Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1926.
II. volební období.	2. zasedání.

 

Tisk 157.

Zpráva

l. výboru sociálně-politického,

II. výboru rozpočtového

o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 146)

k vládnímu návrhu zákona

o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců.

I.

Osnova zákona, jejímž předložením vláda splnila část toho, co jí bylo uloženo zákonem č. 286/24, o úsporných opatřeních ve státní správě, upravuje především požitky a postup státních zaměstnanců synthesou obou vůdčích principů, které se v tomto oboru postupně uplatnily: zásady systemisace ze starších dob a časového postupu, jenž později uplatnil se v rozsahu upřílišeném. Při tom odčiňuje částečně nivelisaci, vzešlou zejména z odškodňování špatně placených zaměstnanců mimořádným povyšováním a vyměřováním požitků podle početností rodiny. V zájmu státní služby má odměna býti zas odstupňována podle kvalifikace, doložené studiem školním a zkouškami, podle důležitosti a zodpovědnosti místa služebního. Zjednodušení systému platového usnadní úřadům personální agendu, dnes příliš složitou.

Osnova upravuje podle těchto zásad požitky a postup státních zaměstnanců ve čtyřech skupinách, z nichž prvá zahrnuje úředníky a zřízence ve správě státní, druhá úředníky soudcovské, třetí profesory a učitele na státních ústavech i s asistenty, čtvrtá gážisty vojenské a četnické. Služné jejich stoupá s časem v mezích jednotlivých platových stupnic, jmenování zaměstnance a povýšení do vyšší stupnice je možno jen na volné systemisované místo. Náhradou za obmezený postup jsou v některých stupnicích náslužní přídavky. Mimo služné náleží zaměstnancům státním činovné podle čtyř místních kategorií a všeobecně výchovné ve dvojí výměře pro jedno a pro více dětí. Poměry zaměstnanců ve státních podnicích budou upraveny služebními řády podle těchže zásad. čekatelé jsou rovněž včleněni v rámec systemisace a vesměs přiznáno jim adjutum stoupající dobou a výchovné.

Pensijní předpisy doplněny stanovením minimální výměry odpočivných a zaopatřovacích požitků, pensijní příspěvek snížen na 6% z rozšířené pensijní základny.

Převod zaměstnanců ze staré do nové soustavy upraven tak, aby zaměstnanec obdržel ono služné, jehož by dosáhl v nové soustavě, kdyby tato byla platila od počátku jeho služební doby. Vyrovnávacím přídavkem, a stravuje se příštími postupy, vyrovná se případný rozdíl mezi starými a novými požitky. Kromě toho zmocněna vláda, aby čelila nesrovnalostem, které by při převodu vznikly.

účelná systemisace a provedení zadržených povýšení budou k tomu vhodnými prostředky. Přechodnými příplatky na početnou rodinu a na manželku rovněž bude v určitých posicích platových odčiněno zkrácení celkového příjmu.

Předpisy pragmatikální o služebních poměrech státních zaměstnanců pozměněny jen pokud toho vyžadovala nová úprava platová.

Nová úprava nemůže přinésti státním zaměstnancům většího zlepšení požitků, nežli dovolují obmezené finanční prostředky státu, a nemůže také uspokojiti stejnou měrou všecky skupiny státních zaměstnanců a všecky jejich příslušníky. Však organisace státních zaměstnanců neodmítly vládního návrhu majíce porozumění pro relativní výhody, které přec jen zaměstnanectvu přinášel, a v parlamentním projednávání návrhu podařilo se v dohodě s organisacemi zlepšiti návrh na prospěch státních zaměstnanců v nejednom směru.

Ponechávaje rozbor finanční stránky nové úpravy výboru rozpočtovému, doporučuje sociálně-politický výbor, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny o tomto předmětu ve znění sen. tisku č. 146 a aby přijal resoluční návrhy níže uvedené.

V Praze, 22. června 1926.

R. Jaroš v. r.,	Dr Fáček v. r.,
předseda.	zpravodaj.

II.

Slavný senáte!

Platový systém veřejných zaměstnanců odvislý jest od tří hledisek, od zájmu veřejnosti na bezvadném fungování úřadů, od svědomitosti zaměstnanců veřejných, podmíněně uspokojením požadavků jejich oproti zaměstnavateli a konečně od pohotovosti finančních prostředků těchto zaměstnavatelů.

Požadavky zaměstnanců jsou v podstatě dvojího rázu: jednak úprava postavení zaměstnance ve službě, kterou se zabývá pragmatika služební v užším slova smyslu, a jednak peněžitým honorováním zaměstnance za jeho službu.

