Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926.
II. volební období.	3. zasedání.

Tisk 249 - 249/6.

Původní znění.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů dr. Hellera, Jarolima a soudruhů

stran zákazu schůzí (tisk čís. 71/9).

Dle § 6 zákona o právu shromažďovacím lze pořádání veřejného shromáždění zakázati, jestliže konání jeho jest nebezpečno veřejné bezpečnosti nebo veřejnému blahu.

Posouditi, jsou-li tu v konkrétním případě okolnosti, nasvědčující tomu, že veřejné blaho je ohroženo, je věcí politického úřadu I. instance. Proti zamítavému rozhodnutí má strana právo odvolání.

Ve všech v interpelací uvedených případech použily strany práva odvolacího k II. instanci, která však rozhodnutí I. stolice potvrdila, uznavši tak, že veřejné blaho bylo ohroženo. Dalších opravných prostředků strany nepoužily a vzdaly se tím samy práva, aby rozhodnutí podřízených instancí bylo přezkoumáno ministerstvem vnitra.

Postup politických úřadů byl vzhledem k tomu, co uvedeno, správným a nemám důvodu volati je k zodpovědnosti.

Dodatek připojený politickým úřadem v Bílině k odůvodnění zákazu byl zbytečný a nemístný; bylo proto učiněno opatření, aby politické úřady při vyřizování podobných záležitostí obmezily se výhradně na otázku právní.

V Praze, dne 28. srpna 1926.

	Černý v. r.,
	ministr vnitra.

 

Překlad.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation der Senatoren Dr. Heller, Jarolim und Genossen

wegen des Verbotes der Versammlungen (Druck Nr. 71/9).

Gemäß § 6 des Gesetzes über das Versammlungsrecht kann die Veranstaltung einer öffentlichen Versammlung untersagt werden, wenn deren Abhaltung der öffentlichen Sicherheit oder dem öffentlichen Wohl gefährlich ist.

Sache der politischen Behörde I, Instanz ist es, zu beurteilen, ob im konkreten Falle Umstände vorliegen, welche auf eine Gefährdung des öffentlichen Wohles hinweisen. Gegen eine abfeilsche Entscheidung steht der Partei das Berufungsrecht zu.

In allen in der Interpellation angeführten Fällen haben die Parteien vom Berufungsrechte an die II. Instanz Gebrauch gemacht, welche jedoch die Entscheidung der I. Instanz bestätigte, indem sie auf diese Art erkannte, daß das öffentliche Wohl gefährdet war.

Weitere Rechtsmittel haben die Parteien nicht in Anwendung gebracht und sich dadurch selbst des Rechtes begeben, die Entscheidung der untergeordneten Instanzen durch das Ministerium des Innern überprüfen zu lassen.

Der Vorgang der politischen Behörden war mit Rücksicht auf das Angeführte richtig, und ich finde keine Veranlassung, dieselben zur Verantwortung zu ziehen.

Der von der politischen Behörde in Bild zur Begründung des Verbotes beigefügten Zusatz war überflüssig und unangebrachtes wurde daher die Verfügung getroffen, daß sich die politischen Behörden bei der Erledigung derartiger Angelegenheiten ausschliesslich auf die Rechtsfrage beschränken.

Prag, am 28. August 1926.

	Černý m. p.,
	Minister des Innern.

 

Tisk 249/1.

Původní znění.

Odpověď

vlády

na interpelaci senátorů Löwa, dr. Hellera a soudruhů

stran ubytování vojska v Karlových Varech (tisk čís. 99/5).

Ministerstvo národní obrany rozhodlo se z důvodů čistě vojenských umístiti v oblasti karlovarské vojenskou posádku. Proto požádalo postupujíc přesně podle ubytovacího zákona č. 93 ř. z. z r. 1879, resp. č. 100 ř. z. z r. 1895, okresní správu politickou v Karlových Varech o potřebné ubikace; nepožadovalo však opatření potřebných ubikací do 24 hodin.

Vojenská správa nehodlá posádku umístiti v Karlových Varech samých, nýbrž v některé z okolních obcí; toho času vyjednává o získáni vhodného objektu ve Staré Roli, obci to vzdálené 4 km od Karlových Varů.

Za tohoto stavu věcí nelze mluviti o poškozování zajmu lázeňského místa nebo dokonce o poškozování zájmů veřejných; naopak místní obchodníci a živnostníci budou míti z umístění posádky značný zisk.

V Praze, dne 23, srpna 1926.

