Zákonem č. 221 z r. 1924 o sociálním pojištění zůstala nedotčena samostatnost nemocenských pokladen, pojišťujících soukromé úřednictvo a pokladen gremiálních, pokud vyhovují určitým podmínkám. Tím byl dán předpoklad pro splnění požadavku soukromého úřednictva, aby jeho nemocenské pojištění bylo vybudováno na samostatném zákoně. Důvody, které úřednictvo pro tento svůj požadavek vzneslo, byly uznány za oprávněné a také vláda provedení zákona o nemocenském pojištění několikráte ohlásila ve svém pracovním programu.

Zákon o nemocenském pojištění úřednickém měl byt uskutečněn do 1. července 1926, tj. do dne počátku působnosti zákona č. 221 ex 1924. To se nestalo, proto musel býti v měsíci červnu uskutečněn zvláštní provisorní zákon č. 117/1926, jímž se zachovávají pro pensijní pojištěnce a pro členy báňských bratrských pokladen některá ustanovení zákona č. 33 z r. 1888 o nemocenském pojištění, neboť jinak by se musely nemocenské pokladny úřednické a gremiální říditi i pokud jde o vyměřování příspěvků a dávek zákonem č. 221 z r. 1924 o všeobecném sociálním pojištění. Tím by však bylo úřednictvo materielně poškozeno.

Je jisto, že tento provisorní stav nemůže trvati dlouho, neboť se tím udržuje jen právní nejistota ve věci nemocenského pojištění úřednictva a vyvolává zbytečně roztrpčenost všech pojištěnců těchto nemocenských pojišťoven. Proto žádáme,

aby vláda zařídila potřebné kroky, aby zákon o nemocenském pojištění soukromých úředníků a zřízenců byl co nejdříve předložen zákonodárným sborům k projednání.

V Praze dne 14. října 1926.