Přítomná osnova zabývá se hlavně tímto druhým předmětem: úpravou platovou státních zaměstnanců, ačkoliv na několika místech dotýká se též úpravy služby (způsobu jmenování, úpravy dovolených, ano způsobu kvalifikování zaměstnanců a j.)

V obou směrech osnova hledí upraviti poměr státu a zaměstnance na jiných základech než dosud se dálo.

Dlouholetému namáhání státních zaměstnanců v Rakousku podařilo se, že pragmatika státních zaměstnanců z ledna. 1914 č. 15 ř. z., starý systém jmenování a povýšení zaměstnance pouze na uprázdněné systemisované místo doplnila automatickým zvýšením služného zaměstnance po uplynutí určitého počtu let (2 až 4) bez povýšení současného a po případě pak i udělením titulu, jenž odpovídal dotyčné vyšší platové stupnici bez ohledu na to, zda ono místo, jehož titul udělen, existuje (jmenování ad personam).

Na tomto systému budovaly i všecky další úpravy, jak za Rakouska až do převratu, tak i u nás od převratu.

Zájem služby, tedy zájem státu dle nabytých zkušeností však prý nutně vyžaduje, aby systém tento byl modifikován v tom směru, že při částečném zachování automatického zvýšení služebních platů zaměstnance byla státem uplatněna zásada, že plat zaměstnance má v první řadě odpovídati důležitosti práce a významu místa, které zaujímá zaměstnanec, čili že odměna zaměstnancova má býti odměnou za práci konanou a naopak možnost dosíci zvýšení platu má býti vzpruhou za lepší práci a za více práce (Důvodová zpráva vládní str. 114—118).

S tohoto hlediska nutno se dívati na přítomnou předlohu. Jak již s počátku uvedeno, má předloha odpovídati požadavkům jednak státu jako službodárce, a jednak zaměstnance.

Požadavky obou činitelů nebudou se pravděpodobně vždy krýti, a je tedy třeba řešiti je kompromisem, který ovšem nemůže plně uspokojiti obě strany.

Zaměstnanectvo ve své celistvosti přeje si co nejpříznivějšího upravení poměru služebního; jak při výkonech práce na něm žádaných, tak při honorování této práce: příznivý postup ve službě, slušné honorování míst služebních a ulehčení odchodu do výslužby. Státní správa těmto požadavkům může vyjíti jen potud vstříc, pokud řádný chod služby a finanční potence státu to připouští.

S tohoto druhého hlediska pouze zabýval se rozpočtový výbor touto předlohou. Z veřejných projevů i z podání zástupců sdružení veřejných zaměstnanců patrno, že tito s předlohou nejsou spokojeni, jak co do omezení automatického zvýšení platu, tak co do zmenšené možnosti povýšení v úřadě odstraněním jmenování ad personam a konečně a hlavně se sazbami stupnic platových a s převedením z dosavadního systému do systému nového. Požadavky zaměstnanců jsou z největší části plně odůvodněny; avšak proti plnému jich splnění vláda namítá, že nemá k tomu finančních prostředků. Vláda omezila celkovou částku na úhradu nových platů všech kategorií na přibližně nejvýš 660 mil. Kč, které by mohla navrhnouti Národnímu shromáždění k novému zatížení poplatnictva. A ve hranicích, daných touto částkou, má se pohybovati úprava a tedy i vyhovění různým přáním jednotlivých odvětví služby. Uvážíme-li celkové finanční zatížení našeho poplatnictva, obtíže se zaváděním nových daní a nemožnost docíliti větších úspor ve státním rozpočtu, musíme toto odhodlání vlády schváliti.

Při tomto stavu zbývá pouze posouditi, zda rozvržení této částky 660 mil. Kč mezi jednotlivé kategorie služební jest spravedlivé. Mnohé kategorie poukazují na to, že jiným se poměrně více přidává, a že ony byly odstrčeny. V tom směru je směrodatnou zásada nového zákona, blíže vysvětlená v důvodové zprávě vládní na str. 114, druhý sloupec dole a str. 115 první sloupec, totiž, že odměna za práci má odpovídati významu práce a námaze i způsobilosti, potřebné k jejímu konání. Touto zásadou napravuje se jeden z omylů poslední doby, nivelisace zaměstnanců, omyl, který v soukromém podnikání nikde neexistuje.

