Kancelářští pomocníci a oficianti domáhali se po několik let spravedlivější úpravy existenčních poměrů a tím náležitého zhodnoceni své práce. Zákon z r. 1919, č. 89 Sb. z. a n. byl jistým pokrokem ale nešťastnou stylisací § 1 bylo způsobeno, že jen část oficiantů dostala se do hodnostních tříd. Všichni ostatní, kteří v den vydání zákona neměli 7 roků služby oficiantské, i kdyby jim byl scházel jen jeden den, zůstali dále v dřívějším znehodnoceném poměru.

Tento stav byl neudržitelným a uznávali to i různí činitelé političtí, proto vším právem očekávali kancelářští pomocnicí a oficianti, že otázka oficiantská bude jednou pro vždy vyřízena novým platovým zákonem. Je nutno konstatovati, že se tak stalo jenom částečně. Dle § 7 platového zákona č. 1036 budou služební třídy III. až IV. doplňovány kancelářskými oficianty. Ti, kteří po celkové služební době 10 let pro nedostatek systemisovaných míst do služebních tříd nebudou jmenováni, jsou postaveni - co do služebního poměru, nikoliv ale platově, po 10 leté službě strávené ve vlastnosti oficianta na roven kancelářskému úřednictvu do služebních tříd zařazenému a mají titul pomocných kancelářských úředníků. Zlepšení proti dřívějšímu stavu nastalo tedy v tom, že aspoň část oficiantů dostane se během doby do stavu pragmatikálních úředníků. Jinak jsou poměry služební a platové kancelářským pomocníkům a oficiantům upraveny nařízením vlády ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb. z. a n. Toto nařízení však z daleka nevyhovuje tužbám těchto zaměstnanců, neboť i nadále zůstává jejich výkon krajně znehodnocen.

Kancelářští oficianti vykonávají tutéž službu, jakou vykonávají kancelářští úředničí IV. a III. služební třídy a v jednotlivých případech i vyšších. Mají po většině také předvzdělání jaké se pro III. nebo aspoň IV. služební třídu předpisuje. Nemůže tedy bytí sporu o tom, že jsou důležitou pracovní součástkou ve státní administrativě.

Hodnota jejich výkonu je však tendenčně zatlačována daleko za kategorie kancelářských úředníků, což se jeví až markantně ve výměře platové. Základní platy oficiantů a vrchních oficiantů, stanovené nař. vlády č. 113 z r. 1920 jsou pro první léta služební tytéž jako u zřízenců. Rozpětí platové ku konci služebních let činí pouze částku Kč 2.256 ročně, oproti podúředníkům částku pouze Kč 900.- ročně. Činovné a výchovné je u oficiantů a vrchních oficiantů stanoveno stejnou částkou jako u zřízenců. U kancelářských pomocníků je poměr ještě horší, neboť jejích počáteční služné činí Kč 5880,- ročně, - u zřízenců Kč 6.300.-. Konečné služné Kč 9.660.-, u zřízenců Kč 11.700.- ročně. To nikdy nebývalo. Zejména před válkou bylo vždy udržováno určité platové rozpětí ve prospěch oficiantů a pomocníků oproti nižším kategoriím. Teprve nařízením vlády č. 113 z r. 1926 byl výkon jejích znehodnocen na nejnižší stupeň a byli platově zařazeni jako docela nekvalifikované kategorie. Nelze se pak diviti, že tato očividná nespravedlnost vyvolává hluboké roztrpčení a zklamání, neboť nečekali, že po tolika slibech budou tak odbyti.

Nařízení vlády ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb. z. a n. obsahuje celou řadu dalších příkoří, která taktéž zhoršují poměry kancelářských oficiantů a pomocníků oproti zaměstnancům jiným, Vzhledem k tomu je zřejmo, že tato evidentní nespravedlnost nemůže zůstati trvalou a že je nutno, aby citované nařízení vlády bylo co nejdříve změněno.

§ 7.

Jako jednou z podmínek pro ustanovení pomocnou kancelářskou silou budiž stanoveno vyšší předvzdělání, než jaké poskytuje obecná škola.

