Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.

II. volební období.

2. zasedání.

Tisk 160.

Zpráva

I. výboru sociálně-politického,

II. výboru rozpočtového

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 149)

o iniciativním návrhu poslanců inž. Dostálka, dra Mičury, Zocha, Petroviče, dra Tiso a druhů,

aby vydán byl zákon

o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných.

I.

Kongrua znamená a vždycky znamenala nejnižší příjem, kterým má býti beneficiátovi zajištěna přiměřená výživa. Pokud tento nejnižší příjem není zajištěn z příslušného beneficia, doplňuje se z jiných pramenů. Výše kongruy řídila se vždy poměry časovými a místními.

V býv. Rakousku císař Josef II., když prováděl regulaci far, stanovil také kongruu pro nově zřízená farní beneficia, a to pro faráře zpravidla 400 zl. a pro kaplany zpravidla 300 zl. konv. m. Pro jednotlivá města byla však kongrua různě stanovena se zřetelem k. místním poměrům.

O přiměřeném zvýšení kongruy bylo ve starém Rakousku jednáno již v polovici 19. století.

Zákon ze dne 19. dubna 1885, čís. 47 ř. z., stanovil dočasně, t. j. až do definitivní úpravy dotačních poměrů katolického duchovenstva, tuto kongruu různě podle velikostí míst a podle zvláštních místních poměrů, a to: v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro faráře 700?1200 zl., pro pomocné duchovní 350?400 zl.

Definitivní úpravu kongruy provedl teprve zákon ze dne 19. září 1898, čís. 176 ř. z., jenž pokud jde o výši kongruy, ponechal v platnosti sazby zákona č. 47/1885 ř. z.

Tento zákon byl pak doplněn, resp. pozměněn zákony ze dne 24. února 1907, čís. 56 ř. z., ze dne 28. března 1918; čís. 115 ř. z., a ze dne 9. dubna 1920, čís. 246 Sb. z. a n.

Těmito zákony byla kongrua pro katolické duchovenstvo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stanovena takto:

I. Pro samostatné duchovní správce:

a) ve Velké Praze a ve Velkém Brně 4200 Kč ročně,

b) v Opavě 4000 Kč ročně,

c) v okolí Velké Prahy a Velkého Brna do 15 km; dále v místech s 5000 obyvateli a ve větších lázeňských místech 3800 Kč ročně,

d) v ostatních místech, kde při farách jsou systemisována kaplanská místa 3600 Kč ročně,

e) v místech, kde nejsou při farách systemisována kaplanská místa, 3400 Kč ročně.

II. Pro pomocné duchovní:

ve Velké Praze a ve Velkém Brně 2600 Kč, v ostatních pak místech 2500 Kč ročně.

Vedle toho měli jak samostatní duchovní správcové, tak pomocní duchovní podle čl. II. § 1 zákona ze dne 28. března 1918, čís. 115 ř. z., nárok na služební přídavky, celkem 10 po 200 Kč, z nichž prvních pět je trienálek a druhých pět kvadrienálek.

Vzhledem k mimořádným poměrům vyplácely se aktivnímu duchovenstvu katolickému, jež bylo přímo neb aspoň nepřímo dotováno nebo podporováno z prostředků náboženského fondu nebo státní pokladny, ještě drahotní přídavek po 1200 Kč ročně, nákupní přídavek po 500 Kč ročně a nouzové výpomoci po 240 Kč měsíčně.

Tyto přídavky a výpomoci poskytovaly, se podle resolucí Národního shromáždění, a to drahotní přídavek a nákupní přídavek podle resoluce, usnesené ve 141. schůzi N. S. dne 9. dubna 1920, jež zněla:

"Vládě se ukládá; aby římskokatolickým duchovním (i pensistům), kteří jsou dosud z matice náboženské buď přímo nebo nepřímo dotováni nebo podporováni, udělila drahotní roční výpomoc 1200 Kč, splatnou 1. října 1919, s nákupním přídavkem 500 Kč."

Tyto mimořádné přídavky byly podle této resoluce vypláceny jako záloha na drahotní výpomoc, jež měla býti dodatečně zákonem upravena a odpovídaly asi měsíčnímu drahotnímu přídavku státních zaměstnanců podle čl. XI., § 1 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

Na úhradu jich bylo v rozpočtu ministerstva školství a náhodní osvěty pamatováno zvláštními položkami.

