Národní Shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsanou ve Varšavě dne 23. dubna 1925, s dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 3. července 1925, s II. dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 21. dubna 1926 a s prohlášeními ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých celních sazeb.

Předkládaná obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, projednávaná od počátku prosince 1924 do 7. dubna 1925 a podepsaná ve Varšavě dne 23. dubna 1925, znamená důležitou etapu ve vybudování hospodářských styků mezi Československem a Polskem.

Dosavadní vývoj těchto styků jest charakterisován těmito číslicemi. Kdežto v roce 1921 vykazovala naše obchodní bilance s Polskem aktivum 1040.3 mil Kč, klesla tato aktivita v r. 1922 na 280.6 mil Kč a v r. 1923 změnila se v pasivum 17.9 mil Kč, které v r. 1924 vzrostlo na 170.8 mil. Kč.

I když by tyto číslice byly vyjádřeny ve zlatých korunách, čímž se diference značně zmenší, přece jen k osvětlení tohoto vývoje třeba připojiti několik poznámek.

Především třeba konstatovati přesuny, které vznikly ve vzájemné obchodní bilanci po připojení Horního Slezska k Polsku. Tak na př. ve skupině dříví a uhlí činil náš vývoz do Polska v r. 1921 140 mil. Kč při polském dovozu pouze 12.2 mil. č. v r. 1924 naopak náš dovoz z Polska činil v této skupině 142.3 mil. Kč při vývozu do Polska ve výši 37.9 mil. Kč. Podobně je tomu i v jiných oborech průmyslových, kde hornoslezská výroba přichází v úvahu.

Jiný moment, který má značný vliv na přesuny ve vzájemné obchodní bilanci, jest odstraňování různých vývozních omezení v Polsku z prvých poválečných let. Tak na př. ve třídě jatečného dobytka činil náš dovoz z Polska v r. 1924 1476 mil. Kč proti pouhým 200.000 Kč v r. 1921 (Jde především o dovoz dobytka vepřového).

V dovozu minerálních olejů figuruje Polsko na našem trhu v roce 1924 číslicí 155 mil. Kč proti 106 mil. Kč v roce 1923.

Analysujeme-li vůbec polský dovoz k nám, vidíme, že se soustřeďuje na několik význačných skupin, zatím co náš vývoz do Polska rozptýlen je do velikého množství nejrůznějších artiklů všech druhů výrobních, z nichž nejdůležitější jsou skupiny textilu (v r. 1924 činil vývoz bavlněného zboží 107 mil. Kč, lněného zboží 10 mil. Kč, vlněného zboží 74 mil. Kč, konfekce 19.7 mil. Kč), papíru (7 5 mil. Kč), kůže a koženého zboží (47.3 mil. Kč), skla (11 mil. Kč), hliněného zboží (16.8 mil. Kč), železa a železného zboží (81.3 mil. Kč), strojů (38 mil. Kč) atd. atd., nehledě k velké řadě jednotlivých druhů zboží téměř ve všech oborech průmyslových, jakož i v četných odvětvích výroby zemědělské, kde ovšem dosavadní statistiky nemohou vůbec namnoze podati žádného obrazu v důsledku různých omezení (na př. u vína přicházejícího v úvahu ze Slovenska a Podkarpatské Rusi byl dovoz dosud do Polska zakázán atd.).

Po stránce obchodně-politické ztěžovaly tudíž vzájemné obchodní styky za bezesmluvního stavu zejména tyto skutečnosti.

Především nepříznivé vzájemné diferencování v poměru k cizí smluvní konkurenci v těch oborech, ve kterých existovaly celně tarifní smluvní slevy.

Další překážkou byl nedostatek celně-tarifní úpravy pro zboží ve vzájemném styku nejdůležitější, u něhož výše autonomních sazeb nepřipouštěla rozvoje obapolné výměny zboží.

Předkládaná obchodní úmluva, která směřuje k vytvoření vhodných obchodně-politických předpokladů pro rozvoj vzájemných hospodářských styků, obsahuje mimo vlastní úmluvu čtyři seznamy celně-tarifní (A - D) a závěrečný protokol; jakož i úmluvu veterinární spolu se závěrečným protokolem (příloha E a F). V jednotlivostech dlužno uvésti toto:

V prvních 8 článcích úmluvy upravuje se právní postavení státních příslušníků a právnických osob jedné smluvní strany na území strany druhé. Jest tu zejména řešena otázka nastupování a provozování obchodu a živností příslušníky obou států, včetně návštěvy veletrhů a trhů na území druhé strany ve smyslu zásady o nejvyšších výhodách právě tak jako zacházení s příslušníky, pokud jde o jejich majetek movitý a nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství, jakož i jich právo vystupovati před soudy a úřady.

Zvláštní pozornost je rovněž věnována osobám právnickým, zejména akciovým, jakož i jiným obchodním, průmyslovým, finančním a plavebním společnostem, úmluva upravuje vzájemné podmínky činnosti společností zřízených ve smyslu platných zákonů v kterémkoli ze smluvních států na území druhého.

