Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.	3. zasedání.

Tisk 223.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..................................... 1926

o příspěvcích (záznamném) pro bursovní fond Pražské bursy pro zboží a cenné papíry.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Správa Pražské bursy pro zboží a cenné papíry (Pražská bursovní komora) jest oprávněna vybírati od vydatelů cenných papírů, které jsou znamenány v úředním kursovním listě této bursy, roční příspěvek pro bursovní fond (záznamné).

(2) Příspěvkové povinnosti nepodléhají:

a) papíry státem, zeměmi, župami a svazy žup vydané nebo k placení převzaté,

b) jiné cenné papíry pak potud, pokud ministr financí jejich vydatele výjimečně od této povinnosti osvobodí.

§ 2.

(1) Nejvyšší sazba ročního příspěvku (záznamného) stanoví se:

a) u akcií ¹/₁₀‰ (Jednou desetinou z tisíce) a

b) u všech ostatních papírů ¹/₂₀‰ (Jednou dvacetinou z tisíce)

úhrnné kursovní hodnoty všech emisí dotyčného cenného papíru na burse znamenaného.

(2) Úhrnný roční příspěvek (záznamné) jednotlivému vydateli uložený nesmí převyšovati částku Kč 30.000.-.

(3) Vykáže-li účetní uzávěrka bursovního fondu počínajíc rokem 1930 po pět po sobě následujících let roční čistý přebytek nejméně Kč 200.000.-, může ministr financí přiměřeně snížiti nejvyšší sazbu příspěvku (záznamného).

§ 3.

(1) Pražská bursovní komora vyměřuje příspěvek (záznamné) předem na celý kalendářní rok.

(2) Byl-li cenný papír teprve během roku zařazen do kursovního listu, jest zaplatiti poměrnou část příspěvku od prvního dne měsíce následujícího po zařazení do kursovního listu.

§ 4.

(1) Pro zjištění vyměřovací základny jest směrodatným průměr úředních závěrečných kursů (peníze), znamenaných naposledy v jednotlivých čtvrtletích předchozího roku kalendářního, a u nových záznamů úřední závěrečný kurs (peníze) znamenaný v den zařazení.

(2) Nevykazoval-li ten který cenný papír v posledním kalendářním pololetí předešlého roku, pokud se týče nově zařazený cenný papír při zařazení do kursovního listu úředního kursu (odst. 1.), jest pro stanovení vyměřovací základny směrodatným odhad, který provede Pražská bursovní komora v dohodě s vydatelem dotyčného cenného papíru a, nedojde-li k dohodě, na základě zjištěných okolností.

(3) Každý vydatel, který jest podle §u 1 povinen platiti příspěvek (záznamné), má každoročně do 31. ledna vykázati Pražské bursovní komoře úhrn veškerých emisí dotyčného na burse znamenaného cenného papíru, a to podle stavu k 31. prosinci předchozího roku; nebylo-li to v uvedené lhůtě vykázáno, může Pražská bursovní komora určiti onen stav podle vlastního vyšetření.

§ 5.

(1) Výměra příspěvku (záznamného) sdělí se vydateli (§ 1) platebním vyzváním, v němž budiž uvedena vyměřovací základna.

(2) Proti platebnímu vyzvání může býti do osmi dnů po doručení podán u Pražské bursovní komory opravný prostředek (námitky, stížnost) k ministerstvu financí; tím se však splatnost příspěvku a jeho exekuční vymáhání nestaví.

§ 6.

(1) Příspěvek (záznamné) jest zapraviti do osmi dnů po doručení platebního vyzvání.

(2) Nedoplatky na příspěvku (záznamném) může Pražská bursovní komora vymáhati exekucí soudní na základě výkazu o nedoplatcích opatřeného potvrzením ministerstva financí o vykonatelnosti. Kromě toho může Pražská bursovní komora zakročiti u ministerstva financí o zrušení záznamu.

§ 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1927; provésti jej ukládá se ministru financí.

 

Důvodová zpráva.

Nejdůležitějším zdrojem prostředků pro úhradu potřeb Pražské bursy pro zboží a cenné papíry jsou příspěvky akciových společností a jiných právnických osob, jichž papíry jsou připuštěny k úřednímu záznamu na této burse.