Nouzové výpomoci byly vypláceny od 1. listopadu, resp. 1. října 1920 do 31. prosince 1921, duchovenstvu podle resoluce přijaté v 19. schůzi senátu N. S. dne 18. listopadu 1920 a v 26. schůzi poslanecké sněmovny N. S. dne 25. listopadu 1920. Tato resoluce zněla:

"Duchovenstvu v duchovní správě, činnému i ve výslužbě, cele nebo částečně z fondů státem spravovaných placenému, nechť přísluší nouzová výpomoc dle § 1, odst. b) I. třída [správně § 1, odst. 1 b) I. tř.] zákona o nouzové výpomoci civilním a vojenským zaměstnancům prodloužením drahotního a nákupního přídavku do konce prosince 1921."

Při projednávání pak zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n., jímž upravují se výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných, usnesl se rozpočtový výbor ve schůzi konaná dne 16. prosince 1921 na tomto projevu:

"Mimo to nutno konstatovati, že okruh všech těch osob, které mají zákonný nárok na drahotní a nouzové výpomoci, ať již na základě zákona nebo jinakých projevů vůle zákonodárných sborů (resoluce), je nyní v § 1 normován jednotně, a že tedy platy ony příslušejí osobám, které jsou z fondů státem spravovaných cele nebo částečně placeny (ku př. duchovenstvo duchovní správy v činné službě i ve výslužbě, profesoři bohosloveckých diecésních učilišť podle norem platných pro středoškolské profesory a pod.)".

Na základě těchto projevů vůle zákonodárných sborů byly zmíněné mimořádné a nouzové výpomoci, resp. přídavky vypláceny duchovenstvu zálohou na účet příští, zákonné úpravy.

Činily tudíž požitky duchovních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ročně tyto částky, resp. mohly se pohybovati v těchto mezích u samostatných duchov. správců v Praze nejméně 8780 Kč, nejvýše (po 35leté službě) 10.780 Kč; na venkově (skupina e), kde není systemisovaných míst kaplanských, nejméně 7980 Kč, nejvýše (po 35leté službě) 9980 Kč ročně;

u pomocných duchovních v Praze nejméně 7180 Kč, nejvýše (po 35leté službě) 9180 Kč ročně, na venkově nejméně 7080 Kč, nejvýše 9080 Kč ročně.

Na Slovensku a Podk. Rusi, kde platí posud uherské kongruální zákony, je kongruální systém značně odchylný od systému platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tak zejména není v těchto zemích povinnosti náboženské základiny (fundus religionis), aby doplňovala požitky katolického duchovenstva, jako je tomu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Požitky duchovenstva na Slovensku a Podk. Rusi doplňuje na mez stanovenou kongruálními předpisy stát sám, jemuž k tomu účelu přispívali náboženská základina roční částkou 1,200.000 Kč a vysocí církevní hodnostáři z přebytků svých příjmů určitými částkami.

Poněvadž však náboženská základina má dnes téměř veškeré své jmění v cizině (v Maďarsku, Rumunsku a Jugoslavii) a také mnohé jiné církevní majetky jsou dnes v cizině, nelze trvale stanoviti výši těchto příspěvků, dokud o rozdělení tohoto církevního jmění nebude rozhodnuto.

Kongruálních doplňků z prostředků státních jest na Slovensku a v Podk. Rusi účastno více církví než v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jsou to t. zv. církve a náboženské společnosti zákonité recipované, jimiž v býv. Uhrách byly církev katolická všech tří ritů (latinského, řeckého a arménského), evangelická církev augsburského vyznání, církev reformovaná (kalvínů), pravoslavná církev srbská, pravoslavná církev rumunská, unitáři a náboženské společnosti židovské.

Kongrua duchovenstva; těchto recipovaných církví upravena jest zák. čl. XIV 1898, zák. čl. XIII: 1909 a zák. čl. XXXVIII 1913. Podle těchto zákonů činí dnes kongrua duchovenstva církví a náboženských společností zákonitě recipovaných na Slovensku a v Podk. Rusi u samostatných duchovních správců 1600 Kč roč. a u pomoc. duchovních 1000 Kč ročně.

Kromě toho mají samostatní duchovní správcové (pomocní duchovní však nikoliv) nárok podle zák čl. XXXVIII: 1913 na t. zv. věkové doplňky, celkem pět, vesměs. kvinkvenálky. Prvé dva doplňky jsou po 400 Kč ročně, ostatní tři po 200 Kč ročně.