	Černý v. r.,
	předseda vlády.

 

Překlad.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Senatoren Löw, Dr. Heller und Genossen

betreffend die militärische Einquartierung in Karlsbad (Druck Nr. 99/5).

Das Ministerium für nationale Verteidigung hat sich aus rein militärischen Gründen für die Unterbringung einer Garnison in der karlsbader Gegend entschlossen. Aus diesem Grunde hat dasselbe in genauer Befolgung der Bestimmungen des Einquartierungsgesetzes Nr. 93 R. G. Bl. v. J. 1879, bzw. Nr. 100 R. G. Bl. v. J. 1895 die politische Bezirksverwaltung in Karlsbad um Beschaffung der erforderlichen Ubikationen ersucht; es hat jedoch nicht die Beschaffung der erforderlichen Ubikationen binnen 24 Stunden gefordert.

Die Heeresverwaltung beabsichtigt jedoch nicht, die Garnison in Karlsbad selbst, sondern in einer der umliegenden Gemeinden zu unterbringen; dermaßen wird um die Erwerbung eines geeigneten Objektes in Altrohlau, einer von Karlsbad 4 km entfernt liegenden Gemeinde, verhandelt.

Bei dieser Sachlage kann von einer Schädigung der Interessen des Kurortes oder sogar von einer Schädigung öffentlicher Interessen keine Rede sein; die einheimischen Geschäftsleute und Gewerbetreibenden werden im Gegenteil von der Unterbringung einer Garnison bedeutenden Gewinn haben.

Prag, am 23. August 1296.

	Černý m. p.,
	Vorsitzender der Regierung.

 

Tisk 249/2.

Původní znění.

Odpověď

vlády

na interpelací senátora Reyzla a soudruhů

stran soustavného ztěžováni dovozu potravin (tisk čís. 84/6).

Ad 1. Všeobecný zákaz dovozu dobytka z Polska byl vydán dočasně z důvodů veterinárních a to na základě § 5 zákona o nákazách zvířecích ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. z., aby se čelilo zavlečení nakažlivých nemocí do našeho státu.

I tento zákaz dovozu paznehtnatého dobytka z Polska bude odvolán, jakmile vstoupí v platnost obchodní smlouva, jejíž integrující součástí je dojednaná již veterinární konvence. Dovoz dobytka z Polska bude se pak díti dle ustanovení této obchodní smlouvy. I v mezidobí byl již opět povolen určitý kontingent dovozu vepřového dobytka z Polska, takže nepříznivé účinky zákazu pro spotřebitele byly podstatně seslabeny.

Osvědčení o původu při obilí a mouce jest významu formálního, dokud příslušná cla se vybírají dle platných předpisů bez ohledu na původ zboží. Osvědčení neztěžuje nijak dovoz, nezatěžuje konsum. Osvědčení původu nabude významu v případě, že z výhod poskytnutých smluvním státům by byly vyloučeny některé státy, jež buď nemají obchodní smlouvy s Československem nebo nakládají se zbožím československého původu méně příznivě nežli se zbožím jiného původu.

Všechny cizí státy, které poskytují při dovozu smluvní výhody, požadují též osvědčení původu, jímž se podává důkaz, že zboží jest původu ze státu smluvního. Tak na příklad při vývozu československého zboží do Francie, Španělska, Portugalska, Polska, Řecka atd. jest povinen československý vývozce přiložiti osvědčení o československém původu, chce-li, aby výrobek byl proclen za nižší (smluvní) celní sazbu. V Polsku, kde jest dosud v platnosti povolovací režim, jest požadováno osvědčení původu i tam, kde není smluvních sazeb jen z toho důvodu, že Polsko z některých států dovozu vůbec nepovoluje.

Osvědčením původu při obilí a mouce hodlají se, jak naznačuje článek II. zákona ze dne 22. června 1926, čís. 109, zajistiti smluvním státům výhody snížených celních sazeb. Vláda jest ochotna výhody takové rozšířiti na všechny státy, které našemu vývozu nečiní potíží a jsou ochotny obchodní smlouvy s námi uzavříti. Vláda učinila již nařizovací cestou opatření k tomu potřebné. Jakmile pak budou smlouvy ty definitivně uzavřeny, pozbude též osvědčení původu svého významu a bude možno se ho zříci.

Ad 2. Vláda nechystá obchodně-politických opatření, ku kterým by neměla zákonného zmocnění. Požadovati osvědčení původu vyhrazeno jest v obchodních smlouvách. Kdežto cizí státy namnoze požadují osvědčení zásadně, bylo zde zavedeno u několika položek celního sazebníku.

