V roce 1919 bylo vydáno ve Sb. z. a n. č. 15 nařízení vlády republiky Československé, jímž se stanovila nejkratší lhůta pro výpověď ze služebních poměrů dobou šesti týdnů a pro zaměstnance, jsoucí ve služebním poměru 2 roky, dobou 2 měsíců. Nařízení vlády ze dne 28. února 1919 č. 108 Sb. z. a n. byla stanovena pro zaměstnance, kteří byli již 10 roků ve služebním poměru, výpovědní lhůta dobou tří měsíců.

Tato nařízení byla vydána v době hospodářské převratové nejistoty a měla za účel chrániti aspoň částečně zaměstnance, podléhající zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. před náhlými krátkodobými výpověďmi, neboť bylo všeobecně uznáváno, že výpovědní lhůta, stanovená zákonem o obchodních pomocnících, je nedostatečná. Později v důsledku stále vzrůstající krise hospodářské a z ní vyplývající velké nezaměstnanosti bylo nutno nařízení o prodloužené výpovědi služebních poměrů zaměstnanců prodlužovati, což se dělo až do 10. května 1923.

Před skončením platnosti posledního nařízení ze dne 22. prosince 1922 č. 381 Sb. z. a n. intervenovala u některých členů vlády deputace zaměstnaneckých organisací o další prodloužení nařízení. To se sice nestalo, ale tehdejšími pány ministry spravedlnosti dr. Dolanským a obchodu ing. Novákem bylo delegaci závazně slíbeno, že do konce roku 1923 bude projednán a uskutečněn nový zákon o soukromých zaměstnancích, v němž budou výpovědní lhůty vhodněji pro zaměstnance upraveny než dosud. Tento slib však přes neustálé dožadování se odborových organisací splněn nebyl. Je prokázáno, že nynější hospodářská krise je ještě horší, než jaká byla v době platnosti nařízení o ochraně služebních poměrů. Jestliže s ohledem na tehdejší kritické poměry uznávala vláda a koaliční strany nutnost chrániti zaměstnance před náhlými krátkodobými výpověďmi a tím mírniti vzrůst nezaměstnaných, jeví se toho potřeba i dnes ve stejné míře. Téměř všude dnes platí výpověď jednoměsíční. Za dnešních poměrů jen několik šťastných jednotlivců nalezne během této výpovědní lhůty nové zaměstnání, ostatní jdou vstříc určité i několikaměsíční nezaměstnanosti. Kdyby byly výpovědní lhůty prodlouženy, byl by osud vypovězených snesitelnější a určité jich procento bylo by uchráněno! od nezaměstnanosti, neboť by přecházeli hned do nového zaměstnání.

Upozorňujeme, že v celé řadě států byly od roku 1918 provedeny reformy zákona o soukromých zaměstnancích a upraveny výpovědní lhůty; v Rakousku na příklad zákonem č. 292 z r. 1921 až na dobu 5 měsíců, v Belgii zákonem z r. 1922 až na dobu 6 měsíců.

Podepsaní proto žádají:

Budiž vydáno ihned s okamžitou platností nařízení vlády, kterým -se obnovuje nařízení vlády č. 108 z r. 1919.

V § 2 tohoto nařízení buďtež provedeny tyto změny:

a) v odstavci prvém, jehož znění není určité, budiž uvedena přímo výpověď šestinedělní, kvartální;

b) v odstavci druhém budiž stanoveno, že výpověď po 5ti letém služebním poměru činí 2 měsíce, po 10ti letém 3 měsíce.

Platnost nařízení vlády, které bude vydáno, budiž stanovena do dne účinnosti nového zákona o soukromých zaměstnancích.

V Praze dne 14. října 1926.