Mimo to mají duchovní recipovaných církví na Slovensku a Podk. Rusi nárok na šatnou podporu 1000 Kč ročně a na manželku, jakož i na každé dítě po 400 Kč ročně; dále na platové zlepšení (drahotní přídavek) 1500 Kč ročně, nákupní přídavek 500 Kč ročně a nouzové výpomoci po 240 Kč měsíčně (rabíni však nedostávají ani platového zlepšení ani nákupního přídavku).

Vedle toho náleží duchovním recipovaných církví podle zákonného čl. XXXV.: 1912, pozměněného zák. čl. IX.: 1917 t. zv. rodinný přídavek, v částce 400 Kč ročně na každé dítě.

Šatná podpora byla vyplácena podle nařízení býv. uherské vlády z 1. června 1918, čís. 2500 M. E., resp. podle usnesení vlády republiky. Čsl. se zřetelem k resoluci v dalším uvedené.

Platové zlepšení 1500 Kč ročně a nákupní přídavek 500 Kč ročně byly vypláceny podle resoluce, na které se usneslo N. S. ve 141. schůzi dne 9. dubna 1920, chtějíc zlepšiti příjmy duchovenstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi; tato resoluce zněla:

"Vládě se ukládá, aby řím.-katolickému, řecko-katol. i orientálnímu duchovenstvu na Slovensku zvýšila dosavadní požitky o 1500 Kč a aby vydání tato, pokud nemá úhrady v místních příjmech, hrazeno bylo ze státních peněz. Dosavadní drahotní přídavek 1000 Kč splatný 1. října 1919, zůstává v platnosti. Zároveň se jim poskytuje nákupní přídavek 500 Kč."

K tomu se poznamenává, že dosavadním drahotním přídavkem 1000 Kč jest míněna výše dotčená šatná podpora.

Nouzové výpomoci byly duchovenstvu recipovaných církví na Slovensku a Podkarpatské Rusi vypláceny podle shora uvedených již resolucí, a to resoluce přijaté v 19. schůzi senátu N. S. dně 18. listopadu 1920 a resoluce přijaté v 26. schůzi poslanecké sněmovny N. S. dne 25. listopadu 1920, jakož i podle usnesení ministerské rady, učiněných k provedení těchto resolucí.

Nehledí-li se tedy k rabínům, kteří měli na Slovensku a Podkarpatské Rusi menší požitky než duchovní ostatních recipovaných církví, mohly se požitky duchovních recipovaných církví na Slovensku a Podkarpatské Rusi pohybovati v těchto krajních mezích:

U samostatných duchovních správců svobodných s plnou kvalifikací nejméně 7.480 nejvýše 8.880 Kč, u ženatých bezdětných o 400 Kč ročně více, u ženatých s jedním dítětem o dalších 800 Kč více a na každé další dítě připadá ještě dalších 800 Kč.

U rabínů pohybovaly se služební požitky mezi 5.480 a 6.880 Kč u svobodných, k čemuž přistupuje ještě rodinný doplněk na každé dítě 400 Kč ročně a šatná podpora na manželku a na každé dítě taktéž po 400 Kč ročně.

Požitky pomocných duchovních činily u svobodného duchovního 6.880 Kč, požitky ženatého bezdětného 7.280 Kč, požitky ženatého s jedním dítětem 8.080 Kč a na každé další dítě připadá ročně ještě o 800 Kč více (t. j. 400 Kč rodinný doplněk a 400 Kč šatná podpora).

Iniciativní návrh poslanců inž. Dostálka, dra Mičury, Zocha, Petroviče, dra Tiso a druhů, se změnami přijatými poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění zavádí jednotný platový systém pro duchovní všech kongruálních církví v celé republice a odstraňuje rozdíl mezi samostatnými duchovními správci a pomocnými duchovními.

Kongruu zvyšuje téměř na tu výši, které duchovní průměrně dosáhl podle posavádních kongruálních předpisů teprve po 35leté službě. Tuto počáteční kongruální sazbu zvyšuje po každých třech letech o 972 Kč, takže příjmy duchovního mohou dostoupiti výše 18.720 Kč ročně; dosáhnou tedy v poměru k dnešním požitkům u některých kategorií duchovenstva, zvláště nekatolického až dvojnásobné, ba i trojnásobné výše.