Právní podklad pro ukládání těchto příspěvků tvoří dosud zákon ze dne 22. prosince 1901, čís. 2 ř. z. z roku 1902, jehož platnost však byla obmezena toliko na dobu 25 let, takže koncem roku 1926 vyprší.

V zájmu finančního zabezpečení bursy jest proto nutno postarati se do konce tohoto roku o vydání nového zákona, který by umožnil další vybírání řečených příspěvků.

Prostě prodloužiti platnost předem uvedeného zákona nepokládá se již z toho důvodu vhodným, že tento zákon týče se též Terstské bursy. Ostatek potřeba posíliti náležitě bursovní fond, aby bylo možno vystavěti a udržovati vlastní bursovní budovu, dále zásada spravedlivějšího zatížení subjektů, jichž papíry jsou bursovně znamenány, a konečně stabilisace naší měny a vytvoření jejích nových relací vůči mě'-nám cizím vynucují si mnohé odchylky od starého zákona.

V podrobnostech dlužno uvésti:

Znění §u 1 osnovy se v celku obsahově kryje s §em 1 starého zákona; tak zejména ponechává se v platnosti osvobození státních a zemských emisí ze zákona (ex lege) od záznamného a umožňuje se ministru financí, aby, přihlížeje ke zvláštním zřetele hodným okolnostem případu, i jiným emisím tutéž výhodu přiznal.

Rovněž sazby příspěvkové (¹/₁₀ a ¹/₂₀ promile) se nemění (§ 2, odst. 1.), stírá se však rozdíl mezi dopravními a ostatními akciovými společnostmi, kteréž rozlišování vzhledem k sestátnění soukromých drah již nemá téměř praktického významu.

Další novotou, odůvodněnou - jak již se stala zmínka - spravedlivějším zatížením příspěvkem povinných subjektů, jest, že vyměřovací základnu tvoří kursovní a nikoliv jmenovitá hodnota emise. Objevilo se totiž, že podniky, které v posledních letech svou akciovou jistinu nezvýšily, platí poměrně nízké záznamné přes vysokou kursovní hodnotu svých akcií a značný v nich obrat, kdežto společnosti, jejichž akcie klesly pod jmenovitou hodnotu, jsou zatíženy přílišně. Krom toho vyměřování záznamného z kursovní hodnoty umožňuje, aby bylo postupováno stejně a tuzemských i cizozemských společností. Až dosud byly cizozemské společnosti, hlavně rakouské a jihoslovanské, podle zákona postaveny lépe než společnosti zdejší, ježto vyměřovací základnu tvořila - jak uvedeno - jmenovitá hodnota všech akcií přepočítaná na Kč. Tento stav je neudržitelný. Změna v tom směru, že by se pro cizozemské společnosti stanovila jiná základna vyměřovací než pro zdejší, vyvolala by v cizině nemilý ohlas a odvetná opatření.

Dále se při výměře záznamného bére v úvahu netoliko hodnota emise k bursovnímu záznamu již připuštěné, nýbrž též hodnota emise nové, jejíž záznam není dosud ještě proveden (na př.: X společnost má akciový kapitál 10 mil. Kč, rozvržený na 10.000 akcií po 1000 Kč, z nichž dosud jen akcie čís. 1 - 5000 jsou úředně připuštěny k záznamu; dosud se vyměřuje záznamné ze jmenovité hodnoty oněch prvých 5000 akcií, kdežto podle nového zákona má se vzíti v počet kursovní hodnota všech 10.000 akcií); tím má býti učiněn jistý nátlak na společnosti, aby po rozšíření akciové jistiny se staraly též o rozšíření záznamu; až dosud neměla bursovní komora prostředku, aby v tomto směru mohla na společnosti působiti.

V §u 2, odst. 2. osnovy zvyšuje se maximální výměra příspěvková z dosavadních 10.000 K na 30.000 Kč, což aspoň částečně odpovídá zmenšené hodnotě nynější měnové jednotky.

