Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 2 zákona č. 143/1923 Sb. z. a n. zní takto:

Dílčí dlužní úpisy všeužitečných elektrických podniků (§ 1), vydané v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1930, jsou osvobozeny od poplatků, které z těchto dílčích dlužních úpisů mají býti placeny přímo před jich vydáním.

Čl. II.

§ 3 zákona č. 143/1923 Sb. z. a n. zní takto:

Listiny vydané k zápisu a výmazu závazků za kauci k pojištění dílčích dlužních úpisů vydaných všeužitečnými elektrickými podniky (§ 1) v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1930 a knihovní zápisy vykonané z té příčiny jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

Čl. III.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927. Jeho provedení se ukládá ministrům veřejných prací, financí, spravedlnosti a zemědělství.

Zákonem ze dne 3. července 1923, č. 143 Sb. z. a n. o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace poskytnuta byla elektrickým podnikům prohlášeným nebo přeměněným na všeužitečné podle §§ 4 a 28 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. a §§ 1 a 2 zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n. finanční výhoda záležející v osvobození dílčích dlužních úpisů vydaných těmito podniky od poplatků, které z těchto dílčích dlužních úpisů mají býti placeny přímo před jejich vydáním.

Zároveň bylo přiznáno osvobození od kolků a poplatků listinám vydaným k zápisu a výmazu závazků za kauci k zajištění těchto dílčích dlužních úpisů, jakož i knihovním zápisům z té příčiny vykonaným.

Účelem těchto zákonných ustanovení bylo, aby všeužitečným elektrickým podnikům bylo zlevněno opatřování finančních prostředků pomocí dílčích dlužních úpisů a aby bylo docíleno příznivějších podmínek pro jejich nabídku.

Poněvadž v době, kdy citovaný zákon byl vydán, se předpokládalo, že elektrické podniky všeužitečné budou moci aspoň z největší části přikročiti k těmto emisím nejpozději do konce roku 1926, bylo poskytnutí zmíněných finančních výhod omezeno na dílčí dlužní úpisy vydané v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1926.

Až dosud prohlášeno bylo za všeužitečné celkem 21 elektrických podniků, náležejících obchodním společnostem (společnostem akciovým a společnostem s ručením obmezeným) resp. výdělkovým a hospodářským družstvům.

Z nich mohlo přikročiti k vydání dílčích dlužních úpisů a tudíž použíti shora uvedených výhod pouze 9 společností a to ještě jen z části, takže veliká většina všeužitečných elektrických podniků výhod ustanoveními §§ 2 a 3 zákona shora citovaného jim poskytnutých nebyla vůbec účastná.

Poněvadž důvody, které vedly zákonodárce k poskytnutí těchto finančních výhod v nezmenšené míře dosud trvají, je plně odůvodněno, aby platnost zmíněných zákonných ustanovení byla prodloužena a to na dobu do konce roku 1930, v níž lze očekávati, že elektrické podniky všeužitečné budou aspoň z největší části moci dobudovati svá provozní zařízení sloužící soustavné elektrisaci a v níž tudíž budou nuceny k úhradě investičních nákladů přikročiti k emisím dílčích dlužních úpisů.

Úbytek státních příjmů, který navrhovaným prodloužením poplatkových úlev vznikne, nebude nikterak značný.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší, ježto finanční výhody poskytnuté všeužitečným elektrickým podnikům ustanoveními §§ 2 a 3 zákona č. 143, 1923 Sb. z. a n. končí dnem 31. prosince 1926.

V Praze, dne 8. října 1926.

Předseda vlády:

Černý, v. r.