V příčině daní neb jiných dávek, které se platí z provozování obchodů a živností, bude s příslušníky a společnostmi každé smluvní strany nakládáno na území druhé stejně jako s domácími. Rovněž ohledně vnitřních dávek veřejných jakéhokoliv druhu, které zatěžují neb budou zatěžovati výrobu či spotřebu libovolného druhu zboží v jednom ze smluvních států, stanoví úmluva, že zboží druhé smluvní strany nesmí býti zasaženo více nežli zboží domácí neb pocházející z kteréhokoliv třetího státu.

Dle čl. VIII. se však neprejudikuje těmito ustanoveními domácím zákonodárným nebo administrativním opatřením, pokud se vztahují na všechny cizince. Ustanovení dalších článků (IX. - XII.) zajišťují zboží dováženému a vyváženému ve vzájemném styku ve všech ohledech, zejména v oboru cel, dávek a veškerých vedlejších poplatků a přirážek nakládání dle zásady nejvyšších výhod a kromě toho sjednávají se celně-tarifní slevy pro zboží vyjmenované v připojených seznamech A, B; listiny C a D obsahují seznamy zboží, pro něž sjednané sazby byly konsolidovány.

V seznamu A jest obsaženo československé zboží, jemuž dostává se celně-tarifních slev při dovozu do Polska. V oboru zemědělském jsou to vedle zelí a okurek hlavně čekankový kořen, některé druhy ovoce a sýrů, vinné hrozny, v oboru průmyslovém zejména orientální cukrovinky, malinová šťáva, droždí, pivo, některé minerální vody, určité druhy obuvi, kůže a kožené zboží vůbec, dále slevy z oboru keramiky, skla, chemie, železného zboží, strojnictví (zejména slevy na specielní stroje cukrovarské, pivovarské, lihovarské, pro sladovny a rafinerie minerálních olejů, jichž podrobný výpočet jest v závěrečném protokolu, některé skupiny strojů hospodářských atd.), dále slevy v oboru papíru a průmyslu textilního, malokovového, galanterie a j. V celku se týkají tyto slevy asi 100 různých československých artiklů, jež spadají asi do 36 položek celního tarifu.

K celkovému posouzení celního režimu, jehož bude požívati československé zboží při dovozu do Polska, třeba ovšem ještě vzíti v úvahu celně-tarifní slevy vyplývající ze smlouvy polsko-francouzské.

Pokud jde o polský dovoz do republiky Československé, byly Polsku přiznány slevy dle seznamu B, k nimž ovšem přistupují na základě doložky o nejvyšších výhodách slevy z našich tarifních smluv s ostatními státy (Francií, Italií, Rakouskem).

Pokud ještě přechodně v obou státech existuj í dovozní a vývozní omezení, jiná nežli

připouští článek XIV., stanoví úmluva (ve čl. XIII.), že bude v tomto oboru za příčinou usnadnění výměny zboží sjednána zvláštní úprava.

Článek XV. připouští možnost zavésti ve vzájemném styku osvědčení o původu. V této věci bylo jak během jednání o úmluvu, tak při provádění Prozatímní úpravy s československé strany usilováno o zjednodušení formalit a zmírnění příslušných poplatků, pokud v Polsku taková osvědčení se vyžadují, jednak pro aplikaci smluvních cel, jednak z jiných důvodů obchodně-politických.

Článek XVI. týká se opatření proti nekalé soutěži a obsahuje podobná ustanovení, jako obchodní smlouva československo-francouzská.

Svoboda transitní dopravy, mající pro oba smluvní státy zejména vzhledem k jich zeměpisné poloze mimořádný význam, zaručena jest ve čl. XVII. tak, že ustanovení Barcelonské úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna 1921 rozšiřuje se rovněž na případ politického napětí (čl. 7. Barcelonského statutu), jakož i na případ války za předpokladu ovšem, že to bude ve shodě s právy a povinnostmi smluvních stran jako členů Společností národů.

Doprava osobní a zavazadlová upravuje se v obchodní úmluvě na základě zásady paritní. Rovněž zboží v přepravě nákladové bude požívati na železnicích druhé smluvní strany nejnižšího výpočtu dovozného vyplývajícího z tarifů vnitřních nebo svazových na přepravní trati ve směru dopravy. Vedle toho zaručují si obě smluvní strany ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů zacházení podle zásady nejvyšších výhod a vzájemně blahovolnou tarifní politik.

Aby se usnadnilo zřízení a provádění přímé dopravy jednak mezi územími smluvních stran, jednak mezi územím jedné ze smluvních stran a třetími státy přes území druhé smluvní strany, byla ve smyslu čl. XXIII. mezi oběma vládami sjednána zvláštní administrativní dohoda tarifní, která stanoví zásady včetně příslušných tarifních slev pro vypracování přímých železničních tarifů pro ony druhy zboží, jež v tomto směru nejvíce přicházejí v úvahu.