Další velikou změnou, kterou tento návrh zavádí, jest, že pamatuje i na církve, které posud nebyly kongruálními a na něž nepamatovaly ani kongruální zákony popřevratové, ba ani ne resoluce Národního shromáždění z roku 1920-1921, o nichž shora stala se již zmínka a které vládu vyzývaly, aby poskytla duchovenstvu mimořádné výpomoci a přídavky.

Některé z těchto církví měly sice nárok na státní dotace, ale neměly zaručenu určitou výši této dotace. Tak tomu bylo u evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle patentu z roku 1861.

Příště všechny tyto církve nekongruální, které posud dostávaly pouze dotace nebo jen subvence anebo nedostávaly vůbec ničeho, budou podporovány ze státní pokladny stejně jako církve kongruální.

Tyto církve nekongruální získávají tedy novým kongruálním zákonem mnohem více jež dosavadní církve kongruální, které měly již, zákonný nárok na doplňky kongruy z pokladny státní. Existence duchovenstva těchto nekongruálních církví se tímto zákonem zabezpečuje. Poměr státu k těmto církvím staví se nyní na podobnou právní bosi jako poměr církví kongruálních. Stát přejímá vůči těmto církvím závazek přispívati na vydržování jich duchovenstva stejně, jako přispívati bude na duchovenstvo církvi kongruálních.

Kromě toho upravují se nově odpočivné a zaopatřovací požitky duchovenstva a to mnohem příznivěji, než tomu bylo posud.

Zákon sám pak znamená nový krok na cestě k unifikaci některých norem kongruálních, poněvadž zavádí namnoze jednotné předpisy pro celé státní území.

Pokud jde o podrobnosti poukazuje se na zprávu rozpočtového výboru poslanecké sněmovny Národního shromáždění R. Č. (tisk 429) ze dne 14. června 192.

K jednotlivým paragrafům zákona podotýká, se ještě toto:

K §u 1, odstavec 1. a 2.

Tím, že byl pro obor kongruálních předpisů státních odstraněn rozdíl mezi samostatnými duchovními správci a pomocnými duchovními, zjednoduší se značně administrativní agenda a bude zajisté možno prováděcím nařízením, eventuelně s použitím §u 7 pro území celého státu jednotně upraviti mnohé právní poměry, které dosud jinak byly upraveny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jinak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (na př. správa uprázdněných nižších katolických obtočí).

Nařízením bude nutno také stanoviti, co jest započitatelná služební doba.

Pokud jde o finanční stránku, bude pro stát příště bez významu, zda na systemisovaném místě působí duchovní světský nebo řádový, pokud ovšem podle platných předpisů řádoví duchovní mají nárok na kongruu nebo odměnu ve výši kongruy, jež pak jim bude příslušeti i se zvýšením o 972 Kč po každých třech letech započítatelné služební doby.

Tímto zákonem nemění se ničeho na posavadním stavu kongruálnosti jednotlivých církví. Kongruálními budou i po účinnosti tohoto zákona pouze ty církve a náboženské společnosti, které jimi byly podle posud platných předpisů. Církve, které byly posud pouze církvemi dodatečními nebo jen subvenčními, anebo které posud nedostávaly od státu ani dotací ani subvencí, ale byly před účinností tohoto zákona již státně uznány, stávají se tímto zákonem církvemi dotačními (§ 5).

K §u 1. odstavec 6.

Duchovní, kteří podle předpisů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi posud platných měli vzhledem k svému nižšímu vzdělání nárok pouze na sníženou kongruu, před účinností tohoto zákona býti již ve veřejné duchovní správě a kteří nevyhovují předpisu §u 1, odstavec 4. lit. b) tohoto zákona, obdrží pouze jednu třetinu kongruy a jednu třetinu přídavků po každých třech letech započitatelné služby podle § 1, odstavec 1. kongruu zvyšujících; ale tuto jednu třetinu kongruy a přídavků obdrží bez ohledu na, to, zda vyhovují předpisům § 1, odstavec lit. c), t. j. bez ohledu na to, zda mohou prokázati, že absolvovali alespoň čtyři třídy domácího gymnasia státního nebo nestátního gymnasia domácího nadaného právem veřejnosti.

K §u 1, odstavec 7.