Vláda, uznávajíc nedostatečnost dosavadních platů zaměstnanců veřejných vzhledem ku poklesu naší valuty papírové ku zlatu (1: 67), jakož i vzhledem ku zvýšenému indexu drahotnímu (1: 10), nemohla vzhledem na finance státní zvýšiti celkový příjem zaměstnance patřičným násobkem drahotním (10 x); a omezila se na zvýšení průměrně 6 ¹/₂ násobné oproti příjmům předválečným. Ale ani toto zvýšení nebylo možno důsledně provésti: u kategorií nižších úředníků navrhuje se zvýšení asi 7—9násobné, u zřízenců až na 12násobek, neboť u nich platy předválečné nedosahovaly existenčního minima. Úředníci vyšší zato musí se spokojiti zvýšením pouze asi 4 1/₂—6násobným. V tomto směru dává tedy předloha na jevo dosti sociálního cítění. Třídy zřízenecké však valného přírůstku svých dnešních příjmů nedocílí, poněvadž úpravami poválečnými již jim bylo zvýšení skoro stejné dáno.

Soukromí zaměstnanci si vymohli vesměs zvýšení nad index drahotní (10 x).Úřednictvo veřejné tohoto indexu vesměs nedosahuje.

U tříd úřednických k největším stížnostem příčinu zavdává převod z dosavadního systému do systému nového, statuovaný § 152 a §§ 166-200. Převod vychází ze zásady, že dosavadní úředník bude převeden do nového systému na základě svého jmenování, a nikoliv má základě platu, jehož nabyl automatickým postupem. Tím nastanou případy, že úředník bude zařazen do nižších stupnic nového systému, než které by odpovídaly jeho dnešnímu platu. Neboť s automatickým zvýšením platu a postupem tak do vyšších hodnostních tříd bylo jen málo kdy spojeno i jmenování třeba jen ad personam; úředník mysle, že jmenováním ničeho se nezmění na jeho postavení úředním i platovém, o ně se neucházel; vláda nad to za poslední 2 léta normální jmenování zastavila.

Stížnostem na to částečně odpomoženo ustanovením §§ 171 a 196 o vyrovnávacím přídavku, důsledkem kterého ustanovení žádný zaměstnanec při převodu nemůže býti hmotně poškozen. Požadavek úředníků všech kategorií, aby převod dál se dle platu dosaženého automatickým postupem (tedy nikoli dle jmenování), vláda zamítla, poněvadž uplatnění jeho by jednak bylo stálo asi 40 mil. Kč více (neboť ohromná většina nižších a starších úředníků se dostala do vyšších hodnostních tříd automatem, jak poslední tabulka předlohy vládní udává) a jednak dosavadní nesrovnalosti, kde přednosta úřadu měl plat stejný nebo dokonce nižší než úředník mu podřízený, by nebyly bývaly odstraněny. Nejostřejší hrot stížnostem úředníků by se ulomil, kdyby vláda provedla jmenování aspoň za poslední dvě léta zastavená. Docíliti toho domáhá se příslušná resoluce výborová.

Dalším předmětem stížností byla úprava dosavadních sociálních přídavků rodinných. Poněvadž za základ nového platu byl vzat dosavadní plat zaměstnance ženatého se dvěma dítkami, měly odpadnouti další přídavky na manželky a dítky. U zřízenců již ustanovených vzhledem k nepatrnému zvýšení jejich platů při zrušení dosavadního přídavku na manželku by to bylo znamenalo zmenšení příjmu, a proto § 193 jim odstupňovaně po jistou dobu ponechává tento přídavek.

Přídavky na děti budou příště omezeny - fakticky - jen na první z dětí, ačkoliv zákon (§ 144 a dotyčně specielní §§) mluví o více dětech.

Zájmům státním, populačním, by snad spíše odpovídal opačný systém: podpora na každé další dítko po druhém, aby přídavek měl ráz prémie za větší počet dítek. Tím podporovalo by se zvýšení počtu dítek a populace, kdežto ustanovení tohoto zákona bude právě brzdou proti tomu.

Tuto podporu na další dítky § 192 poskytuje jen dosavadním - děti zaměstn. - a jen těm, kteří nemají příjmu nad 36.000 Kč.

Kdo získává úpravou hmotně ihned?

1. začátečníci ve službě,

2. ti, kdo před zákonem úřednickým nemají manželku a dvě dítky,

3. pensisté, a odchodem jich ti za nimi v řadě, kteří budou pak povýšeni.

Ničeho nezískávají většinou zřízenci a úředníci ve prostř. věku a třídách hodnostních.