Oprávnění požadovati osvědčení jest mezinárodně uznáno též poznovu konvencí o zjednodušení celních formalit podepsanou v Ženevě dne 3. listopadu 1923, k níž přistoupila též Československá republika a kterou již ratifikovaly: Austrálie, Rakousko, Belgie, Britská říše, Dánsko, Egypt, Německo, Holandsko, Indie, Itálie, Nový Zéland, Siam, Jižní Afrika, Rumunsko, Maďarsko.

Ad 3. Zavádění nových cel děje se ve formě zákona, změny v celních sazbách pak buď smluvně (v obchodních smlouvách) neb autonomně pokud jsou dány zákonné předpoklady, zejména dle zmocnění poskytnutého vládě zákonem z 12. srpna 1921, čís. 349 Sb. z. a n.

V Praze, dne 26. září 1926.

	Černý v. r.,
	předseda vlády.

 

Překlad.

Antwort

der Regierung auf die Interpellation des Senators Reyzl und Genossen

wegen der systematischen Erschwerung der Lebensmitteleinfuhr (Druck Nr. 84/6).

Ad 1. Das allgemeine Verbot der Vieheinfuhr aus Polen wurde nur vorübergehend aus Veterinären Gründen und zwar auf Grund des § 5 des Gesetzes vom 6. August 1909, Nr. 177 R. G. Bl., betreffend die Viehseuchen, erlassen, um dem Einschleppung ansteckender Krankheiten in unseren Staat vorzubeugen.

Auch dieses Verbot der Einfuhr von Klauenvich aus Polen wird widerrufen werden, sobald der Handelsvertrag, dessen integrierenden Bestandteil die bereits zum Abschlüsse gebrachte Veterinärkonvention bildet, in Wirksamkeit treten wird. Die Vieheinfuhr aus Polen wird sodann nach den Bestimmungen dieses Handelsvertrages erfolgen. Auch in der Zwischenzeit wurde bereits mehrmals ein bestimmtes Einfuhrkontingent von Borstenvieh aus Polen bewilligt, sodass die ungünstige Auswirkung des Verbotes für die Konsumenten wesentlich abgeschwächt wurde.

Das Ursprungszeugnis bei Getreide und Mehl hat formale Bedeutung, sofern der betreffende Zoll nach den geltenden Vorschriften ohne Rücksicht auf den Ursprung der Ware eingebogen wird, Das Ursprungszeugnis erschwert keineswegs die Einfuhr, belastet nicht den Konsum. Das Ursprungszeugnis gewinnt in dem Falle an Bedeutung, wenn von den Vertragschließenden Staaten gewahrten Begünstigungen einige Staaten ausgeschlossen wären, welche entweder keine Handelsverträge mit der Čechoslovakei abgeschlossen haben oder welche mit Waren čechoslovakischen Ursprungs weniger günstig verfahren als mit Waren anderen Ursprungs.

Alle fremden Staaten, welche bei der Einfuhr vertragsmäßige Begünstigungen gewähren, verlangen auch das Ursprungszeugnis, mit welchem der Beweis erbracht wird, daß die Ware aus einem Vertragschließenden Staate stammt. So ist z. B. bei der Ausfuhr čechoslovakischer Waren nach Frankreich, Spanien, Portugal, Polen, Griechenland u. s. w. der čechoslovakische Exporteur verpflichtet, eine Bescheinigung über den čechoslovakischen Ursprung beizulegen, wenn er die Verzollung des Erzeugnisses für den niedrigeren (vertragsmäßigen) Zollsatz verlangt. In Polen, wo bisher das Bewilligungsregime gilt, wird das Ursprungszeugnis auch dort, wo keine vertragsmässigen Sätze bestehen, nur aus dem Grunde verlangt, weil Polen die Einfuhr aus einigen Staaten überhaupt nicht gestattet.

Durch die Ursprungszeugnisse bei Getreide und Mehl wird, wie der Artikel II des Gesetzes vom 22. Juni 1926, Nr. 109 S. d. G. u. V. andeutet, beabsichtigt, den Vertragschließenden Staaten die Begünstigungen der ermäßigten Zollsätze zu sichern. Die Regierung ist bereit, derartige Begünstigungen auf alle solche Staaten zu erweitern, welche unserer Ausfuhr keine Schwierigkeiten verursachen und welche bereit sind, mit uns Handelsverträge abzuschließen. Die Regierung hat bereits im Verordnungswege die hierzu erforderliche Verfügung getroffen. Sobald diese Verträge definitiv zum Abschlüsse gelangen, wird auch das Ursprungszeugnis seine Bedeutung verlieren und wird man auf dasselbe verzichten können.

