Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.
2. zasedání.
Tisk 195.
Návrh
Senátora Jáchyma Havleny a soudruhů
na změnu zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920, jímž upravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Zákon
ze dne ...............
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920, jímž upravují se služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, bude zníti takto:
>§ 3. Zřízencem podle tohoto zákona jest ten, kdo jest u obce trvale zaměstnán, takže jeho služba je stálým povoláním, které musí konati po celou pracovní dobu platnou v jeho oboru, nebo rovnají-li se jeho služební výkony, na něm požadované, služebním výkonům stejného rozsahu a povahy všeobecně uznávaným a služebně i platově odměňovaným ve stejném povolání jako stálé a výhradní zaměstnání. Není-li možno takového zřízence obecního v jednom oboru dostatečně zaměstnávati, může mu obecní zastupitelstvo přikázati ještě jiné, jeho schopnostem odpovídající práce, aby výkon zřízencův odpovídal pojmu plně a trvale zaměstnaného.<
Odůvodnění:
Podle §u 3 citovaného zákona je za zřízence obce považován ten, kdo je u obce plně a trvale zaměstnán, takže jeho služba jest jeho stálým a výhradním povoláním, které musí konati po celou v jeho oboru platnou pracovní dobu.
Na základě tohoto ustanovení odpíraly a odpírají mnohé obce udělení výhod a poskytnutí požitků svým zaměstnancům, jaké jim uvedeným zákonem i jinými zákony byly zajištěny.
V četných případech platí obce svým zaměstnancům platy velmi nedostatečné, vykonané práci a výkonům služebním neodpovídající a dnešním drahotním poměrům nepřiměřené. Zaměstnanci obecní nemohouce při nízkých platech obhájiti existenci svých rodin, musí sobě různým způsobem na živobytí přivydělávati, a právě tato okolnost zaviněná samotnými obcemi jako zaměstnavateli je často používána proti zaměstnancům.
Obce své zaměstnance špatně odměňují a když následkem toho jsou nuceni ohlížeti se po vedlejším příjmu, odpírají obce zaměstnancům zákonité výhody s poukazem, že služba a práce zaměstnance není jeho výhradním zaměstnáním.
Na základě toho byli už četní zaměstnanci se svými nároky odmítnuti, nebylo jim dáno za pravdu ani v řízení odvolacím a nejvyšší správní soud rozhodl proti obecnímu zaměstnanci dokonce v případě, kde zaměstnanec požíval, vedle bezplatného bytu, ročního platu pouhých 200 Kč (slovy dvě stě korun ročně) a musel tudíž nevyhnutelně na zabezpečení existence své rodiny vydělávati ještě jiným způsobem, ačkoliv koná jako školník ve velké budově obecné a občanské školy ve všech místnostech všechny práce úklidu, udržování čistoty, dopravování paliva do místností a vytápění místností, kterážto práce všeobecně vyžaduje plného zaměstnání školníků a je také všeobecně jako plné a trvalé zaměstnání honorována.
Tyto poměry dotýkají se těžce obecních zaměstnanců různých kategorií a je v zájmu spravedlnosti, aby jasným ustanovením zákona byli vzati v ochranu.
Vzhledem k tomu, že jedná se pouze o jasnější vyjádření už platného zákona, odpadá potřeba úhradového návrhu podle § 41 ústavních zákonů.
Po stránce formální navrhujeme, aby byl návrh postoupen výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.
V Praze, dne 24. června 1926.
J. Havlena,
Jaroš, Ecksteinová, Dundr, A. Novák, Zimák, Habrman, dr Witt, dr Soukup, Pocisk, Časný, Filipínský.