Důvody: Dle dosavadní praxe je jisto, že pro příště nebude přijat pro kanc. službu nikdo, kdo nemá vzdělání aspoň z občanské školy. Takových uchazečů bude vždy dosti. Výkon služební kancelářského oficianta je v celku rovnocenný s výkonem úředníků IV. a III. služební třídy pro něž je předepsaná občanská po případě nižší střední škola. Stanovení obecné školy jako podmínky pro přijetí bude míti ten nepříznivý účinek pro zaměstnance, že se sice budou přijímati uchazeči po většině se školou měšťanskou, ale na jejich volání po úpravě poměrů se bude odpovídati, že jejich služba je méněcenná, neboť pro ni stačí průprava z obecné školy.

§ 8.

Odstavec 2. budiž změněn takto: Nastanou-li u zaměstnance již ustanoveného okolností uvedené pod číslem 5 předchozího odstavce, budiž neprodleně nařízeno, čeho by snad bylo třeba v zájmu služby.

Důvody: Dosavadní stylisace připouští možnost výpovědí zaměstnankyně, která se provdá nebo i v případě těhotenství. To však jistě neodpovídá sociálnímu cítění a odporuje to i právnímu citu. Opět se oficiantkám a pomocnicím měří daleko hůře, než jiným pragmatikálním zaměstnankyním, zejména pro případy těhotenství a mateřství stačí úplně opatření určená v §u 40.

§ 19.

V odst. 1., druhá část druhé věty budiž opravena takto: vyžaduje-li toho zájem služby, jsou povinni k příkazu svých představených konati službu mimo úřední hodiny nebo také jiné úřední práce než jím jsou obvykle přikázány, vyjímajíc úkony zřízenecké, Služba mimo úřední hodiny bude považována za práci přes čas ve smyslu zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a nař. a budiž zvláště placena.

Důvody: Zákonem č. 91 z r. 1918 byla stanovena 8 hodinová doba pracovní a byli stanoveny trestní důsledky z důvodů nedodržování, Státní orgány mají povinnost dohlížeti na dodržování tohoto zákona. Zákon dále nařizuje zvláštní honorováni případné práce přes čas.

Pokud se ve státních úřadech a ústavech jevila potřeba naříditi práce přes stanovené úřední hodiny, byla tato práce zvláště placena. Zejména se tak dělo u zaměstnanců smluvních, nebo v jiném nepragmatikálním poměru. Kancelářští oficianti a pomocníci nemají taktéž žádné výhody zaměstnanců pragmatikálních a i jejich platy jsou vyměřeny až na skutečné existenční minimum. Je proto nepochopitelné, ukládá-li se jím za všechny nevýhody a nedostatečné platy povinnost pracovati přes čas, bez jakékoliv náhrady. Odporuje to i tendencím zákona o 8 hod. pracovní době.

V odstavci 8. téhož §u se ustanovuje, že zaměstnanec v dočasné výslužbě jest v případě nabytí pracovní schopnosti povinen nastoupiti k úřednímu vyzvání službu; neuposlechne-li, ztrácí on i jeho rodinní příslušníci nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky. Ustanovení toto je taktéž neudržitelné, protože nespravedlivé. Služební poměr kancelářského oficianta do 10 služebních let, nehledě k létům pomocnickým, je povahy soukromoprávní a tedy snadno rozvazatelný. Zaměstnanec, který znovu nabude pracovní schopnosti, nemůže čekati až jej úřad znovu povolá do služby. Nebude-li povolán hned, musí z důvodů existenčních přijmouti zaměstnání jiné, po případě se může osamostatniti. Z toho by se pak musel vrátiti do dřívější služby i kdyby to bylo pro něho nevýhodnější, jinak ztrácí všechny pensijní nároky.

Žádáme, aby ustanovení odstavce 8. bylo pozměněno v ten smysl, že pensijní příspěvky zaplacené zaměstnancem dle §u 57 převedou se v plné výši na nového nositele pojištění a není-li ho, budou zaměstnanci vráceny ve výši 75%. Toto řešení by bylo takové, jaké předpisují příslušné pensijní zákony v každém jiném soukromoprávním služebním poměru.

§ 23.

Stanovením výslužného byla na pomocnících a oficiantech učiněna největší křivda, Důvody uvádíme v úvodu.

Vzhledem k tomu žádáme, aby byla provedena oprava v tomto smyslu:

Počáteční služné stanoví se v I. a II. platové stupnici částkou Kč 8.200 ročně, v III. platové stupnici částkou Kč 7.200 ročně.

