné podle předpisů platných pro úředníky, jejich pozůstalým zaopatřovací platy, pokud by jim náležely, kdyby asistent byl úředníkem.

§ 157.

Zřízencům, kteří po 35 rocích započitatelné služby budou dáni následkem nezaviněné nemoci jako ke službě neschopní do výslužby, může ústřední úřad v souhlase s ministerstvem financí připočísti dobu scházející do plné výměry výslužného.

§ 158.

Úplně osiřelé děti ženských zaměstnanců mají nárok na sirotčí pensi ve výměře a za podmínek platných pro přiznání a další poskytování sirotčích pensí po mužských zaměstnancích, není-li tu osoby k jejich výživě povinné a schopné. Mají-li tyto děti ještě jiný nárok na státní nebo nestátní veřejné zaopatřovací platy, krátí se o ně tato sirotčí pense.

§ 159.

Omezení příspěvku na výchovu a sirotčí pense (sirotčího důchodu) pro jedno dítě nejvyšší výměrou, která byla posledně měněna ustanovením § 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., a § 21 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., se zrušuje.

§ 160.

(1) Dosavadní ustanovení o drahotních přídavcích pro zaměstnance ve výslužbě a příslušníky jeho rodiny a pro pozůstalé po zaměstnancích neplatí pro osoby uvedené v §u 153.

(2) Zaměstnancům ve výslužbě příslušejí výchovné, přídavky na děti a doplňovací přídavek ženatých v té výši a potud, pokud by jim příslušely za činné služby.

(3) Vdově po podúředníku, zřízenci, vojenském nebo četnickém gažistovi mimo služební třídy přísluší k vdovské pensi přídavek ve výši doplňovacího přídavku pro ženaté, který příslušel manželovi v době úmrtí.

(4) Vdovám příslušejí k zaopatřovacím platům výchovné a přídavky na děti v té výši a potud, pokud by příslušely manželovi za činné služby. Stejné výchovné a přídavky na děti příslušejí k sirotčí pensi (sirotčímu důchodu) úplně osiřelých sirotků, pokud by příslušely otci za činné služby.

§ 161.

(1) Celkové odpočivné příjmy zaměstnancovy nesmějí býti nižší, než jaké by mu příslušely podle dosavadních předpisů s vyloučením ustanovení § 16 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., kdyby byl odešel do výslužby den před účinností zákona.

(2) Celkové zaopatřovací příjmy vdovy, po případě sirotků nesmějí býti nižší, než jaké by jim příslušely podle dosavadních předpisů s vyloučením ustanovení § 16 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., kdyby byl manžel (otec) zemřel den před účinností zákona.

(3) Zmenší-li se počet oprávněných rodinných příslušníků, k němuž jest podle předchozích odstavců přihlížeti při určení celkových odpočivných neb zaopatřovacích příjmů, určí se tyto podle změněného rodinného stavu.

(4) Rozdíl, o který jsou uvedené celkové příjmy větší než celkové příjmy odpočivné nebo zaopatřovací příslušející podle tohoto zákona, náleží jako přídavek k odpočivným neb zaopatřovacím platům.

§ 162.

Snížení státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku podle § 17 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., nenastává u pensistů (provisionistů), kteří při odchodu do výslužby měli již nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti.

§ 163.

(1) Požívá-li zaměstnanec ve výslužbě nebo pozůstalí renty z úrazového pojištění (zaopatření), krátí se

a) výslužné (invalidní plat) o částku, o kterou úrazový důchod s výslužným (invalidním platem) jest vyšší nežli nejvyšší pensijní základna, které by zaměstnanec bez dalšího povýšení dosáhl,

b) zaopatřovací platy pozůstalých o částku, o kterou úrazový důchod se zaopatřovacími platy jest vyšší nežli jeden a půlnásobek zaopatřovacích platů.

(2) Jedna třetina výslužného (invalidního platu) nebo zaopatřovacích platů zůstává v každém případě nezkrácena.

(3) Je-li zraněný po skončeném léčení následků úrazu tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování, nekrátí se výslužné (invalidní plat) vůbec.

(4) V ostatních případech může ústřední úřad povoliti, aby se výslužné (invalidní plat) krátilo v menší míře než podle odstavce 1, písmeno a), jde-li o následky úrazu zvláště těžké.

§ 164.

Poživatelé odpočivných a zaopatřovacích platů stanovených tímto zákonem jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu.

§ 165.

(1) Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 6% pensijní základny. V poměru k této sazbě se upraví také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří majíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let platí dosud pensijní příspěvek vyšší než 8%.

(2) Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.

(3) Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jim doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného, dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války. Zaměstnanci, kteří dosáhli takového nároku na plné výslužné, jsou povinni platiti pensijní příspěvek pouze ze zvýšení pensijní základny, kterého nabyli po dni účinnosti tohoto zákona.

Část sedmá.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ.

I. Převod do nových platů.

1. Úředníci.

§ 166.

Čekatelé obdrží adjutum; pro stanovení jeho výše jest rozhodnou započitatelná služební doba (§ 197).

§ 167.

Úředníci jmenovaní až včetně do IX. hodnostní třídy obdrží s výjimkou stanovenou v § 169, odst. 1, byť i měli požitky vyšší hodnostní třídy, jsou-li ve skupině C, D neb E, služné sedmé platové stupnice, jsou-li ve skupině A nebo B služné šesté platové stupnice. Úředníci jmenovaní do VIII. hodnostní třídy obdrží, byť i měli požitky vyšší hodnostní třídy, služné šesté platové stupnice.

§ 168.

(1) Pro stanovení výše služného těchto úředníku (§ 167) se zjistí doba, kterou by podle čl. III. a - s výjimkou kategorií uvedených v § 7, odst. 7, tohoto zákona - podle čl. V, § 1 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., museli ztráviti v úřednické skupině (§ 52 služ. pragm.), ve které jsou v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhli požitků hodnostní třídy a platového stupně, v němž jsou v den účinnosti tohoto zákona. Při tom se nečiní rozdílu, zdali těchto požitků dosáhli skutečně časovým postupem nebo jmenováním, po případě postupem do vyšších platových stupňů podle § 50 služ. pragm. K takto zjištěné době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v posledním dosaženém platovém stupni.

(2) Má-li úředník požitky nejblíže vyšší hodnostní třídy, než oné, jejíž požitky jsou v jeho skupině dosažitelny časovým postupem, připočte se k době, které by podle odstavce 1 potřeboval k nabytí nejvyšších požitků dosažitelných v jeho skupině časovým postupem, doba započitatelná (započtená) pro postup v této vyšší hodnostní třídě.