Plné ocenění předlohy pro hmotné polepšení objeví se teprve tehdy, až ve smyslu § 5 bude provedena systemisace míst.

Trpce si stěžují:

1. oficianti, že upravení jejich poměrů není provedeno,

2. certifikatisté. Dnes pozbyli práv nabytých dříve a nový zákon není dosud vydán. Proto navrhuje výbor příslušné resoluce.

Předmětem dlouhých jednání byl požadavek zaměstnanců autonomních korporací. Jedna skupina, jejichž postavení hmotné je výhodnější než odpovídajících zaměstnanců státních, chtěla, aby zaměstnavatelům jejich byla vyhrazena možnost, ponechati jim tyto větší příjmy. Druhá skupina, jejichž postavení následkem nesprávného výkladu § 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. a § 19 zákona, č. 394 z r. 1924, je horší než zaměstnanců státních, kteří žádají, aby zaměstnavatel jejich měl zákonem danou možnost, uznati jejich práci povýšením mimo automatický postup. Požadavek ten zaslouží tím spíše ohledu, poněvadž nejvyšší správní soud nálezem svým ze dne 19. listopadu 1924, č. 20.131, odpírá vůbec proti intencím zákonů oněch korporacím autonomním právo na povýšení svého zaměstnance.

Východisko šťastné podává stylisace §u 212, jenž výslovně zužuje smysl oněch dvou paragrafů starších zákonů, připouštěje možnost, aby autonomní korporace odměnily své zaměstnance za vynikající práci povýšením mimo normální automatické zlepšení platu.

Osnova tato přivodí státu vyšší náklad finanční částkou asi 524 milionů Kč.

Na tento náklad pomýšlel již zákon restrikční (i zákony s ním ve spojení vydané) a určil, že úspory restrikcí nabyté budou sloužiti ku krytí zlepšených větších platů zaměstnanců. Částka bude činiti asi 100 mil. Kč, takže zbývá asi 424 mil. Kč uhraditi.

Úhrada tvoří předmět samostatných předloh zákonných, podaných již Národnímu shromáždění a schválených již poslaneckou sněmovnou.

Předloha tato až příliš úzkostlivě hájí finanční stav republiky, a odmítá mnoho oprávněných požadavků zaměstnanců; tedy počíná si velmi úsporně při nejnutnějším jen nadlepšení zaměstnancům.

Proto rozpočtový výbor vzhledem na finanční stav státu nenavrhuje žádných změn osnovy.

Zákon sám vyniká jednotností zásady, přesnou stylisací a přivede v budoucnosti jednotnost do poměrů zaměstnaneckých, předností to, pro kterou zasluhuje uznání.

Rozpočtový výbor navrhuje schválení této osnovy zákona ve znění sen. tisku č. 146, jakož i schválení připojených resolucí.

V Praze, dne 22. června 1926.

J. V. Klečák v. r.,	Dr J. Karas v.r.,
předseda.	zpravodaj.

 

Resoluce.

I. Resoluce navržené výbory sociálně-politickým a rozpočtovým.

1.

K §u 34: Vláda se vyzývá, aby zrušila tajnou kvalifikaci u všech kategorií státních zaměstnanců, kde dosud. stává.

2.

K §§ 153 až 165: Vláda se vybízí, aby v návrhu nového pensijního zákona přihlížela též ke staropensistům.

3.

K §§ 153 až 165: Vláda se vybízí, aby v návrhu nového pensijního zákona byla služební doba potřebná k dosažení nároku na plné výslužné úměrně odstupňována se zřetelem na obtížnost, zodpovědnost a nebezpečí služby.

4.

K §§ 166 až 172: Vláda se vybízí, aby podle možnosti ještě před vyhlášením zákona provedla povýšení úředníků ve všech oborech státní správy podle směrnic svého času vydaných ministerskou radou.

5.

K §u 207: Vláda se vybízí, aby učinila opatření, že se presenční vojenská služba konaná během služebního poměru ve veřejnoprávní službě započítává pro zvýšení služného.

6.

K §u 207: Vláda se vybízí, aby v nejkratší době blahovolně rozhodla ohledně započítání služební doby strávené ve vlastnosti poštovní volné síly úřednické pro postup do vyšších platů (§§ 50 a 51 služ. pragm.).

7.

K §u 210: Vláda se vybízí, aby uvážila ve vládním nařízení, upravujícím poměry kancelářských oficiantů a kancelářských pomocníků, vypuštění ustanovení bodu 8. §u 2 vlád. nařízení ze dne 25. ledna 1914, čís. 21 ř. z.