Duchovní, kteří požívali posud plné kongruy, obdrží kongruu plnou podle §u X, odstavec 4., lit. a) bez ohledu na to, zda vykonali či nevykonali zkoušku dospělosti na domácím gymnasiu státním nebo na domácím nestátním gymnasiu s právem veřejnosti a zda vyhovují předpisu §u 1, odstavec 4., lit. a). Proto i ti duchovní, kteří nemají zkoušky dospělosti na domácím gymnasiu, nebo kteří vůbec nemají maturitní zkoušky, obdrží plnou kongruu, jsou-li již s plnou kongruou ve veřejné duchovní správě v době počátku účinnosti tohoto zákona.

Tato ustanovení §u 1, odstavce 6. a 7. jsou pouze přechodnými ustanoveními a jich účelem jest chrániti duchovní již ustanovené před poměrným zkrácením, kterým by byli postiženi, kdyby na ně byly vztaženy předpisy tohoto zákona a kterým by namnoze nevyhověli, ač podle předpisů posud platných, měli nárok na plnou kongruu.

Kde v tomto zákoně činí se zmínka o gymnasiu; míní se tím gymnasium kteréhokoliv typu domácího.

Kdo absolvoval cizozemské gymnasium, resp. vykonal na cizozemském gymnasiu zkoušku dospělosti a po účinnosti tohoto zákona míní vstoupiti do veřejné duchovní správy, musí si napřed vyžádati, aby jeho cizozemské studium bylo uznáno za rovnocenné se studiem na domácím gymnasiu státním, resp. musí vyžádati si od ministerstva školství a národní osvěty nostrifikaci cizozemské zkoušky dospělosti. Jinak nemohl by nabýti nároku na kongruu podle toho to zákona.

Za studium na gymnasiu domácím pokládá se také studium vykonané před 28. říjnem 1918 na uherských gymnasiích a podobně i studium na gymnasiích bosensko-hercegovských, ovšem na těchto teprve po anexi z roku 1908.

Koho dlužno v jednotlivých církvích podle tohoto zákona pokládati za duchovního, majícího nárok na doplněk kongruy, bude se zřetelem na dosud platná ustanovení stanoveno nařízením. V náboženských obcích židovských budou to ovšem pouze rabíni a nikoliv ostatní náboženští funkcionáři těchto náboženských obcí.

Sociálně-politický výbor vyslovil také očekávání, že vláda použije ustanovení §u 1, odst. 7. také na ty duchovní, kteří vstoupí do veřejné duchovní správy po účinnosti tohoto zákona, ale v době, kdy tento zákon nabyl účinností, konali již v Čs. R. bohoslovecká studia a nevyhovují předpisu §u 1, odst. 4., lit. a).

K §u 3.

Humanní tendence zákona předpokládá, že duchovní, kteří by měli po účinnosti tohoto zákona něco vraceti z požitků vybraných bona fide před vydáním tohoto zákona, nebudou k tomu donucováni.

K §u 4, odstavec 2.

Profesoři theologických učilišť diecesních na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou staveni na roveň profesorům těchto učilišť v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jich požitky budou placeny především z fondů k tomu určených a, pokud by tyto fondy nestačily k této úhradě, budou zajisté placeny z pokladny státní.

K §u 5, odstavec 1.

Církvím a náboženským společnostem, před účinností tohoto zákona státně uznaným, avšak nekongruálním, přísluší paušální dotace vypočtená podle ustanovení §u 5.

Tím však, že se těmto nekongruálním církvím a náboženským společnostem přiznává paušální, tedy hromadná dotace, není vyloučena povinnost těchto církví a náboženských společností prokazovati státní správě kultové, že této dotace bylo použito pouze k účelům zákonem stanoveným, tedy na doplnění platů a odpočivných a zaopatřovacích požitků duchovenstva těchto církví a jich pozůstalých. Tyto výkazy mohou býti státní správou kultovou tím spíše požadovány, poněvadž peněz určených na personální platy, nesmí býti podle finančního zákona používáno na věcné výdaje a průkaz o tom, že se tak nestalo, musí býti státní správě kultové kdykoliv na její vyzvání předložen náležitým vyúčtováním.

K §u 7.