Toto služné zvyšuje se postupem do vyšších stupňů v I. platové stupnici vždy o částku ročních Kč 1500, v II. plat. stupnici o částku Kč 1.200 ročně a ve III. platové stupnici o částku Kč 850.- ročně, nejvýše však devětkrát.

Vzhledem k hodnotě výkonu by bylo opravené služné aspoň přibližně spravedlivé. Bylo by vyšší než u podúředníků, ale nižší než u úředníků IV. služební třídy. Úředník IV. služební třídy i když nebude povýšen do VI. platové stupnice, může dosáhnouti služného Kč 22.500, bez činovného a jiných přídavků. Vrchní oficiant by docílil dle našeho návrhu Kč 21.700 ročně, oficiant Kč 19.000 ročně, pomocník Kč 15.850 ročně. Přihlížíme-li k výpomocnému výkonu oficiantů s kancelářskými úředníky, je náš požadavek skutečně minimální.

§ 24 a § 25.

Za stejných důvodů žádáme tuto výši činovného:

Dále výchovné budiž stanoveno takto:

Při jednom nezaopatřeném dítěti (§ 26) Kč 1.500, při více nezaopatřených dětech Kč 2.500 ročně.

§ 31.

Žádáme, aby odstavec 4. byl opraven takto:

Při úmrtí, nebo jakémkoliv jiném rozvázání služebního poměru se zastaví plat pomocníku nebo oficiantů posledním dnem měsíce, v němž úmrtí nastalo, nebo posledním dnem měsíce, ve kterém z tohoto poměru skutečně vystoupil, nebo kterým byl služební poměr rozvázán.

Dle nynějšího znění zastaví se pomocníku plat dnem, kdy služební poměr byl skutečně zrušen. Toto ustanovení je značně příkré, zejména v případech, kdy služební poměr bude zrušen následkem nemoci, úmrtí a pod, Zvýšení finanční pro stát by bylo tak nepatrné, že nepřichází vůbec v úvahu; rozhodují spíše důvody sociální. Neshledáváme důvodu, proč se v této věci činí rozdíl mezi oficiantem a pomocníkem.

§ 32.

Kdyby bylo našemu předchozímu požadavku vyhověno, bylo by nutno vypustiti druhou část první věty v odst. 1.

§ 64.

Nejnižší výměra výslužného pro kancelářské pomocníky a jich vdovy (§ 73) budiž stanovena stejnou výší, jako je stanovena pro zřízence v §u 155 zák. č. 103 z r. 1926.

Požadavek tento je dostatečně odůvodnitelný tím, že kancelářského oficianta je nutno hodnotiti aspoň tak, jako zřízence.

V odst. 2, zvyšovací částky buďtež pro pomocníky stanoveny na částku Kč 1.000 ročně jako u zřízenců a pro oficianty na částku Kč 1200 ročně jako u úředníků.

§ 88.

Odstavec 1. budiž změněn takto:

Kancelářští oficianti (vrchní kancel. oficianti), kteří nebylí podle §u 7, odst. 7, platového zákona ustanoveni kancelářskými úředníky, stávají se po uspokojivé desetileté započitatelné služební době včetně služby pomocnické, pomocnými kancelářskými úředníky ve veřejnoprávním poměru.

§ 92.

Budiž opraven takto:

Kancelářští pomocníci obdrží služné III. platové stupnice, oficianti II. a vrchní oficianti I. platové stupnice.

§ 5.

Odstavec 1. budiž změněn takto:

Zaměstnanci mohou býti ustanoveni pouze na systemisovaná služební místa s výjimkou kancelářských pomocníků III. platového stupně, kteří po tříleté služební době stávají se kancelářskými oficianty a přestupují automaticky do II. plat. stupnice.

Před platností nařízení vlády č. 113 Sb. z. a n. byl každý pomocník po tříleté uspokojivé službě jmenován oficiantem. Nynější nařízení vlády lhůtu pro toto jmenování neurčuje. To je příliš příkré zhoršení dřívějšího stavu a mohlo by míti za následek - dle toho, jak budou systemisovaná místa - že jen část pomocníků dostala by se do II. stupnice. A i z těch mnozí by se pak nedočkali výhody stanovené v §u 88.

V Praze dne 14. října 1926.