Článek XXIV. obsahuje obvyklá ustanovení o výhodách pro obchodní zástupce, a to jak ve příčině jich obchodní činnosti na území druhé smluvní strany, tak co do celního řízení s jich vzorky.

Úprava pohraničního styku jakož i případných otázek plavebních vyhrazuje se zvláštním dohodám (Čl. XXV.).

Úmluva veterinární s příslušným závěrečným protokolem (příl. E a F) tvoří dle článku XXVI. integrující součást obchodní úmluvy.

Článek XXVII. vyhrazuje polské vládě právo prohlásiti, že, svobodné město Gdansko jest smluvní stranou v této úmluvě. Tato klausule, daná právním poměrem Polska k svobodnému městu Gdansku, přichází ve všech novějších polských smlouvách.

Úmluva nabude účinnost patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude závaznou pro obě strany po dobu jednoho roku, načež se pak mlčky prodlužuje s možností tříměsíční výpovědi. Může však také býti v dohodě obou vlád uvedena v prozatímní účinnost ještě před ratifikací, pokud příslušná zákonodárství obou smluvních stran k tomu opravňují.

Spolu s obchodní úmluvou se předkládají tyto dodatky k ní, tvořící s ní nedílnou součást:

1. dodatkový protokol, sjednaný a podepsaný v Praze, dne 3. července 1925,

2. II. dodatkový protokol, sjednaný a podepsaný v Praze, dne 21. dubna 1926,

3. oboustranné prohlášení ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých celních sazeb.

Dodatkový protokol ze dne 3. července 1925 obsahuje jednak zvýšení percentuelních slev na československé zboží ze seznamu A obchodní úmluvy z 23. dubna 1925, pokud bylo postiženo zvýšením cel v Polsku z 19. května 1925 a to tak, že kromě jediné výjimky obnovuje se výše smluvních sazeb jak byla před zavedením nových cel. Kromě toho obsahuje slevy pro některé další druhy zboží, jež dosud sice smluvních sazeb nepožívalo, avšak zvýšením cel značně bylo postiženo, jako na př. pro čerstvá jablka, marmelády a povidla s cukrem, povidla bez cukru, zamišovou obuv, nádobí hrnčířské zboží z obyčejné hlíny, ozdobné zboží fajancové, piana a pianina.

Dne 1. ledna t. r. zvýšilo Polsko opětně cla na velkou řadu artiklů, což vyvolalo potřebu nových jednání, jichž výsledkem jsou úmluvy podepsané dne 21. dubna 1926.

Ve II. dodatkovém protokole ze dne 21. dubna 1926 poskytuji si obě strany vzájemně celní slevy. Redukce československé týkají se 15 druhů zboží, z nichž většina byla poskytnuta již dříve státům jiným. Naproti tomu Polsko snižuje cla asi na 86 druhů československého zboží. Slevy tyto týkají se z oboru zemědělského jablek, vinných hroznů a keřů, z oboru pak průmyslového přináší úmluva slevy hlavně na kůže, obuv, některé výrobky chemické, dlažební kámen, mlýnské kameny, zboží hliněné, skleněné, kovové, papírové a kloboučnické.

Podnět k dodatkovému protokolu k veterirární úmluvě ze dne 23. dubna 1925 byl dán praktickou potřebou dle zkušeností, nabytých po podepsání úmluvy ze dne 23. dubna 1925.

V závěrečném protokole zavazuje se vláda polská poskytnouti ochranu označení československého chmele, plzeňského piva a československých minerálních vod.

Svým obsahem důležitý jest zejména obsah not, jimiž pro vzájemný styk si obě strany vážou pro dobu trvání smlouvy některá cla.

S hlediska československého smluvního systému nejedná se o nějaký nový závazek, ježto na podkladě dosavadních obchodních smluv jsou naše smluvní cla stejně již pevně vázána. Naproti tomu poskytuje Polsko po způsobu systému francouzského ze svých cel jen procentuální slevy, při čemž byl základ až dosud pohyblivý. V předkládané dohodě váže nám Polsko pro 135 hlavních vývozních druhů československého zboží svoje základní cla. Tím dostává se našemu exportu pevné kalkulační base na. delší časové období a tím i předpokladu pro prohloubení hospodářských styků.

V ostatním poukazuje vláda k ustanovením obchodní úmluvy samé, dodatkových protokolů a prohlášení o vázání některých celních sazeb.

Po stránce formální vláda projevuje přání, aby tato předloha byla projednána zároveň poslaneckou sněmovnou a v ní výborem zahraničním a výborem pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a senátem a v něm výborem zahraničním a výborem národohospodářským.

Texty obchodní úmluvy, dodatkových protokolů a prohlášení o vázání některých celních sazeb se předkládají ve zvláštních exemplářích ve znění francouzském a v českém překladě.