Ad 2. Die Regierung beabsichtigt keinerlei handels- politischen Verfügungen zu treffen, zu welchen sie gesetzlich nicht ermächtigt wäre, Die Forderung der Ursprungszeugnisse ist in den Handelsverträgen vorbehalten. Während die fremden Staaten die Ursprungszeugnisse zumeist grundsätzlich verlangen, wurden dieselben hier bei einigen Zoll- tarif-posten eingeführt.

Die Berechtigung, Ursprungszeugnisse zu Verlangen, wurde auch international neuerlich durch die am 3. November 1923 in Genf unterfertigt Konvention über die Vereinfachung der Zollformalitäten anerkannt, zu welcher auch die Čechoslovakische Republik beigetreten ist, und welche von Australien, Österreich, Belgien, Britannien, Dänemark, Ägypten, Deutschland, Holland, Indien, Italien, Neuseeland, Siam, Südafrika, Rumänien, Ungarn bereits ratifiziert wurde.

Ad 3. Die Einführung neuer Zölle erfolgt in der Form von Gesetzen, Änderungen in den Zollsätzen sodann entweder vertragsmäßig (in Handelsverträgen) oder autonom, insofern die gesetzlichen Voraussetzungen gegeben sind, insbesondere nach der der Regierung mit dem Gesetze vom 12, August 1921, Nr. 349 S. d. G. u. V. erteilten Ermächtigung.

Prag, am 26. September 1926.

	Černý m. p.,
	Vorsitzender der Regierung.

 

Tisk 249/3.

Odpověď

ministrů: financí, sociální péče, spravedlnosti a zemědělství

na interpelací senátora Václava Chlumeckého a soudruhů

v záležitosti poškození chudých členů a vkladatelů v Brezně a okolí filiálkou Pozemkového ústavu bratislavského (tisk čís. 29).

Pozemkový ústav v Bratislavě jest zapsaným společenstvem s ručením obmezeným podle zák. článku XXXVII. z r. 1875.

Přes to, že šlo o ústav mladý, založený teprve v únoru 1923, nebylo s jeho jměním hospodařeno opatrně a hlavně nad síly ústavu provozované dřevařské obchody a lehkomyslně poskytované úvěry přivodily immobilitu ústavu a takové ztráty, že bylo nutno naříditi pro něj příročí podle zákona čís. 240 Sb. z. a n. z r. 1924, aby bylo umožněno provésti dobrovolné narovnání a tichou likvidaci.

Trestní řízení, vedené u bratislavské sedrie k návrhu státního zastupitelství v Bratislavě proti členům správní rady, objeví, na kolik dlužno zkázu ústavu přičísti zločinným manipulacím členů správy; současně se tamže vede trestní řízení proti Rudolfu Pospíšilovi, okresnímu náčelníku v Báňské Štiavnici, který nad to jest pro činy v interpelaci uváděné disciplinárně stíhán disciplinární komisí I. stolice při župním úřadě ve Zvoleni.

Svrchu dotčené příročí postihlo arciť též zbytek finanční podpory, udělené podle zákonů o stavebním ruchu pohořelým v Bacuchu, Horní Lehotě a Pohořelé na znovuzřízení vyhořelých domků a hospodářských příslušenství, který jmenovaný okresní náčelník Pospíšil uložil u brezenské filiálky Pozemkového ústavu; poněvadž nebylo pro příročí naděje, že by tyto peníze mohly býti v brzké době pohořelým vyplaceny, a tito jích nutně potřebovali, vyplatil jim je stát v říjnu 1925 hotově, vyhradiv si jich náhradu od Pozemkového ústavu. Větších obětí na státu žádati nelze, takže, v jaké míře budou uspokojeni členové a vkladatelé ústavu, závisí na výsledku likvidace jmění ústavu a na výší náhrady škody, dobytelné na osobách, které úpadek ústavu zavinily; dlužno se kojiti nadějí, že k uspokojení poškozených přispěje v nemalé míře též podpora poskytnutá ústavu Zvláštním fondem pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů.

Tvrzení interpelace (bod č. 2.), že pan ministr Hodža dopsal centrálnímu řediteli Pozemkového ústavu v Bratislavě Mackovi, že "on všetko napraví, čo sa zhubilo", jest podle provedeného šetření bezpodstatné.