Zákon tento upravuje materii tak složitou, že není možno ji stručným zákonem vyčerpati. Poněvadž tímto zákonem provádí se částečná unifikace příslušných předpisů a ruší se celá řada posud platných ustanovení, není vyloučena možnost, že v nové právní úpravě vyskytnou se mezery takového rázu, že by mohly vůbec znemožniti provedení tohoto zákona a k jichž vyplnění nestačila by obyčejná doložka závěrečného paragrafu, že zákon provede resortní ministr v dohodě se zúčastněnými ministry. Proto byl do zákona pojat § 7, jímž vládě se ukládá, aby takovéto mezery vyplnila a tím provedení zákona zabezpečila, ale smí tak učiniti pouze v tom rozsahu, pokud jest toho potřebí k provedení tohoto zákona. Přes meze těchto mezer vláda jíti nemá.

Sociálně-politický výbor navrhuje senátu schválení osnovy zákona ve znění unesení poslanecké sněmovny (tisk č. 149 sen.), jakož i připojených resolucí.

V Praze, dne 23. června 1926.

Jaroš v. r.,
předseda.

Dr Mazanec v. r.,
zpravodaj.

II.

Rozpočtovému výboru náleželo posouditi osnovu zákona s. hlediska úhrady.

Především bylo nutno uvážiti, že podstatná materie osnovy byla předmětem vládního návrhu zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona) tisk. č. 100 poslan. sněm., o kterémžto vládním návrhu zákona stanoveno bylo v § 211, odst. 2., že vládním nařízením se provede nová úprava platů ostatních veřejných zaměstnanců, jejichž požitky jsou zcela nebo z části hrazeny ze státní pokladny nebo z fondů státem spravovaných.

Tak jako citovanou osnovou vládní podle § 211, odst. 1., stanoveno bylo, že služební a platové poměry obecních a obvodních lékařů, jakož i učitelů obecných a občanských škol upraví se zvláštními zákony ? jak také se ptala předloženými osnovami zákonů tisky 102 a 101 posl. sněm. ? bylo nutno, aby i ohledně úpravy platových poměrů duchovních ? církví a náboženských společností, ? když cesta vládního nařízení podle daných poměrů politických stala se neschůdnou ? byla poslána Národnímu shromáždění osnova zákona.

Základem úhrady platů duchovenstva tváří již mnoholetá úhrada rozpočtová, jež ve státním rozpočtu pro r. 1926 tvoří podle kop. 13 a 13 A., tit. 13, pro římskokatolický, řecko-katolický a evangelický kultus, pro židovský kultus, pro československou církev a jiné náboženství v

zemích historických a na Slovensku co do osobních výdajů v celku............................	61,828.626 Kč,
pro Podkarpatskou Rus......................	3,368.416 Kč,
v celku...................................	65,197.042 Kč.

Oproti tomu stojí příjmy:

u římsko-katolického kultu (z náboženské matice, z nadací a příspěvků), pak u řecko-katolického kultu

(příspěvky) v celku.........................	2,770.741 Kč,
tedy.....................................	62,427.301 Kč.

Věcná vydání, jež nepřicházejí v úvahu, an jedná se o zvýšení osobních výdajů, obnáší v celku 6,602.958 Kč.

Zvýšení výdajů na platy duchovních nastane jednak zvýšením kongruy, stanovením výchovného pro děti ženatých duchovních, úpravou odpočivných resp. zaopatřovacích platů duchovních a jejich pozůstalých (u ženatých duchovních), jakož i vyměřením paušální dotace ze státních pro středků církevním a náboženským společnostem nekongruálním (včetně výchovného, odpočivných a zaopatřovacích požitků).

Naproti tomu nutno uvážiti, že ryzí příjem duchovního, spojený bezprostředně s příslušným duchovním místem a funkcí, včítá se do kongruy. Případně nenastane vůbec doplněk kongruový neb jen určitým obnosem.

Pensijní příspěvek jest platiti i po 35ti letech aktivní služby a to z celé pensijní základny, byť i duchovní dostával jenom doplněk kongruy, nebo, vůbec ani doplňku nedostával.

Rovněž duchovní platí daň důchodovou (z příjmu). Vzhledem na uvedené okolnosti a se zřetelem na pravděpodobný počet duchovních, kteří obdrží doplněk kongruy a u nichž průměrně lze vzíti jen prostřední plat kongruový (13.500 Kč × 7.000) lze počíhati s vydáním kongruovým asi 94 miliony Kč. Od toho nutno odpočítati dosud již povolené rozpočtové výdaje asi 65 milionů Kč, takže zvýšení výdajů obnášeti bude asi 29 milionů Kč. K tomu asi 1/5 zvýšených pensí 6 mil. Kč, v celku asi 35 milionů Kč.