8.

K §u 210: Vláda se vybízí, aby zařídila, by státním cestářům byl v úpravě podle nového zákona zajištěn stejný počet stupňů služného, jako jest stanoven pro zřízence.

9.

K §u 210: Vláda se vybízí, a% vydala v době co nejkratší vládní nařízení na úpravu poměrů ošetřovatelského personálu veřejných nemocnic.

10.

K §u 210: Vláda se vybízí, aby upravila poměry stavebních dozorců při hrazení bystřin, poměry smluvních pěstounů Komenského ústavu v Košicích a smluvních učitelů na středních školách.

11.

K §u 212: Vláda nechť předloží osnovu zákona na úpravu poměrů okresních cestářů.

12.

K §u 214: Vláda se vybízí, aby v návrhu nového pensijního zákona vyřešila také v úvahu přicházející otázky celibátní.

13.

K §u 215: Vláda se vybízí, aby v odůvodněných případech provedla povýšení zaměstnanců na volná systemisovaná místa výjimečně se zpětnou platností od účinnosti zákona.

14.

Vládě se ukládá, aby ustanovení § 144, odst. 7. prováděla v tom smyslu, aby výchovného za okolností jinak stejných jako u mužů dostalo se i na nezaopatřené děti zaměstnankyni, nepobírá-li ho rodina z titulu práce otcovy, anebo je-li dítě prokazatelně na výživu matkou odkázáno.

15.

Vláda se vyzývá, aby upravila tak zvané "slovenské výhody" na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

16.

Vláda se vybízí, aby ve smyslu § 148 platového zákona poskytla služební přídavky právním úředníkům administrativním na služebních místech 4. až 6. platové stupnice, kteří, ač nejsou přednosty úřadu, jsou pověřeni vedením samostatného referátu.

17.

Vláda se vybízí, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, jímž se upravuje nově otázka certifikatistů.

18.

Vláda se vybízí, aby co nejdříve vydala nařízení ve smyslu § 210 osnovy, jímž se upravuje postavení oficiantů.

II. Resoluce navržené výborem sociálně-politickým.

1.

Vládě se ukládá, aby upravila služební přídavky profesorů, přednostů odborů a ředitelů státních průmyslových, zemědělských a obchodních škol, jakož i inspektorů ze živnostenských škol pokračovacích a zemědělských s patřičným zřetelem k tomu, že byli před válkou lépe honorováni než profesoři středních škol.

2.

Vládě se ukládá, aby při obsazování míst služební třídy III. vzat byl v prvé řadě zřetel na úředníky certifikatisty, vzhledem k jejich 12letému praktickému výkonu služby kancelářské, evidenční, účetní a konceptní.

3.

Vládě se ukládá, aby při obsazování volných míst ve státní službě vzala především ohled na rotmistry-certifikatisty, kteří byli při jmenování do státní služby zdrženi válkou a zákazem nepřijímání sil do státní služby.

4.

Vládě se ukládá, aby při všeobecném převodu úředníků-certifikatistů do nových platových stupnic vzala v úvahu celou skutečnou služební dobu (vojenskou i civilní), při nejmenším však, aby jim byla prominuta čekatelská doba podle nového zákona, která u nich z důvodů 12leté služby vojenské nikdy neexistovala, jakož i vzhledem k zákonu ze dne 13. května 1919, čís. 250 Sb. z. a n., který ve svém §u 2 zachovává veškerá nabytá práva a výhody certifikatistů skupin E, D, C.

5.

Vláda se vyzývá, aby ze státních peněz určených k úhradě zaměstnaneckých předloh použila přiměřené částky k úpravě služebních přídavků ředitelů, učitelů a inspektorů na průmyslových a zemědělských školách, přiměřené jejich většímu zatížení.

III. Resoluce navržené výborem rozpočtovým.

1.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění ku projednání osnovu zákona, dle něhož veřejným zaměstnancům, z jichž služebních platů vyměřuje se osobní daň z příjmu, poskytla by se sleva berní sazby o více stupňů a snížilo by se procento mimořádné (válečné) přirážky.

2.

Vláda se vyzývá, aby v odůvodněných. případech provedla povýšení zaměstnanců na volná systemisovaná místa výjimečně se zpětnou platností od účinnosti zákona.

3.

K § 162: Vláda se vyzývá, aby při úpravě pensijního zákona odstraněn byl princip § 17 zák. ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.