V Praze, dne 9. srpna 1926.

Dr. Engliš v. r.,	Dr. Haussmann v. r.,
ministr financí.	v z. ministra sociální péče.
Dr. Slávik v. r.,	Dr. Haussmann v. r.,
ministr zemědělství.	ministr spravedlnosti.

 

Tisk 249/4.

Původní znění.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci senátorů Fritschera, Böhra a soudruhů

stran zahraničních nadací (tisk čís. 156/10).

Ministerstvo školství a národní osvěty zřídilo stipendium pro státního příslušníka švédského, který by se věnoval vědeckému studiu se speciálním zřetelem k naší republice. Podle podmínek,.za nichž stipendium bylo zřízeno, bylo především zvoliti vědeckého pracovníka z oboru čsl. jazyka a literatury nebo čsl. dějin, avšak nebylo-li by ho, mohl by do Československa býti vyslán mladý badatel, hodlající studovati i jiné obory se vztahem k naší republice. Hlavním účelem stipendia jest podle možnosti poskytnouti příležitost ke studiu stipendistovi, který by v budoucností mohl se státi vysokoškolským profesorem.

Za těchto okolností je jasno, že švédský stipendista, především budoucí historik nebo literární historik, bude studovati na oné vysoké škole nebo vědeckém ústavu, kde všechny příslušné discipliny jsou pěstovány. Dosavadní dva švédští stipendisté studovali slavistiku a slovanské jazyky, zejména češtinu na filosofické fakultě Karlovy university v Praze a rovněž tak stipendista, designovaný švédskou vládou pro nastávající školní rok, hodlá v Praze věnovati se studiu jazyka a literatury české.

Švédská vláda uvítala zřízení stipendijního místa a učinila opatření obdobné, davši čsl. vládě k disposici stipendium ke studiu ve Švédsku.

Je přirozeno, že vypsání tohoto stipendia švédské vlády bylo na prvém místě oznámeno té vysoké škole, na které studují švédští příslušníci požívající stipendia naší vlády, bylo však učiněno opatření, aby příště byl konkurs oznámen všem příslušným vysokým školám.

V Praze, dne 16. září 1926.

	Dr. Krčmář v. r.,
	ministr školství a národní osvěty.

 

Překlad.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation der Senatoren Fritscher, Bohr und Genossen

betreffend Auslandstipendien (Druck Nr. 156/10).

Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur hat ein Stipendium für einen schwedischen Staatsangehörigen errichtet, welcher sich dem wissenschaftlichen Studium mit spezieller Berücksichtigung unserer Republik widmen würde. Nach den Bedingungen, unter welchen das Stipendium errichtet wurde, war vor allem ein wissenschaftlicher Arbeiter auf dem Gebiete der čechoslovakischen Sprache und Literatur oder der čechoslovakischen Geschichte zu wählen, in Ermangelung eines solchen könnte jedoch in die Čechoslovakei ein junger Forscher entsendet werden, welcher auch andere Fächer unter Bedachtsamem auf unsere Republik studieren wollte. Der Hauptzweck des Stipendiums ist der, nach Tunlichkeit die Gelegenheit zum Studium einem solchen Stipendiaten zu bieten, welcher in Zukunft Hochschulprofessor werden könnte.

Unter diesen Umständen ist es klar, daß der schwedische Stipendiat, vor allem ein zukünftiger Historiker oder Literarhistoriker, an jener Hochschule oder an jener wissenschaftlichen Anstalt studieren wird, wo alle einschlägigen Disziplinen gepflegt werden. Die bisherigen zwei schwedischen Stipendiaten studierten die Slavistik und die slawischen Sprachen, insbesondere die böhmische Sprache, an der philosophischen Fakultät der Karlsuniversität in Prag, desgleichen beabsichtigt auch der, von der schwedischen Regierung für das beginnende Schuljahr designierte Stipendiat, sich in Prag dem Studium der böhmischen Sprache und Literatur zu widmen.

Die schwedische Regierung begrüßte die Errichtung der Stipendienstelle und traf eine analoge Maßnahme, indem sie der čechoslovakischen Regierung ein Stipendium zum Zwecke des Studiums in Schweden zur Verfügung stellte.