An jedná se o celek všech platových zákonů (čís. t. 100, 101, 102 a 323 posl. sněm.) a úhrada všech těchto platových zákonů bude dána zvýšením státních příjmů dle projednávaných úhradních zákonů, případně i projektovanými úsporami rozpočtovými, jakož i lze počítati s příjmy z příslušných veřejných fondů, státem spravovaných, není pochyby, že úhrada pro výdaje na úpravu platů duchovních jest resp. bude dána.

Rozpočtový výbor proto navrhuje, aby osnova zákona byla přijata, senátem tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna dle tisku č. 149 sen. Navrhuje se též přijetí resolucí, na nichž usnesl se rozpočtový výbor.

V Praze, dne 23. června 1926.

Front. Jan Kroiher v. r.,
místopředseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

Resoluce:

I. Resoluce navržené výbory sociálně-politickým a rozpočtovým.

1.

Vláda se vyzývá, aby ? pokud ustanovení tohoto zákona v §u 5, odst. 2. nebyla by úplně proveditelna již v roce 1926 ? poskytla dotyčným církvím a náboženským společnostem přiměřené zálohy.

2.

Vláda se vyzývá, aby duchovním ? případně pozůstalým po takových duchovních ? kteří před účinností tohoto zákona, stali se beze své viny ke službě neschopnými a dostávají pensi nedostatečnou nebo vůbec žádnou, poskytla v případě prokázané nemoci a nemajetnosti podporu až do výše 3000 Kč.

3.

Vláda se vybízí, aby podala návrh zákona o zrušení kobliny a rokoviny místo zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 290 Sb. z. a n.

II. Resoluce navržené výborem sociálně-politickým.

1.

Budiž učiněno opatření, kterým by bylo zajištěno, že ze státní pokladny nebudou placeni kněží a zřízenci církví protistátního smýšlení a protistátních činů, a tak vlastně nebyla ze státních peněz placena propaganda podkopávající základy tohoto demokratického státu.

2.

Vláda se vyzývá, aby přispěla přiměřeným kancelářským paušálem na výlohy spojené s vedením zvláštního úředního kanceláře a s vydržováním zvláštních úředních zaměstnanců samostatnému i pomocnému duchovenstvu všech církví a náboženských společností státem uznaných, příp. recipovaných.

3.

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby dbalo toho, by platy a odpočivné a zaopatřovací požitky duchovenstva církví nekongruálních dosáhly výše, jak jest stanovena § 1, odst. 1., 2., 3. a 4. předlohy pro duchovní církví kongruálních.

4.

Při zjišťování počtu příslušníků jednotlivých církví nekongruálních budiž vzat ohled na Vyhlášku ministerstva školství a národní osvěty z 25. listopadu 1919, č. 625 Sb. z. a n., a druhou Vyhlášku téhož ministerstva z 8. února 1922, č. 64 Sb. z. a n., dle nichž k českobratrské církvi evangelické náleží všichni spoluvěřící evangelicko-křesťanské církve augsburského a helvetského vyznání v Čechách, na Moravě a ve Slezsku národnosti české. Buďtež tedy připočteni i oni evangelíci české národnosti, kteří se přihlásili buď k vyznání augsburskému nebo helvetskému (reform.) a zejména ti, kteří náleží k evangelickému sboru a. v. národnosti české v Těšíně, kterýžto sbor jest organisačně připojen k českobratrské církvi evangelické.

5.

Jakmile bude provedeno nové sčítání lidu v roce 1931, buďtež výsledky jeho ihned použity pro rozpočtení dotace na církve nekongruované.

6.

Budiž pamatováno již při rozpočtu na rok 1927, aby přiměřená částka byla preliminována na zvýšení platu duchovenstva každé jednotlivé církve nekongruální, státem uznané, a to přibližně nejméně o tolik procent nad dosavadní dotaci jejich, o kolik celkový státní příspěvek pro všechny církve se zvýšil.

7.

Dosavadní dotace na ostatní potřeby církví nekongruálních, totiž na potřeby administrativní, jako úřad centrální a úřady okrskové, i na potřeby věcné, jako stavby církevních budov a školné, tak jak byly poskytovány dle vyúčtování pro rok 1925 ministerstvu předloženého, buďtež těmto církvím i dále, a to nejméně ve stejné výši poskytovány.

III. Resoluce navržená výborem rozpočtovým.

Vládě se ukládá, nechť vyšetří poměry chrámových zaměstnanců.