Ministerstvo veřejných prací výnosem ze dine 21. července 1926 čís. 356.143-11025-VII.-E-26 zastavilo výplatu jednotlivého drahotního přídavku provisionistům státních dolů a hutí a jejich pozůstalým, jakož i výplatu drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí příjemcům mimořádného příspěvku na výživu (almužen). Toto neodůvodněné rozhodnutí postihlo asi 15.000 provisionistů, vdov, sirotků a pozůstalých po hornících, zvláště proto, že se stalo v době stoupající drahoty.

Opatření toto vyvolalo v celé veřejností právem pobouření, ježto je neodůvodněné a sociálně nespravedlivé. V době, kdy se zvýšily požitky veřejných zaměstnanců, přidalo se na platech kněžím, stát odebral drahotní přídavky a příspěvky z milosti lidem, kteří jsou chudí, staří, většinou neduživí a sotva s dřívějšími příjmy obhájili nejnudnější výživu.

Důvody, které uvádí ministerstvo veřejných prací pro zrušení jednotného drahotního přídavku a nouzových výpomocí, jsou snad se stanoviska fiskálního možný, ale se stanoviska sociálního a lidského odsouzení hodný.

Podepsaní proto navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vládě Československé republiky se ukládá, aby výnos ministerstva veřejných prací ze dne 21. července 1926 číslo 356.143-11025-VII.-E-26 zrušila a jednotný drahotní přídavek hornickým provisionistům státních dolů a hutí pozůstalým po hornících, jakož i výplatu drahotních přídavků mimořádných a nouzových výpomocí příjemcům mimořádného příspěvku na výživu (almužen) vyplácela z prostředků státních nadále na účet pensijního etátu ministerstva financí v té výši, jak se dělo až do 31. července 1936. Sražené obnosy za měsíc srpen, září a říjen 1926 buďtež vypláceny se zpětnou platností.

V Praze dne 14. října 1926.