Es erscheint natürlich, daß die Ausschreibung dieses Stipendiums der schwedischen Regierung an erster Stelle derjenigen Hochschule bekannt gegeben wurde, an welcher die schwedischen Angehörigen, welche das Stipendium unserer Regierung gemessen, studieren, es wurde jedoch die Verfügung getroffen, daß in Hinkunft der Konkurs allen betreffenden Hochschulen bekannt gegeben werde.

Prag, am 16. September 1926.

	Dr. Krčmář m. p.,
	Minister für Schulwesen und Volkskultur.

 

Tisk 249/5.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelaci senátorů F. Časného, J. Filipínského, dr. Z. Witta a soudruhů

v záležitosti prazvláštních poměrů, které vyvolal svým jednáním řídící učitel A. Spáčil v Bušíně, okres Zábřeh (tisk čís. 99).

Podle zprávy zemské školní rady nebylo disciplinární řízení proti řídícímu učiteli Stanislavu Spáčilovi (A. Spáčil v Bušíně nepůsobí) - dosud skončeno a to z těchto důvodů: Jmenovaný řídící učitel podal dne 24. dubna 1925 žalobu pro urážku na cti na členy místní osvětové komise v Bušíně Kesla a Pospíšila. Soud vyžádal si všechny disciplinární spisy Spáčilovy od okresního školního výboru a vrátil mu je teprve po ukončeném soudním řízení u krajského soudu v Olomouci dne 25. ledna 1926.

Okresní školní výbor v Zábřeze přikročil pak ihned k projednání této disciplinární věci. Její vyřízení se však zdrželo tím, že řídící učitel Stanislav Spáčil žádal za odklad řízení, aby si mohl opatřiti potřebné doklady, Potom, byv předvolán na den 6. dubna 1926 k okresnímu školnímu výboru, nedostavil se k tomuto úřadu, takže mohl býti protokolárně vyslechnut teprve dne 12. května 1926. Věc jeho byla projednána v sezení okresního školního výboru dne 23. června 1926, načež byly spisy zaslány zemské školní radě. Jelikož spisy nebyly úplné, bylo je třeba vrátiti okresnímu výboru školnímu k doplnění.

Ve věcí bude rozhodnuto, jakmile příslušné spisy budou zemské školní radě znovu předloženy.

V Praze, dne 21. září 1926.

	Dr. Krčmář v. r.,
	ministr školství a národní osvěty.

 

Tisk 249/6.

Odpověď

ministrů sociální péče a obchodu

na interpelaci senátorů dr. V. Šrobára, V. Donáta, J. Thoře, E. Trčky a spol.

o zavádění úplného nedělního klidu v obchodech a živnostech v městech a místech venkovských (tisk čís. 71/1).

Administrativní úprava nedělního klidu přísluší dle článku IX. zákona ze dne 16. ledna 1895, čís. 21 ř. z., o nedělním klidu působností zemské správy politické. Podle tohoto předpisu může úřad ten stanoviti výjimky ze zákazu nedělního klidu práce u obchodní živností a povolené výjimky může snížiti a po případě úplně vyloučiti, a to po vyslechnutí obchodní a živnostenské komory, jakož i příslušných obcí, společenstev a výborů pomocnických hromad, přihlížeje k místním poměrům.

Jak bylo zjištěno, byl tento zákonem předepsaný postup zemskou správou politickou dosud vždy dodržován.

Není ovšem námitek, aby úřady vzaly náležitý zřetel na dobrozdání odborových organisací zemědělců a zemědělského dělnictva, kteréžto korporace v zákone o nedělním klidu uvedeny nejsou.

Pokud interpelace žádá, aby další výnosy zemské správy politické, zavádějící nedělní klid, ihned byly zastaveny a dosavadní zrušeny a aby zavedeno bylo nové šetření v těch místech, kde jíž úplný nedělní klid byl zaveden, připomíná ministerstvo sociální péče, že článek XIII. zákona o nedělním klidu mu skýtá pouze možnost zkoumati v konkrétním případě důvody, jež se uplatňují se strany zájemníků pro změnu toho kterého již vydaného nařízení zemské správy politické. Podle závažnosti důvodů zařizuje pak ministerstvo sociální péče své stanovisko v jednotlivých případech, působíc event. ve shodě s ministerstvem obchodu resp. s jiným súčastněným ministerstvem ke změně vydaného nařízení zemské správy politické, když toho vyžadují místní poměry a proměnlivé poměry hospodářského života.

V Praze, dne 29. září 1926.

Dr. Schieszl v. r.,	Dr. Peroutka v. r.
ministr sociální péče.	ministr obchodu.