Osnova recipuje též staré ustanovení o právu ministra financí snížiti nejvyšší sazbu záznamného v případech, kdy přebytky bursovního fondu objeví se vzhledem k potřebám bursy zbytnými. Zvyšuje-li se tu maximum přebytkové z 20.000 K na 200.000 Kč, tedy nad míru odpovídající nynějšímu měnovému znehodnocení, a suspenduje-li se výkon tohoto práva do konce roku 1929 (§ 2, odst. 3. osnovy), přihlíží se ke vzrůstu potřeb Pražské bursy, jež s sebou přináší její povznesení z pouhé provinciální bursa bursu významu celostátního, a k nutnosti nashromážditi v nejbližších letech značné finanční prostředky, potřebné ostavení vlastní bursovní budovy, s čímž s ohledem na národohospodářskou representaci naši vůči cizině nelze již otáleti.

§ 3 osnovy nevyžaduje zvláštních vysvětlivek.

Následující § 4 obsahuje vlastně bližší určení výrazu kursovní hodnota, použitého v §u 2, odst. 1. V kursovním listě přichází více kursů ("učiněná závěrka nejnižší", "učiněná závěrka nejvyšší", "závěrečný kurs peníze", "závěrečný kurs zboží", "poslední závěrečný kurs peníze", "poslední závěrečný kurs zboží"), pročež bylo nutno přesně naznačiti, který z těchto kursů má rozhodovati; byl-li v tom ohledu zvolen "závěrečný kurs peníze", má to svůj důvod v té okolnosti, že tento kursovní záznam nejpřiléhavěji vystihuje bursovní hodnocení cenného papíru.

Při zjišťování vyměřovací základny zásadně se přihlédne ke čtyřem kursům, jež vykáže bursovní list posledního dne každého kalendářního čtvrtletí (tj. zpravidla 31. března, 30. června, 30. září a 31. prosince) předešlého roku, což má význam pro rovnoměrné zhodnocení papírů. Při papírech nemajících stálého trhu vyskytnou se ovšem odchylky od této zásady, takže přijdou v úvahu kursy některých dřívějších kvartálních dnů, nebo kursy pouze některých kvartálů; poněvadž však kursy docílené v posledním pololetí nejpřípadněji vystihují finanční situaci, v níž se v době výměry příspěvku vydatel papíru nachází, stanoví § 4, odst. 2., že základna vyměřovací, vyšetřená průměrem kursů, musí se nutně opírati o kurs, jehož papír docílil v posledním pololetí, a tento - byť jediný - kurs může též rozhodnouti o výměře příspěvku.

Zákon musí ovšem počítati též s případy, kdy není dán podklad pro stanovení vyměřovací základny výpočtem kursového průměru. V takových případech záleží především na vydateli papíru, aby se o výši vyměřovací základny dohodnul s bursovní správou; kdyby pak k takové dohodě nedošlo, přiznává se bursovní správě právo jednostranně stanoviti vyměřovací základnu na základě zjištěných okolností", jimiž na př. bude vnitřní bilanční hodnota akcie, její ceny v mimobursovním obchodě docílené, při arbitrážních papírech pak jejich zahraniční bursovní hodnocení atp.

Též při papírech nově na bursu zaváděných platí podobné zásady; arciť nutnost umožniti včasný předpis příspěvku za běžný rok vyžádala si té přirozené odchylky, že pro stanovení vyměřovacího základu jest směrodatným první bursovní zhodnocení papíru (§ 4, odst. 2.).

§§ 5 a 6 obsahově se kryjí s ustanoveními těchže paragrafů starého zákona. Podotknouti sluší toliko, že "zakročením bursovní komory o zrušení záznamu" sluší vyrozumívati podání návrhu ministru financí, aby papír, jehož se týče, vyloučil z bursovního obchodu a nařídil jeho škrtnutí v úředním kursovním listu (§ 9 zák. ze dne 1. dubna 1875, č. 67 ř. z.).

Počátek působnosti nového zákona (§ 7) byl volen tak, aby po zániku platnosti starého zákona č. 2 ř. z. z r. 1902 nenastala časová mezera.

 

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla přikázána v obou sněmovnách výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy v době pokud možno nejkratší, hledíc k tomu, že jde o zákon terminovaný.

V Praze, dne 8. října 1926.

Předseda vlády:

Černý, v. r.

	Ministr financí:
	Dr. Engliš, v. r.